18.04.2014 [18:00], emam, Povídky jednorázové, komentováno 18×, zobrazeno 2718×

Pokus o pohádku...

Přála sis draka tak tady máš jednoho k narozeninám. Ale má to jistá rizika

Haničko, všechno nejlepší!

P.S. Kate, děkuji za pomoc. Bez tebe bych to nezvládla napsat.

To místo nebylo nijak zvláštní, bylo to rozcestí na konci jakéhosi království. Sešli se tu a byli tři – drak a dva upíři.

„Pryč z téhle země plné lží,“ odplivl si trochu jedu poslední příchozí.

„Koukám, že nejsem jediný, kdo jim naletěl na ty povídačky, které šíří světem,“ usmál se škodolibě jemu podobný tvor, jen jeho vlasy chytly trochu rzi.

Drak, kterému šel doposud z nozder jen kouř, vypustil oheň, ale tak, aby své druhy nezasáhl (věděl, že by jim  rožnění rozhodně nedělalo dobře). „Préj, žé jé princezničká pěkná dráčícé,“ fňukl, „Ále že néjni pro draký, si už nechalí pro sebé.“

„Prosím tě, jak jsi tomu mohl věřit?“ zasmál se blonďák, kterému se ještě kouřilo za patami.

„Já se mu nedivím. Já slyšel o zdejší princezně, že je tak divoká, až nenechá své okolí ani myslet. Jak rád jsem tomu uvěřil a spěchal za ní. Těšil jsem se, že si na stará kolena dopřeji trochu klidu a rodinného života. Místo toho mě ještě teď brní hlava z těch nadávek na její adresu, co jsem musel poslouchat v hlavách všech kolem .“

„Telepat?“ zeptal se blonďák a ten se špatně pěstěnými vlasy přikývl. „Škoda, že jsem tě nepotkal dřív, třeba bys mě varoval.“

„Ále copák, pan posměváček se táky nechál nachytát?“ ozval se stále doutnající zelenáč.

„Tak nějak, ale nech si svou škodolibost pro sebe nebo ti nacpu ocas někam, kde ti to nebude zrovna příjemné.“

„Empatik?“ zeptal se telepat, ale ani nečekal na hlasitou odpověď a soucitně potřásl hlavou. „To jsi tam musel zažít peklo.“

„Nemáš ani tušení,“ zaskučel blonďatý empatik.

„Myslím, že mám zcela jasnou představu, poklepal si telepat (potřebující nutně návštěvu kadeřníka) na spánek.

„Hmm,“ ušklíbl se druhý nadaný upír a sedl si vedle svého druha.

„Vidím to tak, vý klucí sací, že jste pohořelí stejně jakó drací,“ zachrochtal radostně čmoudivka.

„A od kdy mají ještěři básnický střevo?“

„Vód tý dobý có drací žérou príncézničký.”

„Ale s touhle, jak koukám, ti no nějak nevyšlo, kamaráde,” zkonstatoval empatik.

„Si mám snád kazít zažívání?” zafuněl a olízl se ohnivým jazykem.

„Když jsme u dračího jídelníčku, specializuješ se doufám jen na lidi?” optal se ostražitě zanedbaný rozcuch (šetřeme slov, ten se do žádného salonu nikdy nepodívá).

„Nó, zatím jsem nic jinýho neochutnál. Vy jó?” zamrkala ta zelená obluda nevinně očkama.

Dva upíři se lehce ošili a jeden po druhém pokukovali, ale do očí si pohledět neodvážili.

„No ták, kucí jední nerozbitní,” napomenul je drak. „Mi néříkejté, že ste se ucházelí o príncéznu a přitóm jste si jí chtěéli dát k véčeří?”

„Mno… Jářku,” začal upír se světlejšími vlasy, „byly doby, kdy jsem měl co dělat, abych nevyvraždil půlku vesnice, ale teď už se snažím ovládat, i když,” přiznal barvu, ale nedopověděl.

„Ale víš co mě teď napadlo?” nadhodilo to neupravené pako a vyzývavě zahýbalo  obočím. „Ještě nikdy jsem neochutnal draka.”

„Já vlastně taky ne,” opáčil blonďák. Konečně se setkali očima a pak se zálibně zahleděli na draka.

„Ták momént, jelimáncí. Je vám libó trochu se opéct? Neblbněté mi tády s nějakými experiménty a kókejte mazat hezky každý svóu cestóu!” rozčílil se šupináč a popohnal je trochu přidušeným osobním plamenometem.

Sice šlo o upíry s dary a nejspíš by si ještě rádi popovídali, ale ve zmatku každý zamířil jinam. A tak se vlastně přihodilo, že tři cesty vedoucí z rozcestí našly svého poutníka.

Jasperova cesta byla plná výmolu, dolíků a kamení - pestrá jako lidské emoce, které ho tolik trápily nebo možná i spíš bavily. Ono trávit věčnost jen sám se sebou není žádná sranda a nějaké to převzaté vzrůšo občas příjemně zpestří den… či noc… Ehm…

Dlouhá, dlouhá, předlouhá byla jeho cesta a když už přestal počítat, kolik dnů se přetvořilo v noc a kdy se tmou začaly prodírat první sluneční paprsky, které na jeho kůži hrály všemi barvami, les se rozestoupil a on uviděl malou, maličkatou chaloupku, ukrytou před okolním světem na mýtině uprostřed lesního porostu.

Co to kruci… Vykulil oči, když se otevřely smrkové dveře a z nich se vypotácela drobná osůbka v zástěře, na kterou si znenadání šlápla, udělala kotrmelec přes práh a vědro s vodou nesoucí v ruce si vylila na hlavu, takže teď vypadala jako podivně oděná mořská panna.

„U tekutýho bláta! Už zase…” brblalo to malé stvoření mokré od hlavy až po paty.

„Nepotřebujete pomoct?” nabídlo se upířisko galantně, ale když zavětřil, zaváhal, jestli je  pro něj zdejší vzduch opravdu bezpečný. Kolem to páchlo zvláštní směsicí… NE, rozhodně to nemůžeme nazývat vůní, vůně pro tuhle skutečnost zní jako sprosté slovo.

Ve vzduchu byly cítit sušené bylinky, vážně? Slepičí vývar vařící se na kamnech, kočka, žabí stehýnka, houbová smaženice a kdo ví co ještě.

„To byste byl hodný,” zvedlo to k němu hlavu. „Ale… Víte, upíři u nás nejsou zrovna vítanými hosty.”

„Jistě, chápu. Ale já jsem tentononc, no, vegetarián,” usmál se na ni přátelsky, a když viděl, jak bledne, honem schoval zuby.

„To mi nikdo nenamluví, že se upír může dát na kytky,” zamračila se na něj.

„To ne,” ošil se rozpačitě. „Jen na zvířata.”

„A ještě mi řekni, že nejraději máš masožravce a já půjdu do kolen,” prohodila s notnou dávkou ironie a vyškrábala se na nohy.

„Bojím se odpovědět,” přiznal.

Váhavě si dala z obličeje mokrý pramen vlasů a zpytavě se mu zahleděla do očí: „Upíři se taky něčeho bojí?”

„Jo, třeba tvé další poznámky,” ušklíbl se, sehnul se pro vědro a podal jí ho.

„Díky,” vzala si svůj nástroj zkázy a zamyslela se. „Hele, a je aspoň pravda, že jste nerozbitní?”

„Proč?”

„Neboj, já jen… Potřebovala bych pomoct s jedním kouzlem a pro člověka není zrovna bezpečné.”

„Používá se při tom oheň?”

„Ne, ještě to tak. Vždyť když by se mi to zase nepovedlo, shořela by mi střecha nad hlavou,” rozpačitě se zasmála.

„A jak často se ti něco nepovede?” zeptal se jí podezřívavě.

Plaše se rozhlédla po okolí a pak hlesla: „Občas.”

Následoval její pohled, a kdyby mohl, tak by zbledl - stromy stojící nedaleko stavení měly ohořelé koruny a ptáci, kteří v nich hnízdili, měli čtyři křídla. Voda v blízkém rybníku měla podivnou oranžovou barvu a plavaly v něm puntíkované rybky velikosti špendlíkových hlaviček. Za to, že si jich všiml, vděčil jen svému nadlidsky ostrému zraku. Pod jediným oknem, které vedlo do jejího podivného obydlí, leželo několik obyčejných kamínků, které vedly podivuhodné rozhovory o existenci jakéhosi putujícího mraku, z kterého prší peří.

„Už se bojíš?” zašklebila se jako správná čarodějnice a pokynula mu, aby ji následoval do její chaloupky.

„Já a bát se? Nikdy!” odpřísáhl statečně, ale kolena se mu klepala strachem, když následoval tu lesní žínku s lehce rozčepýřenými vlasy.

Doposud si vždycky myslel, že čistě dámská domácnost má vždy malebnou a útulnou atmosféru, roztomilou jako hostitelka sama. V tom posledním bodě se nemýlil -  roztomilost té podivné čarodějnice na něj vykukovala v každém koutě, jen příliš pohodově to nepůsobilo. I když možná ten květináč, ve kterém se vrtělo cosi zeleného… Vážně se to právě začalo šťourat v nose? Ne, tady by vážně nemohl žít.

„Takže o co jde?” zeptal se, aby si rychle splnil svou povinnost, a pak odtud mohl co nejrychleji zmizet.

„Pokouším se o lektvar laskavosti, jenže se mi nedaří do něj naládovat přiměřené množství nadávek.”

„Nadávky na laskavost?” Pokud doteď měl alespoň nějakou důvěru v její čarodějnické umění, už i ta ho opustila a pomalu se začal rozhlížet, kde nechal tesař díru (jen aby vedla ven).

„Ten lektvar patří mezi tzv. opakovité. Musíš do něj nacpat opak toho, co chceš, aby dělal. Jenže já se vždycky tak rozvášním, že mi to vybublá a zkazí se. Navíc zkaženej lektvar je špatnej na pleť,” ošila se trochu a vlasy si nechala víc spadnout do obličeje, aby zakryla značné akné. „Ty jsi ale nerozbitný, takže i když to přeženeš, nebude to mít žádné následky.”

„Jseš si jistá, že to na upíra nebude mít žádné vedlejší účinky?”

„Rozhodně,” usmála se plaše.

„Fajn, takže kdyby mě to zabilo, vzpomínej na mě v dobrém. Jsem Jasper, kdybys mi náhodou chtěla postavit pomník.” Zhluboka se nadechl. „Co mám dělat?”

„Jen ještě něco hodím do kotlíku a můžeš začít s nadávkami,” zašveholila a přitom se roztančila po místnosti. Prapodivné vodičky a různé suché směsice házela do podivné fialové tekutiny v kotli. Pak se zarazila a zpytavě se na něj podívala: „Znáš vůbec nějaké nadávky?”

Edwardova cesta vedla přes hory a doly. Často ho napadlo, že je to jako myšlenky některých lidí, které se chtějí dostat až k nebeským výšinám a jiné uvrhují svého nositele až na úplné dno.

Když se přiblížil k dalšímu převelikému kopci, uslyšel, že za ním kdosi usedavě pláče. Nebyl to lidský ani zvířecí pláč. Cosi mu to připomínalo, ale nebyl si jistý. Věděl, že jsou za kopcem dvě bytosti. Jedna si stýskala, že je největší smolař na světě, a ta druhá zvažovala, jestli si zdřímnout nebo se už po stopadesáté pokusit o útěchu té první. Dřív než náš upír, král vlasového nevkusu, seběhl z kopco-hory dolů, jedna mysl už byla v říši snů.

„Bééé, jsem tá nejsmutnější na světěé,” fňukala dračice vedle tmavovlasého urostlého mladíka.

„Ještě jsem neviděl, aby se drak uškleboval nad jídlem,” podivil se nově příchozí.

„Uááá,” rozbrečela se s novou silou ještěřice.

„Snad jsem toho tolik neřekl,” pokusil se ji utěšit, ale další nešťastné výkřiky ho přesvědčily o tom, že jakákoli snaha je marná. Už zvažoval, že se raději vypaří, když si ho začala dračice prohlížet svýma hlubokýma nešťastnýma očima.

„Copak nutně vypadám jako lidožrout?”

„Mno, moc draků jsem v přítomnosti lidí nezažil.”

„Tys viděl nějakého draka?” zeptala se nedočkavě.

„Jo, právě jeden mě zahnal na tuhle cestu. Ale netvářil se zrovna přátelsky.”

„Copak jsou draci přátelští?”

„Já nevím, moc jich neznám,” pokrčil rameny.

„Copak musejí být pořád všichni tolik předpojatí?” rozbrečela se nanovo.

„Všichni asi ne, ten, co po mně plival oheň, se zdál, že má všech pět pohromadě, až na to, že si hledal dračici,” pronesl spíš pro sebe, ale pláč najednou ustal.

„Kdes ho viděl?” vyhrkla. „Musíš mě tam vzít?”

„Je to nutný? Víš, on na mě asi nemá ty nejlepší vzpomínky.”

„To je jedno. Letíme!” vyštěkla a popadla milého rozcuchance do jedněch drápů, spáče do druhých a vznesla se do výšky.

Drakova cesta byla krátká a naprosto přímá (ono vzduchem to většinou ani jinak moc nejde). Když přistál, aby si odpočinul a napil se ze studánky, vyrušil ho dívčí hlas: „No, konečně! Kde ses coural tak dlouho? Čekám tady na tebe už tři dny.”

Otočil se za zdrojem těch výčitek a spatřil roztomilou malou upírku s krátkými vlasy. Rozhodl se ji ignorovat, protože ji neznal. Ta její kanonáda tedy určitě nemohla patřit jemu.

V klidu se sehnul k hladině a už začal otvírat tlamu, když se vedle něj ozvalo neklidné podupávání.

„Bude ti to trvat dlouho?” ptala se ho ostře.

„Vím já?” zamumlal a začal chlemtat vodu. Když zvedl hlavu všiml si, že je ten prcek stále vedle něj. „Copák upířiská taký pijoů vodů?”

„Jistě že ne. Čekám, kdy konečně přestaneš zdržovat a vezmeš mě zpátky na rozcestí.”

„Vó čém to plácá, milostívá?”

„Jestli chceme oba dojít svého štěstí, musíme hejbnout kostrou nebo nám ujede vlak. Vlastně v tvém případě, hejbnout křídly,” zamračila se na něj a vyskočila mu za krk.

A tak o několik chvil později se na rozcestí sešla podivná společnost - dračice nesoucí v drápech upíra (který by raději měl nosit pokrývku hlavy) a stále spícího mladíka, drak nesoucí malou upírku, a sotva se pozdravili, přiběhl za nimi blonďatý upír, kterému na zádech visela čarodějka.

Ti poslední příchozí vypadali obzvlášť podivně. On měl ohořelou botu, ona obličej plný pupínků a oba byli celí od peří.

„Radši ať mě spálí drak, než abych zase pomáhal nějaké čarodějnici,” zanadával empatik, když shodil své závaží.

„To nebyla moje chyba,” ohradila se dívka se špatnou pletí.

„Jak to že ne. Kdo zvrhl baňku s tou hořlavinou nebo co to bylo a mně tak zničil boty a málem mě připravil o rozum?”

„To sice jo,” připustila. „Ale to ty jsi začal nadávat a ten lektvar vybuchl. Podívej se na mě, jak teď vypadám,” zafňukala.

„Prosím vás, jen žádné slzy,” vykřikl právě se probudivší spáč.

„A co to peří?” ptal se telepat, protože jako jediný se v jejich rozhovoru orientoval.

„To mrak posměvák,” povzdechla si čarodějnice. „Musel se podívat, co jsem zase zvorala, a jak se smál, tak z něj začalo pršet peří.”

„O tom jsem slyšela. Ten prý omylem vynalezla nějaká nešika ze západního království,” poznamenala soucitně dračice.

„Nejsem nešikovná,” rozplakala se ta poďobaná krasavice. „Jen se mi občas něco nepovede.”

„Já tomu věřím,” usmál se na ni telepat a pohladil ji po tváři.

„Počkejte s tou romantikou,” ozvala se upírka. „Jestli máme dojít štěstí, tak hezky všichni najednou?”

„Có to záse méleš. Móje štěéstí bůde, až mi kónečně dáš pókoj.”

„Ticho, tohle mě zajímá,” napomenula svého druha v druhu dračice.

„Ještě před chvílí bych si myslel, že mi taky bude nejlépe, až od vás všech budu na hony daleko, ale najednou si nejsem tolik jistý,” řekl Jasper a se zájmem si prohlížel tu maličkou.

„Já vím,” zahihňala se. „A věř mi, šla bych s tebou hned, ale jak jsem řekla, musíme na to jít společně.”

„Zatraceně, snad z nás všech nechceš udělat rodinu?” vyděsil se Edward, který si nesprávně vyložil její myšlenky.

„Ne, postačí, když všichni jak tu jsme, najdeme svůj protějšek. A neptejte se mě, jak to vím. Taky byste to věděli vidět do budoucnosti,” vyplázla jazyk na to vlasové neštěstí.

Jako mávnutím kouzelného proutku se drak podíval do zarudlých očí své ocasaté družky, čarodějka začala pokukovat přes závoj svých vlasů na telepata, který jí je chtěl dát za ucho, a empatik už začal tisknout v náručí svou vizionářku.

„Ehm.” ozval se kdosi nesměle. „Neřeklo se, že všichni?”

Šest udivených párů očí se podívalo na urostlého bruneta, který se na ně pobaveně zubil.

„Takže, kde je ta krasotinka pro mě?”

„Na zámku,” odpověděla upírka nevinně.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

18)  emam (28.04.2015 18:16)

Lektvar na účes Dračí křtiny Nóóó... Tak ti nějak mám dojem, že už bych podobný kousek znova nezvládla, ale třeba je to jen momentální období a ještě tě (i mě) překvapím

17)  HMR (26.04.2015 01:37)

V zámku i v podzámčí... ve sluji a v chaloupce na muřích nožkách? už Bella našla ten správný lektvar na Edův účes? a budou dračí křtiny?

16)  emam (23.04.2015 22:26)

Mslíš, jako Na zámku?

15)  HMR (21.04.2015 22:45)

rok se s rokem sešel...
a jak to bylo dál????

12)  Kate (21.04.2014 18:52)

Tak to jsem moc ráda, že se Jasperova cesta a setkání s Bellou líbilo.
Děkuju, těší mě, že jsem mohla být nápomocna u vzniku tak krásné pohádky.
Haničko, nemáš vůbec zač.

11)  Kamci (21.04.2014 17:48)

pohádkově krásná pohádka

10)  Carlie (21.04.2014 06:17)

Tak to byla jízda!
Moc hezká hra se slovíčky, ty novotvary, to mě móc baviló Např.: "druh v druhu"
Toho, díky čemu mám poprskaný monitor, je víc, ale tak namátkou :
- drakovo nářečí
- "vý klucí sací"
- popis cest, které se skvěle hodily na E a J , a ta drakova : "Drakova cesta byla krátká a naprosto přímá (ono vzduchem to většinou ani jinak moc nejde)."
- popis holek - výstižný , no nejvíc mě dostala B, jak udělala salto kvůli zástěře
Hezký nápad, dokonale zábavné zpracování

9)  emam (20.04.2014 21:15)

Tak ono se to líbilo a dokonce nejen oslavenkyni
Moc děkuji za vaše komentáře, ani jsem v takový ohlas nedoufala

7)  SestraTwilly (19.04.2014 22:23)

Dievčatá,pobavila som sa.Pekná rozprávočka.

5)  Rowana (19.04.2014 06:19)

Zahlédla jsem snad v očích přítomných trochu zlomyslného jiskření a poťouchlé úšklebky ve tvářích?
Úžasné "dobré ráno", díky za ně. Jste holky šikulky.

A Haničko, přidávám se ke gratulantkám. Všechno nejlepší!

4)  julie (18.04.2014 21:01)

Nádherná pohádka Ten konec Kdo zkrotí princeznu, když ani drak to nesvedl
Haničko, taky přeju všechno nejlepší !!!!

2)  DopeStars (18.04.2014 19:39)

TO JE ABSOLÚTNE ÚŽASNÉ!!!!! Najprv mi som mala trošku problémy rozoznať kto je kto, ale ten koniec je jednoznačný! A princezná ma dostala!!§ To už viem o koho sa jedná!
Naozaj skvelý nápad!!

1)  HMR (18.04.2014 19:34)

Ty moje zlatíčko
D Ě K U J I !!!!!!!
je to nádherné!!!! a chechtala jsem se od začátku až do konce... a naprosto mne dostalo kolik různých pojmenování jsi použila pro Edwardův opěvovaný účes
P.S. díky i Kate

1