05.01.2011 [20:15], ambra, Povídky jednorázové, komentováno 97×, zobrazeno 12365×

FemSlash. Komu tahle variace nesedí, ať se následujícímu textu vyhne obloukem aneb Ať hodí kamenem, kdo je 100% hetero:-)...

15+, ale jen trošičku:-)

Horší než Edwardův odjezd na dvoudenní lov byla varianta Edwardův odjezd a Alice jako moje tělesná stráž po celou dobu, kdy on bude pryč.

Tentokrát jsem si vymohla – pod podmínkou, že nepřekročím hranice města – že můžu po dlouhé době zůstat sama. Opravdu sama. Dřív, než jsem objevila tu druhou možnost, jsem milovala osamělé hodiny s knížkou, hrnkem stydnoucího kafe a světem, který zůstával bezpečně za zdmi mého pokoje.

Edward – ta druhá možnost – tohle samozřejmě změnil. Být s ním, užívat si jeho vůni, jeho úsměv, hlas a doteky – tomu se nemohla rovnat sebelepší literatura a ani nejdražší víno, natož moje levné kafe. Když už ale musel odjet…

Zbožňovala jsem Alici. Asi jako čokoládu. V obou případech se vyplatilo přesně dávkovat. Když jsem to přehnala, cítila jsem se trochu – přeplácaně.

Páteční večer začal dobře – při velkém úklidu se mi dařilo potlačit rostoucí stesk a do vany až po okraj plné horké vody a pěny s jahodovou vůní jsem si projistotu vzala jednu z knížek, které jsem našla pod vánočním stromkem.

„Stačí málo a přestanu se ovládat.“

Vstala z postele a přistoupila k němu. Položila mu dlaň na prsa, přímo na srdce. Přitiskla se k němu.

„Ty mě odmítáš?“ zeptala se.

Bodlo mě u srdce. Jen o pár stránek dál se Beth podařilo to, o co já se marně snažím několik měsíců. Uvědomila jsem si, že místo Wratha si představuju Edwarda a místo Beth sebe. Bylo by to tak snadné, tak přirozené… Proč se Edward tak zuřivě brání?

Držela jsem knížku v křečovitě sevřené dlani, ale už jsem nečetla. Se zavřenýma očima jsem nechala druhou ruku, aby se nejistě a neohrabaně pokusila napodobit doteky, které Wrath dopřával své vyvolené. Ve chvíli, kdy mi knížka vypadla a já zapojila obě ruce, se ozvalo tiché zaklepání. Trhla jsem sebou. Chvíli mi trvalo, než jsem dokázala vykoktat tři zadýchaná slova:

„Kdo je tam?“

Alicina střapatá hlava mě skoro rozlítila. Slyšela mě předtím?

„Promiň, Bello, já vím, že jsi chtěla volno, ale… Mám pro tebe překvapení. U nás. Prosííííím!“ naznačila slabý vzlyk, když viděla můj odmítavý výraz. V naději, že vypadne, a já budu mít čas zbavit se horkosti ve tvářích, jsem krátce kývla. Nadšením lehce poskočila a opravdu zmizela v mém pokoji.

Vypustila jsem chladnoucí vodu a naštvaně se balila do osušky. Cítila jsem se – nepohodlně? Nedokázala jsem ten ne zrovna příjemný fyzický stav popsat. Svým tělem jsem se nikdy příliš nezabývala, před Edwardem jsem zažila asi tři v podstatě dětské polibky. Nic, co by mě přivádělo do situací na hraně. Do okamžiků, po kterých nevím, co se sebou.

Když vedle mě ležel Edward, dokázal odvést mou pozornost jinam a já nakonec nějak usnula, potlačila tu probuzenou touhu. Ale dnes, kdy se mé myšlenky na něj až příliš propojily s představami popsanými v té hloupé knížce, jsem se na spaní necítila ani omylem.

Nespokojenost se pomalu tavila ve vztek. A za dveřmi byl někdo, na kom bych si ho mohla docela dobře vybít. Prudce jsem otevřela.

„Alice, já nikam…“ Překvapeně jsem vytřeštila oči. Alice stála jen ve spodním prádle uprostřed pokoje a skláněla se nad nějakými krabicemi, které úplně zakrývaly mou postel. Zvedla ke mně rozzářený obličej.

„Promiň, jedu ze Seattlu, nová kolekce,“ kývla omluvně bradou k té spoušti. „Ani jsem si to pořádně nevyzkoušela, a než si vyfoukáš vlasy…“ Pokrčila jsem rameny. Nedokázala jsem však okamžitě odtrhnout oči od jejího těla. Její pokožka zářila jako drahý jemný porcelán – skoro namodralým odstínem. V kontrastu s vínově červenými krajkami, které zakrývaly jen to nejnutnější, vypadala… neskutečně. Nikdy jsem si neuvědomila, jak ženská navzdory své drobné postavě je. Smutně jsem sklonila hlavu ke svému příliš dívčímu hrudníku. Někdo se má…

„Opravdu krásně voníš,“ zaslechla jsem těsně předtím, než jsem znovu zapadla do koupelny. Ty její vtípky…

Doufala jsem, že i z toho, jak jsem práskla dveřmi u auta, když zastavila před nezvykle tmavým domem, pozná, jak moc jsem vůči tomu jejímu překvapení skeptická. Vzala mě za ruku – nosit mě měla už tři měsíce přísně zakázáno – a netrpělivě mě táhla dovnitř. Během vteřiny rozsvítila všechna světla a postrkovala mě ke schodům. „V Edwardově pokoji,“ culila se tajuplně. To mě nepatrně obměkčilo. Pořídila mu nový přehrávač? Nebo zbourala zeď na terasu, aby se mu i do pokoje vešel klavír?

Ten pohled mi vyrazil dech. Uprostřed místnosti stála obrovská a nádherná postel. Na první pohled velmi pevná, trochu retro, i když přesně jsem sloh nedokázala určit, pokrytá lesklým, nazlátlým přehozem a utopená v záplavě polštářů ze stejné látky.

Ne, teď už to není pokoj, poprvé ve své existenci se Edward stal majitelem ložnice… Omámený, možná ale spíš trochu přihlouplý úsměv na mé tváři vystřídal rychle smutek. A pak, skoro vzápětí, se přidaly slzy. Alice se překvapeně dotkla mé rozklepané brady.

„Bello, neviděla jsem tě plakat, nelíbí se ti? Něco je špatně?“ Bylo mi jí vážně líto. Tentokrát se s nákupy skoro trefila a já jí zkazím radost. S pevně stisknutými rty, abych ten příval zadržela, jsem urputně zavrtěla hlavou. Pak jsem to ale vzdala.

„On… on mě stejně… nechce… nechce se se mnou… milovat… nechce mě přeměnit… umřu vedle něj… jako stará panna…“ vyrážela jsem ze sebe mezi kvílivými zvuky a aniž bych věděla, jak jsem se tam dostala, ležela jsem na té zlaté lodi a smáčela ty nádherné saténové polštáře.

Alice seděla vedle mě, nezvykle tichá, a konejšivě mě hladila po zádech. Zmizela jenom na okamžik – pro krabici kapesníků. Nechala mě vybrečet, a když mi došly slzy, dál tiše poslouchala mé zmatené strachy, nashromážděné za všechny ty týdny, kdy se Edwardovy ruce zastavovaly na přesně vymezených hranicích.

„On… říká, že i když je upír, tak je… normální… muž,“ koktala jsem rozpačitě. „Jak to může vydržet? Já… sama se sebou mám co dělat, chlapi jsou na tom přece hůř, ne?“ dožadovala jsem se ujištění. Alice vypadala zamyšleně. „Copak jsem nějaká nymfomanka?“ rozčílila jsem se, když pořád nereagovala. Pohladila mě po rameni.

„Bello, mám celkem představu o tom, jak řeší muži a to i ti, kteří tak nějak nestárnou, sexuální… frustraci.“ Její úšklebek mě pobavil. „Myslíš?“ ožila jsem. Ta představa mě pobavila. Edward ve sprše a… Zahihňaly jsme se současně. „Vím,“ dodala s předstíranou vážností.

„Uááááá! Mlč! Nechci, abys ho přitom mohla vidět!“ On je přece můj…

„Zapomínáš, co všechno viděl on,“ zamračila se na chvíli. Pak se ale znovu usmála. „Možná… Možná by to byl způsob, jak mu dokázat, že nejsi až tak rozbitná. Křehká,“ opravila se rychle, když viděla mou reakci na slovo, které bylo až příliš Edwardovo.

„Tak to jsi dobrá, já nepřemýšlím o ničem jiném a zatím nemám ani nápad,“ zavrtěla jsem naštvaně hlavou. Alice si zamyšleně poklepala na horní ret. „Bude to ale záležet na… tobě. Jestli nejsi moc… upjatá?“

Nechápala jsem ani trochu, o čem mluví. Povytáhla jsem obočí v němé otázce. Alice se lehce usmála. „Počkej chvilku,“ poručila mi, jako bych se chystala někam jít. Vrátila se bleskově, v jedné ruce otevřenou láhev vína, ve druhé sklenici. Znovu se uvelebila vedle mě a nalila trochu zlaté tekutiny. Vteřinku zaváhala a dolila sklenici skoro po okraj.

„Na,“ vybídla mě. „Na kuráž.“

„Alice, já pořád…“ zkusila jsem z ní vytáhnout podrobnosti jejího plánu, ale ona beze slova zavrtěla hlavou. S povzdechem jsem si vzala sklenici a opatrně si cucla. Víno chutnalo nasládle, lehounce, a to mě zmátlo, vypila jsem ho během dvou minut a skoro vzápětí ucítila, jak mi ztěžkly nohy. Jinak ale malátnost, která ovládla mé tělo, působila překvapivě příjemně.

„Jsem připravená na to děsivé tajemství?“ zakuckala jsem se posledním lokem a vybryndala si pár kapek na bradu. Alice se ke mně natáhla a pomalu je ukazováčkem setřela. Zůstala nakloněná u mě, vzala mi skleničku z ruky a tiše odpověděla otázkou:

„Jsi připravená na jedno malé dívčí tajemství?“ Netušila jsem, proč se mi zadrhl dech. Možná – ta povědomá vůně, oči, které změnily barvu tak, jak jsem to znala… Přikývla jsem? Potom jsem si nedokázala vzpomenout.

Zvedla ruku a dotyk na mé tváři spíš naznačila, než zrealizovala. Na rameni a na zádech jsem však její jemné prsty už cítila. Zachvěla jsem se.

„Alice, já…“ Proč šeptám?

„Pssst,“ vydechla konejšivě, a aniž by rozpojila naše oči, posunula ruku na můj krk. Její drobná dlaň na mém zrychleném tepu jako by si chtěla ověřit, jestli zvolila správnou cestu. Pak pokračovala dopředu. Obratně mi rozepnula košili a nechala ji sklouznout z mých paží. Závan vzduchu mě trochu probral, ale místo, abych ji odstrčila – měla bych ji přece odstrčit – jsem se natáhla a nejistě zopakovala její pohyby. Připadala jsem si zhypnotizovaná jejími černými duhovkami, ale krásně zhypnotizovaná. Víno uvolnilo přesně tu bariéru, přes kterou bych se bez něj nedostala, ale nebyla jsem opilá, intenzivně jsem vnímala všechno, co se se mnou děje.

S mým tělem, uvnitř mého těla…

Nakonec jsem to byla já, kdo se odvážil pro první polibek. Nic tak jemného, něžného jsem ještě neokusila. Ten chlad jsem znala, ale vůně se lišila, teď jsem byla schopná to rozeznat, a když jsem poprvé rozevřela ty plné rty a našla její jazyk, už jsem nepochybovala. Chuť je jenom její, nezaměnitelná, květinově sladká, omamná… Uběhly dlouhé minuty a mně se zdálo, že se jí nikdy nenabažím, že se nedokážu odtrhnout.

Pak se do toho dlouhého a intenzivního polibku ozvalo tiché zasténání. Byla jsem to já? Byl to můj hlas? Netušila jsem, ale nezdálo se to důležité. Důležité bylo, že ten zvuk rozdmýchal něco, co zatím jen doutnalo.

Odtrhly jsme se od sebe. Jako bychom hleděly do zrcadla. Obě prudce oddechující pootevřenými ústy, obě s výrazem zastřeným touhou. Mimoděk jsem se dotkla její tváře – čekala jsem, že bude stejně horká, jako moje.

Nenašla jsem horkou kůži, ale Alice pootočila hlavu a vzala konečky mých prstů mezi své rty. Zavřela oči a jemně je přejížděla jazykem. Fascinovaně jsem na ni zírala. Pak můj pohled sklouzl níž. Její hruď se prudce zvedala, jak zrychleně dýchala a já zatoužila vidět ji tak, jako předtím u mě v pokoji. Uvolnila jsem ruku a přisunula se blíž. Otevřela oči, usmála se na mě a zvedla ruce, abych jí mohla tričko snadno přetáhnout přes hlavu.

Ona viděla, co se chystám udělat! A já své rozhodnutí nehodlala měnit… Za tričkem rychle následovalo její a pak i mé prádlo.

„Vidíš i dál, co chci udělat?“ zašeptala jsem ochraptěle.

„Záleží na tom, jak moc se musíš rozhodovat. Jestli se nechceš prostě jen podvolit instinktům,“ odpověděla a já si s radostí uvědomila, že je stejně omámená a vzrušená jako já.

A tak jsem ji poslechla. Na okamžik jsem zavřela oči. Oprostila jsem se od všech nejistot a předsudků. Tahle chvíle… Jen malý záblesk věčnosti…

Když jsem se na ni opět podívala a znovu se utopila v té černé hlubině jejích vzrušených očí, podařilo se mi to. Přestala jsem se rozhodovat, přestala jsem přemýšlet, odevzdala jsem se jejím jemným rukám a něžným rtům, její nepopsatelné chuti a omamující vůni.

Nemohla jsem jí dát tolik krásy, jako ona dala mně. Ale dala jsem jí, co jsem mohla a znovu a znovu si brala víc.

„Alice…“

„Bello…“

Usnula jsem nad ránem v jejím chladivém a laskajícím objetí. Po dlouhých měsících mé tělo souznělo s mou myslí. Jen spokojená únava, pocit klidu a bezpečí…

xxx

Ještě než jsem otevřela oči, ovládla mě na chvíli panika. Co teď? Kocovina z vína nebo z něčeho, co se stalo omylem?

Lehké pohlazení na tváři mě uklidnilo.

„Dobré ráno, Bello. Máš hlad?“ Usmála jsem se na ni. A pak mi to došlo.

„Alice, tohle byl ten plán? Dokážeš mu, že když zvládnu tvoje… doteky, když se dokážeš ovládnout ty a neublížíš mi, tak on to zvládne taky?“ Jak to, že se tím zabývám až teď?

Krátce přikývla. „Ano, to byl… původní plán. Ale já…“ Vážně vypadá, že se stydí? To není možné, to přece není Alice, jak ji znám…

„Nějak jsem to přitom pustila z hlavy. Nemyslela jsem na Jazze ani na Edwarda, jen…“ Sklopila oči.

Zvedla jsem ruku a přitáhla si její obličej k sobě. „Já vím… Taky se mi Edward na chvilku někam ztratil…“ Sklonila se blíž a lehce mě políbila. „Měla by ses nasnídat…“

„Teď zrovna nemám hlad na jídlo, Alice…“

Celý den jsme strávily v tom zlatém přístavu. Užívala jsem si každou minutu s vědomím, že právě poznávám a získávám novou Alici, něžnou, občas rozpačitou, nekonečně laskavou a laskající.

Mluvily jsme o tom, jak a jestli říct Edwardovi o našem testování mého těla.

„Prostě ho nechám, ať se podívá,“ rozhodla se nakonec Alice. „Nedokážu zaručit, že si na tohle občas“ – polibek na levé rameno – „jen tak“ – polibek na to pravé – „zničehonic“ – další k mému levému prsu – „samozřejmě nechtěně“ – a ještě k pravému – „nevzpomenu“, vydechla a její rty dokončily svou pouť někde pod mým pupíkem…

„Souhlasím,“ zasténala jsem, „taky na to nedokážu nevzpomínat…“

xxx

Chladivá náruč, která mě probudila, nepatřila Alici. Strnula jsem – napjatě jsem čekala na jeho reakci. Zamyšleně mě políbil na krk. Mlčel. Příliš dlouho… Mé srdce divoce uhánělo, musel slyšet, co se se mnou děje…

„Edwarde?“ zkusila jsem začít opatrně.

„Ano, lásko?“ Jeho hlas zněl normálně, možná trochu – nejistě?

„Potkal jsi už… Alici?“ zajíkla jsem se.

„Před chvílí…“

„Mluvili jste spolu?“

„Bello, nemusela nic říkat…“

„A ty… Nezlobíš se?“

„Ještě nevím. Měl bych?“

„Já nevím,“ zašeptala jsem roztřeseně.

„Neublížila ti…“

„Naopak…“

Pomalu mě otočil k sobě.

„Ona je ale slabší než já…“

„To je hloupý argument, Edwarde.“

„Asi máš pravdu,“ vydechl a nechal moje ruce rozepnout jeho poslední knoflíček.  Ty moje už mezitím zvládnul sám.

Ne já, Alice měla pravdu…

povídky od ambry

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5   »

57)  Carlie (06.01.2011 22:08)

Já ještě zapomněla! To video je dokonale sestříhané, že kdybych neznala filmy (blbá věta, kdo by je tady neznal ), tak bych se možná nechala nachytat Jsi prostě skvělá, Ambři!

56)  Linfe (06.01.2011 21:37)

Mám takovej pocit, že dneska budu mít zvláštní sny

55)  julie (06.01.2011 20:43)

Carlie: k tomu už můžu dodat jenom: amen

54)  Carlie (06.01.2011 19:09)

Ambro , dostala jsem se k povídce až dnes a smekám Ti hlubokou poklonu , protože i po tomto tenkém kontroverzním ledě jsi tančila s grácií, nonšalancí a stylem sobě vlastním!
To téma je popsané s takovým citem a tak vkusně, že to chce standing ovation
Můj kamarád (a člen queer komunity, o které si díky němu přestávám myslet, že jsou menšina ) tvrdí, že orientace je stejně jako jiné charakteristiky rozptýlená v populaci podle Gaussovy křivky, tzn., že stoprocentně hetero nebo stoprocentně 4procentní je málokdo, no, doufám, že nemá pravdu , ale na každém šprochu...
Ale o to tu tolik nešlo, Tvoje Bella s Alice na mě působily jako to pověstné filmové experimentování studentského života, nevím, jak to popsat... bylo to tak nevinné, čisté
Ale snažila jsem se krotit svou fantazii a nevidět to moc živě , díky čemuž jsem se ale jen utvrdila v tom, že jsem stále hetero, takže coming out se nekoná

53)  ambra (06.01.2011 17:20)

Strašně jsem u této povídky nechtěla reagovat jmenovitě, ale teď trošičku musím .
fixenko, troufám si tvrdit, že většina lidí, kteří mají homosexuální zkušenost, jsou hetero (dokonce ani ne bi). A kdyby si něžnosti prokazovali jen lidi, co se milují... Bylo by to hezké, ale obávám se že by už lidstvo dávno vymřelo .
Samozřejmě ale všem moc děkuji (bez ohledu na míru nadšení či rozpaků).
Linfe, Tvůj komentář... Trefilas úplně přesně strašně moc z toho, co jsem tam chtěla propašovat

52)  Linfe (06.01.2011 15:52)

Ááámro, tahle povídka je jak vyhrabat někde v hlavě staré zapomenuté vzpomínky nebo tajná přání Bylo to jiné, bylo to krásné a moc jsem si to užila. Ten konec s Edwardem mohl být i delší, ale to už by možná bylo přes čáru. Kdo ví? Zapojím fantazii. Díky

51)  Amisha (06.01.2011 15:39)

no... co na to říct? Napsala jsi to ty, takže jsem se do toho pustila. (Od nikoho jiného bych to asi nečetla)
Není to můj šálek čaje, ale napsala jsi to dokonale uvěřitelně

48)  Bosorka (06.01.2011 12:52)

Ambřička ví, jak to tady rozbouřit . Je zajímavé, že jsem nikdy na tento druh FF nenarazila....asi málo hledám

47)  julie (06.01.2011 12:49)

Ambro,to je povídka roku!!! A ta smršť,kterou rozpoutala je snad ještě úžasnější.... Jsi jednička!!!!!

45)  ambra (06.01.2011 11:04)

Ree, ono je mladá a mladá . Ale u TW to je celosvětový fenomén (fanynky do dvaceti a pak jejich matky), což mě uklidňuje . Jo a já jsem samozřejmě ta matka (a teď nemyslím jen počtem dětí, ale hlavně věkově ).

44)  Ree (06.01.2011 10:57)

Já myslela, že tady je JENOM mladší generace

43)  ambra (06.01.2011 10:52)

Tru, děkuji .
Ree, svým způsobem mě poťouchle těší, že víc rozpačitých reakcí je mezi mladšími čtenářkami (mezi které patříš) - znamená to, že pro vás je těžší oprostit se od původní čisté romantiky. Asi ten svět není úplně zkaženej . Ještě mě napadlo, že napsat to někdo jiný, tak se možná taky trošku ošívám, ale sobě už jsem odpustila .
A SAMOZŘEJMĚ se nezlobím!!!

42)  Ree (06.01.2011 10:47)

Četla jsem už včera, ale nějak jsem nevěděla, co napsat. Ne že bych to věděla dneska
Slash není zrovna něco, co bych jako téma vyhledávala. Popravdě je čtu jenom proto, abych je mohla schválit. Ale když se objevil v jednom nadpisu s přezdívkou Ambra, nedokázala jsem odolat.
Musím říct, že to bylo moc vkusně napsáno, což mě nijak nepřekvapuje. Četla jsem víc takových povídek a tvoje se mi líbila nejvíc, přesto jsem se do toho nedokázala začíst. Jasně, je to něco normálního, i když budoucí švagrové asi ne, ale Twilight je pro mě prostě "pohádka", kdy jsou Bella a Alice nejlepší kamarádky a Bella miluje Edwarda. Tohle mi prostě kazilo iluze. Kdybys to napsala na BH, možná bych to ocenila víc.
Podle mě je tohle prostě nevěra. I když znám chlapské myšlenky a vím, že tohle jsou jejich tajná přání, ale... pokud má mít jeho holka sex s jeho sestrou... přece jen je to něco trochu jiného. Nevím, asi bych to vzala hodně špatně, kdybych byla Edwardem. Ovšem i přesto oceňuji tvou odvahu a opakuji, že to bylo vkusně napsáno. Jenom ses prostě netrefila do mého vkusu. Což vlastně taky není novinka. Snad se moc nezlobíš

40)  ambra (06.01.2011 09:23)

Bos, Ty jsi despotický liberál .
magorko, děkuju strašně moc

39)  magorka (06.01.2011 09:02)

teda Ambro tenhle pohled byl velmi odvážný, ale s graciézností tobě vlastní jemné, naprosto nepohoršující, erotické a luxusní dárkové balení citů. Pozor, nejedná se o případ, kdy obal je lepší než obsah! Je to nádherný a víš co? já se za ty poslané hubany teda vůbec nestydím

38)  Bosorka (06.01.2011 08:55)

Ambro - já jsem o tom taky ještě přemýšlele (haleuja - občas to i jde). Bella byla v tomto ohledu strašný chudák - chlap, který ji tak strašně rajcoval ji nechce "pro její bezpečnost", ježiši to musí být tak strašně flustrující!!! A tělo chce holt to svoje.... KDyž si představím sama sebe v jejím věku a její situaci, tak bych asi nadopovala nějakou srnku rohypnolem a milého Edu prostě zneužila!
Jenom jsem pořád nepochopila, co ty mužský na tom tak rajcuje? Jako já vidět muže při ..., tak jdu asi blejt velebnosti . A to mi homosexualita jinak vůbec nevadí.

«   1 2 3 4 5   »