Sekce

Galerie

/gallery/NvL.jpg

Bella má domácí vězení...

12. Domácí vězení

 

Bella:

„Ahoj Alice, prosím přijeď,“ prosila jsem svou kamarádku, když mi zvedla telefon.

„Samozřejmě Bello, už jsem na cestě,“ zavěsila. Ani jsem se nenadála a byla u mě.

 

„Jsi nějaká vytočená, ne? Co se děje,“ ptala se když viděla můj rozzuřený výraz.

„Mám domácí vězení a asi se tu z toho zblázním, táta mi zakazuje stýkat se s tvým bratrem, že se ke mně nehodí, prej,“ spustila jsem svou.

„Počkej, takže jedno po druhým. Máš zaracha? Nesmíš chodit s Edwardem?“ na otázky jsem jí kývnutím přitakala. Najednou zavětřila.

„Jake je pořád tady, co?“ To poznala po čuchu nebo co?

„Jo!“ vzala jsem ji za ruku a táhla jí tu mrtvolu ukázat.

„Tak takhle vypadá vlk po opici?“ rozesmály jsme se.

„Pojď jdem ke mně, než přijde táta a bude zase nadávat. A hlavně musíš mi rozmotat tohle, nějak mi to nejde,“ ukázala jsem zoufale na svůj drdol, kterej jsem měla ještě na hlavě.

„Rosaliino tajemství. S vlasama to ona umí,“ usmála se a sedla si na mou postel. Shodila pod sebe polštář a naznačila mi, že si mám sednout.

Poslechla jsem a ona mi začala rozmotávat ten neskutečnej drdol.

„Víš, že se na tebe zlobím, Alice?“ začala jsem.

„Ano vím, ale neprávem.“

„Já vim, bylo to pro mě to nejlepší.“

„Tak nějak,“ odpovídala v klidu a pobrukovala si nějakou melodii.

„Alice, Edward je přece tvůj bratr, víš toho o něm víc než ostatní. Řekni jeden jediný důvod, proč bych s ním nemohla být!“

„V lásce přece takovýhle důvody neexistujou. Okamžitě totiž ztrácíš rozum a propadneš tomu citu. Nevidíš ani to, co je tak zřejmé,“ uchichtla se jakoby tím myslela něco konkrétního.

„Tak proč mi všichni říkají, že je to pro mé dobro?!“ zeptala jsem se rozčileně.

„Kdo všichni?“ zeptala se.

„Táta.“

„Ten tě má rád a nechce tě ztratit. A žádnej kluk není dobrej pro tatínkovo holčičku! To si pamatuj! Kdo dál?“

„Jacob!“

„Ten tě miluje a věří, že jen on je pro tebe ten pravej, toho vůbec neřeš. Stejně se jednou otiskne. Kdo dál?“ vychrlila na mě další vysvětlení.

„Ty!!!“

„Ale Bello, já bych si nepřála nic jiného, než mít tě za sestru.“ A zezadu mě objala.

„To je nefér. Ty máš na všechno rozumnou odpověď.“

Naši rozmluvu přerušilo klepání na dveře.

„Bello?“ ozval se Jacobův hlas, ale otevřít dveře si nedovolil.

„Přišel jsem se ti omluvit,“ pokračoval.

„Pozvi ho dál, mám nápad,“ špitla Alice a mrkla na mě.

„Pojď dál Jaku!“ zavolala jsem.

Otevřel dveře a začal: „Bello moc mě mrzí, jak jsem ti… (ztvrdl mu výraz, asi netušil, že je tu Alice) … zkazil večer. Netušil jsem, že máš návštěvu, já přijdu později.“

„Ale Jacobe, snad se Alice nebojíš? Nekousne tě,“ chtěla jsem, aby pokračoval.

„Víš já jsem to včera opravdu přehnal. Po těch tequillách už si nic nepamatuju, mrzí mě, že jsi kvůli mně dostala zaracha.“

Padl na kolena a prosil. Vypadal směšně.

„No dobrý Jacobe, tak už se víc neztrapňuj a vstaň,“ řekla jsem mu přísně.

„Počkej Bello, mohl by svůj prohřešek nějak odčinit, ne?“ vmísila se do toho Alice.

„Jsi mrcha, Alice!“ začal bejt sprostej.

„Chovej se slušně k mé návštěvě! A Alice má pravdu, můžeš to odčinit. Nechci, abys bránil Edwardovi v tom, aby mě navštěvoval!“

„To po mě nechtěj!“ tvářil se ztrápeně.

„Fajn, tak vypadni, protože v tom případě, tady nebudeš ani ty!“ začala jsem bejt hnusná.

„Dobře Bello, já vám v tom románku bránit nebudu, ale jestli ti ublíží, zabiju ho!“ myslel to smrtelně vážně. „Zítra ti přivezu náklaďáček!“ dodal ještě, než zavřel dveře.

Alice u mě byla celé odpoledne a mě to bez Edwarda, alespoň trochu utíkalo. Jacob zůstal u nás taky a pomáhal s něčím tátovi v dílně. Odcházel až večer, když přišel můj noční hlídač Seth. Alice šla chvíli po něm.

 

Edward:

Povídal jsem si se Sethem o jeho sestře, snad z ní taky bude vlkodlak, nebo co. Pak přišel Jacob.

„Doufám, že jsi šťastnej! Vyhráls!“ podotkl.

„Chceš tím snad říct, že jí necháš konečně na pokoji?“ zeptal jsem se ho.

„Já se jí nikdy nevzdám. Přijde doba, kdy se dozví pravdu a bude po lásce a po kamarádství. Umím čekat!“ otočil se a zamračil se na Alice, která právě přicházela.

„Ahoj Sethe, jak je?“ pozdravila našeho nejoblíbenějšího vlkodlaka a mile se usmála.

„To víš Alice, už by to chtělo nějaký vzrůšo. Tohle hlídkování je docela nuda,“ odpověděl jí.

Najednou mě chytla za ruku a byla, jak v tranzu. Sledoval jsem její vidění zároveň s ní.

„James,“ řekli jsme navzájem.

„Kdy?“ ptal se pohotově Jacob.

„Na konci semestru, zdá se,“ odpověděl jsem mu a nepřestával jsem číst Aliciny myšlenky.

„Takže máme ještě 4 měsíce,“ oddychl si Jacob.

„Nepřijde sám,“ dodal jsem ještě.

„Bude větší zábava,“ přidal se Seth.

Alicino vidění skončilo a když začala vnímat řekl jsem: „Charliemu a Belle zatím nic neřekneme, nebudeme je děsit.“

„Jedu to říct zbytku rodiny,“ řekla Alice a rozeběhla se k autu. Ještě jsem ji zastavil a zeptal jsem se: „Alice, jakto žes měla…“

„Já nevím, Edwarde, asi jsem nalazená na jejich frekvenci, poradím se s Carlislem,“ přerušila mě a běžela dál.

„Jdu to taky oznámit smečce. A Edwarde, musíte nás o všem informovat,“ řekl Jacob a zmizel v lese, když jsem mu kývl.

Já jsem spěchal za Bellou, nemohl jsem se dočkat, ale byl jsem nervózní. Dokonce mi nechala pootevřené okno.

 

„Ahoj,“ pozdravila mě a skočila mi do náruče. Políbil jsem ji krátce a něžně. Táhla mě k sobě na postel. Byla tak křehoučká, musel jsem se jí poddat.

Sedl jsem si a opřel jsem se zády o polštář. Ona si přilehla ke mně, položila mi hlavu na rameno a objala mě.

„Chyběls mi,“ řekla jako by se styděla.

„Ty mě taky,“ objal jsem ji.

Povídali jsme si hodiny, vůbec neřešila, kdo jsem, jak slíbila a přesto mi dalo zabrat, jí vše nepovědět. Nechtěl jsem jí lhát.

„Je pozdě měla bys spát,“ políbil jsem ji na čelo.

„Nechci, když jsi tady,“ bránila se a tak jsem jí začal pobrukovat ukolébavku, kterou jsem jí složil.

„Co to je za píseň?“ zeptala se.

„Tvoje ukolébavka, složil jsem ji, proč?“

„Alice si ji dnes broukala taky, je krásná.“

„Asi ji ode mě oposlouchala, hrál jsem ji teď docela často.“ Usmála se na mě a já jsem začal zase pobrukovat. Za chvilku usnula.

 

Bella:

To domácí vězení bylo nekonečný. Takovej stereotyp. Ráno škola, odpoledne Jacob nebo Alice a večer Edward. A tak pořád dokola celý měsíc, než se táta konečně umoudřil a uznal, že se chovám slušně. Jen kdyby věděl, že každou noc usínám po boku své lásky…

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

jeanine

4)  jeanine (08.06.2011 14:50)

KalamityJane: díky moc

KalamityJane

3)  KalamityJane (08.06.2011 12:33)

super!:) moc se těším na další, jsem zvědavá na Bellinu reakci, až se dozví, co je Edward zač

jeanine

2)  jeanine (07.06.2011 20:34)

Marcelko, děkuji, že se ti to líbí a že tak poctivě komentuješ. Ještě chvilku vydrž a dozví se to!

1)  marcela (07.06.2011 19:44)

Mě snad prasknou kšandy.Kdy se to dozví?

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse poster - Wolf Pack