01.02.2012 [08:30], HMR, ze série Obyčejná láska, komentováno 10×, zobrazeno 185×

Vždyť ona ta budoucnost zase až tak temná nebude...

 

 

"dokončení" Jasperovy druhé kapitoly...

„Takže teď už vidíš?“ přitáhl jsem si Alicino tělo na klín. Nikdy nekončící potřeba dotyku. Ano, chápal jsem Valérii, byl jsem na tom podobně.

„Vidím, ne tolik jako před tím, ale vidím,“ povzdychla si a přitulila se ke mně, „Gabriel se asi konečně rozhodl.“

„Gabriel?“ nechápal jsem ten dovětek.

„No, včera jsi říkal, že Gabriel s Valérií si ještě nejsou jistí.“

To jsem řekl? Marně jsem přemýšlel, při jaké příležitosti jsem tuhle větu mohl vypustit z pusy. Ono říkat o vládnoucím páru, že si není něčím jistý, to by mohlo vypadat jako... zrada. To by nemuselo projít ani mně.

Á, ale ano, řekl jsem to.

„Nebyli si jisti místem, Alice. Volturiovská přijímací síň je vhodná pro tři trůny a velkou gardu, ale tu my nemáme. Naše síla je v překvapení a v tom, že nás budou podceňovat, alespoň ze začátku. Takových útoků, jako dneska, bude ještě několik. Budou to zkoušet. Ale díky tomu, že zase vidíš, to už bude snazší,“ přitiskl jsem ji k sobě a opřel si bradu o její temeno. Ano, teď už to bude snazší. Alicina schopnost posílí naši obranu, budeme připraveni...

„Tak to byla asi Valérie,“ ozvalo se mi pod bradou.

„Valérie?“ nechápal jsem.

„No, někdo se musel rozhodnout a to rozhodnutí změnilo budoucnost natolik, že už zase vidím,“ vysvětlovala mi očividné.

Zřejmě jí na tom záleželo. No, asi je načase objasnit očividné Alici. Bude zábavné tu moji věštkyni překvapit. Je zvláštní, že ji tak jednoduché řešení vůbec nenapadlo.

„Gabriel s Valérií se rozhodli už dávno,“ podařilo se mi zašeptat.

Netušil jsem, že to bude tak těžké. Mluvili jsme o tom s Valérií v době, kdy jsem se rozhodoval sám. Tedy vlastně v době, kdy jsem znovu, teď už oficiálně, skládal slib věrnosti vládnoucímu páru. Věděl jsem, že to chci. Že chci být součástí tohoto nového uspořádání. Věděl jsem, že jako Valériin osobní strážce si splním všechny touhy. Profesionální i osobní. Všechny kromě jediné.

Volterra byla Alicinou noční můrou. Málem tu zemřela, ano, ona, Edward a Bella. A Volturiovi byli něčím, co ji, přes všechny její vize, děsilo k smrti. A já ji měl požádat, aby je se mnou následovala.

Hrozil jsem se chvíle, kdy jí to budu muset říct. Ale když jsem se konečně odhodlal, rozhodl, překvapila mne sbalenými kufry. Pro oba.

Zbývalo jediné...

„Gabriel si od chvíle, kdy zjistil, kdo ho proměnil, byl vědom možnosti následnictví. Věděl, čí je potomek.“

Alice se mi s tázavým pohledem vyvinula z objetí.

„A Valérie tvrdí, že vždycky věděla, že je Gabriel výjimečný. Že není jen obyčejný upír,“ musel jsem se usmát, když jsem si vzpomněl na výraz Valériiny tváře, kterým to prohlášení vždycky doprovázela.

„Oni se nemuseli rozhodovat. Nešlo o to jestli, šlo jen o to kdy.“

Budoucnost přijde, ať chceme nebo ne, chvíli mi trvalo, než jsem ta Valériina slova pochopil. Jejich budoucnost byla dána. A ta naše?

„Al, přestala jsi vidět ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že moje budoucnost je spojena s Valérií.“

Už tenkrát ve Forks jsem musel podvědomě pochopit, kdo, co vlastně Valérie je. Čím se stane. Ale až po té nehodě u Ďáblovy věže, po své unáhlené přísaze Gabrielovi, se moje budoucnost Alici definitivně rozmazala. Já se rozhodl. Mojí budoucností bylo je doprovázet. Do Volterry.

Chybělo jen jediné rozhodnutí. Ale Valériina slova: bude tě následovat, mi dodávala naději celý minulý rok.

To, co jsme si celá ta léta neuvědomovali, bylo, že Aliciny vize se týkají pouze její vlastní budoucnosti. Ano, viděla i osudy nás ostatních, ale jen protože se dotýkaly i jí samotné. Společným soužitím jsme si vzájemně ovlivňovali budoucnost. A ve chvíli, kdy jsem se rozhodl pro... Volterru, se Alice začala bránit.

„Bál jsem se, Alice. Moc jsem se bál, že si budu muset vybrat mezi tebou a Volterrou, že tu se mnou nebudeš chtít zůstat.“

„Chceš říct, že?“ překvapeně se zadrhla uprostřed věty.

„Byla jen jediná osoba, která se musela rozhodnout. Vlastně jsi byla jediná z nás, která měla na vybranou,“ usmál jsem se.

Ano, pro nás ostatní jiná možnost neexistovala. Jen Alice si mohla vybrat. Ano, ona mohla. Za což jsem byl neskutečně vděčný a zároveň mě to nepředstavitelně děsilo. Co když si nevybere mě? Co když mě opustí? Co bude dál? Co bude se mnou? Bez ní, bez Alice?

„Já? Celé to bylo jen o mně?“ zašeptala překvapeně.

„Ano, miláčku. Musela jsi se rozhodnout, jestli tu se mnou zůstaneš,“ usmál jsem. Teď už jsem mohl.

„Viděla jsem tě, tady ve Volteře,“ řekla opatrně, „jen jsem neviděla sebe, neviděla jsem nás, spolu.“

 O tomhle nikdy nemluvila. Bože, já se bál, že ona opustí mne. A ona se bála, že já opustím ji.

„Tajila jsi to,“ nechápal jsem, „i před Edwardem?“

Tiše přikývla, ještě pořád se bála. A já netušil, jak z toho ven. Snad...

„Alice, a když jsi mě v těch vizích viděla, tady ve Volteře, byl jsem šťastný?“

Nešťastně sevřela víčka a mlčky přikývla: „Byl, vypadal jsi spokojeně.“

Šťastný? Bez ní? Nechápal jsem, vážně jsem nechápal, jak mohla po všech těch letech o mně tak pochybovat.

„Ale Alice, já bych přece nemohl být šťastný bez tebe!“

Udiveně vykulila oči a zvedla je ke mně. Potřeboval jsem se jí dotknout, potřeboval jsem ji cítit, otevřel jsem náruč a ona se v ní zase uvelebila.

 „Ale vážně Alice, jak sis mohla myslet, že bych mohl být šťastný bez tebe?“ kroutil jsem hlavou a roztržitě ji hladil po zádech. Jak mohla?

„Kdybych umřela, chtěla bych, abys byl šťastný,“ zašeptala a já zadržel dech.

„Myslela sis, že umřeš?“

„Dávalo to smysl, viděla jsem vás, vás všechny, ale každého jinde. Emmetta s Rose u věže, tebe tady, ve Volteře...“

„Gabriela s Valérií?“

„Taky tady...“

„Carlislea a Esme?“

„U Carlislea bylo těch možností víc, ale Volterra byla jednou z nich.“

„A Bella s Edwardem?“

„To nevím,“ zavrtěla znechuceně hlavou, „Edwardova budoucnost se pořád mění, a vlastně i Bellina, buď budou záviset na rozhodnutích jiných, nebo slíbil Edward Belle konečně cestu kolem světa.“

„Cestu kolem světa?“ rozesmál jsem se, „to není Edwardův styl.“

Vzhledem k tomu povolávacímu rozkazu byly správné zřejmě obě možnosti. A Bella bude jezdit s ním, práce pro Eleazara bude vyžadovat oba manžele Masenovy.

Záviděl bych jim, ano, záviděl, ale já měl své vlastní poslání...

Já, Jasper Wittlock, upír, který posledních sto let strávil strachem. Nejdřív, aby dokázal nezabíjet tak moc, a pak když potkal tohle skřítě, aby dokázal nezabíjet vůbec. 

Voják, obyčejný voják, který teď chrání královnu a... miluje svou ženu.

„Miluji tě,“ zvedl jsem Alicin obličej ke své tváři, „miluji, na to nikdy nezapomínej.“

A skřítě se konečně usmálo.

A já mohl být šťastný. 

HMR/2012

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Opište tento text:

Komentáře

1

10)  Evelyn (11.02.2012 18:05)

Já, Jasper Wittlock, upír, který posledních sto let strávil strachem. Nejdřív, aby dokázal nezabíjet tak moc, a pak když potkal tohle skřítě, aby dokázal nezabíjet vůbec.
Hani, to je prostě dokonalý!

9)  HMR (03.02.2012 06:33)

8)  julie (02.02.2012 21:52)

Chudák Alice,pro ni to muselo být hodně těžké období
Kočičko,víš,že Tví chlapi jsou úžasní?Všichni! Nádherní,skvělí,díky ti za ně

7)  Lipi4 (01.02.2012 22:32)

Ty taky nemůžeš mít všecho .. ty jsi naše krvinka a já jsem pískle, skřítě

6)  Twilly (01.02.2012 22:31)

Mno, Lipinko, to víš, já tu pověst "krvouše" mám i na Slovensku, takže ono by si to asi moc lidí nedovolilo...

5)  Lipi4 (01.02.2012 22:07)

Twilly, já ten výraz občas slýchávám denně

4)  Twilly (01.02.2012 21:08)

Nádherný výraz, Čičinko, - skřítě , viva la čeština

Konečně věci do sebe zapadají jako malinkaté kousíčky puzzle. Teď, kdys nám předvedla celou paletu chlapů... víš, kterého bych si vybrala? Který je mému srdíčku nejbliší???? Hmmmm?

HÁDEJ

3)  Nosska (01.02.2012 20:37)

Příběh je to parádní, jen mi přijde divný, že jsou každej někde jinde. Kam se poděla Cullenovic vila plná upírů, kde se všichni pošťuchavali, ale jeden bez druhýho by žít nevydržel?
Nebo snad upíři vážně nemůžou být jedna velká šťastná rodina?

2)  Bosorka (01.02.2012 10:16)

Chudák Alice... celou tu dobu si myslela, že umře? To si Jaspere s Val moc nedořešil
Hani, jsi úžasná, jsi skvělá a jsi bezva!

1)  Lipi4 (01.02.2012 09:33)

HMR , já nemám slov krásná kapitolka .. jen jsem zvědavá, co bude dál . nebo to už je konec??? .. Kdo je další na řadě???

1