Sekce

Galerie

/gallery/NvL.jpg

A máme tady konec... Těšíte se na pokračování?

 

Děkuji za Vaši pozornost a u druhého dílu naviděnou...

 

Vaše Jeanine ♥

36. I nenávist překonala láska

 

Bella:

Dvojčatům byl měsíc a půl. První překvapení, že se Leah otiskla do mého malého syna, už jsem tak nějak vstřebala. Vždyť ona mi v těhotenství právě nejvíce pomáhala. Zatím to byla jen taková ochranitelská láska, naštěstí!

Alice s Rosalie se zapojily jako tety, ihned. Rose chovala, vozila kočárek a přebalovala, protože naše poloupíří miminka byla se vším všudy jako lidská. Dokonce i sunar jim chutnal. No a Alice se starala o jejich šatník, byla nadšená a pořád jen nakupovala. Děti rostly přece jen rychleji, a tak pořád potřebovaly nové a nové oblečení. Občas jsem z toho šílela.

Samantha pořád plaší kolem porodu a Jacob už je z ní na nervy. Dokonce ji přepadly i mrzuté nálady a pomalu s ní není řeč. Dědové a babičky taky přidali ruku k dílu a u dvojčat neustále někdo byl.

Měli jsme s Edwardem co dělat, abychom je ukořistili sami pro sebe.

Emmett s Jasperem a Jacobem pořád vymejšleli nějaký blbiny. Předvčírem dokonce vymysleli pohádku a totálně rozplakali malou Nessie. Uklidnila se až po hodině utěšování a pak mi s úsměvem řekla, že chce další pohádku od strýčků. Po kom ty děti jsou? Obzvláště Emmetta jsme od nich museli odhánět. Charlie se sotva naučil chodit a Emmett už ho chtěl naučit Jiu-jitsu. Rostou jak z vody, ale tohle opravdu od plenek umět nemusí. Jasper zase neustále vylepšoval jejich náladu. Za to jsem mu byla obzvláště vděčná, protože díky němu jsme mohli říct, že máme nejhodnější a nejklidnější děti na světě.

 

Náš domek byl plný života. Leah s náma zůstala bydlet, ať už kvůli Charliemu a nebo kvůli pomoci. Ale pořád jsem jí byla vděčná, za to, co pro mě dělala a dělá. A mého syna Charlieho si určitě zaslouží. Konečně jí svítí naděje na štěstí. Už ani nespí v Samovo starém tričku. Samovi s Emilly se narodila dcerka Claire. Je starší o pouhý týden než naše dvojčata. Leah s ní občas vyjede s kočárkem. Zjistily, že mají hodně společného a moc si rozumí.

 

Pořád jsem v sobě dusila pocity z těhotenství a porodu. Dnes na lovu se konečně Edward odvážil zeptat na to, co mi je.

„Bello, od porodu jsi taková zamlklá, pořád nad něčím přemýšlíš a mě hrozně bolí, když vidím, že tě něco trápí a nevím, co to je?“ podíval se mi do očí a zkoušel v nich číst.

„Edwarde, co bys dělal, kdybych zemřela?“ vybalila jsem to na něj narovinu.

„Ale ty žiješ!“

„Ale co kdyby náhodou?“

„Postaral bych se o naše děti, dokud by nebyly soběstačný, a pak bych jel k Volturiovým a požádal bych je o smrt!“ vybalil to v klidu na mě.

„Tys to měl naplánovaný? Nechal bys tady naše děti, jen tak, samotný?“ řekla jsem s leknutím.

„Samozřejmě, že neměl! A věř, že naše děti nikdy nebudou samotný. Věděl jsem, že to zvládneš! Jsi neskutečně silná a pokud jde o to, jak ti rozproudit krev v žilách, mám na to skvělý způsob,“ přitáhl si mě k sobě a přitiskl se k mým rtům. Byl tak vášnivý a něžný, že jsem nemohla a ani nechtěla protestovat. Sama jsem cítila, jak mi krev proudí v žilách a jak moje srdce tluče na poplach. Touha a cit, který ve mně tenhle upír vzbuzoval, byla nepopsatelná.

„Miluju tě, Edwarde!“ šeptla jsem.

„Miluju tě, má sladká, červenající se Bello!“ usmál se pokřiveným úsměvem a chytil mě za ruku. „Jsem rád, že z tebe nevyprchaly zbytky tvé lidskosti!“ dodal.

„Děti na nás čekají,“ upozornila jsem ho, že už jsme dlouho pryč.

„Máš pravdu, potřebují vyprostit ze spárů tetiček a strýčků!“ dal mi za pravdu a spěchali jsme domů za svou rodinou.

 

Večer jsem usínala šťastná, jako nikdy předtím. Vedle v postýlce spokojeně chrupkali Nessie a Charlie. Má nejlepší přítelkyně a sestra Lee jim zrovna dovyprávěla oblíbenou pohádku. A já? Já jsem měla vedle sebe Edwarda.

Edwarda, který mi dal smysl života po svém boku.

Edwarda, který mi daroval dvě překrásné děti.

Edwarda, který mi dokázal, že život má vždycky smysl.

A hlavně Edwarda, který potlačil mou nenávist k upírům a nahradil jí neskonalou láskou.

A co víc jsem si mohla přát!

 

 

Konec

 

 

Epilog

 

Ahoj, jmenuji se Selena Cullen Blacková. Mými rodiči jsou Samantha Cullen Blacková a Jacob Black. Matka - napůl člověk a napůl upír se zvláštními schopnostmi. Otec – měnič, nebo spíš vlkodlak (ale tohle označení taťka nemá rád), je vůdcem své smečky. A já? Co může vzniknout spojením takových nadpřirozených bytostí? Říkají mi Wolfpire, protože jsem zdědila to důležité po obou rodičích. Živím se výhradně krví a už rok a půl se měním ve vlka, vlastně vlčici. Jako bonus jsem zdědila maminčin štít a mám dokonce jednu svou vlastní schopnost – umím ovládat vítr. Dědeček Carlisle mi říká ‚Nespoutaná Selena.‘ Jméno jsem dostala po babičce, která zemřela už hodně, hodně dávno.

 

Mou obrovskou rodinu tvoří:

Cullenovi: dědeček Carlisle a babička Esmé, strýček Emmett a tetička Rose (Chystají se adoptovat lidské dítě! – Blázni!), strejda Jasper a teta Alice (jsou teď někde - asi už na pátých líbánkách) a v neposlední řadě - strejda Edward s tetou Bellou a jejich děti Renesmé a Charles (Dvojčata – jsou o dva měsíce starší než já a už vypadají na 20!!!).

 

Quilleuté: děda Billy, Leah (doufám, že co nejdříve s Charliem otěhotní a já nebudu jedinej výstřelek přírody!!!), Sam a Emilly a jejich dcera Claire, dále vlci Embry, Quil, Jared a Seth.

 

Lidé: sherif Charlie Swan a jeho žena Sue Clearwatter Swanová (oba žehlí všechny moje průšvihy).

 

Za 14 dní mi bude 16. let a dědeček mi slíbil, že mě vezme do Volterry. Prý tam maminka dříve žila. Chce, abych se seznámila s upířím zákonem osobně. Táta zuří, protože mě tam nemůže chránit. Mamka o tom zatím neví, nejspíš by se naštvala. Vyprávěla mi o Volteře a rozhodně to nebylo nic hezkýho. Pojede se mnou aspoň Nessie, má nejlepší kamarádka a sestřenice. Tvoříme ještě se Sethem nerozlučnou trojici. I když jsem pro ně donedávna byla ještě prtě.

 

Strašně se těším, až odsud odjedeme a já poznám trochu svět. Doufám, že mamka nebude moc protestovat, protože já se do tý Volterry strašně těším.

Třeba se tam konečně zamiluju…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

5)  Jalle (23.02.2013 17:32)

nie je tam vlkov trochu málo?
teším sa na ďalšiu sériu

Kamci

4)  Kamci (06.07.2011 18:35)

tak jsem se pustila do téhle povídky a přečetla jsem jí se zatajeným dechem na jeden zátah. Skvělé, nádherně se to četlo děkuji

jeanine

3)  jeanine (03.07.2011 17:41)

Marcelko děkuji, že jsi to celé vydržela.
Kamikadze: nebudu tě nutit, ale budu samozřejmě ráda. Děkuju.

Kamikadze

2)  Kamikadze (03.07.2011 16:51)

Třeba, třeba se fakticky zamiluje, hele, Jen, slibuju, že se na tu tvoji povídku vrhnu co nejdřív a od začátku, všimla jsem si totiž, žes naše nová oběť brajglení a neodolala, když se epilog tvé povídky objevil

1)  marcela (03.07.2011 11:21)

Nádhera.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek