Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/němá%20dohoda.jpg

Při čtení doporučuji pro vyvážení té sladké chuti cumlat nepražená kávová zrna...

Třetí kapitola - Spojenectví

Edward:
Z evidentně nesmyslného rozjímání mne vytrhlo až rychlé otevření dveří, následované rychlým letem černého čehosi, jež nakonec zakotvilo na pootevřených dveřích skříně. Až na druhý pohled jsem si všiml, že jde o smoking a že není černý. Pro lidské oko by snad mohl být, náš bystrý zrak však zachytil každé temně modré vlákno, jež tvořilo tu jemnou tkaninu. Dříve než jsem se stihl zamyslet nad otázkou, proč Alice zvolila zrovna tuto barvu a nezůstala u tradiční černé, přehrála si ve své mysli vyzi, v níž se v mé přítomnosti pohybuje tmavě modrá rozmazaná silueta. Hned poté mě v myšlenkách začala peskovat za to, že ještě nejsem připraven. Raději jsem se do toho bez protestů navlékl a vydal se za ostatními. Ti už stáli seřazení ve společenské místnosti, chystajíc se k odchodu.

Sál byl honosně vyzdoben, vše bylo barevně slazeno do vínové a zlaté. Celkový dojem dokreslovala směsice pestrobarevných i usedlých rób přítomných hostů, jež se mezi sebou nenuceně proplétali, a díky upíří ladnosti však i tyto nepatrné pohyby budily dojem složité choreografie. Tichou směsici tónů, tvořenou nejrůznějšími druhy zvonkeher, protlo důrazné otevření dveří. Všichni okamžitě ztichli a upřeli své zraky na nově příchozí. Z těch přímo čišela majestátnost smísená s mocí. S mocí a autoritou, která se od jejich postav šířila v kruhových vlnách, stejně jako jejich chladná lhostejnost, kterou vyzařovali. Naprosto nezaujati okolním děním se odebrali ke třem trůnům. Vládnoucí trojice se do nich s lehkostí usadila, přesně do čela této rozsáhlé místnosti. Nejcennější talenty Arovy sbírky zaujaly postavení v pozadí této scenérie. Někdo tu však chyběl.

Osoba, jež se pro mne stala příslibem zachování našich existencí. Představa, že její nynější absence by mohla znamenat to, že se rozhodla vzít svou velkorysou nabídku zpět, mě značně zneklidnila. Pak se však opět rozlétly dveře a pevným, přesto však zrychleným krokem sálem procházela ta, kterou jsem toužil spatřit. Zastavila se na vyvýšeném pódiu a zaujala místo po jejich boku. Můj vnitřní nepokoj se vytratil s jediným vřelým úsměvem, který mi věnovala.
„Vážení hosté, jsme velice potěšeni, že jste nás poctili svou přítomností v tak hojném počtu…“
Téměř jsem nevnímal Arův dalekosáhlý proslov, všechna má pozornost patřila pouze Isabelle.
„Také bych Vám rád sdělil výjimečnou novinu, jíž je zasnoubení mého pokladu, dcery Isabelly, s členem významné rodiny, synem našeho proslulého Carlisla Cullena, Edwardem Cullenem.“
Všichni přítomní hbitě zareagovali tak, jak se od nich očekávalo a zpečetili definitivnost této situace potleskem. Jen naši Denalijští přátelé směřovali své nevěřícné pohledy ke Carlislovi, aby se ho tak beze slov otázali, zda je to pravda. Pouze oni brali na vědomí, že ani jedna z jmenovaných stran do svazku nevstupuje dobrovolně a že Arovy intriky opravdu neznají mezí. Tanja se s touto horkou novinkou vyrovnávala očividně nejhůře. Poprvé mě napadlo, že by mě tento svazek mohl v jistých ohledech dokonce i osvobodit.

 


Isabella:
Když jsem odcházela z jejich společenské místnosti, očekávala jsem, že se začnou okamžitě dohadovat, avšak ani po pěti minutách, které jsem strávila opřená o zeď poblíž oněch dveří, ze sebe nevydali ani hlásku. Odebrala jsem se k svým komnatám, přemítajíc, zda jsem udělala dobře. Došla jsem k závěru, že toto bylo jediné možné řešení, které pomůže mnohým. Cullenovi můžou setrvat v žití své pohádky a já budu moci zas jednou volně dýchat. Chodby, kterými jsem procházela, zely prázdnotou. Až když jsem otevírala dveře svých komnat mě dostihl tento fakt, ihned následován porozuměním, že to bude asi tím, že všichni jsou již ve velkém sále. Upíří rychlostí jsem se k němu vydala, ale tempo jsem zvolnila hned po ne příliš šetrném otevření hlavních dveří. Nedbala jsem všech těch pronikavých pohledů a zaujala své místo hned za vládnoucí trojicí a jejich nohsledy. Otec okamžitě nasadil ten výraz, který jeho tvář zdobí vždy, když se něco konečně odvíjí podle jeho plánu a pustil se do svého tradičního proslovu. Vždy byl zvyklý, že se vše uskuteční podle jeho představ, ale život je jedno velké překvapení, a tak ho ráda přesvědčím o opaku.

Zběžně jsem očima přelétla tváře přítomných až jsem narazila na tu Edwardovu. Tvářil se poněkud nejistě, a tak jsem se ho pokusila povzbudit úsměvem. Okamžitě uvolnil svůj strnulý postoj, takže to zřejmě zabralo. Vypadal být duchem nepřítomen, ale nedivím se mu, kdo by nebyl, muset tu poslouchat ty otcovy bezvýznamné žvásty. Arův monotónní hlas uspávače hadů ukolébával všechny hosty. Nemuseli poslouchat, neboť i kdyby mluvil o sebevětší hlouposti, neodvážili by se protestovat a vše by poslušně odsouhlasili. Menší povyk se projevil až při zmíňce o našem zasnoubení. Využila jsem toho, že ve chvílích strávených s Edwardem jsem se stihla naučit jeho schopnosti a zaposlouchala se do myšlenek, patřících k několika očividně překvapeným tvářím. Mužské zastoupení hostů se tvářilo vědoucně. Dřív nechápali, proč mě tu Aro ještě drží, když jsem jeho dcera, ke všemu vegetariánka a nemám žádné pletky s nikým gardy. Teď jim došlo, že Aro má jistě nějaký plán, a toto manželství poslouží  jeho účelům. Pak tu byli také zástupci Denalijského klanu. Patrně je s Cullenovými spojuje nejen totožná filozofie, týkající se stravy, ale i dlouholeté přátelství. Hned po Arově prohlášení se jich zmocnily obavy o své přátele. Zejména o Edwarda si dělala starosti jedna blonďatá upírka. Podle všeho se jednalo o Tanju z Denali. Edward si její nespokojené reakce také  všiml, ale k mému údivu vypadal spokojeně. Nakoukla jsem do jeho mysli, v které si pohrával s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby se Tanji konečně zbavil. Pak už ale nebyl čas pátrat v myslích ostatních, neboť Aro dokončil svou tuze významnou řeč a vyzval ostatní k tanci.

Nechtěla jsem, aby otec odhalil mé malé překvapení příliš brzy, a tak jsem okamžitě zamířila ke Cullenovým. Po pár zdvořilostních frázích jsem Edwarda zatáhla k tanečnímu parketu. Všichni nám uctivě věnovali prostor a my začali tančit. Ta pozornost se mi moc nelíbila, ale rozhodla jsem se využít ji ve svůj prospěch. Proto jsem se k Edwardovi ještě více přimkla a spojila svůj pohled s tím jeho.


Edward:
Tak moc jsem toužil vědět na co myslí. Znenadání se ke mně více přitiskla a zaklesla se do mého pohledu. Intenzivně jsme si hleděli do očí a nevnímali okolní dění. Důležitá byla jen hudba a my. Ostatní se přizpůsobovali našim pohybům, takže nehrozilo, že bychom do nějakého páru vrazili. Její pohled patřil jen a jen mně. Takovou spokojenost jsem necítil již věky. Pak se mi však vybavila její slova: „věř mi, oddaný pohled pro mě není pražádný problém“. To mě opět vrátilo na zem. Je to jen skvělý herecký výkon, nic víc. Dívala by se takhle na kohokoli jiného. Tato představa mě neskonale mrzela, ale nechtěl jsem, aby prokoukla mou zarmoucenost, a tak jsem rozpojil naše pohledy a zahleděl se na dva páry tančících nohou pod námi.

Ona si však všimla změny a šeptem se dožadovala vysvětlení:
„Děje se něco?“ Jen jsem zavrtěl hlavou. Doznívající hudba plynule přešla v pomalejší a Isabella ještě zmenšila ten minimální prostor mezi námi, když spojila své ruce za mým krkem. Položila svou hlavu na mé rameno a nad něčím se zamyslela. Najednou jsem si nadával za to, jak nevděčným tvorem jsem. Ona mi tu nabízí nejlepší možnou cestu, jak se z této nelichotivé situace dostat, riskuje téměř vše a já jsem tak sobecký, že mi i tato její oběť nestačí a chci více. Navíc jsem se právě ochudil o pohled do jejich jantarových očí. Riskovala kvůli nám a ne málo.

Pohroužen do svých vlastních úvah jsem takřka zapomněl na její dosud nezodpovězenou otázku. Ona však evidentně čekala na odpověď, a když ji stále nedostávala, lehce pozvedla svou hlavu a její rty se začaly tiše pohybovat těsně u mého ucha.
„Ale ano, něco tě znepokojilo, jestli to máme zvládnout, musíš mi důvěřovat. Pochop, do ničeho tě nenutím, nejsem jako můj otec, jen... jen to nechápu,“ povzdechla si. I to titěrné množství vzduchu, který vydechla na můj krk, mě rozechvělo. Téměř jsem roztál, jako když dýchnete na chladnou okenní tabulku, na kterou mráz kreslí obrazce. Nebyl jsem schopen slova, a proto jsem jí byl vděčný, když pokračovala:
„Vše vychází podle plánu, působíme přesvědčivě, nahlédla jsem do jejich myšlenek a nic netuší. I Aro si myslí, bůhvíjak mu vše nevychází, to ale ještě neví, že od teď se bude hrát podle našich pravidel..“
Mírně jsem  ztuhl. Cože to říkala? Že nahlédla do jejich myšlenek….
Vycítila tu změnu, a tak mi ihned podala vysvětlení.
„To nic, tehdy, když jsme se poprvé setkali, jsem se naučila tvé schopnosti, nevyužívám ji, nepříjde mi to taktní, jen jsem chtěla zmapovat situaci.“ Nevím, jestli mě to mělo uklidnit, ale fakt, že mi může číst myšlenky, mě spíše zneklidnil.

Po dlouhé době jsem promluvil.
„Takže myšlenky můžeš číst i mně?“
Jen se pousmála a to minimum vzduchu, deroucí se přes její rty, ve mně vzbudilo opět onu reakci. Tohle mi nesmí dělat.
„Čistě teoreticky ano, ale nebylo by to fér, ty do mé mysli také nemůžeš…“
Ovšem dal bych za to, nevím co, nehledě na to, jak velký kámen mi spadl ze srdce. Vzpomněl jsem si na Alicinu vizi a rozhodl jsem se na to zeptat:
„Takže na tebe nepůsobí žádná moc? Ovšem Alice tě viděla ve své vizi, sice jako modrou šmouhu, ale přece jen…“
Jen se vědoucně  pousmála a pokračovala v osvětlování:
„Je pravda, že na mě žádná moc nepůsobí, ale  zkoušela jsem již zapracovat na opaku. Dovolila jsem Alici, aby mě viděla, protože tvá budoucnost je nyní spjata s tou mou a já vás nechtěla vystrašit. Vždyť víš, jak to myslím, nejdříve ten dopis a pak by jí ještě zmizela tvá budoucnost, nechtěla jsem ji rozrušit. Navíc jsem se dozvěděla, že hodně lpí na oblečení a patrně nás bude chtít nějak sladit, což mě přivádí k faktu, že jsem ti ještě neřekla, že ti to sluší.“ Poněkud mě uvedla do rozpaků, což se mi obvykle nestává, v její blízkosti, jsem však neustále nějak nesvůj. Není mi však nepříjemná, ba naopak…

„A co menší dohoda?“
Moc jsem tento návrh nechápal, ale i tak ve mně rozdmýchal zvědavost:
„A jakápak, smím-li se zeptat?“
Touto otázkou jsem prolomil původní šeptání. Isabela se trochu odtáhla a opět spojila naše pohledy. Ve stejný moment jsem uslyšel její hlas ve své hlavě.
„Pššt, tady mají i stěny uši.“
Vyveden z míry touto nečekanou událostí jsem se rozhlédl po zdech tohoto sálu, načež se Bella tlumeně zasmála. To znamená, že i ona slyší mě. Na mou nevyřčenou otázku sotva znatelně přikývla.
„Jak tedy zní ta dohoda?“ poslal jsem jí v myšlenkách.
Chvíli přemýšlela, jak onu dohodu sformulovat a pak jen nechala plynout proud svých myšlenek.
„Žádné utajené čtení myšlenek, když nepočítám naši nynější oboustrannou konverzaci, ale postavíme náš…“
Teď se poněkud zasekla a přemýšlela, jak pokračovat. Pomyslně otevřela slovník a hledala slovo, jakým by mohla naši situaci popsat, záměrně se však vyhýbala pojmům typu „vztah, nebo manželství“. Pak kvapně slovník zaklapla a pokračovala:
„Postavíme naše spojenectví na vzájemné důvěře a upřímnosti, co ty na to? Jestli to máme zvládnout, potřebujeme víc než jen chuť přežít…“
S tím jsem nemohl nesouhlasit, bude to těžké.
„Dobře, jak tedy zní náš plán?“
„No tak zaprvé: trošku vytočíme Ara…“ chtěla pokračovat, ale mé myšlenky se zasekly. Není totiž radno zahrávat si s Arem Voltury. Okamžitě mě začala uklidňovat:
„Neboj, nic se nestane, vše jen v rámci mezí a navíc už v tom mám nějakou tu praxi, tobě ani tvé rodině se nic nestane.“
Řeklo se vzájemná důvěra, tak jí budu důvěřovat. Slyšela to, obdařila mě zářivým úsměvem a pokračovala ve výčtu položek na seznamu pro dnešní večer:
„Tak se mi to líbí a pak tě také zbavíme té žárlivé blondýnky, právě teď mě ve své mysli cupuje na kousky.“ Že by myslela Tanju? Ale to přece…
„Hej, dohoda přece zněla: žádné utajené čtení myšlenek!“
Kajícně se usmála a začala se vymlouvat:
„Ale to bylo ještě před tím a ujelo mi to jen jednou. Musíš uznat, že když si odmyslíš skutečnost, že jsem upírka a k tomu ještě dcera vládce upírů, tak jsem vlastně jen žena a to příšerně zvědavá…“
V pořadí již třetí píseň dozněla a my oba jsme tlumeným smíchem zpečetili naši němou dohodu a vydali se za mou rodinou….

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kytka

12)  kytka (25.01.2011 13:56)

Romantika, ten jejich rozhovor báječný.

Linfe

11)  Linfe (09.10.2010 18:52)

Tak to je nádhera :-) Trocha romantiky už prosákla na povrch, k tomu to ještě určitě bude napínavé. Jdu rychle na další dílek.

eMuska

10)  eMuska (26.09.2010 19:16)

Prekrásne, aj ja by som chcela byť na takomto plese!!!

Texie

9)  Texie (27.08.2010 08:04)

Kujme pikle, pikle kujme, intrikujme...

Karolka

8)  Karolka (18.06.2010 22:38)

Liška podšitá. Docela Edu válcuje. Ale těším se, až se i jí podlomí kolena. ;)

7)  hope (27.04.2010 16:57)

krasne x)))))))

Michangela

6)  Michangela (26.04.2010 18:18)

:-D

AliceBrandon

5)  AliceBrandon (25.04.2010 22:55)

No wow, Bellin dar je super. Akorát to, že nebude nahlížet do Edíka je trochu škoda, ne? Mohla by ho trochu pozlobit :-)
Taky jsem zvědavá, jak chce vytočit Ara, aby to nemělo důsledky pro Culleny. No a taky jsem samozřejmě natěšená na jejich postupné sbližování, jaj.
Už aby to bylo.

blotik

4)  blotik (25.04.2010 21:31)

Kráása. Nemám slov. je to překrásná povídka. Takže ona může přebírat schopnosti, jo? SUper. Moc se těším na další. :D :)

Popoles

3)  Popoles (25.04.2010 19:21)

Takže dohoda zpěčetěna, spiklenci si důvěřují...a kde jsou další písmenka? Já chci ještě fňuk... :)
Nádhera Noth...

sakraprace

2)  sakraprace (25.04.2010 13:13)

Paráda, představ si ohlušující potlesk ve stoje :)
Chybí mi tu smajlíci

Quappa

1)  Quappa (25.04.2010 11:35)

Päť hviezdičiek z piatich. Slntám na ďaľšiu kapitolu. :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek