Sekce

Galerie

/gallery/lkiss.jpg

FemSlash. Komu tahle variace nesedí, ať se následujícímu textu vyhne obloukem aneb Ať hodí kamenem, kdo je 100% hetero:-)...

15+, ale jen trošičku:-)

 

Horší než Edwardův odjezd na dvoudenní lov byla varianta Edwardův odjezd a Alice jako moje tělesná stráž po celou dobu, kdy on bude pryč.

Tentokrát jsem si vymohla – pod podmínkou, že nepřekročím hranice města – že můžu po dlouhé době zůstat sama. Opravdu sama. Dřív, než jsem objevila tu druhou možnost, jsem milovala osamělé hodiny s knížkou, hrnkem stydnoucího kafe a světem, který zůstával bezpečně za zdmi mého pokoje.

Edward – ta druhá možnost – tohle samozřejmě změnil. Být s ním, užívat si jeho vůni, jeho úsměv, hlas a doteky – tomu se nemohla rovnat sebelepší literatura a ani nejdražší víno, natož moje levné kafe. Když už ale musel odjet…

Zbožňovala jsem Alici. Asi jako čokoládu. V obou případech se vyplatilo přesně dávkovat. Když jsem to přehnala, cítila jsem se trochu – přeplácaně.

Páteční večer začal dobře – při velkém úklidu se mi dařilo potlačit rostoucí stesk a do vany až po okraj plné horké vody a pěny s jahodovou vůní jsem si projistotu vzala jednu z knížek, které jsem našla pod vánočním stromkem.

„Stačí málo a přestanu se ovládat.“

Vstala z postele a přistoupila k němu. Položila mu dlaň na prsa, přímo na srdce. Přitiskla se k němu.

„Ty mě odmítáš?“ zeptala se.

Bodlo mě u srdce. Jen o pár stránek dál se Beth podařilo to, o co já se marně snažím několik měsíců. Uvědomila jsem si, že místo Wratha si představuju Edwarda a místo Beth sebe. Bylo by to tak snadné, tak přirozené… Proč se Edward tak zuřivě brání?

Držela jsem knížku v křečovitě sevřené dlani, ale už jsem nečetla. Se zavřenýma očima jsem nechala druhou ruku, aby se nejistě a neohrabaně pokusila napodobit doteky, které Wrath dopřával své vyvolené. Ve chvíli, kdy mi knížka vypadla a já zapojila obě ruce, se ozvalo tiché zaklepání. Trhla jsem sebou. Chvíli mi trvalo, než jsem dokázala vykoktat tři zadýchaná slova:

„Kdo je tam?“

Alicina střapatá hlava mě skoro rozlítila. Slyšela mě předtím?

„Promiň, Bello, já vím, že jsi chtěla volno, ale… Mám pro tebe překvapení. U nás. Prosííííím!“ naznačila slabý vzlyk, když viděla můj odmítavý výraz. V naději, že vypadne, a já budu mít čas zbavit se horkosti ve tvářích, jsem krátce kývla. Nadšením lehce poskočila a opravdu zmizela v mém pokoji.

Vypustila jsem chladnoucí vodu a naštvaně se balila do osušky. Cítila jsem se – nepohodlně? Nedokázala jsem ten ne zrovna příjemný fyzický stav popsat. Svým tělem jsem se nikdy příliš nezabývala, před Edwardem jsem zažila asi tři v podstatě dětské polibky. Nic, co by mě přivádělo do situací na hraně. Do okamžiků, po kterých nevím, co se sebou.

Když vedle mě ležel Edward, dokázal odvést mou pozornost jinam a já nakonec nějak usnula, potlačila tu probuzenou touhu. Ale dnes, kdy se mé myšlenky na něj až příliš propojily s představami popsanými v té hloupé knížce, jsem se na spaní necítila ani omylem.

Nespokojenost se pomalu tavila ve vztek. A za dveřmi byl někdo, na kom bych si ho mohla docela dobře vybít. Prudce jsem otevřela.

„Alice, já nikam…“ Překvapeně jsem vytřeštila oči. Alice stála jen ve spodním prádle uprostřed pokoje a skláněla se nad nějakými krabicemi, které úplně zakrývaly mou postel. Zvedla ke mně rozzářený obličej.

„Promiň, jedu ze Seattlu, nová kolekce,“ kývla omluvně bradou k té spoušti. „Ani jsem si to pořádně nevyzkoušela, a než si vyfoukáš vlasy…“ Pokrčila jsem rameny. Nedokázala jsem však okamžitě odtrhnout oči od jejího těla. Její pokožka zářila jako drahý jemný porcelán – skoro namodralým odstínem. V kontrastu s vínově červenými krajkami, které zakrývaly jen to nejnutnější, vypadala… neskutečně. Nikdy jsem si neuvědomila, jak ženská navzdory své drobné postavě je. Smutně jsem sklonila hlavu ke svému příliš dívčímu hrudníku. Někdo se má…

„Opravdu krásně voníš,“ zaslechla jsem těsně předtím, než jsem znovu zapadla do koupelny. Ty její vtípky…

Doufala jsem, že i z toho, jak jsem práskla dveřmi u auta, když zastavila před nezvykle tmavým domem, pozná, jak moc jsem vůči tomu jejímu překvapení skeptická. Vzala mě za ruku – nosit mě měla už tři měsíce přísně zakázáno – a netrpělivě mě táhla dovnitř. Během vteřiny rozsvítila všechna světla a postrkovala mě ke schodům. „V Edwardově pokoji,“ culila se tajuplně. To mě nepatrně obměkčilo. Pořídila mu nový přehrávač? Nebo zbourala zeď na terasu, aby se mu i do pokoje vešel klavír?

Ten pohled mi vyrazil dech. Uprostřed místnosti stála obrovská a nádherná postel. Na první pohled velmi pevná, trochu retro, i když přesně jsem sloh nedokázala určit, pokrytá lesklým, nazlátlým přehozem a utopená v záplavě polštářů ze stejné látky.

Ne, teď už to není pokoj, poprvé ve své existenci se Edward stal majitelem ložnice… Omámený, možná ale spíš trochu přihlouplý úsměv na mé tváři vystřídal rychle smutek. A pak, skoro vzápětí, se přidaly slzy. Alice se překvapeně dotkla mé rozklepané brady.

„Bello, neviděla jsem tě plakat, nelíbí se ti? Něco je špatně?“ Bylo mi jí vážně líto. Tentokrát se s nákupy skoro trefila a já jí zkazím radost. S pevně stisknutými rty, abych ten příval zadržela, jsem urputně zavrtěla hlavou. Pak jsem to ale vzdala.

„On… on mě stejně… nechce… nechce se se mnou… milovat… nechce mě přeměnit… umřu vedle něj… jako stará panna…“ vyrážela jsem ze sebe mezi kvílivými zvuky a aniž bych věděla, jak jsem se tam dostala, ležela jsem na té zlaté lodi a smáčela ty nádherné saténové polštáře.

Alice seděla vedle mě, nezvykle tichá, a konejšivě mě hladila po zádech. Zmizela jenom na okamžik – pro krabici kapesníků. Nechala mě vybrečet, a když mi došly slzy, dál tiše poslouchala mé zmatené strachy, nashromážděné za všechny ty týdny, kdy se Edwardovy ruce zastavovaly na přesně vymezených hranicích.

„On… říká, že i když je upír, tak je… normální… muž,“ koktala jsem rozpačitě. „Jak to může vydržet? Já… sama se sebou mám co dělat, chlapi jsou na tom přece hůř, ne?“ dožadovala jsem se ujištění. Alice vypadala zamyšleně. „Copak jsem nějaká nymfomanka?“ rozčílila jsem se, když pořád nereagovala. Pohladila mě po rameni.

„Bello, mám celkem představu o tom, jak řeší muži a to i ti, kteří tak nějak nestárnou, sexuální… frustraci.“ Její úšklebek mě pobavil. „Myslíš?“ ožila jsem. Ta představa mě pobavila. Edward ve sprše a… Zahihňaly jsme se současně. „Vím,“ dodala s předstíranou vážností.

„Uááááá! Mlč! Nechci, abys ho přitom mohla vidět!“ On je přece můj…

„Zapomínáš, co všechno viděl on,“ zamračila se na chvíli. Pak se ale znovu usmála. „Možná… Možná by to byl způsob, jak mu dokázat, že nejsi až tak rozbitná. Křehká,“ opravila se rychle, když viděla mou reakci na slovo, které bylo až příliš Edwardovo.

„Tak to jsi dobrá, já nepřemýšlím o ničem jiném a zatím nemám ani nápad,“ zavrtěla jsem naštvaně hlavou. Alice si zamyšleně poklepala na horní ret. „Bude to ale záležet na… tobě. Jestli nejsi moc… upjatá?“

Nechápala jsem ani trochu, o čem mluví. Povytáhla jsem obočí v němé otázce. Alice se lehce usmála. „Počkej chvilku,“ poručila mi, jako bych se chystala někam jít. Vrátila se bleskově, v jedné ruce otevřenou láhev vína, ve druhé sklenici. Znovu se uvelebila vedle mě a nalila trochu zlaté tekutiny. Vteřinku zaváhala a dolila sklenici skoro po okraj.

„Na,“ vybídla mě. „Na kuráž.“

„Alice, já pořád…“ zkusila jsem z ní vytáhnout podrobnosti jejího plánu, ale ona beze slova zavrtěla hlavou. S povzdechem jsem si vzala sklenici a opatrně si cucla. Víno chutnalo nasládle, lehounce, a to mě zmátlo, vypila jsem ho během dvou minut a skoro vzápětí ucítila, jak mi ztěžkly nohy. Jinak ale malátnost, která ovládla mé tělo, působila překvapivě příjemně.

„Jsem připravená na to děsivé tajemství?“ zakuckala jsem se posledním lokem a vybryndala si pár kapek na bradu. Alice se ke mně natáhla a pomalu je ukazováčkem setřela. Zůstala nakloněná u mě, vzala mi skleničku z ruky a tiše odpověděla otázkou:

„Jsi připravená na jedno malé dívčí tajemství?“ Netušila jsem, proč se mi zadrhl dech. Možná – ta povědomá vůně, oči, které změnily barvu tak, jak jsem to znala… Přikývla jsem? Potom jsem si nedokázala vzpomenout.

Zvedla ruku a dotyk na mé tváři spíš naznačila, než zrealizovala. Na rameni a na zádech jsem však její jemné prsty už cítila. Zachvěla jsem se.

„Alice, já…“ Proč šeptám?

„Pssst,“ vydechla konejšivě, a aniž by rozpojila naše oči, posunula ruku na můj krk. Její drobná dlaň na mém zrychleném tepu jako by si chtěla ověřit, jestli zvolila správnou cestu. Pak pokračovala dopředu. Obratně mi rozepnula košili a nechala ji sklouznout z mých paží. Závan vzduchu mě trochu probral, ale místo, abych ji odstrčila – měla bych ji přece odstrčit – jsem se natáhla a nejistě zopakovala její pohyby. Připadala jsem si zhypnotizovaná jejími černými duhovkami, ale krásně zhypnotizovaná. Víno uvolnilo přesně tu bariéru, přes kterou bych se bez něj nedostala, ale nebyla jsem opilá, intenzivně jsem vnímala všechno, co se se mnou děje.

S mým tělem, uvnitř mého těla…

Nakonec jsem to byla já, kdo se odvážil pro první polibek. Nic tak jemného, něžného jsem ještě neokusila. Ten chlad jsem znala, ale vůně se lišila, teď jsem byla schopná to rozeznat, a když jsem poprvé rozevřela ty plné rty a našla její jazyk, už jsem nepochybovala. Chuť je jenom její, nezaměnitelná, květinově sladká, omamná… Uběhly dlouhé minuty a mně se zdálo, že se jí nikdy nenabažím, že se nedokážu odtrhnout.

Pak se do toho dlouhého a intenzivního polibku ozvalo tiché zasténání. Byla jsem to já? Byl to můj hlas? Netušila jsem, ale nezdálo se to důležité. Důležité bylo, že ten zvuk rozdmýchal něco, co zatím jen doutnalo.

Odtrhly jsme se od sebe. Jako bychom hleděly do zrcadla. Obě prudce oddechující pootevřenými ústy, obě s výrazem zastřeným touhou. Mimoděk jsem se dotkla její tváře – čekala jsem, že bude stejně horká, jako moje.

Nenašla jsem horkou kůži, ale Alice pootočila hlavu a vzala konečky mých prstů mezi své rty. Zavřela oči a jemně je přejížděla jazykem. Fascinovaně jsem na ni zírala. Pak můj pohled sklouzl níž. Její hruď se prudce zvedala, jak zrychleně dýchala a já zatoužila vidět ji tak, jako předtím u mě v pokoji. Uvolnila jsem ruku a přisunula se blíž. Otevřela oči, usmála se na mě a zvedla ruce, abych jí mohla tričko snadno přetáhnout přes hlavu.

Ona viděla, co se chystám udělat! A já své rozhodnutí nehodlala měnit… Za tričkem rychle následovalo její a pak i mé prádlo.

„Vidíš i dál, co chci udělat?“ zašeptala jsem ochraptěle.

„Záleží na tom, jak moc se musíš rozhodovat. Jestli se nechceš prostě jen podvolit instinktům,“ odpověděla a já si s radostí uvědomila, že je stejně omámená a vzrušená jako já.

A tak jsem ji poslechla. Na okamžik jsem zavřela oči. Oprostila jsem se od všech nejistot a předsudků. Tahle chvíle… Jen malý záblesk věčnosti…

Když jsem se na ni opět podívala a znovu se utopila v té černé hlubině jejích vzrušených očí, podařilo se mi to. Přestala jsem se rozhodovat, přestala jsem přemýšlet, odevzdala jsem se jejím jemným rukám a něžným rtům, její nepopsatelné chuti a omamující vůni.

Nemohla jsem jí dát tolik krásy, jako ona dala mně. Ale dala jsem jí, co jsem mohla a znovu a znovu si brala víc.

„Alice…“

„Bello…“

Usnula jsem nad ránem v jejím chladivém a laskajícím objetí. Po dlouhých měsících mé tělo souznělo s mou myslí. Jen spokojená únava, pocit klidu a bezpečí…


xxx


Ještě než jsem otevřela oči, ovládla mě na chvíli panika. Co teď? Kocovina z vína nebo z něčeho, co se stalo omylem?

Lehké pohlazení na tváři mě uklidnilo.

„Dobré ráno, Bello. Máš hlad?“ Usmála jsem se na ni. A pak mi to došlo.

„Alice, tohle byl ten plán? Dokážeš mu, že když zvládnu tvoje… doteky, když se dokážeš ovládnout ty a neublížíš mi, tak on to zvládne taky?“ Jak to, že se tím zabývám až teď?

Krátce přikývla. „Ano, to byl… původní plán. Ale já…“ Vážně vypadá, že se stydí? To není možné, to přece není Alice, jak ji znám…

„Nějak jsem to přitom pustila z hlavy. Nemyslela jsem na Jazze ani na Edwarda, jen…“ Sklopila oči.

Zvedla jsem ruku a přitáhla si její obličej k sobě. „Já vím… Taky se mi Edward na chvilku někam ztratil…“ Sklonila se blíž a lehce mě políbila. „Měla by ses nasnídat…“

„Teď zrovna nemám hlad na jídlo, Alice…“

Celý den jsme strávily v tom zlatém přístavu. Užívala jsem si každou minutu s vědomím, že právě poznávám a získávám novou Alici, něžnou, občas rozpačitou, nekonečně laskavou a laskající.

Mluvily jsme o tom, jak a jestli říct Edwardovi o našem testování mého těla.

„Prostě ho nechám, ať se podívá,“ rozhodla se nakonec Alice. „Nedokážu zaručit, že si na tohle občas“ – polibek na levé rameno – „jen tak“ – polibek na to pravé – „zničehonic“ – další k mému levému prsu – „samozřejmě nechtěně“ – a ještě k pravému – „nevzpomenu“, vydechla a její rty dokončily svou pouť někde pod mým pupíkem…

„Souhlasím,“ zasténala jsem, „taky na to nedokážu nevzpomínat…“


xxx


Chladivá náruč, která mě probudila, nepatřila Alici. Strnula jsem – napjatě jsem čekala na jeho reakci. Zamyšleně mě políbil na krk. Mlčel. Příliš dlouho… Mé srdce divoce uhánělo, musel slyšet, co se se mnou děje…

„Edwarde?“ zkusila jsem začít opatrně.

„Ano, lásko?“ Jeho hlas zněl normálně, možná trochu – nejistě?

„Potkal jsi už… Alici?“ zajíkla jsem se.

„Před chvílí…“

„Mluvili jste spolu?“

„Bello, nemusela nic říkat…“

„A ty… Nezlobíš se?“

„Ještě nevím. Měl bych?“

„Já nevím,“ zašeptala jsem roztřeseně.

„Neublížila ti…“

„Naopak…“

Pomalu mě otočil k sobě.

„Ona je ale slabší než já…“

„To je hloupý argument, Edwarde.“

„Asi máš pravdu,“ vydechl a nechal moje ruce rozepnout jeho poslední knoflíček.  Ty moje už mezitím zvládnul sám.

Ne já, Alice měla pravdu…

 

 

 

 

povídky od ambry

 


Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3 4 5

Twilly

17)  Twilly (05.01.2011 21:37)

Tak Ambřičko moje zlatá, toto bol vrchol erotična v tomto roku, dovolím si tvrdiť. Ešte teraz, niekoľko minút po prečítaní som rozochvelá a zmámená. Ty a tie Tvoje prekliate city... smršti moje milovaná ... absolútna nádhera. Od korienkov vlasov tejto poviedky až po končeky prstov na nohách

ambra

16)  ambra (05.01.2011 21:36)

Ahoj berunky, děkuju za odvahu . Jen malé doplnění - slash je skoro klasická ff disciplína - skok o tyči si asi nezkusím, ale tohle jsem si po dlouhém váhání lajzla. Berte to jako slohové cvičení, ne jako zásah do nerozbitného páru E B (i když za větší "nevěru" považuju to, že Bella milovala i Jacoba;) ). Inspirovalo mě několik povedených záležitostí z YT - Kris a Ashley jsou moc hezké holky;) .
Díky za komentíky.
Ajji

plyshovymedvidek

15)  plyshovymedvidek (05.01.2011 21:30)

Ajjinka

14)  Ajjinka (05.01.2011 21:26)

K tomuhle bych dodala: http://www.youtube.com/watch?v=lQlIhraqL7o

sfinga

13)  sfinga (05.01.2011 21:25)

Páni Ambří, bylo to něžné a milé. Já rozhodně nejsem prudérní a vztah dvou osob stejného pohlaví mi nevadí. A nevadil byl mi ani u Belly a Alice, ale... souhlasím s Bos. Pro mě to je nevěra a nezáleží na tom, že mu zahnula s holkou a ne s klukem. Právě proto, že jsem tolerantní, co se týče homosexuálů a beru to jako přirozenou věc, tohle chápu jako nevěru se vším všudy a neomlouvá je ani ten jejich experiment, promiň.
Pokud se ovšem dokážu oprostit od svých pocitů, musím přiznat, že se mi tvá povídka moc líbila

12)  Lila (05.01.2011 21:20)

Téda! Skvelé! Ja určite 100% hetero nie som, ale toto bolo napísané úžasne. Vážne. Už aj idem pozrieť na tvoje zhrnutie.
A moc ma pobavil koment od Leni

Alaska

11)  Alaska (05.01.2011 21:20)

no... já ... asi... nevím...
Vůbec jsem netušila co mohu čekat, neměla jsem ani páru, jak tohle téma pojmeš. Ovšem od okamžiku, kdy se Edward stal majitelem ložnice jsem se už nepokrytě smála. Ale v určitých chvílích mi na tváři zůstal ztuhlý úsměv. Zvláštní představa, proto slashi nic nemám, ale Bella a Alice a navíc to malé drobné stvoření v hlavní roli - nepředstavitelné. Tvoje "dílna" mě obohatila o další zajímavý zážitek.

Evelyn

10)  Evelyn (05.01.2011 21:15)

Bos, jo, jak se pak dál stýkat s dalšími zúčastněnými, to si taky neumím představit. A při pohledu na Jaspera (nejlépe v blízkosti Alice), bych se asi propadla metr pod zem...
A otázka, jestli je tohle nevěra. V reálném životě bych to tak asi brala, ale tady mi to ani nepřišlo.
Ale jinak mé nadšení zůstává stále stjené

Karolka

9)  Karolka (05.01.2011 21:11)

Bylo to jako napít se toho vína. Mávnout rukou nad "ale" a "zítra". Když píšeš, je to jako kdybys mě vzala za ruku a vedla přesně tam, kam chceš. Prostě jediným mávnutím odsuneš, co právě teď není podstatné (i kdyby to jinak nakrásně podstatné bylo) a přiměješ mě vidět a cítit, co je třeba. Dívat se tvýma očima. Na odhození toho "ale" stačil tvůj nick.
Bylo to něžné a opojné.

8)  Ashley (05.01.2011 21:07)

páni, musím říct, že tohle velmi neobyčejný pohled na důvěru, kterou mezi sebou Alice a Bella mají. Napsané naprosto s vkusem, nepohoršujícím způsobem! Tleskám!

Nebraska

7)  Nebraska (05.01.2011 21:06)

Ty jsi na toho Edu moc hodná, ambři Takovej ňouma ufňukanej, pořád že to nejde a že nemůže - a pak mu naservíruješ sen každého heteráka prakticky skoro naživo To je jasný, že roztál, čumák jeden ledovej!
A na Alici je třeba si dávat bacha. Mrška mrňavá
Statečná ženo, máš můj obdiv

Bosorka

6)  Bosorka (05.01.2011 21:06)

Právě jsem se málem udusila kouskem chleba......teda tohle.... Ježiši to bude zase noc ;) :D
Ale jo, raději hezkou ženskou než ošklivého chlapa!
Jen si nedokážu pžedstavit, jak bych se na místě Belly mohla kouknout Alici, Jazzovi a hlavně Edovi do očí. Pro mě je to prostě nevěra.....

5)  Leni (05.01.2011 20:55)

Wow!!! Takhle se na něj musí. Jeden aby mu všechno předved.

Hanetka

4)  Hanetka (05.01.2011 20:50)

No tedy, Ambro... v životě jsem nebyla tak... rozdvojená? Chvílemi se tu chechtám, jak to navlíkly, aby vyrajcovaly Edwarda, a chvílemi sotva popadám dech. Taky jsem ho na chvíli pustila z hlavy... Tak nevím, tvoje povídky ve mně probouzejí netušené hlubiny... Klaním se.

Evelyn

3)  Evelyn (05.01.2011 20:46)

Ambro!
I kdybych před čtením byla stoprocentně hetero (což jsem nebyla), už fakt nejsem
Tohle je podle mě ten pravý slash - žádná vulgarita, obscénosti a zbytečné podrobnosti.
Wow Až je mi skoro líto, že doma mám chlapa a ne kamarádku Ne, to zase přeháním, ale prostě to bylo přesně to, co zaujme a chytne, aniž by to nějak pohoršovalo.
Nádhera

Pejta

2)  Pejta (05.01.2011 20:44)

No musim říct, že to bylo popsané moc hezky..:)) tohle mi určo nevadí...ale jak tak koukám ostatní asi raději nekomentují..no mě se to líbilo

Monelien

1)  Monelien (05.01.2011 20:36)

Nikdy jsem nebyla na tenhle typ povídek. Možná proto, že jsem ohledně tohoto tématu tak trochu upjatá. Ale jakmile jsem uviděla jméno autorky, tak jsem neodolala a nakoukla... a hle, najednou nevím, co si myslet o tom, že se mi to líbilo Bylo to napsané s citem, jemně a krásně, nic pohoršujícího i přes dané téma
Klaním se

«   1 2 3 4 5

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek