Sekce

Galerie

/gallery/NvL.jpg

Belle konečně docvakne, co se to s ní děje, ale Edwarda to napadlo dřív...

33. Bello, jsi těhotná!

Bella:

Budu máma!

Budu máma!

Budu máma! Neustále jsem si to opakovala.

 

Opláchla jsem si obličej a zkoumala jsem své bříško. Jak je možné, že jsem si nevšimla. Vždyť jsme tady maximálně měsíc a já vypadám, jako Samantha než jsme odjížděli. Je vůbec možný, aby to bylo takhle rychlý. Přehodila jsem přes sebe župan a vyšla na terasu. Nechala jsem se ovívat lehkým větříkem a přemýšlela nad svým těhotenstvím. Teď už o tom nemohlo být sebemenších pochyb.

Ruka mi automaticky klesla a hladila jsem to maličké bříško, co se skrývalo pod županem. Po nějaké době jsem zaslechla motorový člun. Edward se vrací, jak mu to jen říct?

 

„Bell?“ volal mě.

„Na terase!“ odpověděla jsem mu.

„Jakto, že nespíš? Poslední dobou jsi byla tak unavená, že by mě ani nenapadlo, že se vzbudíš,“ měl o mě starost.

„No, co k tomu říct? Edwarde, asi je na čase vrátit se do Forks,“ chodila jsem kolem horké kaše.

„Napadlo mě to samé, ale nejdřív jsem si řekl, že bys měla zkusit tohle,“ podával mi krabičku s nápisem Těhotenský test!

„Jakto, že to víš?“ vběhla jsem mu do náruče. On jakoby zkameněl.

„Bylo to jediné vysvětlení, napadlo mě to, když jsi usnula,“ opatrně mě objal.

„Co je s tebou? Ty nemáš radost?“ pohladila jsem ho po tváři.

„Samozřejmě, že mám radost, jen se bojím o tebe. Nevíme, co to maličké dokáže,“ najednou roztál a vzal mě do náruče, políbil mě a otočil jednou dokola. Zase se mi zvedl žaludek, tentokrát jsem to na záchod nestihla, tak to šlo přes zábradlí terasy.

„Promiň, lásko. Nenapadlo mě to. Ihned volám na letiště!“ odběhl Edward pro mobil. Měla jsem radost, že je tak nadšený, ale už jsem přemýšlela, jak zvládnu let.

Edward telefon vyřídil bleskovou rychlostí. Vzal mě do náruče a opatrně mě odnesl zpět do postele.

„Klidně lež, všechno sbalím a ráno vyrážíme. Prospi se,“ políbil mě na čelo. Jen jsem ho nevěřícně sledovala. Během chvilky měl sbaleno a už ležel vedle mě. Stulila jsem se do jeho náruče.

„Edwarde, já mám strach,“ přiznala jsem se.

„Carlisle se o tebe postará, uvidíš,“ hladil mě po vlasech.

„Ale, co když to nezvládnu. Samanthina máma…“ nechtěla jsem na to ani pomyslet.

„Nemluv o tom, ty jsi mnohem silnější, ona byla jen člověk. Carlisle se na tohle pečlivě připravoval. Uvidíš, proběhne to hladce,“ konejšil mě.

„Myslíš to vážně, nebo mě chceš jen uklidnit?“ zlobilo mě to.

„Slíbil jsem, že ti už nikdy nebudu lhát a rozhodně to teď nemám v úmyslu. Zvládneme to společně,“ políbil mě na čelo. „Měla bys spát.“

„Poslední dobou spím pořád, chci si povídat,“ protestovala jsem.

„A o čem?“

„O budoucnosti, nejspíš se budeme brzy muset přestěhovat a nebo budeme muset být pro Forks a okolí neviditelní, nechci tátu opustit,“ svěřila jsem se s obavami.

„Zůstaneme dokud to půjde, takhle krásně mladá můžeš být třeba i deset let, podívej se na Carlislea.“ Dával mi příklad.

„Tak dobře,“ kňourla jsem a doplnila to zívnutím. Edward se uchichtl. Prostě ze mě to malé vysávalo všechnu energii.

 

Ráno mě něžně vzbudil, choval se ke mně, jako k porcelánovej panence, jen aby mi nebylo špatně. Motorovej člun mi naštěstí nepřitížil a letadlo jsem taky zvládla.

 

Doma nás uvítal déšť a Carlisle s Esmé.

„Je načase vymyslet jména, lásko!“ mrkla jsem na Edwarda, než jsme došli k jeho rodičům. Edwarda to trochu zarazilo.

„Už?“

„Když mám tohle za měsíc,“ ukázala jsem na své bříško, které už nešlo víc tajit, „za měsíc můžu rodit.“ Ušklíbla jsem se a zadoufala jsem.

„Jak se cítíš, Bello?“ kontroloval můj stav Carlisle a vedl nás k autu. Esmé se jen culila.

„Je mi dobře, jen se nesmím moc prudce hýbat,“ odpověděla jsem pravdivě.

„Očividně budeš mít rychlejší těhotenství než Samantha,“ usmál se.

„Je to dobře nebo špatně?“ trošku jsem se lekla.

„Budeš v pořádku, slibuju!“ šeptl mi Edward do ucha.

„Takže, maximálně první měsíc?“ zeptal se okatě Carlisle.

„Jsem jak Samantha, co? Ale ta už je na začátku pátého!“

„Nemáš žízeň?“ pokračoval Carlisle se svou starostlivostí, když jsme sedli do auta.

„Šílenou a cítím se trochu zesláblá,“ vysvětlovala jsem.

„Selenu jsme museli přiživovat krví, jinak by ji Sam zabila hned po prvním měsíci. Zvládneš sama lovit?“ ptal se.

„No nevím, to asi budeme muset zjistit, doteď jsem to zvládala. Snad se nepozvracím, při rozběhu.“ Edward mě pohladil po vlasech a přitulil se.

„Jsi silná a navíc poloviční upír, zvládneš to, budu pořád s tebou. A v nejhorším ti budu z lesa nosit čerstvou krev,“ uklidňoval mne.

 

Zbytek cesty domů jsme mlčeli. Po chvilce jsem usnula Edwardovi na rameni. Probudila jsem se v bývalém Edwardově pokoji u Cullenových. Edward byl samozřejmě u mě.

 

„Jak dlouho jsem spala?“ zeptala jsem se ho.

„Celý den, lásko. Už jsem se o tebe bál, ale spala jsi tak klidně,“ pohladil mě a jemně políbil na rty.

„Jsem celá zesláblá, asi bych měla jít na lov, než ze mě to maličké vysaje život,“ zkusila jsem se opřít o ruce, ale nedařilo se. Prostě jsem se neunesla.

„Lež klidně, zavolám Carlislea.“ Ani jsem si nestihla všimnout, že byl pryč a v tu ránu byl zpátky i s Carlislem a sklenicí s rudou tekutinou.

„Vyždímali jste pro mě pumu?“ zkusila jsem vtipkovat, tvářili se tak tragicky.

„Ne, je lidská. Od dárce, neboj, nikoho jsme nezabili,“ upozornil mě Edward. „Musíš nabrat hodně síly, jsi celá bledá a zesláblá.“ Podal mi sklenici. Carlisle nic neříkal, jen mě pozoroval. Chvíli jsem otálela, než jsem po sklenici vztáhla ruku. Hnusilo se mi to.

 

Ihned, jak jsem ucítila vůni lidské krve, vypila jsem celou sklenici na ex, bylo to jako droga.

„Přinesu ti ještě,“ usmál se Edward.

„Bello, to dítě z tebe vysává veškerou energii. Edward o tebe má starost. Já už jsem něčím podobným prošel a věřím, že to zvládneš, ale mám pocit, že to tvé miminko je silnější, než byla Sam. A taky větší, bude to náročné,“ promluvil konečně Carlisle, když Edward odešel.

„Teď už alespoň vím, proč se Edward tvářil tak zaraženě, když jsem začala o jménech na letišti. Nebylo to kvůli jménům, ale kvůli tomu, co to maličké se mnou udělá. Mám pravdu?“ otočila jsem se na Edwarda, který právě přišel.

„Jako vždycky, lásko. Snad sis nemyslela, že mě vyděsí jména. Četl jsem Carlislovo myšlenky, viděl jsem Selenu a ty jsi teď zničená jako ona,“ odpověděl mi a podal mi sklenici. „Jen mám o tebe strach.“

Teď už jsem se sama i dokázala posadit. S chutí jsem polykala tu rudou kapalinu.

„Už ti červenají oči,“ usmál se Edward.

„Rudý oči? Ne!“ lekla jsem se toho.

„To bude zase dobrý, Bello. Zatím, je máš pořád dost hnědý, na to aby to bylo vidět,“ uklidňoval mě Carlisle.

„Můžu na ultrazvuk, jako Sam?“ ptala jsem se. Chtěla jsem to maličké vidět.

„Už jsme to zkoušeli, když jsi spala, má silnou membránu, je to zbytečné. Bohužel,“ odpověděl mi Carlisle a nechal nás o samotě.

„To není fér, já chci poklidný těhotenství, jako má Samantha.“

„Budeš mít miminko dřív než ona, to je taky dobré, ne?“ řekl Edward.

„Ale ona ho viděla!“ rozbrečela jsem se. Edward mě pevně objal a utěšoval.

 

„Au!“ vykřikla jsem mezi vzlyky.

„Co tě bolí?“ lekl se Edward a přispěchal i Carlisle a zbytek rodiny.

„Kope,“ usmála jsem se a pohladila jsem bříško. Všichni okolo si oddychli.

„Smím?“ zeptal se mě Edward a opatrně položil ruku na tu mou.

„Samozřejmě, tatínku!“ vzala jsem jeho ruku a položila jsem ji na místo, kde jsem cítila kopnutí.

„Cítím ho, to je nádhera.“ Edward byl nadšený.

„Už má zařízenej pokojíček, škoda, že ho do porodu neuvidíš, Bells,“ přisedla si ke mně Alice.

„Jak neuvidím?“

„Musíš odpočívat a nebylo by dobré, kdyby tě takhle sousedi viděli,“ vysvětloval Carlisle.

„Můžu si taky sáhnout?“ zubil se Emmett.

„Ty, ani náhodou,“ snažila jsem se bránit Emmettovým velkým rukám.

„Nechte Bellu odpočívat!“ zavelela Esmé. „Zavolám Charliemu, že už jsi vzhůru,“ otočila se ke mně ještě ve dveřích.

„Děkuju,“ poděkovala jsem jí.

 

„Tak, co ty jména, Bell?“ přisedl si ke mně na postel Edward a já si o něj opřela hlavu. Objal mě a jemně mě šimral na zádech.

„Co jména našich rodičů?“ nadhodila jsem.

„Udržet si vzpomínku na ně navěky?“

„Tak nějak. Jak se jmenovali tvoji pravý rodiče?“ zeptala jsem se.

„Už si na ně moc nepamatuju, ale byli to Anthony a Elizabeth Masenovi. Není nutné, aby se naše dítě po nich jmenovalo, mými rodiči jsou Carlisle a Esmé,“ nechtěl tohle téma řešit a já se nedivím. Taky jsem nerada o mámě mluvila, i když byla úžasná. Bylo mi smutno.

„Takže to máme pro holčičku René, Esmé a Elizabeth a pro kluka Charles, Carlisle a Anthony,“ kalkulovala jsem nové poznatky.

„Co to nějak skloubit?“ navrhl Edward.

„Charles a Carlisle jsou dost podobný, tak prostě zůstaneme u Charlieho,“ pokračoval.

„Renesmé,“ dostala jsem geniální nápad.

„Renesmé,“ opakoval to po mně Edward a usmíval se.

„Renesmé Elizabeth Cullenová, nebo Charles Anthony Cullen. Krásná jména, co myslíš?“ pohladila jsem si bříško, Edward pochopil, že jsem se neptala jeho, ale miminka.

„Ať už to bude chlapec, nebo děvče určitě to jméno ponese s hrdostí,“ dodal Edward a položil svou ruku na tu mou.

„Teď mi ke štěstí neschází vůbec nic. Mám milovaného manžela, čekám s ním dítě, a i když mě to mimčo zabíjí, miluji ho nade vše,“ podotkla jsem.

„Máš žízeň?“ zeptal se Edward, jakoby přesně věděl, na co myslím.

„Tak trochu, je to se mnou zlý?“ styděla jsem se za svůj apetit.

„Vůbec ne, všechno je v pořádku. Carlisle s tím počítal a krve máme dost. Zatím. Doběhnu ti pro ni, ano?“

„Dobře.“

 

Edward:

Když jsem se vrátil s plnou sklenicí, Bella už zase spala, to malé ji děsně vysilovalo. Byla zranitelnější, než když byla člověk, ale copak jsem jí to mohl říct. Tak moc se na dítě těšila.

„Edwarde, je tu Charlie,“ volal na mě Carlisle ze zdola.

Takže ji přece jen musím vzbudit. Charlie asi nebude chtít vidět svou dceru, jak s chutí pije lidskou krev. Stačí, že je tak slabá a bledá.

 

„Lásko, vstávej. Je tady Charlie,“ opatrně jsem ji probouzel.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

jeanine

2)  jeanine (30.06.2011 23:22)

Marcelko děkuji: jsi zlatá!

1)  marcela (30.06.2011 12:46)

Jako vždy krása.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek