Sekce

Galerie

/gallery/NvL.jpg

Bella je v Paříži a stejně tak, jako Edwardovi, se jí stýská.

21. Paříž

 

Bella:

Probudila jsem se chvíli před přistáním, otočila jsem se na Lee a ta už nespala.

„Dobré poledne, ospalče,“ usmála se na mě.

„Páni, poledne? Mám hlad,“ pohladila jsem si žaludek.

„Nejdřív se musíme zabydlet,“ upozornila mě. Přikývla jsem.

Letadlo dosedlo na přistávací plochu a na mě dopadlo nadšení. Dokonce se nám neztratily ani kufry. Před letištní halou Leah mávla na taxi. Bydlení jsme měly zajištěné, tak stačilo nahlásit jen adresu.

Měly jsme jeden pokoj, ale paní, co jsme byly u ní v podnájmu byla moc milá. Dokonce uměla i trochu anglicky a s Leeinou francouzštinou jsme se docela dobře domluvily. Pozvala nás na oběd, prý vařila kvůli nám, tak jsme nemohly odmítnout.

Z pokoje byl krásný výhled na město. Po obědě jsem zavolala tátovi, aby byl v klidu a vyrazily jsme ven. Musely jsme si najít nějakou brigádu, protože by jsme jinak finančně nevyšly. Nebyl to zas takovej problém o dva bloky dál jsme narazily na noční bar. Sháněli barmanku a my jsme jim přišly akorát do rány. Začínáme zítra a dokonce nás nechají pracovat společně.

 

Město bylo nádherné, samozřejmě jsme si neodpustily Eiffelovku a Notre-Dame, kolem Louvru jsme jen prošly, bylo už dost pozdě a hlavně nás lákal zevnitř a na to je třeba celej den.

Večer jsme se zatoulaly až do Moulin Rouge. Neodolaly jsme a mrkly jsme se i dovnitř. Domů jsme se vrátily pozdě v noci. A nebejt Lee a jejích orientačních schopností, nejspíš bychom nedorazily vůbec.

 

„Tak co na to říkáš, Bells?“ ptala se mě rozjařená Leah.

„Paráda, možná až moc nádhery na jeden den,“ usmála jsem se.

„A jak jsi na tom?“ zněla naléhavě. Bylo mi jasné na co naráží.

„No co ti mám říct, při každém pohledu na zamilovanej pár, jsem si vzpomněla, na to, proč tu jsem. Ale snad se to brzy změní,“ zadoufala jsem, ale bylo mi jasné, že to potrvá. Celej den jsem myslela na to jaký by to bylo být tam s Edwardem, vodit se za ruce a to všechno co k tomu patří. Zasnila jsem se.

„Tak jdem spát, zítra nás čeká práce.“ No jo - starostlivá Leah. Ale měla pravdu. V práci budeme od 5 hodin odpoledne do 1 hodiny ráno. Budeme se muset přizpůsobit nočnímu životu.

 

***

 

Uplynulo 14 dní od odjezdu z Forks. Pořád se v noci budím ze spaní a hledám Edwarda. Je to horší, než jsem čekala. Dnes jsem měla dokonce s Leah výstup, chtěla jsem odjet, ale ona mě nenechala a jsem za to ráda. Přece to jen tak nevzdám. Nedokážu na něj nemyslet. Jen v práci -  je tam docela frmol. Jsme docela vyhlášenej bar a každej večer tam vystupuje nějaký umělec nebo umělkyně. Už mám pár oblíbených. Pondělí pro nás znamená volnej den, ale dnes je sobota – nejvíc práce. V práci se do mě zamiloval jeden z kolegů - Patrick. Je milej, ale nenechá si vysvětlit, že mé srdce patří jinému, teda zatím. No, spíš navždy. Ach jo, možná kdybych tu měla to srdce od Edwarda, tak by mi uvěřil, ale to jsem nechala doma v Americe.

Francouzština už mi nedělala takové potíže a docela slušně jsem se domluvila.

 

Dnes v baru zpívá nějaká nová zpěvačka, její šansony mě uchvátily. Přesně vystihovaly mou lásku k Edwardovi. Byly plné lásky, něhy, touhy, bolesti a utrpení. Zpěvačka měla krátké blond vlasy a byla krásná, bledá, měla dokonce nazlátlé hnědé oči a kdyby mi Leah nepotvrdila, že jí buší srdce, myslela bych, že je upír. Zamyšlená nad tím jsem začala ignorovat hosty. Vyrušil mě až Patrick.

„Pojď si zatančit, stejně nepracuješ.“ Usmál se na mě a táhl mě na parket.

„Patricku, viděl jsi někdy tuhle zpěvačku?“ zeptala jsem se ho.

„Myslím, že se jmenuje Selena, ale neznám ji. Proč?“

„Jen mě zaujala.“ Dotančili jsme a už se blížil konec šichty. Dnes jsme tu musely zůstat dýl než obvykle, Patrick se nabízel, že nás doprovodí, ale odmítla jsem. Chtěla jsem s Lee probrat tu zpěvačku, vážně byla divná, pořád si nás tak prohlížela.

„Dobrou Patricku,“ loučily jsme se jednohlasně a odcházely jsme opačným směrem než on.

„Dobrou noc a sladké sny dámy,“ odpověděl nám.

 

„Sleduje nás,“ špitla mi Lee, když jsme zašly za roh.

„Kdo? Patrick?“ zeptala jsem se.

„Myslím, že to je ta zpěvačka, byla z ní cítit upířina a někdo sleduje ji,“ děsila mě svým tónem.

 

Edward:

Dva týdny už jsem byl bez Belly. Noci mi připadaly jednou tak dlouhé a neměl jsem se čím zabavit. Neustále jsem vysedával u klavíru a skládal hudbu. Alice mi zavolala jen jednou za tu dobu. Nic jsem z ní nedostal. Charlie mi řekl, že je Bella v naprostém pořádku a Jacob mě ujišťoval, že už na mě zapomněla. Nevěřil jsem mu. Občas jsem se v noci vkradl do jejího prázdného pokoje. Srdce ode mě si vzala sebou, to mě uklidnilo. Možná na mě vážně nechce zapomenout a pokud to, že z ní bude upírka je nevyhnutelné, tak už by nám v lásce pak nic nebránilo.

„Doháje, co to mám za nápady!!! Z ní přece nemůže bejt upír!! Nesmí ztratit svou duši,“ zanadával jsem.

Rozhodl jsem se, že do tý Francie odjedu za ní a ochráním ji. I za cenu toho, že mě odežene. Předpokládám, že budou v Paříži. Už jsem spěchal do garáže pro auto a v tom se mi rozezvonil mobil.

 

„Edwarde, absolutně ne!“ rozječela se Alice. Kdo jinej taky.

„Alice, můžu jí zachránit.“

„Edwarde, už jí nepomůžeš je, je…“ zakoktala se. Proč jen neumím číst myšlenky i po telefonu.

„Alice, tak se vymáčkni,“ poručil jsem jí.

„Je pozdě, Edwarde! Právě teď…“ odmlčela se.

„Teď? Jakože teď? Alice, mohl jsem jí pomoct, proč jsi mi to neřekla dřív. Měl jsem tam jet ihned, neměl jsem ji nechat samotnou.“

„Edwarde, uklidni se, třeba se pletu, Leah je s ní a můžu to vidět jen rozmazaně, ale horší je, že tam vidím Felixe a Demetriho,“ vypadlo z ní.

„Volturiovi? Co ti tam ksakru dělají?“

„Edwarde, promiň. Já to nevím, ztratila se mi. Zavolám Leah. Ty počkej, zavolám ti zpátky, až se něco dozvím. Hlavně tam nejezdi, víš moc dobře, že Evropa je pro tebe nebezpečná a pokud jsou Volturiovi v Paříži, tak dokonce jednou tolik.“

„Máš pravdu zapomněl jsem na Arův zákaz! Beztak to děvče zase chytili, tak už by to nemusel řešit, chci pomoct Belle.“

„Edwarde to, že to bylo před šedesáti lety neznamená, že to nebude řešit. I kdyby ji chytili. Já jsem ti říkala, ať ho nedráždíš. V Americe jsi v bezpečí. Můžeš bejt rád, že byl Carlisle jeho dobrý přítel a že díky němu ještě žiješ.“

„To děvče potřebovalo pomoc, tak jsem jí jen pomohl utéct. Říkal jsem jí, ať jede se mnou do Ameriky, ale trvala na tom, že zůstane v Evropě.“

„Edwarde, byla to Arova dcera!!!“

„To jsem přece nemohl tušit, blokovala svou mysl stejně jako Bella!“

„To už je teď jedno, nic nedělej. Ozvu se ti,“ zavěsila mi to.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

jeanine

4)  jeanine (17.06.2011 12:34)

Nosska: jen maloučko, děkuji

Nosska

3)  Nosska (17.06.2011 11:47)

Jéé nějak se mám to komplikuje...

jeanine

2)  jeanine (17.06.2011 11:06)

Děkuju Marcelko!

1)  marcela (17.06.2011 10:51)

Moc hezký.Jsi dobrá.

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still