Sekce

Galerie

/gallery/NvL.jpg

Bella začíná něco tušit... Edward kouká s Charliem na baseball!

16. Vrcholí přípravy na večírek

 

Edward:

„Edwarde musíme říct Charliemu pravdu, proč sem táhneme i jeho. On sem asi jinak chtít nebude,“ upozorňovala mě Alice.

„To není problém, já mu vše řeknu, ale Bella se to musí dozvědět, až na poslední chvíli. Nejlépe vůbec. Co kdyby ho chtěla zabít sama?“ zhrozil jsem se při tom nápadu.

„Bella ti to moc neusnadňuje, co?“ zeptala se mě.

„Spíš vůbec. Pořád mě zkouší svádět,“ usmál jsem se při té vzpomínce, „je tak kouzelná, kdyby věděla, jak moc se musím ovládat, abych se na ni nevrhnul a nestrhal z ní to málo oblečení, co na sobě mívá.“ To už vyprskla smíchy i Alice.

„Živě si to umím představit,“ řekla a nepřestávala se smát.

„Jsem rád, že tě mám, sestřičko,“ objal jsem ji. Jí to dojalo, moc jsem jí takhle důvěrně neříkal, většinou jen jménem.

„I já jsem ráda, že jsi tu,“ odvětila mi a políbila mě na tvář.

„Potřeboval bych, abys měla další vidění. Potřebuju vědět, co se stane pak,“ naléhal jsem na ni zoufale.

„Já vím, já už jsem z toho celá deprimovaná, že nic nevidím. Jen občas nějaký záblesky, ale dokud tu budou ti vlci, tak to asi lepší nebude. Carlisle mi řekl, že to mám zkoušet sama nějak aktivovat v přítomnosti vlků, párkrát jsem se o něco pokoušela, ale bezúspěšně, takže tenkrát to byla jen náhoda,“

„Je to stejně zvláštní, Bella odbourává pouze moje schopnosti a vlkodlaci zase pouze ty tvoje,“ zamyslel jsem se nad tím.

„Alice!“ volala ji Esmé, „potřebuju s tebou probrat to jídlo a pití na oslavu. My sice jíst nemusíme, ale vlci toho sní asi dost ne?“ dodala důvod, proč ji volá.

„Už běžím!“ mrkla nadšeně Alice.

„Stejně jsem chtěl vyrazit za Bellou,“ řekl jsem jí.

„Edwarde, myslím, že Bella něco tuší. Myslím tím o nás, včera si mě tak zvláštně prohlížela a jako by se něčeho zalekla, ale byla tam Leah a tak jsem stejně nic neviděla,“ upozornila mě ještě a vyběhla ze dveří.

„Díky,“ houknul jsem na ní ještě.

Ještě chvíli jsem se tam utápěl sám ve svých myšlenkách a pak jsem seběhl do garáže, sedl do auta mířil za svou láskou.

 

Bella:

Bylo brzy odpoledne a já jsem si pustila Romea a Julii, měl přijít Edward a dlouhou chvíli jsem si tímhle starým filmem krátila. Zrovna byla scéna z plesu kdy Romeo přišel za Julií a já jsem do toho byla tak zažraná, že jsem si nevšimla příchodu Edwarda, ale jeho hlas mě na něj upozornil.

„Vás dotýkat se neurvalou dlaní, je stejný hřích, jak svátost znesvětit, ale mé rty, poutníci uzardění, spěchají polibkem tu vinu smýt,“ zarecitoval verš společně s Romeem.

„Ahoj, vůbec jsem tě neslyšela,“ klekla jsem si na gauč a natáhla jsem se přes opěradlo směrem k němu, abych mu smyla tu vinu ze rtů. Pochopil a sklonil se ke mně a v polibek se spojily naše rty.

„Můžu si přisednout?“ zeptal se nesměle.

„Samozřejmě,“ udělala jsem mu místo a pak jsem si mu lehla do náruče, „nemusíme na to koukat, jestli nechceš?“ podívala jsem se na něj.

„Mám ten příběh rád, chci koukat. S tebou jsem ho ještě neviděl,“ usmál se na mě a políbil mě na čelo.

Během filmu mi šeptal ještě několik Romeových veršů a díky němu jsem se do příběhu tak vžila, že jsem na konci i brečela.

„Snad tě to nerozplakalo?“ rýpnul si Edward.

„Je to smutný, znali se tak krátce, tajně se vzali a po svatební noci se odloučili a živí se už nesetkali,“ zamyšleně jsem mu pohlédla do očí.

„Shakespeare byl génius,“ usmál se, „četl jsem všechny jeho práce.“

„Vážně, bylo toho dost, ne? Nevychloubáš se?“ uchichtla jsem se.

„Přísahám, velmi zajímavé čtení, náhodou,“ přesvědčoval mě. Najednou jsem zpozorněla, když jsem si všimla kolik je hodin.

„Musím tátovi připravit večeři, skoro jsem zapomněla. Dáš si taky?“ otázka mi přišla skoro zbytečná, protože za tu dobu, co jsem znala Alice a Edwarda, jsem je nikdy neviděla jíst.

„Ne, díky. Ale pomůžu ti ano?“ vnutil se ke mně do kuchyně a nakonec vařil spíš on než já. Vůbec jsem ho nepoznávala.

„Odkdy umíš vařit?“ zeptala jsem se.

„Nějakou dobu už asi jo,“ vymlouval se. Když dovařil, akorát táta přijel.

„Ahoj Bello, Edwarde?“ byl překvapenej, že ho vidí se mnou v kuchyni, „hmmm to voní,“ pochvaloval táta.

„To vařil Edward, vypadá to skvěle, připravím talíře. Vážně si nedáš?“ mrkla jsem ještě jednou na Edwarda.

„Nepřemlouvej ho, pojď se mnou koukat na baseball chlapče. Budu jíst v obýváku Bells,“ usmál se na mě táta natěšeně, že urval parťáka k baseballu.

„Stejně jsem s Váma chtěl o něčem mluvit,“ mračil se Edward najednou, „ale to necháme na později, nebudu rušit u baseballu,“ a něco mu naznačil.

„Dobře, dobře,“ řekl zase nadšeně táta.

„Tati, Edward je tu za mnou,“ nechápala jsem, co to dělá.

„Ale Bells, snad ti nevadí, že s ním budu chvíli koukat na sport?“ vymlouval se.

Vzdala jsem veškeré své protesty a Edward jen pokrčil ramenama. Zajímalo by mě o čem s ním chtěl mluvit.

Táta si načal pivo a nabízel i Edwardovi, ale ten samozřejmě odmítl.

Táta si sedl do svého oblíbeného křesla a nám přenechal gauč, předpokládal, že je tam nenechám o samotě a budu chtít být s Edwardem za každou cenu.

Jídlo bylo výborné, asi nechám Edwarda vařit častěji. S tátou jsme mu jídlo pochválili a ode mě si zasloužil i velkou pusu. Táta dělal, že nás raději nevidí.

Táta s Edwardem sledovali baseball a já jsem si vzala knížku, opřela jsem se o Edwarda, aby mě mohl obejmout a četla jsem si. Občas mi pošeptal nějaká láskyplná slovíčka do ucha, kdybych se nehihňala, tak si táta ničeho nevšimne, ale takhle nás pořád napomínal. Baseballový maniak.

Po baseballu jsem se na chvíli vypařila, protože mě Edward požádal, že chce s tátou mluvit o samotě. Raději jsem to neřešila a šeptla jsem mu, že až ho táta vyprovodí, ať za mnou ještě zajde. Ale samozřejmě jsem se jen na oko před tátou rozloučila.

Lehla jsem si na postel a asi tak po půl hodince mi Edward vklouzl do pokoje pootevřeným oknem.

„Copak jsi to řešil s mým taťuldou? Baseball?“ zaptala jsem se vtíravě.

„Nějaké chlapské záležitosti. Ty jsi ale zvědavé děvče, co?“ chytil mě kolem pasu a přitáhl si mě.

„Tak trochu, co jste teda ře…?“ naléhala jsem, ale přerušil mě polibkem. Najednou mě svalil na postel a vášnivě mě začal líbat. Sjel mi rukou po stehně směrem k pasu a já jsem si říkala, že teď už ta chvíle konečně musí přijít. Stáhla jsem z něj tričko a dokonce se mi ani nebránil.

Pak si mě překulil na sebe a když jsem si chtěla odložit i já, tak mě zastavil.

„Promiň,“ řekl ztrápeným výrazem

„Proč zase?“

„Neměl jsem zase začínat,“ omlouval své chování. Počkat! Tentokrát jsem to opravdu nezačala já, ale on. Škodolibě jsem se usmála. Takže už se mi začíná poddávat. Ještě chvíli a možná se toho vytouženého okamžiku dočkám.

„Připadám ti směšný?“ zeptal se.

„Ne, jen se usmívám,“ neřekla jsem mu pravý důvod samozřejmě. „Neboj nebudu na tebe naléhat a hlavně táta ještě nespí a asi by se mu to nelíbilo.“

„Děkuju,“ poděkoval a úsměv mi oplatil.

Skulila jsem se vedle něj a pomalu jsem usínala v jeho objetí.

Byla jsem neskonale šťastná i když mi hlavou vrtalo spousty věcí. Přemítala jsem o čem mohl mluvit s tátou a o upírech a o něm, až jsem najednou spala.

Zdál se mi sen. Byla jsem v lese a najednou se tam objevil vrah mé matky. Sevřel mě v náruči a už se přibližoval k mému hrdlu. Dokonce jsem cítila i jak mi pulsuje krev v žilách.

Z ničeho nic po něm skočil Edward, mě odhodili stranou a začali se bít a snad trhat na kusy. Probudila jsem se zase s křikem a celá zpocená.

„Ššššš, lásko, vzbudíš Charlieho, budu muset pryč. Všechno je v pořádku,“ uklidňoval mě můj zachránce.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se ho.

„Samozřejmě, neměl bych být?“ zeptal se nechápavě.

„Rvali jste se a on…“ uvědomila jsem si, že to byl jen sen.

„Jsem v pořádku a tobě taky nikdo neublíží, neboj. Pohlídám tě, a teď zase spi.“ Začal mi broukat mou ukolébavku a já jsem usnula klidným spánkem.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

jeanine

2)  jeanine (13.06.2011 13:00)

hellokitty: děkuji

1)  hellokitty (12.06.2011 17:51)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek