Sekce

Galerie

/gallery/nvl2selena.jpg

Takže konečně další díl Seleny a máme tu pád Ara. Už se pomalu blížíme ke konci, tak doufám, že si na psaní najdu trochu víc času. Děkuji za Vaši výdrž a trpělivost s mou nepsavostí. A doufám, že to se mnou a Selenou vydržíte až do konce.

Vaše Jeanine ♥

21. Zpět ve Volteře

 

Selena:

Itálie byla zamračená. Pršelo a to bylo vlastně dobře. Parta blýskavých upírů by asi okamžitě vzbudila podezření, i když Aro o nás nejspíš ví i tak.

 

Blížili jsme se k Volteře. Bylo mi ouzko. Původní odhodlání zneškodnit Ara vyprchalo někde nad Atlantikem. Hájí jen zákon, i když je za tím i něco jinýho. Nejraději by měl polovinu naší rodiny ve svých službách, a kdyby dostal zpět Aleca, byl by nesmírně šťastný. A ze všeho nejvíc jsem se bála, že přijdeme do pasti. Pevněji jsem stiskla matčinu ruku. Zatoužila jsem být zase malou bezstarostnou holkou a trochu jsem litovala tohohle rozhodnutí. Ale on by nás nenechal být, ani kdybychom se roztrousili do různých koutů světa. Bylo nutné tohle dovést až do konce a určit nového krále… Nebo královnu.

 

Netajili jsme se svým příjezdem do Volterry. Zastavili jsme na nádvoří, stráže nás ochotně pustili dovnitř se slovy: „Aro už vás očekává!“

 

Samozřejmě, jak také jinak!

 

Šli jsme rovnou do trůnního sálu, kde seděl Aro se svými bratry. Každý měl po svém boku svou manželku.

 

„Vítám vás, předpokládám, že jste mi přišli osobně oznámit vaše bezpečnostní opatření, co se týče prozrazení,“ řekl Aro přátelským tónem.

„Vlastně… NE!“ řekla jsem důrazně a postavila jsem se do čela rodiny před dědečka.

„Proč jste tedy přišli?“ postavil se Aro před svůj trůn.

„Přišli jsme tě svrhnout z trůnu! Upíři potřebují míň šíleného krále!“ odpověděla jsem mu.

Arových stráží se zmocnila panika. Pokukovali jeden po druhém a přeměřovali vzdálenost mezi námi a Arem. Včetně Jane.

„Nedokážete mě zabít,“ vysmál se nám Aro. To už ale Rachel neváhala a změnila se ve Fénixe.

Aro měl strach v očích a Sulpicia nás prosila očima. Cítila jsem, jak se nás Jane snaží napadnout. Asi zapomněla, na štít, kterým chráníme své blízké. Vztekle si odfrkla.

„Zabte je!“ rozkázal Aro.

Stráže okamžitě reagovali, ale v půli cesty padli k zemi a ani se nehnuli. Jane se zastavila a upřeně se dívala ke dveřím. Otočila jsem se tím směrem. Stál tam Alec s Nahuelem. Chtěla jsem se rozběhnout do náruče své lásky, ale pro tuhle chvíli tu bylo něco důležitějšího.

 

Rachel neváhala a přiletěla před Ara. Proměnila se v člověka, ale stále byla obklopena plameny. Marcus a Caius nehnuli ani brvou. Vlastně se nehýbal vůbec nikdo.

„Prosím, ne!“ bránila Sulpicia svého manžela a postavila se před něj.

„Nezabiju ho,“ řekla jedovatě Rachel. „Ustup,“ poprosila ji. Sulpicia se nejdříve tázavě podívala na mě. Přikývla jsem, ať poslechne.

Rachel natáhla ruce a položila je Arovi na spánky a já pochopila, co dělá. Chtěla Ara zbavit jeho síly. Mluvila jsem s ní o tom v letadle, když jsme probírali, že to bude ona, kdo Ara zabije. Našla jsem v Celestině knize možnost, jak to udělat.

„Teď, Seleno!“ upozornila mě, že je ta správná chvíle.

Došla jsem až k ní a odříkávala jsem formuli, kterou jsem se pro jistotu naučila nazpaměť. Aro se začal v jejích rukou zmítat, Sulpicia nám chtěla v tom, co děláme zabránit, ale zadržela jsem ji. Pak se Aro skácel k zemi.

Neměla jsem sebemenší tušení, co se děje, ale Rachel se sesypala taky. Tohle se asi nemělo stát?! Pár vteřin na to byl z Rachel jen popel.

„Fénix vstane znovu, z popela!“ zaznělo mi v uších. Byl to hlas Celeste. To mě uklidnilo, ale nelíbilo se to Sethovi, kterej na mě začal ječet. Věděla jsem, že neměl jezdit s námi.

„Bude v pořádku!“ ujišťovala jsem ho.

„Tys ji zabila!“ křičel na mě stále. Mezitím se se Sulpiciinou pomocí Aro postavil znovu na nohy.

„Cos mi to udělala?“ rozkřikl se i Aro.

„Zbavila jsem tě tvý moci! Už nejsi upíří král!“ podívala jsem se mu do očí a on tupě přikývl.

Najednou zafoukal vítr a rozvířil popel Fénixe, s děsivým výkřikem stála vedle mě zase Rachel. Seth ji beze slova objal a políbil.

 

Marcus se postavil u svého trůnu a zatleskal.

„Moc hezké představení a co máte v plánu dál, slečno Blacková? Nebo nám to raději vysvětlíš ty, Carlisle?“ promluvil k nám.

„Měli bychom mít krále, který nebude tak zaujatý a nebude si nedobrovolně nárokovat upíry do své gardy,“ řekl děda.

„Někdo, kdo je mocný a získal si u ostatních respekt,“ dodal Alec, teď už držíc mou ruku.

„Upír, vlkodlak, čarodějka. Co chcete víc?“ Ukázal na mě Caius.

„Jen přes mou mrtvolu!“ nechtěla to připustit máma a táta ji podpořil. Naskočila mi husí kůže, jen jsem na to pomyslela. Ale byla to jediná možnost.

 

Snad po hodině diskuzí na toto téma, se většina mé rodiny přiklonila k tomu, abych na trůn usedla já. Podpořili mě i Volturiovi, včetně otupělého Ara. Vlastně nesouhlasila jen máma s tátou.

„Mami, je to nejlepší řešení,“ snažila jsem se ji přesvědčit.

„Jsi příliš mladá. Nechci, aby ses tu zakopala!“ zoufala si.

„Ale já se tady nechci zakopat a rozhodně na to nebudu sama, budu tu mít Aleca a Marcus s Caiusem se určitě taky nehodlají stěhovat. Bude to v pořádku, v La Push stejně všichni zůstat nemůžeme,“ ujistila jsem ji a zdálo se, že jsem ji konečně zlomila.

„Budeme stát za tebou, holčičko,“ objal mě táta.

„Nejdříve ale musíme přesvědčit ostatní klany,“ vložil se do toho děda.

 

S králem upírů museli souhlasit všichni a já si rozhodně nechci přízeň podmaňovat výhružkami, jako Aro.

 

„Uspořádáme bál spojený s volbou a následnou korunovací, obešleme všechny klany, ale předem tě upozorňuji, Seleno. Vladimir ti trůn rozhodně nenechá jen tak. Vždycky ho chtěl,“ promluvil Marcus.

„S tím budu muset počítat! Takže, kdy to propukne?“ zeptala jsem se.

„Ode dneška za 10 dní, dáme se hned do práce.“ Ujistil mě Marcus.

 

„Rachel, Leah slibuju, že vám pomůžu hned po korunovaci. Dřív si stejně laboratoř nedám dohromady,“ potvrdila jsem holkám svůj slib, aby věděly, že jsem je neodložila na druhou kolej, když teď možná budu královnou.

„Myslím, že těch pár dní ještě vydržím,“ usmála se Rachel.

„I já,“ dodala Leah.

„A teď mě…“ podívala jsem se na Aleca, „ehm, nás omluvte!“ vzala jsem ho za ruku a společně jsme utíkali pryč od všech. Netoužila jsem po ničem jiném, než po tom, políbit svého kluka!

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

jeanine

4)  jeanine (04.03.2013 20:00)

Díky, Jalle. jen kdybych měla víc času psát.

Jalle

3)  Jalle (27.02.2013 21:19)

veľmi pekná poviedka, vážne som nečakala, že Selena bude na Arovom mieste

jeanine

2)  jeanine (13.01.2013 17:56)

Děkuju zlato, nerada nechávám věci nedodělané a tohle dopíšu i když to bude trvat :)

semiska

1)  semiska (13.01.2013 12:35)

Super kapitola, jsem ráda, že si povídku nezakopala někam hluboko, ale že v ní zdárně pokračuješ až do konce. ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek