16.09.2011 [23:00], Any12, ze série Nedobrovolně novorozená, komentováno 3×, zobrazeno 2345×

Poslední den před příchodem Lilith.

Jak bude probíhat?

Přeji příjemné čtení. :))

25. kapitola – Příprava

Bella:

Ty tři dny utekly neskutečně rychle. Většinu času jsem trénovala svůj štít, i když jsem už neměla odvahu trénovat velkou vzdálenost. To utrpení jsem znovu zažít nechtěla a taky jsem doufala, že to ani nebudu potřebovat – přece jen jsem spoléhala na to, že tu Lilith nebude dlouho, i když to znamenalo, že budu muset být po celou dobu její přítomnosti nalepená k Edwardovi.

Kupodivu mi už ale tato myšlenka nedělala problém. Dokázala jsem ho vnímat jako… kamaráda? Rozhodně jsem se zbavila toho odporu a nenávisti k němu, které jsem předtím cítila. Choval se ke mně mile, pomáhal mi a byl mi oporou. A od té doby, co jsem na našem prvním společném lovu odbourala velkou část hradby, která tomu všemu překážela, jsem jeho snahu a skutečné chování dokázala vnímat. S každým novým dnem jsem cítila, jak se imaginární hradby hroutí. Bylo to z části taky proto, že jsem byla v jeho přítomnosti uvolněná, byla jsem sama sebou…

Měla jsem strach. Všichni byli naprosto v pohodě, jako by se to vůbec nemělo stát. Vkládali ve mě obrovskou důvěru, která mě děsila a zrodila zárodek všem mým obavám. Všechno to záleželo především na mně, protože on i všichni ostatní to sehrát dokážou. Ale co když něco nezvládnu? Nedokázala jsem si představit, že by kvůli mně měli přijít o člena rodiny, kterého milovali. Jejich pouta byla tak silná…

Najednou jsem se celá uvolnila, jako by se mé obavy rozplynuly neznámo kam. Už jsem se nedokázala nervovat…

„Jaspere,“ řekla jsem spíš naštvaně a podrážděně, ale pak si to uvědomila, „díky.“ Slyšela jsem smích, který vyvolal naprosto odlišný tón obou slov.

„Pospěšte si, už musíme jet,“ ozval se Alicin autoritativní hlas u dveří vedoucí do garáže.

„Alice?“ zeptal se Edward, víc k tomu nepotřeboval. Ona moc dobře věděla, na co se ptá.

„Zatím nic, ale jakmile to zjistím, dám ti vědět.“ Všichni jsme čekali na její vizi, abychom měli lepší odhad, kdy přijede. Nejspíš to na ničí roli nic nezmění, protože se stejně všichni musí chovat tak, jako bychom o jejím příchodu nevěděli, ale rozhodně by to nebylo k zahození.

„Dobře,“ odpověděl, ale to už její záda mizela spolu s ostatními v garáži. „Jdeme na lov?“ otočil se na mě. Chodila jsem s ním pravidelně každou noc, i když dneska jsme počkali až na ráno, abych se nemusela prát ještě i s žízní.

„A potom poslední lekce?“ Bylo to skoro jako rutina, po každém lovu hodina výuky. Štvalo mě, že to do toho musíme zakomponovat, nebylo to přirozené. Ale nebylo to ani nijak hrozné, už mi to nedělalo takové problémy jako na začátku.

„Nemusíme, pokud nebudeš chtít,“ řekl něco, co jsem nečekala.

„Cože? Nemusíme? Slyšela jsem dobře?“ řekla jsem překvapeně, ale s úsměvem.

Zasmál se. „Ano. Věřím ti, pamatuješ?“

Potěšilo mě to. „No jo, ale že mě to stálo úsilí.“ Znovu se zasmál.

„Takže dneska jenom lov?“ zeptal se nakonec a dával mi na výběr.

„Uvidíme…“

***

„Tak jak ses rozhodla?“ ptal se mě, když jsem k němu přicházela a za sebou nechávala vyschlé mrtvé tělo.

Chtěla jsem odmítnout, mít jeden lov bez přetvářky a utužovat naše počínající kamarádství normálně. Ale moje svědomí mi to nechtělo dovolit, vědělo, že nejsem žádný profesionál, a tak mi zakazovalo si vymýšlet.

Nedokázala jsem zakrýt povzdych. „Beru další hodinu.“ Má snaha znít přesvědčivě vyšla naprázdno.

„Bello, dal jsem ti na výběr, nemusíš to dělat. Věřím ti!“

„Ale já si nevěřím. Bojím se, že to nezahraju přesvědčivě,“ začala jsem mumlat. On ke mně přišel, ale já pokračovala, slova se mi hrnula na jazyk, „mám strach, že to zkazím a Lilith to pozná…“

To už mě objímal a začal mě utěšovat, „nemusíš se bát. Tolikrát už jsi to zvládla a nemyslím si, že ti to včera dělalo problém, ne?“ Přejížděl mi rukou po zádech a mě to úžasně uklidňovalo.

„Ne, včera to bylo v pohodě,“ vysoukala jsem ze sebe tu pravdu. Nechápala jsem, kde se to ve mně všechno bralo, když jsem se už tolikrát přesvědčila, že to zvládnu. Možná to bylo tím, že jsem na to měla tak málo času, že už mi zbývá jen pár hodin…

„No tak vidíš. A dneska už ti to ani nepřijde, ne?“ zeptal se a já pochopila, na co tím naráží. Stáli jsme tam v objetí, aniž bych si to předtím nějak uvědomila.

„Ne,“ řekla jsem teď už klidně.

„A ani toto ti nevadí, viď?“ zeptal se a hned na to mi vtiskl polibek do vlasů.

Musela jsem se usmát nad vzpomínkou, kdy se toto odehrávalo poprvé. Nechtělo se mi věřit, že to bylo teprve nedávno, a ani jak jsem byla strnulá a toto všechno se mi tak nesmírně hnusilo…

„Ne,“ ujišťovala jsem spíš sebe.

„No tak vidíš. Nemáš důvod se bát. A myslím si, že ta dnešní hodina není potřeba, takže jestli nechceš, vynecháme ji.“ Nechápala jsem, jak může být tak v pohodě.

„A ty? Ty se nebojíš?“ zeptala jsem se opatrně a odtáhla se, abych líp viděla jeho reakci. Pozorovala jsem, jak se jeho tvář mění z usměvavé na vážnou.

„Bojím, ale něčeho úplně jiného. Nemyslím si, že bychom to nedokázali sehrát,“ postupně se jeho tón vyjasnil.

„Čeho se teda bojíš?“ zeptala jsem se opatrně. Nenapadalo mě žádné vysvětlení. Vždyť jde o to, aby Lilith neprokoukla naše divadlo. Tak čeho jiného se bojí, když ne tohoto?

„Víš… nenávidím ji. Za všechno co mi udělala a co jsem díky ní musel překonat. A že toho nebylo málo. Jenomže její dar je neskutečně silný…“ cítila jsem v jeho hlase potlačovanou bolest. Stále mi to nedocházelo…

„Bojíš se, že tě znovu ovlivní?“ To bylo jediné vysvětlení, které mě napadalo. „Budu na ten štít dávat pozor,“ snažila jsem se nyní uklidnit já jeho.

„Ne, z toho strach nemám. Řekl jsem, že ti věřím, a to taky platí,“ usmál se, ale k vysvětlení se neměl.

„Tak čeho se potom bojíš?“ byla jsem zvědavá.

„Ty city, které jsem k ní předtím choval, byly skutečné a opravdu silné. A bojím se, že jakmile ji uvidím, všechno se vrátí a já s tím pak budu muset bojovat znovu.“

„Podle mě se toho nemusíš bát, když víš, kvůli čemu sem přijde… a že tě nikdy nemilovala,“ řekla jsem šeptem. Nevěděla jsem, jak na jeho předchozí slova reagovat, jak ho uklidnit.

„Jo, já vím. Ale stejně mám obavy, dokud ji neuvidím a nezjistím, že je ta nenávist k ní pořád stejná,“ řekl a lehce se usmál.

„A jestli ne, tak si mě nepřej, protože já bych to z tebe vymlátila!“ pohrozila jsem mu žertem a oba jsme se rozesmáli.

„Dobře, budu si to pamatovat,“ odpověděl uvolněně a já doufala, že jsem jeho chmury alespoň trochu zahnala, tak jako on zahnal ty mé.

„Už se nebojím,“ vypadlo ze mě najednou.

„Ne?“ optal se zvědavě se zvednutým obočím.

„Ne. Když to dokážu teď, proč bych to neměla dokázat za pár hodin,“ řekla jsem odhodlaně. Navíc mě bude popohánět pomyšlení, že kazím plány někomu, koho nesnáším. To kvůli ní mám tu nevábnou jizvu na ruce, kvůli ní jsem nenáviděla Edwarda, i když postupně zjišťuju, že není tak špatný. Díky ní byly všechny naše dřívější neshody…

„Taky se nebojím,“ řekl s šibalským podtónem.

„Ne? Jakto?“ zeptala jsem se zvědavě. Co mohlo jeho názor tak rychle ovlivnit?

„Vím, že bys to ze mě vymlátila.“ Tvářil se u toho tak vážně, že jsem se musela smát.

„No jo, vlastně. Málem bych na to zapomněla,“ snažila jsem se znít stejně vážně jako on, ale moc se mi to nedařilo.

Najednou mu zapípal mobil a on jej vytáhl z kapsy kalhot. Jen na krátkou chvíli se podíval na displej a zase ho vrátil zpátky do kapsy. „Lilith přijde někdy kolem čtvrté, takže doma budou všichni,“ zkonstatoval opatrně a čekal na moji reakci.

Bylo jiné vědět přesný čas, ale nehodlala jsem se tomu poddat. Nebude na tom přece nic složitého, nic, co bych nezvládla…

***

Věděla jsem, že se musíme všichni chovat normálně, protože o její návštěvě nemáme vědět, ale i tak mi to přišlo divné. Carlisle byl ve své pracovně, Emmett s Jazzem hráli šachy, Esmé s Rose a Alicí projížděly nějaké módní časopisy a hodnotily každý detail. Mě to moc nebavilo, a tak jsem sledovala Edwarda, který seděl u klavíru a vychutnával si hudbu, kterou vytvářel pod svými prsty.

Rozhodla jsem se začít hrát divadlo naplno a přišla k němu. Podíval se na mě s úsměvem, ale hrát nepřestal.

„Můžu si přisednout?“ zeptala jsem se opatrně, nevěděla jsem, jak zareaguje.

Jeho úsměv se rozšířil a pokynul mi hlavou na souhlas. „Budu rád,“ odpověděl, a tak jsem si sedla na kraj koncertní židličky a začala hypnotizovat jeho prsty. Ta hudba byla dokonalá. A já se nedokázala tvářit lhostejně, a ani nechtěla.

„Hraješ úžasně. V životě jsem neslyšela nic úchvatnějšího,“ zašeptala jsem a byla ráda, že mě nemůžou prozradit červenající se tváře.

„Takže se ti to přeci jen líbí,“ řekl s úsměvem a já moc dobře věděla, na co naráží. Na den, kdy se mě sám ptal, ale já to zamluvila.

Sklopila jsem tvář, tohle se mi vůbec nelíbilo. A už vůbec se mi nelíbilo, co jsem se chystala odpovědět. „A komu by se to nelíbilo?“ S chabým úsměvem jsem se na něho podívala, ale jeho tvář mě zaskočila. Nebyl tam ten šibalský úsměv, který jsem čekala, ale byl ztuhlý. Hudba stále hrála, i když tišeji. Tušila jsem, co to znamená, a rychle jsem se otočila na Alici. Stihla jsem to přesně ve chvíli, kdy se její skelný pohled vrátil zpátky do přítomnosti. Otočila jsem se zpátky na Edwarda, který teď vypadal úplně stejně jako předtím.

Chtěla jsem vědět, co se děje, a tak jsem rty němě naznačila Lilith a čekala na jeho odpověď.

Pokýval hlavou, naklonil se ke mně a zašeptal mi do ucha tak potichu, že jsem to neslyšela skoro ani já. „Tři minuty.“ Podíval se na mě s obavami, a tak jsem se na něj usmála a on mi úsměv oplatil.

Nemělo cenu se stresovat, svou roli jsem uměla. Objetí a letmé polibky maximálně pět hodin. Ani jedno mi už nedělalo problém.

Hudba se znovu rozezněla naplno a já se rozhlédla po domě. Všichni byli pořád stejně uvolnění, holky kritizovali modelku a Emmett dumal nad dalším tahem, zatímco se Jasper škodolibě usmíval. Byla jsem přesvědčená, že jestli se nic nezvrtne, zvládneme to.

V tom jsem ucítila nový pach, bezpochyby upíra. Nasládlá vábivá vůně se rychle přibližovala…

Ještě naposledy jsem zkontrolovala svůj štít…

Hra začíná…

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

3)  Cathlin (23.03.2012 21:54)

Hra začala! To jsem tedy zvědavá. Asi se to dozvíme už příště, že? Nebo přinejmenším něco z toho - vlastně bych se divila, kdybys to neměla na několik kapitol!
A ta jejich chvilka u klavíru - vzláštní, jak jim to najednou jde! Jak si zvykli! Jen už předem lituju toho, že tímhle se tak nějak připraví o kouzlo prvních dotyků, až to budou myslet doopravdy vážně. Ale co se dá dělat!

2)  Fanny (17.09.2011 16:21)

Jsem nervoznější než oni... Ale měli by to zvládnout, ale víc než toho se bojím nějakého háčku, jakože Lilith třeba nebude stačit jen to, že na Edwarda nepůsobí.

1)  ODCULTI (17.09.2011 01:45)

jeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej novou kapitolu plssssssssssssssssssssssssssssss lilith je malinko nebo ne nevim ale skacu pro tu 26

1