10.05.2010 [13:30], Nebraska, ze série Myšičko, myš..., komentováno 45×, zobrazeno 9828×

Bezva dvojka

Pes.

Pes.

„Misty, miláčku, to nejde, nemůže to dělat pořád. Teď se hezky nahamáš, ano?“ cvrlikala na malou generálku Esmé.

Pes!

„Missie, všichni jsme tě slyšeli, ale už bylo pro dnešek pejska dost, ano?“ zkusila jsem to já. Začala natahovat.

PES!

„Ještě chvíli a normálně mi z toho šibne. Budu první upír s papírama na hlavu,“ stěžoval si Emmett od televize.

PEEEES!

„Fájn!“ zaúpěl Jacob naštvaně, položil rozjedený sendvič a nabroušeně produpal domem. Vzal si od Esmé Misty do náruče a vyšel s ní ven. To už vůbec nenatahovala, radostně výskala. Malá vzteklina, co si vydupe naprosto všechno. Teď pozorně sledovala strejdu Jakea, který ze sebe sundával kalhoty a brblal u toho:

„Jestli si myslíš, že ti vyhovám pokaždý, když si vzpomeneš, tak se teda pleteš! Jen za dnešek jsem si zničil patery trenýrky. Akorát nahráváš do karet Alici! Dneska je to vážně naposledy, já nejsem žádná hračka!“

Pro nezasvěceného pozorovatele by to mohlo vypadat hodně úchylně. Jacob však udělal v trenkách pár kroků dozadu, ještě naposledy se na malou okouzlující slečnu zamračil a pak se ozvalo Rrrrrc! a před Misty stál velký vlk a pořád se tvářil naštvaně. Missie zvedla ruce v okoukaném gestu a nahlas vykřikla:

„Góv!“

Emmett radostně zvedl sevřenou v pěst.

„Tohle je fakt strašná rodina,“ zavrčela jsem. Děti přece říkají jako první slovo máma, ne? Nebo táta, bába, ham, cokoliv. Rozhodně ale neřeknou gól! Já vím, já vím. Není to obyčejné dítě. Tohle je až moc neobyčejné dítě. Dítě, které komanduje bandu dospělých upírů a oni ji za to ještě milujou. Dítě, které se naučilo usnínat až poté, co ji v náruči podrží na chvíli každý člen domácnosti. Jednou dokonce Will musel za Carlislem do nemocnice, když měl noční. Dítě, jehož nejoblíbenější hračkou se stal živý měnič. Vlk. Právě teď k němu vztahovala ruce a Nessie ji zvedala, aby ji posadila na jeho krk. Tam se mu Misty zabořila do kožichu a nadšeně ječela. Zase bude smrdět...

„Poloupírky mají pro vlkodlaky nějakou slabost, co?“ mlaskla jsem nespokojeně. A to, že se všichni rozesmáli, mi náladu nezlepšilo. Protože za dvě hodiny měli dorazit Denalijští. A s nimi ta... Tanya. Proč si sakra ještě pořád nikoho nenašla? Zas tu bude házet významné pohledy po Willovi, mrcha jedna. A já nebudu smět udělat nic, přestože ve svém novorozeneckém stavu bych z ní mohla vyrobit puzzle. A postarat se o to, aby už ji nikdy nikdo nesložil.

„To by našim téměř rodinným vztahům neprospělo, myško,“ uchechtl se Edward.

„Ale mně by bylo krásně,“ povzdechla jsem si zasněně. Pak Edward mrkl na Willa a než jsem se nadála, můj muž si mě přehodil přes rameno jako pytel a rozběhl se se mnou do lesa.

„Co děláme?“ ptala jsem se rozesmátě, protože jsem hodně zblízka pozorovala jeho, zatím ještě oblečený, zadek. Na lovu jsme byli ráno, sebrala jsem mu pumu před nosem a do oběda mi to připomínal, bručoun.

„Co asi? Jdu tě rozptýlit,“ řekl tak vzrušujícím tónem, až jsem se zajíkavě nadechla. Ne. Tohohle se nenabažím nikdy.

Když nás o dvě hodiny později vyrušila Alice smskou o tom, že Denalijští dorazí do půl hodiny a je fakt nejvyšší čas se vrátit, aby mě stihla zkulturnit, zase jsem se zasněně zadívala na Willa.

„Vypadá to, že moje rozptýlení zabralo,“ usmál se. „Vypadáš o sto procent míň naštvaně.“

„O to nejde,“ zavrtěla jsem hlavou. Věděla jsem, že jakmile se ta blonďatá potvora objeví ve dveřích, zas to ve mně vybublá na povrch. Ale teď jsem myslela jen na jedno:

„Až budu moct mezi lidi, zamluvíme si někde zase novomanželské apartmá a nevylezeme odtamtud aspoň týden. Nemůžu se dočkat, až si taky jednou užijeme v posteli, a ne v lese.“

Will se významně rozhlédl kolem. Dva vyvrácené vzrostlé javory, polámané větvě, rozdupadné pařezy, hluboké rýhy v zemi. No dobře, tak jsem se možná nechala trochu unést...

„Spíš bych to viděl na výlet k Bariérovému útesu, co ty na to?“ mrkl na mě. Žádní lidé, domek bychom kdyžtak opravili – to je geniální nápad!

„Už vím, proč jsem si tě vzala,“ zazubila jsem se na něj. Jenže pak mi došlo, jak dlouho ještě může trvat, než budu moct nasednout do letadla, a zas jsem se zamračila.

Takže když Eleazarovo auto zastavilo před domem, tvářila jsem se mile a spokojeně jen kvůli Misty, kterou jsem držela v náručí. Nedočkavě se dívala směrem ke dveřím. Byla neuvěřitelně chytrá, všechno chápala, všemu rozuměla a podle Carlisla s ní bude do dvou měsíců opravdu kloudná řeč. Mimo to ale po někom zdědila vážně šílenou tvrdohlavost.

„Po kom asi?“ předstíral přemýšlení Edward, zatímco já potichu vysvětlovala, že znovu už do vany opravdu nepůjdeme, protože právě přijely tety a strejdové.

Ham?

„Ne, Mis, nemyslím, že ti přivezli nějaké jídlo.“

„Nemyslela to spíš tak, že oni jsou... Víš... Jídlo?“ zeptal se Will opatrně. Došlo mi, že má pravdu; v Misty se začala pořádně projevovat ta upírská část a už se nás každého pokusila kousnout. Nám to nevadilo a Jacob jí nechutnal, takže ji to přestalo bavit hned první den, ale teď si evidentně myslela, že přijela svačinka.

„Nejsou k jídlu, Misty. Lidi se nejedí. A oni jsou stejní, jako my,“ řekla jsem.

Pes?

„Jako máma s tátou, ne jako Jake,“ upřesnil Will. Jmenovaný na Misty mrkl a zabručel si pro sebe, že být psem je mnohem lepší, než být hovňajsem.

A pak už se ozvalo zaklepání na dveře a Carlisle oteřel, aby mohl přivítat návštěvu. A já se nadšeně objala s Carmen, Kate i Garettem. Tanya mě okázale ignorovala, nepodívala se ani na Willa, jen Misty si zvědavě prohlédla. Eleazar stál kousek ode mě a s úsměvem mě pozoroval. Když ustalo vítání a všichni si posedali a Misty putovala ode mě k Esmé a pak ke Carmen, zatímco nám do hlav cpala Nátěva a nahlas hulákala Góv!, přišel blíž a položil mi ruce na ramena.

„Máš úžasnou dceru, Minnie,“ usmál se a já spokojeně přikývla. „A počkej, až bude chápat, že vnucovat své myšlenky neustále a všem není úplně ideální. Bude z ní dokonalá mladá dáma.“

„Dali jsme si záležet,“ neodpustil si Will poznámku. Eleazar mu to odkýval, ale pohled měl pořád upřený na mě. Musela jsem se nervózně ošít.

„Co tvá schopnost? Už se projevila?“ zajímalo ho. Přestala jsem se usmívat a zavrtěla hlavou. Tušila jsem, že na to přijde řeč, ale že se s tím vytasí hned po příjezdu mi přišlo zvláštní.

„Mohl ses splést?“ položila jsem mu otázku, která mě trápila celou dobu. Pokaždé, když mě naši tři rádobyvědci testovali. Eleazar naklonil hlavu na stranu a konejšivě mě pohladil po paži:

„Já se nepletu, Minnie. Máš to v sobě a cítím to mnohem silněji. Bude to velké, jen tomu musíš dát volný průchod.“

„Tak mi řekni, co přesně mám hledat?“ rozmáchla jsem rukama. Vážně jsem se necítila jinak. Teda, jasně, cítila jsem se jako upír, ale nic víc. Eleazar pokrčil rameny:

„Já to nevím přesně, Minnie. Jen vím, že tvá představivost byla to nejsilnější, co jsi měla jako člověk, a teď na mě křičí. Tedy – obrazně řečeno, samozřejmě.“ Usmál se svému vlastnímu vtípku, který mi rozhodně zábavný nepřišel, a pak se šel věnovat dalším členům rodiny. Hm. To jsem se toho dozvěděla.

Večer ubíhal rychle. Missie byla návštěvou a novými muchlacími tetami nadšená. Předváděla se, takže jsme měli plnou hlavu Kachniček a Psů a Balónů (to se zase předváděl Emmett s fotbalovým míčem, a jeho hlavičky a kličky kolem Misty jí vždycky zvedly náladu). Navíc se při všem tom vítání naučila dávat pusy a teď se důrazně dožadovala Pup. Pupu! blikalo nám v hlavě snad co minutu. Tanyin odtažitý přístup Misty pochopila dokonale a prostě ji ignorovala taky. Trošku mě mrzelo, že se o ní nevyjádřila jako o hovňajsovi, ale tím by ji vlastně postavila na stejnou úroveň s Jakem a to by se ho určitě dotklo.

„No nevím, jestli je vhodné, aby se takhle nadšeně vrhala, na každého, koho potká,“ mručel na oko nespokojeně Will, ale bylo vidět, jak je mu dobře. Garett ji nakonec dokázal utahat neuvěřitelnými skopičinami, takže usnula u Kate na klíně a stačilo ji jen přenést do postýlky. Zase jsem stála nad ní a pozorovala její klidnou a spokojenou tvář. Bylo mi snově. Teď jsem neřešila otravnou Tanyu, ani stres z toho, jak všichni čekají, co jim předvedu. Moje myšlenky se rozběhly směrem do budoucna, přemýšlela jsem nad tím, co bude s Missie dál. Ness měla svého Jakea od narození, ale žádný jiný vlk v dohledu není a upřímně, jsem docela ráda. Jenže co až bude Misty v pubertě? Bude chtít randit jako normální holka, prožívat první lásky, první pusy? Co až bude chodit s Cullenovými na střední? Maturitní ples? Najde si lidského kluka? Bude to možné? Co když nás bude nenávidět za to, co jsme? Za to, kým je ona?

Zalila mě vlna klidu. Usmála jsem se.

„Děkuju, Jazzi.“

Být matkou je tak nějak... Těžké. A přestože byly chvíle, kdy jsem si vyčítala, že nefungujeme jako normální rodina – já, Will a Mis, nakonec jsem vždycky dospěla k názoru, že tahle hromadná výchova všech tet a strejdů a dědů a psů je to nejlepší, co pro Misty můžeme udělat.

Do obýváku jsem se vrátila až o pár hodin později. Když jsem se dívala na svou dceru, nějak jsem nevnímala dění okolo, takže mě docela nepříjemně překvapilo, že na pohovce sedí jen Tanya a Kate. Ostatní byli rozprchlí po domě, z Carlislovy pracovny jsem slyšela mužské hlasy, Carmen s Esmé se bavily v kuchyni při přípravě obrovské večeře pro Ness a Jacoba, zbytek byl bůhví kde. Na moment jsem si pohrávala s myšlenkou, že se prostě otočím a zase zmizím do našeho pokoje, ale Kate si mě všimla:

„Minnie, už jsem myslela, žes usnula!“

„Dala jsem si jen šlofíčka,“ mrkla jsem na ni a chtě nechtě jsem si šla přisednout. Dávala jsem si dobrý pozor, abych pohledem ani nezavadila o tu blonďatou věc, ale Kate jsem měla vážně ráda a chtěla jsem si s ní popovídat v klidu.

„Co Jim a Nathan, jak se mají?“ zeptala se zvědavě. Nezapomněla je pozdravovat vždy, když k nám telefonovala, tenkrát na Alicině svatbě si je oba oblíbila. Trošku smutně jsem se pousmála, protože se mi po klukách pořád stýskalo. Ale oba se měli skvěle a volali jsme si, takže jsem měla aspoň to.

„Nat si pořídil kromě baru ještě opravdovou restauraci v centru města,“ začala jsem vyprávět. Nejdřív o tom nechtěl ani slyšet, ale Edward dobře věděl, po čem jeho srdce prahne, a tak ho přemluvil k tomu, aby se Esmé stala tichou společnicí. V podstatě jsme jen potřebovali nějak vysvětlit tu finanční sumu, která pomohla podnik rozjet. Edward jako jeden z majitelů nakladatelství sice oficiálně finančně nestrádal, ale na několik desítek tisíc dolarů by to vážně nedalo. A tak se z Nata stal opravdový šéf a i když měli otevřeno teprve chvilku, už se o nich vědělo.

Jim měl pocit, že by neměl pracovat u Nata, ačkoliv jsme všichni předpokládali, že to tak dopadne. Místo toho si našel práci v jedné neziskové organizaci a staral se o týrané ženy. Vlastně se pro tu práci nejspíš narodil, vždyť se celou dobu staral o mě. Neviděla jsem ho pár měsíců a stejně mi při našich dlouhých hovorech přišlo, že je jiný. Dospěl. Teda aspoň do chvíle, než se s Natem pohádal kvůli nějaké blbině a pak trucoval a nechával se přemlouvat a nakonec si zase padli do náručí.

„Chybí ti,“ řekla Kate tiše. Přikývla jsem. Ale byla to věc, se kterou jsem počítala, a naše telefonáty byly obrovským bonusem, který neměl kromě Belly nikdo jiný po své přeměně.

„Ale jakmile budu mít jistotu, že jsem za vodou, pozveme je sem,“ usmála jsem se na ni. „Doufám, že na Díkůvzdání už by to mohlo vyjít. Jen musíme vymyslet, jak jim představíme Missie.“

Tanya si odfrkla. Nevěnovala jsem jí pozornost.

„Edward říkal něco o maskách,“ nadhodila Kate a já nadšeně přikývla a převyprávěla jsem jí, co mě napadlo v Madridu. Že s klukama nebudeme muset za pár let přerušit styky, protože nás dokážu nalíčit tak, abychom vypadali starší. Jen potřebuju mít povoleno vycházet mezi lidi a už mám zjištěné kurzy u jednoho ze známých maskérů ve Vancouveru. Sice je dělá jen občas a v podstatě jen pro vybrané šťastlivce, ale peníze dokáží všechno, včetně večerního vyučování.

Tanya si znovu posměšně odfrkla. Nevydržela jsem to a otočila jsem se na ni:

„Máš nějaký problém?“

Změřila si mě vážně vražedným pohledem a pak sykla:

„Jistě, všichni se z tebe posadí na zadek, viď?“

„Žere tě, že z tebe ne?“ mrkla jsem na ni. A ze všech sil jsem se snažila být pořád tak milá, jak jsem jen dokázala. Tanya už ze své role vypadla a na férovku na mě začala vrčet.

„Ale no tak,“ napomenula jsem ji. „Jsi na návštěvě, tak se tak chovej. Pokud si pamatuju, nikdo ti neřekl, ať se chováš jako doma.“

Kate vyprskla smíchy, a když od své sestry schytala jedno hodně ostré syknutí, po anglicku se vypařila. Bezva. Zůstaly jsme tu samy, a podle náhlého úplného ticha v domě, přerušovaného jen trojím bušením srdce, si to uvědomovali všichni.

„Jste obě stejný!“ vyštěkla Tanya. „Myslíte si, že když jste matky, všichni vás budou milovat? Jenže tak to není, holčičko. Ty ani Bella nejste nic extra! Jen jste měly štěstí, nic víc!“

Došlo mi, o čem mluví. Proč je tak zapšklá. A na jednu stranu jsem ji chápala – je sama, tak dlouho je sama. Will ji využil a zmizel, Edward ji odmítal mnoho let, oba si nakonec našli lidskou holku a jako vrchol všeho zplodili potomky. To dokáže jednoho pěkně zdeptat.

„Tanyo,“ začala jsem smířlivým tónem a byla jsem připravená se jí v podstatě omluvit za to, že ona je sama. Jenže po mně okamžitě vystartovala:

„Ani se nepokoušej předstírat lítost!“

A uvnitř mě to začalo bublat. Tak já se tu snažím ji pochopit, a ona na mě zase vyjede? Pitomá pošahaná hysterka!

„Vsadím se, že na mě doteď myslí,“ řekla najednou úplně klidně a s úsměvem na rtech. Zmátla mě náhlá změna jejího chování a v první chvíli jsem nevěděla, o kom mluví. Nenechala mě tápat dlouho:

„Jestlipak se ti svěřil, jak dlouho jsme si užívali? Kolik dní se mnou strávil a celou tu dobu, v podstatě bez přestávky... Jak křičel moje jméno?“

Z pracovny jsem slyšela vrčení. Já mlčela. Hlava mi řvala, ať po ní skočím a roztrhám ji na kusy, ale věděla jsem, že to je přesně to, na co čeká. Nechtěla jsem jí udělat tu radost.

A hlavně jsem nechtěla vzbudit Misty.

Takže přestože jsem doslova vibrovala a připadala jsem si jako Jacob těsně před proměnou, dokázala jsem se ovládnout a stejně sladkým hlasem, ze kterého ale kapal jed, jsem pronesla:

„Ne, promiň. Ani si nepamatoval tvé jméno, myslel, že jsi Tessa. A taky říkal něco v tom smyslu, že jsi za moc nestála.“

Tanya vyskočila na nohy a zase se tvářila jako bohyně pomsty. Postavila jsem se a snažila se vypadat úplně klidně. Tohle jí prostě nedám, nenechám se vytočit!

„Nikdy, nikdy si to s tebou neužije tak, jako se mnou. Přestaneš ho bavit a on přileze zase zpátky,“ vrčela.

„Zvláštní,“ založila jsem si ruce na prsou. „Že se k tobě nevrátil? Že před tebou radši utekl do Austrálie?“

Tentokrát to byla Tanya, kdo vibroval vzteky.

„A mimochodem,“ vybavilo se mi dnešní odpoledne v lese, které bylo opravdu povedené, a Willův spokojený výraz, kdy mi unaveně šeptal do ucha, že tohle by chtěl dělat celou věčnost, „jsem si jistá, že mi nesaháš ani po kolena.“

A pak se najednou staly tři věci: Tanya po mně skočila, ale dřív, než mě stihla srazit na zem, vrazil do ní ze strany Edward přišpendlil ji ke křeslu. Celá rodina i Denalijští se přiřítili do obýváku.

A vedle mě stál nahý Will.

Hlasitě oddechoval, měl úplně černé oči a pak se usmál:

„Ty jsi neuvěřitelná, lásko. Tohle... tohle chci dělat celou věčnost.“

„Ježiši!“ vypískla jsem a chytla se za pusu. A Will se rozplynul jako dým.

„Minnie?“ ozval se za mnou jeho hlas. Otočila jsem se. A tam stál Will.

Oblečený. S nechápavým výrazem ve tváři.

Ticho přerušil Eleazar:

„No prosím! A je to tu! Minnie se nám projevila.“

Zmateně jsem sklopila oči a zamračila se. Tohle je ono? Tohle je moje schopnost? Ukázat ostatním, jak vypadá můj manžel bez kalhot? No, to je rozhodně sen každé upírky. A Will určitě netoužil po ničem jiném.

„Co to bylo?“ zeptala jsem se nakonec nešťastně, protože jsem tomu vůbec nerozuměla. Až když jsem promluvila, ostatní se začali normálně hýbat a mluvit jeden přes druhého. Will, pořád ještě hodně překvapený, přišel ke mně a objal mě.

„Promiň,“ zašeptala jsem nešťastně.

„To je dobrý,“ zamumlal.

„To je dobrý,“ zahlaholil Eleazar. „To je dokonce vážně výborný! Minnie dokáže projektovat své představy! Něco takového by mě nenapadlo!“

„Cože?“ udělala jsem. Zase. Jako asi milionkrát za tu dobu, co jsem s upíry. Znovu jsem nic nechápala. Carlisle evidentně ano, protože na Eleazara spustil proud otázek a oba mě v podstatě ignorovali. Nakonec to byl Edward, kdo mi to aspoň trochu vysvětlil. Pustil Tanyu, která vztekle třískla dveřmi při svém úprku do lesa, a přišel k nám.

„Slyšel jsem tě. Myslela jsi na to, jak jí chceš hodně, ale hodně ublížit. Ale pak sis představovala dnešní odpoledne, spokojeného Willa. Chtěla jsi jí ukázat, jak přesně vypadal. Ukázat jí, že rozhodně nejsi horší milenka, než ona,“ vysvětloval a trochu se zadrhával, protože slovo milenka mu ve spojitosti se mnou nějak nešlo přes pusu.

„Takže jí to prostě ukázala?“ zeptal se Will. Edward s úsměvem přikývl. A pak na mě mrkl:

„Bylo to jako hologram. Vsadím se, že kdybychom na toho Willa sáhli, prošla by nám ruka skrz. Ale vypadal vážně realisticky.“

„No, mně teda přišlo, že ho trochu přikrášlila,“ zabručel Emmett a já kníkla. Kdybych byla člověk, byla bych rudá až na zadku.

„Nepřikrášlila, Emme,“ zakabonil se na něj Will a Emmett se dotčeně otočil.

„Co to teda umím?“ zeptala jsem se pak smířeně. Ukazovat svého muže, ano.

„Projektovat své představy. Ukazovat je okolí,“ řekl Edward.

Bezva. Projektor.

A za muže mám týpka se zpravodajským kanálem.

To jsme dvojka...

Další kapitola

Všechny povídky

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3

4)  magorka (10.05.2010 14:03)

*plesk* ajooo plenkové kalhotky . Jen si nejsem jistá, zda byly testované pro takovouhle zátěž Ale dost těch nechutností jsem moc ráda, že Minnie je zpět v tak skvělé formě, a kdyby někdo našel odvahu tvrdit, že došlo k nějakému poklesu (blázni nevymřeli), tak ho prosím expres nevyplaceně poslat ke mně - JÁ už mu to vysvětlím

3)  Nebraska (10.05.2010 13:56)

Neboj, kufr tahat nemusíš! Tena lady, ne?

2)  magorka (10.05.2010 13:52)

Jen takový titěrný dotaz Neb, nešlo by psát povídky trošku míň skvělé? Zatím jsem si vystačila do práce akorát s kabelkou s dokladama, telefony a tužkou, ale jestli to takhle půjde dál, tak budu muset ještě vozit kufr se spodním prádlem na převlečení. Tohle se prostě v "suchém" stavu nedá zvládnout Aaaaale co, sranda musí bejt, tak já sundám kufr z půdy

1)  magorka (10.05.2010 13:47)

Neb vážně díky, právě jsem se počůrala smíchy...Skvělý Jdu si po sobě uklidit

«   1 2 3