Sekce

Galerie

/gallery/minnie1.jpg

Zazvonil zvonec...

Bylo krátce po rozednění. Nebe bylo zatažené, ale Alice přísahala, že odpoledne vyleze sluníčko a bude hezky až do večera.

Jim vedle mě popotáhl nosem. Missie po mé pravici obrátila oči vsloup a lehounce zavrtěla hlavou.

„Já to viděl,“ řekl Jim dotčeně.

„Promiň, ale já odcházím,“ zabručela Misty a obrátila se k východu. V tuhle brzkou hodinu tu nikdo nebyl, tak si mohla dovolit radostně poposkočit. Těšila se na večer. Já taky.

„Takhle se na hřbitově nehopsá!“ křikl za ní Jim.

„Na hřbitově se taky neječí!“ vrátila mu to. Vyčítavě se na mě podíval. Pokrčila jsem rameny.

„Aspoň jednou za rok by se mohla chovat s trochou úcty, ne? Jenže ona ne. Pořád si z toho dělá srandu. A Dean ji v tom podporuje. Will taky. Ty taky!“ remcal.

„Já ne,“ odpověděla jsem automaticky, ale nepodařilo se mi zakrýt úsměv.

„A jako vrchol všeho si naplánujou svatbu přesně na to samý datum!“ rozhodil rozčileně paže.

„Musíš uznat, že to má jistou logiku. Že bude konečně co slavit,“ namítla jsem. Zamračil se na mě. Pak zase sklopil pohled k náhrobku.

Světlý mramor, černá písmena, umělecký ornament v levém spodním rohu. Nathan Stevens. Datum narození, datum úmrtí. Vždy tě budu milovat. A hromada kytic. Jeden věnec, od Jima. Rudé růže a na stuze Navždy tvůj. Kýč jako prase.

„Ale je to krásnej hrob, viď?“ zeptal se zasněně.

„Jo, hezky jsi ho vybral,“ pochválila jsem ho.

„Natovi by se líbil,“ konstatoval. Tím jsem si nebyla tak jistá.

„Stejně je to prevít!“ zlobil se najednou. „Tohle se přece nedělá!“

„Jime,“ začala jsem a chtěla jsem ho uklidnit, ale hned mě zarazil:

„Ne, nic mi nevysvětluj. Nechci to slyšet. Tohle se prostě vážně nedělá!“

Už tři roky si na tomhle místě přehráváme v podstatě identický rozhovor. Každý rok nakoupíme hromadu kytek, Jim nějaký okázalý věnec, a jedeme na Natův hrob. Aby tu pak Jim mohl brblat a zároveň se dojímat a áchat nad tím, jak moc krásný ten hrob je.

„A stejně se tam ta vaše kytka nehodí!“ zakončil svou rozzuřenou řeč. Jako každý rok. Jedině Esmé dokáže vybrat kytici tak, aby krásně doplňovala mramor, písmo, ornament a Jimovy růže. My ostatní jsme prostě neumělové. Už jsem si zvykla.

„Příští rok můžeš objednat kytku i za nás,“ nabídla jsem mu. Tvář se mu rozzářila nadšením.

„Tak jo! A taky bychom měli vymyslet, jestli se nechám pohřbít k němu, nebo si pořídím vlastní hrob!“

„Jsi vážně, ale vážně morbidní,“ otřásla jsem se. Jim se lehce usmál a opravil mě:

„Dekadentní, Minnie. Výstředně dekadentní. Navíc – tohle je běžný koloběh života. Nejdřív se staráš o to, jak vypadáš. Pak o to, jak vypadají ostatní. A nakonec musí dobře vypadat tvůj hrob, víš?“

Náš malý filozof.

Vracela se Misty.

„Will vzkazuje, že jestli okamžitě nepřijdete k autům, odjedou bez vás. Dean sice zkoušel tvrdit, že mámu tu nechat nesmíme, ale byl přehlasován.“

„Tak šup,“ vybídla jsem Jima. „Nehodlám tu trčet. Těším se na hosty.“

Naposledy přecitlivěle vzlykl, pohladil náhrobek a nasadil si sluneční brýle. Vyčkávavě se na mě podíval. Netušila jsem, co zase je.

„Nabídni mi rámě, ne?“

Aha, on vlastně stále trpí. S povzdechem jsem pokrčila loket a on se do mě zavěsil. Misty se ušklíbla, ale nakonec přistoupila na jeho hru a vzala ho z druhé strany.

„Škoda, že tu nikdo není. Určitě vypadám skvěle,“ utrousil. Nekomentovala jsem to.

Před branou hřbitova, který ležel ve městě, kde nikdy nikdo z nás nepobýval, ale hřbitov Jim vybral ve výběrovém řízení podle fotek na internetu, stála dvě auta s tmavými skly. Will a Dean se pobaveně opírali o jedno z nich, ruce založené na prsou.

„Užili jste si to?“ mrkl na mě můj muž. Otráveně jsem zavrtěla hlavou.

„Já tě vidím!“ sykl Jim. Dean se ušklíbl.

Na kapotě druhého auta ležel Nat. Usmíval se.

„Moc se netlem,“ zpražila jsem ho. „Víš, co jsem si všechno musela vyslechnout?“

„Já to slyšel,“ přikývl. Jim ho dál naschvál ignoroval a čekal, až se mu Dean uhne, aby si mohl sednout do auta.

„Měli bychom zařídit, aby na ten hřbitov spadl meteorit, nebo tak něco,“ zabručela jsem. „Vážně sem nehodlám jezdit příštích padesát let.“

„Minervo!“ houkl Jim z auta. „Ty sem budeš jezdit pořád! Všichni sem budeme jezdit pořád!“

„No, hlavně ty, až budeš taky oficiálně mrtvej,“ prskl po něm Nat. „Jsi vážně úchyl, jezdit na můj hrob a ještě dělat scény kvůli tomu, že já k němu odmítám chodit!“

„Kdybys měl trochu citu, šel by ses tam podívat!“ ječel Jim. „Vybral jsem krásnej!“

„Mě to nezajímá! Nikdo se nechodí koukat na svůj hrob!“ nedal se Nat. Trpělivě jsme čekali, až se dohádají. Už jsme byli zvyklí. Já byla zvyklá už předtím a rodina si prostě zvyknout musela. Navíc nás ty jejich žabomyší války docela bavily.

„Nikdo živý se nechodí dívat!“ opravil ho Jim. „A ty živej nejseš!“

„Co je to za argument?“ nechápal Nat. Pak rezignovaně mávl rukou a zadíval se k lesíku za hřbitovem. A na tváři se mu objevil úsměv.

„Ne!“ vyjekla Misty. „Musíme jet! Nechci zmeškat vlastní svatbu!“

„Bez vás nezačnou,“ ujistil ji Nat. Slezl z kapoty. „Navíc je to jen malej zajda,“ dodal a zazubil se na nás. Dívala jsem se do těch zlatých očí a věděla jsem, že krátký sprint, zakončený osvěžujícím zajícem si prostě nenechá ujít. Miloval běh.

Zmizel k lesu a k nám se nesl jeho nadšený smích.

Jim vykoukl z auta, sundal si brýle a podíval se za ním. Povzdechl si. Zavrtěl hlavou. A pak se na mě podíval:

„Je sladkej, viď? Miluju ho, když je takhle rozpustilej.“

I on měl zlaté oči.



Před polednem jsme byli doma. V novém doma. Když River zahodil hlavu tamté upírky v Oregonu, nevědomky určil naše nové působiště. Pár mil západně od Springfiledu, ve Willamettském národním parku, stál nový, stejně dechberoucí dům. A kousek od něj menší, opět neuvěřitelně okouzlující dům pro hosty. V něm si lebedili Jim a Nat, aby se mohli o samotě dosyta... vyhádat. A ještě kousek hlouběji v lese stál srub, kde žil jeden vlk a jedna poloupírka. Jako vždy, ve Springfieldu nemohla chybět kovárna. Tentokrát jsme ale ani neřešili, kolik má pater. Tak nějak jsme byli ve velkém domě spokojení.

„Jsme doma!“ křikl Jim úplně zbytečně, jen co jsme zastavili. Vyběhl ven jako tajfun a vřítil se do domu, aby se mohl se všemi přivítat a zjistit, kdo z hostů už dorazil. Prakticky okamžitě byl zpět, hlásil, že jsou tu už všichni, jako úplně všichni včetně těch divnejch metalistů, a zmizel směrem k domu pro hosty.

„Metalisti?“ nechápal Dean. Snažila jsem se tvářit vážně, ale bylo mi jasné, kdo přesně mohl vypadat v Jimových očích jako fanoušek takové hudby. Dlouhovlasí upíři v černém.

„Volturiovi,“ vysvětlila jsem. Dean hýkl smíchy a Will regulerně podklesl v kolenou, jak moc se řehtal. Za zády se mi objevil Edward a ani se nesnažil mluvit potichu:

„Aro je naprosto konsternován. Sedí v obýváku a bojí se pohnout. Caius rozhořčeně vzpomíná na staré dobré časy, kdy by nás za tohle mohl nechat zabít, a Marcus si prohlíží Esméinu zahradu.“

„Takže se v podstatě bavěj, ne?“ ušklíbla jsem se. Když Carlisle navrhl, abychom v rámci zachování dobrých vztahů pozvali Volturiovi, nejdřív jsem byla proti. Měla jsem radost, že jsou mimo a nemají na nás žádný vliv, tedy pokud bychom neporušili právo nějakým zásadním způsobem, a zvát si je domů na svatbu vlastní dcery se mi vážně nechtělo. Ale nakonec to byl Will, kdo mě přemluvil. Tvrdil, že Ara náš způsob života určitě překvapí. A měl pravdu.

Vešla jsem do domu, který byl plný sem a tam pobíhajících upírů. Možná to všechno byla jen Alice, která se hýbala tak rychle, že ani mé oči ji nedokázaly zachytit. Na pohovce stále ještě seděl Aro a na první pohled bylo vidět, že se necítí úplně dobře. Při každém nečekaném zvuku, tedy v podstatě pořád, sebou škubl a zvedal koutek v obranném zavrčení.

„Ahoj Aro, jak se máš?“ kývla jsem na něj. Chvilku na mě zíral a nejspíš přemýšlel, jestli mě může roztrhat, ale pak se za mnou objevil Will a Aro lehce kývl hlavou.

„Nemusíš do něj rejt, lásko,“ špitl mi Will do ucha.

„No dovol? Já se jen snažím být milá!“ bránila jsem se.

„No právě!“ smál se Will. „To je podezřelý.“

Prošla jsem domem na nazdobenou zahradu a překvapeně sledovala Marcuse, který voněl k orchidejím ve skleníku. Vida ho. Kdyby pořád nemlčel, možná by byl prima. Vlastně – možná je prima, protože mlčí. Zamávala jsem na Kate a Garretta, kteří vyprávěli nějakou veselou historku Jasperovi. Rose proběhla okolo mě chytit Misty, aby se mohly pustit do příprav nevěsty. Mávla jsem na Eleazara a Carmen, kteří byli zabráni do hovoru s Carlislem, a pak se ke mně přiřítila Angela.

„Tebe vidět mi vždycky zvedne náladu!“ informovala mě a pak mě objala. „Řekni něco!“ vybídla mě. Tvrdila, že jsme prakticky stejné. Měla jsem ji ráda.

„Vdává se mi dcera, hustý, ne?“ křenila jsem se. Angela nadšeně kývala.

„Vidělas toho páprdu, jak je zmatenej?“ chechtala se. „A albín je úplně mimo! Vsadím se, že nepozorovaně odjedou, nasednou do tryskáče a už se nikdy nevrátěj! Marcuse vám tu nechaj jako dáreček.“

Ve skutečnosti byla největším dárečkem Angela. Byla první upírkou v historii, ktreré Aro dovolil odejít z Volterry jen proto, aby od ní měl pokoj. A co provedla s Felixem – neuvěřitelné. Ten stál kousek od nás a tvářil se, že tam vůbec není. Přestože byl volný, přítomnost jeho mnohasetletých šéfů ho znervózňovala.

„A mrkej na Tanyu, docela odvážná, přivést ho sem, co? Možná odejde zase singl, cheche!“ bavila se Angela. Pátrala jsem po blonďaté kštici a uviděla Tanyu úplně stranou a její Daniel si nevšímal nikoho kromě ní. Voněl příjemně. Měl štěstí, že pod svícnem je největší tma. V domě plném upírů se mu nic nestane.

„Konečně, že?“ řekl vedle mě tiše Edward.

„To jo, mám po žárlení,“ přikývla jsem. Byla jsem si jistá, že mi to vůbec chybět nebude. Pozorovala jsem Taynu a jejího lidského přítele a byla jsem ráda, že konečně pochopila, že když mezi upíry pšenka nekvete, je načase se podívat jinam. Už dřív si užívala s lidskými muži, ale nenapadlo ji, že by to mohlo mít delšího trvání, až teď. Netušila jsem, jestli ho přemění nebo ne. A bylo mi to jedno. Hlavní byla její spokojenost. Jejich.

Z domu se ozval hysterický ženský pláč a Edward tiše zaúpěl. Na zahradu se vyřítil Emmett a pokusil se schovat za Kate.

„Dělej! Muč ho! Udělej mu něco!“ vybízel ji, když se po něm vrhl rozzuřený Jacob. Chvilku se pokoušel svého upířího příbuzného chytit, ale když Nessie zavolala jeho jméno, okamžitě běžel za ní.

„Co jsi zas provedl?“ zeptala jsem se. Emmett se vesele uchechtl:

„Konečně jsem vymyslel, jak tomu malýmu budeme říkat. Co bude za rasu, víš? Bude udlák! Chápeš? Upír – vlkodlak – udlák!“

„Nessie se to vůbec nelíbí a bojí se, že to malému zůstane,“ informoval mě Edward. „Proto ta scéna. A taky proto, že bude vypadat tlustě. A že jsou všechny přítomné hezčí, než ona.“

„Brrr,“ oklepala jsem se. Nesiiny těhotenské nálady byly vážně peklo. Záviděla jsem Misty a Deanovi, že odjedou na líbánky a budou mít na chvíli pokoj.

„Tys byla taky strašná,“ připomněl mi Edward.

Nemusíš mi to připomínat. Jsem ráda, že mě to nepotkalo víckrát.

Udlák je dobrej,“ brebentil si Emmett. „Horší to bude s malým Eaglem. Tam fakt nevím. A je divný, že nic nenapadlo ani tebe, Minnie. S tou tvou fantazií, pche.“

Malý Eagle v břiše své matky právě přišel z kuchyně. Jisti jsme si byli jen tím, že bude žrout po rodičích. River vypadal absolutně spokojeně. Řídit firmu z La Push šlo stejně dobře, jako z Anchorage. Když ho tam tenkrát Jacob vzal a River se po vystoupení z auta otiskl do Leah, znovu jsem si říkala, jestli se mi to všechno nezdá. Nezdálo.

Chápeš, co tím myslím? Bude z něj lítací vlk? Orel se zubama? Ani vlorel, ani orlk nezní moc dobře,“ přemítal Emmett nahlas. River se smál a Leah si velkého upíra měřila naprosto klidně. Asi byla ještě málo těhotná na to, aby se z Emmetta hroutila.

Chtěla jsem se vrátit do domu a podívat se, jestli Misty nepotřebuje pomoc a záchranu od tet, ale zezadu mě objal Will a já se spokojeně přitiskla k jeho tělu. Edward řekl:

Bella je mírní. A Misty si nedá líbit nic, co by se jí nezdálo.“

Bezva. O starost míň.

Což mi připomíná,“ podíval se na mě Edward, „dodělal jsem korekturu Větrolamu. Vážně si to nechceš rozmyslet? Skončí to tak... Špatně?“

Pokrčila jsem rameny.

Myslíš, že by spolu měli žít šťastně až do smrti? Vůbec se to tam nehodí. Happy endy se přece normálně zas tak často nedějou. Šťastně končej leda pohádky.“

Will se otřásl tichým smíchem a Edward na mě něvěřícně vykulil oči.

Promiň? Happy endy se nedějou? A co my? Co tohle všechno?“ ukázal rukou od domu na zahradu.

Rozhlídni se, Edwarde. Upíři, co nepijí lidi. Poloupíři. Vlk, orel. Jasnovidka, čtenář myšlenek, živej projektor, rádio. Tři tisíce let starej vladař. To ti nepřijde jako pohádka?“

Will mě pevněji sevřel a Edward zamyšleně sledoval ruch kolem nás.

Vidíš, takhle jsem na nás nikdy nemyslel...“

Z domu se ozvala Alice:

Jestli se všichni okamžitě nepůjdou obléct, budu zuřit!“

A hned vzápětí Jim:

Já taky!“

Nech toho, nebo tě kousnu!“ zahučel z opačného konce přízemí Nat.

Musela jsem se usmát.

Asi o nás napíšu.

Byl by to trhák,“ přikývl Edward.

Jo, to byl.

 

 

Konec



předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3 4 5 6   »

84)  karotka (18.02.2012 18:54)

Milá Nebrasko, díky za pěkné chvíle, které jsem mohla strávit s Minnie a spol. :) Povídka vtipná, napínavá, romantická, čtivá... prostě super.

Marcelle

83)  Marcelle (14.02.2012 18:31)

Nebí , napřed se omlouvám, že jsem nekomentovala každou kapitolu, ale to prostě nešlo. Zamilovala jsem si kousavou ironickou a bůh ví jakou Minervu tak, že jsem musela číst pořád pryč. Celý to bylo úžasný, ten konec byl nečekanej, ale vlastně to k němu směřovalo. Dokázala jsi tam nacpat skoro všechny origoš postavy na správný místa, mělo to prostě grády a zároveň to bylo takový odpočinkový. Takže - jsi skvělá a já děkuju, děkuju, děkuju.

zuzka88

82)  zuzka88 (08.02.2012 22:29)

Páni, tak tohle byla jízda. A nemyslím jen tuhle kapitolu, ale celou povídku. Musím přiznat, že jsem se na začátku bála, žes Nata vážně nechala umřít, pak jsem si říkala, že mají všichni nějakou dobrou náladu, ale i tak jsem si nebyla jistá a pak tam konečně byl.
U Cullenů to teď musí být dobrý blázinec. Tolik lidí (upírů)... Eagl a Leah, naprosto geniální řešení, těhotná Nessie, vdávající se Minnie, Tanya a její Daniel, i když kdo ví, jak to skončí a do toho metalisti Vážně cvokhaus, ale senzační.
Nevím, jak jsi to dokázala, ale u téhle povídky jsem se neuvěřitelně nasmála, trochu si zanadávala a tiše přiznávám, že mi uniklo i pár slziček. Bylo to úžasný a já ti za to moc děkuju. Jsem si jistá, že se sem budu často vracet, protože Minnie, ta dokáže zvednout náladu

Mabel

81)  Mabel (27.12.2011 12:18)

Úžasné! Když jsem začala číst první kapitoly téhle povídky, nevěřila bych, jak mě to chytne a zamiluji si ji. Mám moc ráda dvojici Edward a Bella a pamatuju si, jak jsem si říkala, jak by mě mohla zaujmout nějaká Minnie. Ale ten její sarkasmus a ironie se mi hrozně líbily, tenhle druh humoru miluju, no a když se na scéně objevil Will, tak už jsem se nemohla odtrhnout.

Moc mě zaujaly taky další postavy a fakt se mi líbí, jak si to vymyslela. ;)

HMR

80)  HMR (26.12.2011 23:23)

JE! Je to trhák! Zapomněla jsem si dělat čárky, takže vážně netuším, po kolikráté to čtu... ale vracím se často :) :) :) :) :)

leelee

79)  leelee (15.12.2011 20:44)

prostě dobrý

P.S.: jen tak mimochodem "další kapitola" je dřív než komentář
a tak někde prostě chybí

78)  deadlik (04.12.2011 10:58)

Hááá tak dneska jsem si tvou povídku přečetla hmmm po 6? a stejně vím, že si jí za pár týdnu přečtu znovu....patří mezi top nejlepší povídky, které jsem kdy četla a věř mi, že jsem jich přečetla víc než dost :D každá dobrá povídka na netu (občas i ta špatná) přede mnou neutekla :D Takže když říkám, že myšičko myš je TOP tak je top :)))) děkuji, že si vytvořila takový skvost a dala mi možnost si to přečíst a stát se na ní závislá :))))

Nebraska

77)  Nebraska (22.11.2011 17:37)

miamam, děkuju
A opožděně děkuju i všech předchozím, co se prokousaly až na svatbu

miamam

76)  miamam (22.11.2011 17:35)

Já to chci mít taky doma v knihovničce! Teda častěji by to bylo na nočním stolku a v koženejch deskách, páč by to byl tak ohmatanej svazek, že by držel silou vůle!!!

Ehm. Takže jako fakt nechápu, kde se stala chyba, že jsem na tohleto nenarazila dřív. Je to naprosto skvostný! A díkydíkydíkydíkydíky, že Nat+ Jim skončili dobře! Uf...... To mi spadl balvan ze srdce. Že to ale je teda skvadra Těším se, až si to budu v klidu číst příště (inu, v klidu...???? Těžko ).

75)  Aalex (18.11.2011 13:14)

Nádhera. Já vím, že to tady přede mnou napsalo už 75 lidí, ale nebyla jsem schopna psát komentář ke každé kapitole. Chtěla jsem jen klikat dál. Perfektní. A co se týče tisku, kdyby ses někdy rozhodla pro dotisk - přesně jak se tu psalo, tak bych ji brala. Od začátku do konce jsem se moc bavila a ráda bych ji měla doma. Skvělá povídka bez chybičky. Vtipná, sarkastická, napínavá a hlavně s happy endem. Jsem moc ráda, že si všichni našli své partnery a i Nat s Jimem skončili jako upíři. Dítě Leah a Rivera by mě taky zajímalo... nejspíš v téhle rodině nemělo šanci neměnit se. :D

74)  mollynkaska (31.10.2011 19:32)

Asi jsem se zamilovala! Do povídky! Je fakt úžasná a dokonalá! Četla jsem tuto povídku dlouho do noci. Úplně mě pohltila! Úplně suprová! Někdy jsem měla slzy na krajíčku a někdy jsem se válela smíchy pod stolem... Fajné!

KalamityJane

73)  KalamityJane (22.08.2011 12:23)

přečetla jsem to jedním dechem. teda skoro... 59 kapitol je záhul, ale za tři dny bylo hotovo. Moc krásné. Na začátku mě trochu děsil ten poVážně super:)

72)  lexiel (30.07.2011 21:34)

Dnes ráno som natrafila na Tvoju fan poviedku.
Dnes večer som ju dočítala.
Keby mi ju niekto predložil ako pokračovanie Twilight z pera Stephenie Meyer, ani nemrknem okom, možno by mi len napadlo, že do príbehu dala tentoraz trochu viac šťavy.
Tvoj štýl je na profesionálnej úrovni
Prepáč, že som Ti nedávala komenty priebežne, ale jednoducho to nešlo. Príbeh ma vtiahol, pohltil a dovolil len jediné - čítať.
Všetko si popísala uveriteľne, realisticky - neviem ako popísať svoje pocity a vyjadriť Ti svoje uznanie.
ĎAKUJEM
PS: Píšem trochu zmätene, ale som blahom niekde nad oblakmi...

Nika

71)  Nika (15.07.2011 13:47)

Krááásny koniec A ešte krajšia poviedka

70)  Anna43474 (05.06.2011 04:14)

BYL to trhák

69)  majka (12.05.2011 20:34)

to je fakt najlepsie co som po twilighte citala musim uznat !!!

Jalle

68)  Jalle (11.05.2011 19:52)

:'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( :'-( tak toto bola vážne sila! Krása a sorry za minulý komentár, toto to všetko napravilo :) ešte raz sorry dakujem :)

Isabella

67)  Isabella (16.04.2011 10:47)

nebrasko, vlastne ani neviem, prečo začínam písať komentáre až teraz.... Ale chcela som jediné. ĎAKUJEM za úžasný príbeh, silné okamihy, strhujúcu silu lásky a odhodlania.....
59kapitol, ktoré sa nedajú prečítať inak ako naraz.
Chodím sem už dlhšie, čítam tu toho veľa. Ale myšička bola moja prvá, s myškou to pre mňa všetko začalo. Ďakujem

monikola

66)  monikola (12.04.2011 14:30)

spadla som na zadok...teda spadla by som na zadok ak by som na ňom už nesedela...je mi ľúto, že som sa ku komentovaniu tejto poviedky dostala až na konci, ale nedalo sa inak...proste som ju zhltla, čítala slovo za slovom, kapitolu za kapitolou a nemohla sa od nej odtrhnúť...

skvelé, vtipné, milé, poučné, hĺbavé, kvetnaté, návykové čítanie

Fanny

65)  Fanny (26.03.2011 21:13)

Nějakým záhadným způsobem (s největší pravděpodobností jsem z toho konce byla tak šťastná, že jsem nevnímala) jsem tuto opravdu dokonalou z nejdokonalejších povídku zapomněla okomnetovat, když jsem ji, asi před měsícem, dočetla. (vím, krkolomná věta):D

Tahle povídka byla všechno, co může být v kladném slova smyslu, od skvělé přes úchvatnou, úžasnou až po dokonalou. Will kovář, úžasní Jim a Nat, River, Dean a samozřejmě naše Misty s její dokonalou maminkou Minnie. A spokojená Leah a Tanya a jejich drahé polovičky. Jsem ráda, že i těmhle jsi dala lásku a klid. Už jen pro blaho všech.:D

A že je to pohádka? V případě Minnie nebo jiného happy endu určitě.

Ještě na závěr, zaslechla nebo spíš zahlédla jsem tu něco o tisku téhle dokonalosti, ale jelikož už je nejspíš pozdě i na první dotisk, kdyby byl někdy druhý, beru si rovnou dvě. Pravda takové štěstí mít asi nebudu, holt kdo pozdě chodí... :)

«   1 2 3 4 5 6   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek