Sekce

Galerie

/gallery/Robova.jpg

Bella je poprvé venku. Zadaří se jí hned napoprvé, nebo se jí smůla bude už od začátku lepit na paty?

Najdou toho, koho hledali?

Děkuju, dámy! ♥

„Umíš s tím vůbec zacházet?“ uchechtl se Eric a hodil po eaglu v mé ruce posměšný pohled. Tenhle přístup jsem nesnášela. Většina chlapů si tu myslela, že ženská dokáže používat maximálně vařečku. Nenechala jsem si to líbit. Dvěma najisto naučenými pohyby jsem vytáhla zásobník, zběžně ho zkontrolovala a zase ho zastrčila zpátky. To všechno během několika vteřin. Natáhla jsem kohoutek a zamířila před sebe.

„Jo, řekla bych, že jo.“

Obdivně hvízdnul. „Dobrý,“ řekl a uznale kývl hlavou. „Možná nebudeš takovej zelenáč, jak jsem si myslel, Swanová.“

„To si piš,“ usmála jsem se. Mike mi přeochotně dal další dva zásobníky plné munice. Trochu mě to vyděsilo, nečekala jsem, že toho bude potřeba tolik. Šli jsme si promluvit jen s pár lidmi, ne vystřílet pár bytů. Na to tu byli jiní experti, kteří by se takového úkolu nadšeně zhostili. „Bude tohle všechno potřeba?“ zeptala jsem se Erica, který si zrovna nasazoval opasek s pouzdry.

„Doufejme, že ne,“ zamručel nepřítomně. Utáhl si pásek a pak zvedl hlavu, aby se na mě povzbudivě usmál. „Určitě ne,“ dodal, když viděl, jak se tvářím. Polilo mě horko. Ještě ráno při snídani jsem si ve svém malém bytečku připadala připravená. Byla jsem připravená. Nebo jsem se tak alespoň cítila. Teď jsem si tak jistá nebyla. „No tak, Swanová, trochu života do toho umírání!“ Oči se mi rozšířily. „No jo, blbej policejní humor,“ zachechtal se.

Eric byl maximálně o pět let starší než já, ale tady si svoje místo dokázal vydobýt neskutečně rychle. Už jen svou nabušenou postavou vzbuzoval respekt. V posilovně trávil snad všechen volný čas a taky podle toho vypadal. Byl milý a já ho jako kolegu obdivovala. Pálilo mu to, nebyl jen hromada svalů, co dělá všechno, co se mu řekne. Jen si budu muset zvyknout na tu divnou věc, které on říká humor.

„Slíbila jsem tátovi, že první den nebudu střílet,“ poznamenala jsem. Myslela jsem, že ho to nebude zajímat, ale překvapivě se toho chytl. K mé smůle.

„Děláš vždycky to, co ti tatínek řekne?“

„Ne,“ bránila jsem se. „Jen nejsem hloupá a beru si příklad ze zkušenějších. Táta je policajt pětadvacet let, něco o tom ví.“

„Páni, pokračuješ v rodinný tradici?“ podivil se. „To bych do tebe neřekl.“

„No jo,“ usmála jsem se. Přebrala jsem si to po svém a vzala to jako kompliment. „Uvidíme, jestli v tom budu stejně dobrá, jako on.“ Natáhla jsem na sebe vestu a zapla si ji. Do pouzdra na opasku jsem si zastrčila zajištěný eagle a byla připravená vyrazit.

Naše první zastávka byla u Jaspera Halea. Od ověřeného zdroje se k nám doneslo, že je Cullenova pravá ruka. Eric řekl, že dělá do aut. Což v překladu znamenalo, že je krade a prodává do zahraničí nebo na náhradní díly. Nikdy ho ale nikdo nechytil při činu a pracoval tak svědomitě, že po sobě nenechal žádné stopy, které by ho usvědčily. Představa, že by se mi zázrakem podařilo zabít dvě mouchy jednou ranou, byla až moc optimistická, ale líbila se mi.

Do Central District jsme jeli Ericovým autem. Bylo pohodlné, velké, a když jsem přehlídla bordel na zadních sedačkách, bylo ideální. Pokud jsme doopravdy nechtěli vystřílet všechnu munici, nemohli jsme do nejproblémovější části města v policejním autě. Podle mě to bylo přehnané, ale když to tvrdil Eric, nechtěla jsem se s ním hádat. Stejně se chtěl jen pochlubit vlastním autem.

„Jsme na místě,“ řekl, když jsme zaparkovali před celkem nenápadným domem s obřími pografitovanými vraty. Sklonila jsem se, abych si dům mohla pohodlně prohlédnout z auta, vážně na něm nebylo nic zvláštního. Eric mezitím vystoupil a během chvíle mi zastoupil výhled. Zamračila jsem se na něj, i když mě nemohl vidět. Stejně by to s ním nijak nehlo. „Polez, Swanová,“ popoháněl mě. Zašklebila jsem se, ale poslechla ho. Teď nebyla ta správná chvíle na dohadování. Vylezla jsem ven a postavila se vedle něj. Byl o dvě hlavy vyšší a já si vedle něj připadala jako malá holka. Ani trochu se mi ten pocit nelíbil.

„Nebudeme střílet, jasné?“ ověřovala jsem si. Pokýval hlavou, ale za to, že mě poslouchal, bych ruku do ohně určitě nedala. Povzdechla jsem si.

„Já jdu.“ Bez dalšího slova šel k bráně. Rychle jsem ho dohnala, protože bez něj vedle sebe jsem se necítila zrovna dvakrát jistě. I když zatím nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco pokazit. Ale i tak jsme museli zůstat na pozoru. „Hale!“ zakřičel, až jsem se přikrčila. „Promiň,“ omluvil se mi, ale pochechtával se u toho. Moc vtipné. Ode mě ani od Jaspera Halea se nedočkal žádné odezvy.

„Co když není doma?“ nadhodila jsem. Štvala mě představa, že bychom jeli přes půlku města zbytečně. Navíc jsem doteď byla plná očekávání a fakt, že by se hned první malá mise v terénu nepovedla, mi nedělal moc dobře. Moje naděje, že případ úspěšně uzavřeme, by klesly a spolu s nimi i moje sebevědomí.

„Ale je,“ nesouhlasil Eric. Zvednul ruku a silně zabušil na plech před námi, který se pod jeho pěstí zachvěl. Skoro jsem na něj sykla, aby toho nechal, ale zafungovalo to. Vrata se s vrzáním otevřela, ale za nimi nikdo nestál. „Buď opatrná,“ zašeptal ke mně Eric. „Mají tady kamery,“ upozornil mě a nenápadně kývnul hlavou napravo.

Prohrábla jsem si vlasy a při tom pohybu se podívala tam, kam ukazoval. Měl pravdu, kamera. A podle toho, jak se na nás natáčela, reagující na pohyb. Ani trochu mi to na tohle místo nesedělo. Na sucho jsem polkla. Nechtěla jsem mít strach, zakázala jsem si to, ale moje tělo si dělalo, co chtělo. A zrovna teď se bálo. Kdyby mě viděl Charlie, šupem by mě poslal domů a dal mi domácí vězení. Bylo by mu fuk, že jsem plnoletá a můžu za sebe rozhodovat sama.

„Pojď,“ pobídl mě Eric a já ho přiškrceně následovala. Nevím, co jsem čekala, namířené zbraně, možná někoho v kuklách, ale nic takového jsme na prostorném dvoře nenašli. Jen pár náhradních dveří aut opřených o betonovou zeď, přes kterou sem z vedlejší zahrady nebylo vidět. Zas tak se to tu od vedlejších domů nelišilo. „Hale!“ zakřičel znovu Eric, ale nic se nestalo.

„Je tu někdo?!“ zkusila jsem to já. Ruku jsem měla pořád ve střehu. Byla jsem ve střelbě dobrá, na střelnici jsem patřila k těm lepším střelcům, ale nikdy jsem nemusela po pistoli sáhnout tak rychle, abych si zachránila život. Takže jsem s nervózním poklepáváním prsty o pouzdro nepřestala.

„Proč křičíš?“ Podíval se na mě Eric. Pokrčila jsem rameny. To nemůžu?

„Ty taky křičíš,“ nedala jsem se.

„No jo, ale to je něco…“ Moc dobře jsem věděla, jak chtěl pokračovat, ale nemohla jsem ho to nechat doříct. Protože…

„Stůjte!“ zařvala jsem z plných plic a bezmyšlenkovitě se rozeběhla přímo za postavou v černé mikině a kapuci, která se snažila dostat přes betonovou zeď. Eric měl sice hromadu svalů, ale já byla rychlejší. Srdce mi splašeně tlouklo a víc než kdy jindy jsem si uvědomovala těžké kroky za sebou a rychle se vzdalující kroky před sebou. Jedno se muselo nechat, ať už byl před námi kdokoliv, měl dobrou kondičku. „Hej, stůj!“

Samozřejmě nezastavil, dál utíkal, a když už byl jen dva kroky od zdi, vyskočil, aby se mohl chytit za vršek a přehoupnout se, buď jsem měla takové štěstí, nebo on takovou smůlu, ale nezvládnul se včas zaháknout nohou a spadl do zaschlého bláta dolů. Pokoušel se vstát, ale já byla rychlejší. Botaskou jsem ho srazila zpátky na břicho. V ruce už jsem dávno držela nabitý eagle.

„Seattleská policie, jste zatčen!“ cedila jsem skrz rty, když jsem se ho silou v noze snažila udržet na zemi. Dlouho bych to nevydržela, ale Eric mě naštěstí doběhl. Hlasitě oddechoval. „Máte právo nevypovídat. Vše, co řeknete, může být a bude před soudem použito proti vám. Máte právo na advokáta. Pokud si ho nemůžete dovolit, bude vám přidělen. Rozumíte svým právům?“ odříkala jsem a byla na sebe hrdá.

„Naser si, poldo!“ zanadával ten, jak se ukázalo, když mu Eric strhnul kapuci, blonďák. Nasadil mu pouta a za ně ho vytáhl na nohy. Podle fotky, kterou jsme měli v počítači, to byl on.

„Jasper Hale?“ zeptala jsem se pro jistotu. Široce se usmál. Brala jsem to jako ano. „Mám pocit, že si s námi uděláte malý výlet.“

 

Ajjinka

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Jalle

13)  Jalle (05.03.2013 20:35)

Bella je celkom schopná to som nečakala

Niky

12)  Niky (05.05.2012 13:45)

Tak první den a už úspěch :) Měla by si rýpnout do Erica, že byl moc pomalej B)

Twilly

11)  Twilly (09.03.2012 07:04)

Ano, ano.... Normálně jsem to mela před očima. Ajjo, jsi borka *fworks*

Bye

10)  Bye (06.03.2012 22:44)

No panečku, já čekala, že se Edward omylem chytnul nějaké špatné party - jako třeba Jamese Laurenta nebo Victorie Kingové, a on to táhne s Jasperem Halem? To je mi náhodička.
Tak Belle se první den na ulici zadařilo. No, už se těším, až Jasper zazpívá písničku o ptáčkovi Cullenovi
Je to boží!!!

Nosska

9)  Nosska (06.03.2012 20:55)

Už už jsem se chtěla radovat, že dojde k setkání a on to byl "jen" Jasper...
Děkuji Ti, konečně po dlouhý době Bella, která umí běhat

Lenka326

8)  Lenka326 (06.03.2012 20:41)

A máme tu dalšího fešáka na špatné straně zákona. Jasper jako Edwardova pravá ruka a dělá do aut! A do čeho bude dělat Emmett??? :D (nabízí se odpověď, že do Rose, ale to asi nebude ono).
Jsem ráda, že to Bella umí s pistolí, i když to vedle těch chlapů fakt nemá snadné, ale já ji věřím. A kromě střílení umí i běhat, tak kdyby něco, snad uteče...

Tammy

7)  Tammy (06.03.2012 18:50)

Beru zpátky - Bella se zbraní umí A Jasper - dal se do aut, a kde nechal Alice - že na ní brzo narazí, jo?:p
, tešim se, co z něj vypadne, možná by se mohl omylem! zmínit o Edovi...

Fanny

6)  Fanny (06.03.2012 15:18)

Tak první výjezd docela úspěšný, že? A Jasper? Edward? Hmm...uvidíme.

nikolka

5)  nikolka (06.03.2012 13:58)

ďalší zlý chlapec? a dokonca Jasper?
ha, určite to nebudú s ním mať ľahké...

Marcelle

4)  Marcelle (06.03.2012 12:32)

Jasper dělá do aut? To jsem zvědavá do čeho bude dělat Rose :D

3)  marcela (06.03.2012 11:24)

Ty bláho,takže Jasper???Další prosííím.

ambra

2)  ambra (06.03.2012 11:00)

Tak namakaný Eric, jo?:D A další sígr, tentokrát Jasperek? Kde je nějaká Alice, co by ho krotila? Ajji, je to neskutečně čtivý a chytlavý, ale je ti jasný, že se třesu na Edího, že jo (a když jsme u toho - nejen na tohohle;) ).
Tak, schováme bouchačky a jdeme zmáčknout blonďáka, aby nám vyklopil, kde má šéfíka .

1)  hanka (06.03.2012 10:21)

blonďák
toto má krásný spád,ani jsem se nestihla nadechnout a má želízka
moc dobře se to čte - díky

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek