Sekce

Galerie

/gallery/NvL.jpg

A je tady den D. Dlouho očekávaná svatba.

30. Svatba

 

Bella:

Stála jsem před zrcadlem v Alicině obrovské šatně. Prohlížela jsem si tu záplavu bílé barvy, ale spíš, jako bych se snažila to zrcadlo prohlédnout. Myslela jsem na mámu a vybavila jsem si její tvář. Co by mi asi tak dnes řekla.

Něco jako: „Bello, vždyť je to upír, proboha! Vzpamatuj se. Mysli na to, co udělali mě!“ jako bych v hlavě slyšela její hlas. Asi bych jí odpověděla, že i já jsem z části jednou z nich, a že pro mě Edward znamená všechno. Vysvětlila bych jí, jak neskonale ho miluji, a že jen s ním budu šťastná. A hlavně, že on není, jako ostatní upíři.

Teď by se na mě asi usmála a řekla by: „Buď s ním šťastná, holčičko!“

„Promiň maminko, že jsem tě nedokázala ochránit,“ zašeptala jsem.

„Máš strach, že bys ji zklamala?“ ozval se za mnou táta. Ani jsem si nevšimla, že někdo přišel. Poprosila jsem Alice a Sam o chvilku samoty.

„Aah, tati. No, vdávám se přeci za upíra a já sama jsem jednou z nich a ji… jeden z nich zabil!“ svěřila jsem se se svým trápením.

„Víš holčičko, znal jsem tvou matku dobře a věřím, že by tě teď políbila na čelo a řekla ti, ať jsi s Edwardem šťastná. Určitě by se jí líbil. Je to hodný hoch a co na tom, že není člověk! Nepatří k těm zlým,“ uklidnil mě.

„Díky, tati!“ objala jsem ho, „máma mi chybí.“

„Já vím. Moc ti to sluší, Bells. Jsi jako princezna!“

„Ty šaty jsou vážně skvělý. Alice je úžasná,“ chválila jsem ji akorát, když vtrhla do dveří.

„To všichni ví, Bells!“ zazubila se vychloubavě.

„Připravena?“ zeptala se mě.

„Já ano, co Sam?“

„Je s Carlislem v pracovně. Půjdou první a pak vy,“ informovala nás.

 

„Tak, hluboký nádech, Bello. A jdeme!“ šeptl mi táta na schodech.

Byl víc nervní než já.

 

Velký obývák vily Cullenových se pod Aliciným dohledem proměnil na úchvatnou obřadní svatyni. U prosklené zdi stál provizorní oltář a před ním přešlapoval nervózní a dechu zbavený Jake. Oči upíral na svou budoucí ženu – Sam. Samantha vypadala v těch svatebních šatech jako řecká bohyně. Trvala na jednoduchosti a Alice jí vyhověla, jen díky těhotenství. Do korzetových šatů, by se totiž nevešla. I do vlasů si nechala vplést jen bílou růži. Vedle Jacoba stál můj Edward. Vypadal, že je v klidu, ale když se naše oči střetly, pochopila jsem, že je stejně nervní jako já.

Nevinně se na mě usmál a zavrtěl hlavou. Pak se vražedně podíval na Alice a ta se spiklenecky usmála. Mělo mi být jasný, proč trvá na tom, že budu mít vlasy v drdolu. Edwarda neskutečně mučil můj odhalený krk. Občas jsem ho používala jako zbraň,když jsem ho chtěla svést. Na krku jsem měla to rudé srdce, co mi daroval tenkrát k Valentýnovi. Šaty jsem měla korzetové, jako pro princeznu a vlasy do zvláštně složitého drdolu, ve kterém byl přichycen lehounký závoj.

Táta mě pomalu vedl ze schodů, pěkně do rytmu svatebního pochodu. Musela jsem schody počítat, abych se náhodou o nějakej nepřerazila. Rozhlédla jsem se po místnosti. Byli tady úplně všichni naši přátelé a členové rodiny. Nechyběl nikdo.

 

Táta mě přivedl až k Edwardovi a vložil mou ruku z té své teplé, do Edwardovy ledové. Uvolnila jsem svůj štít, aby mohl číst v mé mysli.

„Děkuji, Charlie,“ poděkoval tátovi. Ten mu oplatil úsměvem.

Náš oddávající, Quilleutský starší – pan Ateara, začal svou řeč. Poctivě jsem čekala na tu správnou chvíli, kdy se zeptá: „Berete si zde přítomného…“

Chvilkama jsem pokukovala po Edwardovi a pak i po Jakovi a Sam. Pan Ateara se nejdříve zeptal jich. Jejich odpověď samozřejmě zněla „Ano!“

A pak se otočil na nás.

„Edwarde Anthony Masene Cullene, berete si zde přítomnou Isabellu Marii Swanovou? Budete ji milovat a ctít ve zdraví i v nemoci, v bohatství i chudobě, dokud Vás smrt nerozdělí?“

„Ano!“ odpověděl hrdě Edward.

„A vy Isabello Marie Swanová…“ zbytek jeho slov mi nějak splynul dohromady. Když mlčel, pochopila jsem, že přišla má chvíle.

„Ano!“ odpověděla jsem stydlivě. Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Edward se na mě uculil. Pak přišly na řadu prstýnky a konečně první novomanželský polibek, který to všechno zpečetil.

Edward vzal jemně mou tvář do dlaně a druhou ruku ovinul kolem mého pasu. Přitáhl si mě těsně k sobě a přitiskl své rty k těm mým. Podlomila se mi kolena a byla jsem Edwardovi vděčná, že mě drží tak pevně. Okolí pro mě přestalo existovat. Byla jsem jen já a on.

Po chvilce si vedle nás někdo odkašlal. Edward se ode mě odtáhl, ale ruku z mého pasu nesundal. Přicházeli gratulanti.

Po obřadu jsme se přesunuli ven, kde byl připravený stůl s občerstvením a taneční parket. Nad ním Alice vytvořila květinový altán. Dokonalejší a romantičtější už to nemohlo být.

 

„Sólo pro novomanžele!“ zvolala Alice a začala hrát hudba. Nechali jsme se unášet v rytmu hudby a na vlnách waltzu. Hudba jakoby zněla ze všech stran. Parket patřil jen nám a Jakovi se Sam.

Když jsme dotančili, Edward mě odvedl kousek stranou.

„Jsi překrásná!“ svěřil se mi. Stydlivostí jsem sklopila oči.

„Počkej za pár let. Budu ztrhaná matka čtyř dětí,“ zavtipkovala jsem. Zasmál se tomu.

„Obávám se, že překrásná, už budete vždycky, paní Cullenová!“

„Hmmm, alespoň mě můj manžel, nebude mít důvod podvádět,“ políbila jsem ho.

 

„Bell!“ volal na mě Jake a vedl si Samanthu.

„Ano?“

„Přišel jsem ti poděkovat, že jsi mě tu nechala a odjela do tý Paříže!“

„Co?“

„No kdybys zůstala a byla se mnou, tak bych ti pak musel ublížit stejně, jako Sam ublížil Leah. Předpokládám, že Leah by sem Samanthu přivedla a pak…“ vysvětloval.

„Ty sis vážně myslel, že bych zůstala s tebou? To už jsme si snad vysvětlili, ne? A mimochodem, slíbila jsem přece, že ti z Paříže přivezu nějakou holku.“

„No to jo, já jen… Mělas tenkrát pravdu!“ uznal.

„Já vím! Ale přesto mě těší, žes to uznal! Zatančíš si se mnou? Můžu, Sam?“

„Jasně, já si půjčím brášku!“ odpověděla mi.

„Žádný prudký pohyby, Edwarde!“ upozornil ho Jake.

 

Za celý večer jsem snad tančila úplně se všemi. Emmett rejpal, abychom nezbořili tu nezničitelnou postel, táta si přál vnoučata, že tu na rozdíl od nás nebude věčně, Jazz nám přál hodně štěstí a tak dále…

 

Pozdě večer mě zmáhala únava. Sam s Jakem už byli pryč a užívali si jeden druhého. A nás s Edwardem čekala ta dlouho očekávaná svatební noc. Rozloučili jsme se se všemi svatebčany a rozeběhli jsme se přes les domů. Na nebi zářili hvězdy a úplněk. Edward mě držel za ruku a zastavil až přede dveřmi, teď už našeho domu.

„Musím tě přece přenést přes práh!“ smál se.

„Promiň, tak moc tě chci!“ šeptla jsem a skočila mu do náruče.

„Zářila jsi v tom měsíčním svitu jako diamant!“ řekl, když rozrazil dveře a nesl mě rovnou do našeho pokoje. Přitiskl své rty k těm mým a odtrhl je až, když mě položil na postel.

Dolehla na mě nervozita z prvního milování. Tak dlouho jsme čekali a teď už nám nic nebránilo. Edward to vzal do svých rukou.

„Neboj, bude to v pořádku!“ políbil mě na krk, když jsem se posadila. Opatrně rozvazoval korzet. Pak jedním tahem rozpustil mé vlasy a sundal mi závoj. Při tom mě nezapomněl stále obdařovat dalšími a dalšími polibky. Postavila jsem se a šaty ze mě jemně sklouzly. Otočila jsem se k němu a strhla mu košili. Bylo slyšet jen zapraskání a knoflíčky se rozletěly na všechny strany. Přitiskla jsem se na Edwardovu nahou hruď a osvojila jsem si jeho rty. Vylezla jsem zpět na postel a stáhla jsem mu opatrně kalhoty. Vášeň a touha naplnily celou místnost. Oddala jsem se mu, on mě a naše těla splynuly v jedno.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

jeanine

2)  jeanine (27.06.2011 10:14)

Marcela: děkuji moc

1)  marcela (26.06.2011 19:13)

Hezký,hezký,hezký.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek