Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/němá%20dohoda.jpg

Edward a Bella se dosud nepoznali a oba separovaně prožívají své existence.
Jednoho dne se však třetí klíčová postava rozhodne využít Isabellu ve své partii intrik, a tak se s Edwardem ocitají na stejné šachovnici, jako pouhé figurky.
Jak se dostanou z této patové situace?
A co když Isabella odmítne být nadále pouze pěšákem na šachovnici osudu?
Příjme Edward její pomoc?
A získá nakonec Isabella to, po čem už léta nesmírně touží?
Ztište tlukot svých srdcí, uklidněte nevyrovnaný dech a naslouchejte jejich Němé dohodě...

První kapitola - Být výjimkou

 

Sedím na parapetu okna svého pokoje a stejně jako nezbedné zvědavé dítě, které se bez vstupenky vplížilo do útrob mohutného cirkusového šapitó, nehnutě pozoruji venkovní dění.  Mé komnaty se nacházejí v nejvyšším poschodí Volterského hradu, proto nehrozí, že by lidské oko zpozorovalo mou blyštící se pokožku. Pouze ze zvyku jsem namáčknuta do rohu okenního výklenku, snažíc se vpít do dřevěného a mistrně vyřezávaného obložení místnosti. Na náměstí, kam den za dnem směřuje můj pronikavý pohled, se zmateně míhají postavy, připravující vše potřebné pro nastávající oslavy. Oslavy oslavující absurditu nevědomosti.

Nevědomosti, která lidské bytosti chrání před hrůzami, ukrývajícími se v chladných kamených zdech nelítostného hradu. Nevědomosti, která se mnohdy stává jejich zkázou.  Od venkovního dění mne dělí nejen okenní tabulky pečlivě vybroušeného skla, ale i má podstata. Ano, jsem upír. Ale jsem jiná. Rozdíl mezi mnou a kteroukoliv jinou krvelačnou zrůdou nepoznáte na první pohled. Ani mé oči neprozradí mou odlišnost. Jsou rovněž krvavě rudé, tedy prozatím. Oplývám upíří krásou. Někteří tvrdí, že i na upíra jsem nadmíru krásná, ale zkuste věřit pochlebníkům, jež se chtějí vlichotit do přízně vašeho otce, obzvlášť je-li jím jeden ze tří utajených vládců Voltery. Jsem dcerou samotného Ara Volturi, ale nedá se říci, že by mezi námi panovala byť jen minimální příbuzenská láska.

Ode dne, kdy jsem se narodila jako míšenec mezi upírem a člověkem, jímž byla má matka, jejíž plamen života vyhasl společně se zrodem toho mého, jsem u svého otce upadla v nemilost. Navíc jsem se opravdu nevyvedla podle jeho představ, spíše každým dnem stále více zklamávám jeho očekávání. Poté, co mne v den mých osmnáctých narozenin přeměnil a má dosavadní krása a schopnosti se ještě více znásobily, mou výchovu vzdal, jak se na každého zhrzeného rodiče patří. Někdy mívám pocit, že kdybych nevypadala jako má matka, dávno bych byla využita namísto dřeva k výtopu prostor velkého sálu. Ovšem nesmím zapomenout na bezpočet mých schopností, z nichž více než polovinu jsem otci zatajila, nejsem přeci včerejší.

Ano, intriky a zdánlivě neškodné podvody jsou v naší domácnosti na denním pořádku. Nyní zpět k mé odlišnosti. Testem, který odhalí v nitru upíra poslední zbytky lidskosti, je právě pohled z tohoto okna. Pokud byste před něj postavili například takovou Jane či Felixe, spatřili by v lidech proplétajících se ulicemi Voltery jen kořist. Způsob jak se nasytit, ukojit svou touhu po krvi. Já v těch křehkých lidských bytostech vidím mnohem více. Vidím jejich příběhy plné štěstí i nejistoty, příkoří i sounáležitosti. Jsou to knihy, ba co víc, jsou sami sobě spisovateli. Křehké schránky, naplněné nejrůznějšími city, od lásky, přes lhostejnost až k nenávisti.

Den co den sleduji, jak stará paní v druhém patře domu, stavěném v tradičním slohu, nalévá své jediné společnici mléko do misky. Z pohledu této starší dámy vyčtete tíživou samotu, ale i smířenost s vlastním osudem. Nebo se podívejte na tu rusovlasou svobodnou matku, jejíž tvář každé ráno zdobí levandulové kruhy pod očima, když přes místní náměstí vede svá dvojčata do školky, stejně jako večer, když pospíchá do své druhé práce. V jejím pohledu nenajdete nic, než bezmeznou lásku a starost o své ratolesti. A já jsem jen tichým pozorovatelem jejich životních příběhů, jež jim potichu závidí jejich volnost a svobodu. Tak ráda bych si připjala křídla svobody, zhotovená z vosku a peří jako Daidalos a Ikaros, i za cenu bolestivého pádu.

Z hlubokého zamyšlení, které však zaměstnávalo jen nepatrnou část mé mysli, mne vytrhlo nedbalé zaklepání na dveře. Po svolení ke vstupu ke mně přistoupila Jane a následovala můj pohled z okna. Jen si povýšeně odfrkla a se stejným nezájmem mi sdělila, že otec si se mnou přeje mluvit. Jakmile se dvěře opět zaklaply, věnovala jsem poslední pohled zdroji svých úvah a dodala si odvahy k dalšímu, patrně značně nepříjemnému, rozhovoru s otcem. Jiná možnost tu nebyla, otec nijak nevyhledával mou společnost a když už, nejednalo se o rozhovor typu „jakpak se má holčička dnes vyspinkala?“. S vírou, že se mi to podaří odbýt co nejrychleji, jako když rychle strháváte náplast, půjde to celkem bezbolestně, jsem se vydala do jeho pracovny.

Jemně jsem zaťukala na dveře. Můj dotyk spíše připomínal pohlazení, ale i tak mne otec slyšel. Jako by snad mohl přeslechnout. Po zdánlivě zdvořilém pozdravu, který byl však jen součástí tohoto věčného divadélka, mne vyzval, abych se posadila. Tak jak je tomu zvykem, začal svůj monolog a ve mně se jako vždy probudilo mé lehce zahořklé, sarkastické a hlavně pomstychtivé já.

„Isabello, jistě víš, že se blíží slavné výročí vyhnání upírů z Voltery.“  Tak to jsi uhodl…
Podíval se mým směrem, zda-li ho ještě poslouchám a já se zaintersovaným výrazem odpověděla:
„Zajisté otče, jak bych mohla zapomenout.“
„Pak tedy také víš, že se zítra k této příležitosti koná ples.“ Samosebou, že to vím, také se populace planety opět o něco snížila. Již od rána je slyšet nářek nevinných obětí nevědomosti, jejichž krev bude zítra servírována v křišťálových číších, jen aby mohla být prolita v chřtány nenasytných stvůr, které vyvrhlo snad i samo peklo.
Usmyslela jsem si, že nejmenším zlem bude začít mu pouze přikyvovat, pak také nehrozí, že se prořeknu.
„Proto se ode dneška začnou sjíždět vážení upíři ze všech koutů světa, aby nás poctili svou přítomností.“ A rovněž ti mohli lézt do zadku…
Další přikývnutí. Poněkud mě znervóznila dramatická pauza. Otec pomalu přešel ke mně a zahleděl se mi do očí.
„Isabello, všiml jsem si, že nejsi úplně šťastná.“ A divíš se mi? Můj vlastní otec mne nenávidí a sama žiji zavřená v pozlacené kleci, kde se místo skřivánčího zpěvu rozléhá zděšený křik. I když musím uznat, že jeho konstatování mne dostalo, na chvíli jsem mu ten zájem dokonce věřila, ale v jeho očích se odrážela jen vypočítavost. Nezbylo mi než se sama sebe ptát, co že to zase chystáš papínku?
Což mi došlo, když plynule navázal:
„Jsi stále tak sama a mne napadlo, že kdybys nalezla spřízněnou duši, snad by ten pravý zaplnil tu prázdnotu ve tvém nitru…“ Tak to prrr chlapče! Svatba? Tak to ani náhodou, nezájem, jako by nestačilo, že už takhle jsem tvým vězněm! Dalšího tyrana ve své existenci vážně nepotřebuji! Tohle ti jen tak neprojde, rozhodla jsem se mu to vrátit a ťala jsem přímo do živého, dá-li se to tak v případě stovky let starého upíra nazvat.
„Myslíš najít svou spřízněnou duši, jako ty jsi ji našel v mé matce?“ Jeho obličej se zkřivil bolestí, jako vždy, když jsem o ní začala mluvit. Jen tehdy jsem u něj zachytila nějakou pravou emoci. Bolest však v jeho výrazu vystřídala zlost.
„Přesně tak, už jsem ti usnadnil hledání a manžela ti našel sám, určitě se ti bude líbit.“ Nemohla jsem zadržet zděšený výraz, který  on přivítal více než nadšeně. Abych mu neudělala ještě větší radost, schovala jsem své pocity pod neprostupnou masku, kterou obvykle nosíval on.
„Jmenuje se Edward Cullen a pochází z velmi vážené rodiny. Je to silně monogamní typ, co hledá lásku své existence,“ no to věřím, „i když patrně netušil, že ji najde u princezny Voltery,“ dodal pobaveně a mě hned napadlo, že buďto je ten Edward blázen a naivka nebo ho naše svatba moc nepotěší a do tohoto závazku určitě nepůjde dobrovolně.  To by pak byla má šance, i když pravděpodobnost, že by se odhodlal vzdorovat samotnému Aru Volturi byla rovněž mizivá, jedině jednalo-li by se o sebevraha, protože ti, kteří toto zkoušeli, to vyzkoušeli pouze jedinkrát. Následovala jejich kvapná prohlídka zdejších krbů.

„Dále je to vegetarián, jako všichni členové jeho rodiny, ale jsem si jist, že si budete dobře rozumět, neboť jak je známo: opaky se přitahují.“ No alespoň něco. Vlastně tohle je opravdu něco, asi bych měla začít jásat a skákat do stropu se slovy:
„Jupí! Budu mít manžela! A jako bonus k němu přibalili i vlastní svědomí!“  No nejsem já ale šťastlivec?
„A navíc je prý pohledný a k tomu velmi talentovaný.“ Proč jen mám pocit, že ti to náramně hraje do karet papínku?
„Tak co ty na to?“ Jakoby tě snad někdy zajímal můj názor…
Zmohla jsem se jen na chabé: „skvěle.“ Otec byl přímo nadšen mým špatně skrývaným zoufalstvím, ovšem zarazil se, když se má tvář rozjasnila. Rozjasnila z toho důvodu, že se mi v hlavě začal utvářet můj ďábelský plán.
„A kdy ho uvídím?“ zeptala jsem se hraně nadšeně.
Trochu se zachmuřil, ale odpověděl:
„Přijíždí dnes k večeru, ale uvidíte se až zítra na plese, kde oznámím vaše zasnoubení.“ A on o tom ví? Nebo to pro něj bude také překvapení, co taťko?
„Výborně, říkal jsi, že má rodinu, mohl bys mi tedy půjčit jejich složky, víš abych věděla, s kým mám tu čest.“ Otec se na mne překvapeně zahleděl, když mi podával sedm složek. Asi si myslel, že jsem, jak on to vždy říkával, „dostala rozum“ a budu těm jeho intrikám přístupná, ale to se hošánek šeredně plete, jednu věc jsem se od něj přece jen naučila: „Drž se svého cíle i kdybys měla jít přes mrtvoly,“ řekl mi jednou a jeho slova se mi vryla hluboko do paměti. Po cestě do svých komnat mě napadlo, jak se vůbec přišlo na to, že upír nemůže dostat infarkt? To, že se to ještě nikdy žádnému nestalo přece neznamená, že to není možné. Myslím, že v této věci učiním menší průzkum.  Když jsem vešla do svých komnat, vyklouzlo mi tiché: „neboj, já se svého cíle nevzdám, tatínku,“ které vyznělo do ztracena…

 

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

kytka

10)  kytka (25.01.2011 13:39)

Zajímavé, jsem zvědavá, jak to bude dál.

Linfe

9)  Linfe (09.10.2010 18:23)

Tak sakra, to jsem zvědavá o co mu jako jde. Jsem na stejný vlně s Bellou, taky si myslím, že o nic dobrého. Popis Belliných pocitů a myšlenek byl vážně strhující. Nechám se dále překvapit, co má za lubem ona. Zatím mi to není moc jasné.

eMuska

8)  eMuska (26.09.2010 17:56)

začína to rozprávkovo, som zvedavá na ďalšie dieliky!

Texie

7)  Texie (27.08.2010 07:38)

Jééé, tak začátek vypadá rozhodně skvěle. Bella s náturou od rány, která se jen tak nelekne a rozhodně připraví chudáčkovi Edíčkovi pěkně perné chvilky.

Karolka

6)  Karolka (18.06.2010 19:35)

Tohle je typická ukázka mého chování. Neposlouchám dobře míněné rady. A jako obvykle si to odnesu... Ty nemáš v plánu v dohledné době přidat pokračování, že ne? Co se dá dělat... Teď už ale musím číst dál. Jsem strašně zvědavá na jejich první setkání. Příběh vypadá ohromně zajímavě. (A sladké, není synonymní výraz pro špatné...). Jen se mi trochu dělají uzle na mozku z těch přechodníků... Každopádně:

Michangela

5)  Michangela (26.04.2010 10:42)

Už se těším na zásnuby!!!

AliceBrandon

4)  AliceBrandon (25.04.2010 22:31)

No, tak to jsem zvědavá, co se z toho vyvrbí.
Eda jako dohozený manžel, no, zní to zajímavě...

Popoles

3)  Popoles (25.04.2010 18:29)

Noth to byla paráda, hnedka letím na další díl. :)

Quappa

2)  Quappa (25.04.2010 08:59)

Krásne a pútavo napísané. Teším sa na ples :D

sakraprace

1)  sakraprace (25.04.2010 08:59)

Krásné, ten pohled z okna byl strhující. Jsem zvědavá, co vymyslí, miluju ďábelské plány :)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still