Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Alec-Nessie-alec-and-renesmee-16463099-1200-720.jpg

Renesmee je donucena přidat se k Volturiům, kdyby to neudělala, její rodina zemře. Volterra však nebude tak hrozná, jak si myslela. Potká tam někoho, koho bude mít ráda ještě víc než Jacoba.

Aro povolil stisk a já ruku stáhla. Podíval se na osobu, který stála vedle něj.

„Jane, ukaž Renesmee její pokoj.“ Jane kývla souhlasně hlavou a vyšla směrem na opačnou stranu síně, než jsme přišli. Před námi se objevilo schodiště. Jane si povzdechla a upíří rychlostí vyběhla nahoru, já použila svou poloupíří podstatu a vyběhla jej.

Na chodbě se rozprostíral tlustý, červený perský koberec. Po stranách chodby byly několikery dveře. Jane se na konci chodby zastavila a sáhla po spínači, aby rozsvítila, chodbou se rozlila zlatá záře žárovky. Aniž bych to postřehla, stála jsem uprostřed pokoje a na hrudi mi visel odporný erb Volturiů.

„Tady je šatna a tady koupelna. Kdybys cokoli potřebovala, stačí jen říct,“ řekla s úsměvem a už po ní nebylo vidu ani slechu. Rozhlížela jsem se po pokoji, byl hodně podobný tomu mému v naší chaloupce, až na to, že tento byl snad desetkrát větší. Na podlaze leželo světle hnědé lino, zdi byly tmavě hnědé a v pravém rohu u dveří byla ohromná postel s povlečením stejné barvy, jako lino. Bylo na ní snad dvacet dalších polštářku, nepočítám jeden velký. Naproti posteli se tyčilo francouzské okno s výhledem na opačnou stranu města – tedy na krajinu – byl úchvatný. Z krku jsem si stáhla náhrdelník s erbem Volturiů a chvilku jsem ho zkoumala, ale nakonec letěl do kouta. Sáhla jsem si pod mikinu a vytáhla náš erb, který jsem měla na řetízku. Zlehka jsem ho políbila a dala zpět. Ne, teď nemohu brečet!

Na to, jaký je Volterra zapadákov, neohlížejíc se na sídlo Volturiů, tak to tu mají opravdu moderně zařízené. Jasně, vchod vypadá jako ze šestnáctého století, ale tady uvnitř – centru – to vypadá, jakoby to navrhovala Esmé. Divím se, že to říkám, ale interiér u mě mají za jedna. Ale i oblečení není špatné… Jane, Alec, Felix a ostatní – ale ne Aro, Marcus a Caius – mají pod plášti moderní oblečení, sice nevím, co by na to teta Alice řekla, ale mně se líbí.  Tak se podíváme do mého šatníku… Otevřela jsem mahagonové rolované dveře a zírala. Buď teď vidím špatně, nebo nevím… Čekala jsem nějaké oblečení, jako nosili lidé v minulém století přinejlepším, ale tohle… Samé známé značky, H&M, New Yorker, Horsefeathers, SAM73, Nike, Roxy, Alpine Pro, Fishbone, Takko, spodní prádlo a košilky na spaní byly výhradně od značky No Romeo a boty Nike, Adidas, Roxy a další… Tak tohle jsem opravdu nečekala. Ale i když – pár černých plášťů tu bylo. Uslyšela jsem zaklepání, dveře jsem zavřela.

„Dále!“ křikla jsem ke dveřím. Dveře se otevřely a já si musela sednout. To mi chtějí přivodit infarkt?

„Vylekal jsem tě? Jestli jo, tak promiň,“ omlouval se s rukama v omluvném gestu Alec. Alec – nebyl to ten kluk, který nás sem přivedl. To má být nějaká parodie? Chlapec, stoje přede mnou neměl nic společného s tím Alecem Volturi. Žádný plášť, žádná kapuce. Bylo mu vidět do obličeje. Alabastrová pleť, rudé oči a rudé rty. Byl roztomilý.

„Ne, v pohodě. Jen… no nic. Co jsi potřeboval?“ zasmála jsem se.

„Nic, jen jsem se přišel představit. Asi mě už znáš, ale chtěl bych se představit sám,“ natáhl ke mně ruku a já ji přijmula. Při dotyku našich rukou mnou projel elektrický proud, „jmenuji se Alec Volturi. Říkej mi jen Alec.“

„Jasně, to už vím. Já jsem Renesmee Carlie Cullenová, říkej mi jen Nessie nebo Ness, jak chceš,“ potřepala jsem si s ním, ale pak jsem si rukou zastrčila pramen vlasů za ucho.

„Jo, no… Mmm…,“ zamyslel se, „nechceš se projít?“

„Nesvítí tam-“ Podával mi plášť. Aha, no, to má logiku.

„Jo, půjdu, ráda. A díky,“ mrkla jsem na něj. Mně bude plášť na dvě věci, ale vypadalo by to trošku divně. Oblékla jsem si jej a kapuci si přehodila přes hlavu. Otočila jsem se na Aleca a ten už stál s rukama založenýma na prsou a vyčkával. Jo, jasně, já zapomněla, upíří rychlost. Jako pravý gentleman mi podržel dveře a já prošla.

„Proč mě chce Aro do gardy?“ zeptala jsem se, když jsme se procházeli po parku za západním křídlem hradu.

„Jsi vzácná a… Aro to, co si usmyslí, to vykoná. Tenkrát tě chtěl zničit, ale vy jste ho přesvědčili, že nejsi nesmrtelné dítě. Nakonec si usmyslil, že tě musí mít a tak vykonal,“ šeptal, ale já ho slyšela. Takže jestli jsem to dobře pochopila… On mě nechce zničit, ale jen mě chce, protože jsem vzácná?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

5)  katty (31.12.2011 11:27)

je to pravda bude to tak i v tom filmu ??

4)  trdlítko (01.02.2011 19:48)

krásná kapitolka... honem další :D

Bosorka

3)  Bosorka (26.01.2011 10:20)

Prosím máš tam chybku - byl roztomilý...;)

2)  ada1987 (26.01.2011 08:39)

Abera

1)  Abera (25.01.2011 20:53)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek