15.02.2013 [19:00], ambra, ze série Most přes Rosebud Creek, komentováno 28×, zobrazeno 4668×

Rocky, Rambo, vodka, sprcha a ještě jedna sprcha

Bella

Sotva za Jacobem klaply dveře, moje dobrá nálada byla v tahu. Chvíli jsem trénovala s berlemi, ale nakonec jsem se prostě svalila do postele a sáhla po telefonu. Věděla jsem, že to není nejlepší nápad volat Siobhan v tomhle rozpoložení, ale sobecká část mého já toužila slyšet důvěrně známý hlas a možná se i nechat trochu utěšovat.

„No to je dost!“ Zklamalo by mě, kdyby se ozvala jinak.

„Omlouvám se, zatím jsem nějak neměla čas. A asi ani tu správnou náladu.“ Jako bych ji zrovna teď měla.

„Co cesta? Toho vašeho řidiče jsem měla chuť praštit dřív, než vůbec nastartoval.“ Musela jsem se usmát. V tomhle byla Siobhan nepřekonatelná. Vycítila mé rozpoložení i na tu dálku a zvládla mě rozveselit během dvou vteřin. Aspoň trošku.

„Celkem se to dalo. Maggie ho usměrňovala. Naštěstí nebyl právě ukecaný.“ Najednou jsem nevěděla, jak pokračovat.

„No to ty právě teď taky moc nejsi,“ zvážněla. „Co Renée?“ zeptala se tiše. Jako by nás mohl někdo poslouchat.

„Zatím jsem ji skoro neviděla. Je pořád venku. Moc práce kolem zvířat,“ ušklíbla jsem se. Jacob měl pravdu. Krávy tu asi vždycky mají přednost.

„V domě už se orientuješ? A dostala ses vůbec ven?“ Vypadalo to, že se musím přiznat. Další možnost byla neškodná lež, ale ta mi mohla projít u kohokoliv jiného, jen ne u mé učitelky s dokonalým sluchem.

„Ech… Při první vycházce jsem si zvrtla kotník, takže po domě mě zatím víceméně přenáší místní Rocky. Nebo Rambo? Pořád si je pletu. Ale Renée mi připravila pokoj. Mám dokonce vlastní koupelnu. Jo a taky mi domluvila odvoz do školy. Jeden kluk ze sousedství.“ Teď jsem nelhala, ale taky jsem neříkala úplně všechno. Siobhan okamžitě zbystřila.

„Už ses s ním setkala? Je v pohodě?“

Ne, v pohodě určitě není. A právě proto se s ním nutně musím setkat znovu. „Jo, jasně, normální puberťák. Dělá ramena, ale bude stačit, když se mu při vystupování z auta dvakrát vyválím v louži a ono ho to přejde.“ Sarkasmus fungoval. Dokázala jsem tak líp zakrýt tu divnou rozechvělost, která se mě při vzpomínce na Edwarda zmocňovala.

Společný pětivteřinový smích. Pak pár vteřin ticha.

„A co jinak?“ V překladu: Je nějaká šance, že by ses dostala ke klavíru?

„Spousta pastvin, lesy a úžasné hory. Takhle mi to popsala Maggie. Krávy a koně. Tohle říkal Jacob, ten můj dočasný hlídač. O klavíru se zatím nikdo nezmínil. Třeba zažiju překvapení ve stodole.“ Zkoušela jsem to zlehčit, ale jen při zmínce o nástroji se mi prsty na volné levé ruce automaticky propnuly v naučeném uvolňovacím pohybu.

Siobhan si ztěžka povzdechla. „Dám jí měsíc,“ prohlásila pevně. „A vlastně i tobě. Ale pokud jen trochu za něco stojí, dozví se, co je pro její dceru opravdu důležité. Jestli se ani jedna z vás do konce prázdnin nerozhoupe, něco s tím udělám.“ Zněla výhrůžně, ale nedokázala zakrýt hořkost. V krku mi narostl knedlík a zadrhl se mi dech. Ach, Siobhan, kéž by všechno bylo tak jednoduché.

„Třeba se ukáže, že mám ten kotník natřikrát zlomený a budu muset půl roku ležet. Doktor Cullen říkal, že mě nejspíš vezme na rentgen do nemocnice.“ Tahle malá lež mi vyšla, příliš jsem toužila utéct od tématu piáno a já. Jenže Siobhan zareagovala dost nečekaně.

„Cullen? V Montaně? Nevíš, jak se jmenuje jeho žena? Manžel Esme Cullenové byl lékař, pokud si vzpomínám. Jenže ne nějaký felčař na konci světa. Plastický chirurg pro chicagskou smetánku,“ uchechtla se s náznakem pohrdání v hlase.

„Esme Cullenovou bych měla znát?“ znejistěla jsem.

„Ty už asi ne, zlatíčko, ale před nějakými dvaceti lety to byla hvězda mezi koncertními pianisty. Na můj vkus to zabalila příliš rychle,“ zabručela nesouhlasně.

Věhlasná koncertní pianistka a slavný chirurg tady? Ta představa byla vážně absurdní. „Zeptám se, ale nejspíš to bude jen shoda jmen. Mrkni na Google,“ navedla jsem ji, „doktorů Cullenů ti vyskočí nejmíň padesát.“

„Slečna Vtipná, co?“ odbyla mě, ale nepochybovala jsem, že už přechází ke svému pravěkému počítači.

„A jinak?“ Teď si zase ona musela domyslet, co moje jednoduchá otázka znamená. Netrvalo jí to dlouho.

„Na váš byt už se chodí dívat zájemci.“ Nikdy by sebe ani mě neponížila hloupou lží, za to jsem jí byla vděčná, ale věcná zmínka o tom, že můj domov definitivně není, mě sevřela do těžkých kleští čerstvé bolesti. „Když už jsme u veselých zpráv… Charlie měl asi vážně dobrý důvod zmizet. Hledají ho federálové. Dnes mě tu otravovali skoro hodinu. Nejspíš si mysleli, že jsme s tvým otcem milenci a že na mě čeká někde na smluveném místě,“ odfrkla si pohoršeně. „Říkám ti to jen proto, Bells, že určitě vyrazí i za tebou. Tak abys byla připravená.“

Ztuhla jsem. Doslova. Jak se má člověk připravit na něco takového? Ještě jsem se ani nezačala vzpamatovávat z toho, co mi táta provedl. Vůbec mě nenapadlo, že se budou dít další, otravně konkrétní věci, které mi jeho zradu budou připomínat. K mému vlastnímu překvapení mi v tu chvíli bleskla hlavou naprosto scestná myšlenka, že když se tu ukážou lidi od FBI, nedokážu před Edwardem utajit, že můj táta je sprostý zloděj. A soudě podle lidí, kteří ho hledají, mnohem schopnější, než jsem si zatím myslela.

„Nemáš tušení, jak moc mě štve, že jim nijak nemůžu pomoct. Mně neukradl jenom prachy. Ukradl mi budoucnost. Šanci na normální život.“ To všechno Siobhan věděla. Já si to ale pořád ještě musela připomínat. Protože ve skutečnosti tomu jedna moje část pořád odmítala uvěřit. Něco ve mně donekonečna otravně omílalo, že můj táta by mi nikdy takhle neublížil…

„Ach, Bello, když mi kdysi John přibouchl malíček ve dveřích auta a já musela skončit s koncertováním, taky jsem si myslela, že mi tím jediným pohybem zničil zbytek života. Jistě, dlouho se mi stýskalo, ale popravdě nakonec víc po něm než po té dřině. A život mi přivedl do cesty události a lidi, které bych bez toho jeho vzteklého třísknutí nikdy nepoznala. Já chápu, že ti to zrovna teď zní jako děsivý kec od staré skoropanny nad hrobem, ale já ještě pořád věřím, že se nám všechno v životě děje z nějakého důvodu. Mimochodem, ten sousedovic kluk se jmenuje jak?“

Jo, tohle byla moje stará dobrá Siobhan. Vždycky nakonec vyhmátla to podstatné.

Edward

Plánovat útok na Renéinu barabiznu od kuchyňského stolu bylo něco úplně jiného, než sednout do auta a vymyslet nějaký ne úplně stupidní důvod, proč tam otravuju potřetí za posledních dvacet čtyři hodin.

Přišel jsem se zeptat, jak se ti líbí muzika mojí sestry. A taky jestli nepotřebuješ další obklad. A jestli ti Black jde na nervy stejně jako mně. Mohl bych ho třeba prohodit zavřeným oknem. I když při jeho velikosti by sebou nejspíš vzal celou čelní stěnu toho super bytelného baráku. Té představě jsem se uchechtnul, ale jinak jediné, co tu zůstávalo k smíchu, jsem byl rozhodně já.

Tohle nepůjde, Edwarde, domlouval jsem si. O co ti jde? Na sex máš Stanleyovou a ničeho dalšího už nikdy nebudeš schopný. Nikdy. Alicino zmizení bylo jako požár, který spálil všechny nejisté zárodky Lepšího Edwarda Cullena. Umřel dřív, než dostal šanci pořádně se nadechnout. Jediné, co bys ve svém stavu mohl zvládnout, pokračoval jsem v samomluvě, by bylo ublížit jí. Jo, v tom jsi přeborník, Malloryová by mohla vyprávět. I když pro Definitivně Špatného Edwarda Cullena v tom byla jistá zvrácená úleva. Vědomí, že není jediný, kdo trpí. Vědomí, že na celém posraném světě není zoufale sám.

Zatřásl jsem hlavou, abych ukončil tuhle zbytečnou debatu svého špatného já s tím ještě horším, a vystoupil jsem z auta, aniž bych ho vůbec nastartoval. Bylo mi jedno, že otec nejspíš sleduje, jestli už jsem odjel.

Vyběhl jsem po schodech do pokoje – dost rychle, aby mě neodchytil na schodech. Rovnou jsem zamířil k předposlední zásuvce prádelníku vedle postele. Maskování nebylo nutné, rodiče mi nekontrolovali pokoj ani po tom maléru s trávou od Jaspera, ale snad abych si připomněl, že nějaké rodiče mám, schovával jsem láhev vodky pod hromadu starých triček. Dvakrát jsem si pořádně loknul. Ne víc – tohle většinou stačilo. Svezl jsem se na podlahu a zády se opřel o postel. Do ramene mě píchl roh jedné z otevřených knížek. Aniž bych se ohlížel, zvedl jsem ruku a zalovil tam, kde jsem před pár dny pohřbil své dva ubohé Penthousy. Bez zájmu jsem je prolistoval. V mé hlavě se nedělo nic, ale moje tělo zareagovalo. Ne nijak nadšeně, ale spolehlivě. Ještě jednou jsem si přihnul, schoval flašku a zamířil do koupelny. Shodil jsem džíny a triko, vykopnul ze sprchy hadr, který tam zůstal po mém nedokončeném úklidu, a pustil vodu. Ani moc horká, ani moc studená. Taková, která při troše dobré vůle připomíná rozpálené dívčí tělo.

Příštích pár minut to docela fungovalo.

O dvě hodiny a pár loků vodky později jsem byl schopný přiznat si, že za Bellou nejspíš vyrazím úplně bez důvodu. Doufal jsem, že Black už bude jako předešlý večer v tahu a že Renée bude stejně divná jako vždycky, takže když mě Bella pošle do háje hned mezi dveřma, moje potupa nebude mít moc svědků.

Dal jsem si další sprchu – tentokrát studenou, abych úplně vystřízlivěl, a znovu jsem se ponořil do prádelníku. Za poslední rok jsem se nenamáhal a nosil jsem pořád dokola pět šest triček z první zásuvky, ale teď jsem zapátral a našel jeden z lepších kusů a lepších časů. Po dlouhé době jsem se taky zdržel před zrcadlem dýl než pár vteřin. Hrábl jsem si do přerostlých vlasů a vycenil na sebe zuby. Přičichl jsem si k podpaždí a vrátil se do koupelny. Ten podělaný deodorant tu někde musí být…

Pořád jsem si připadal směšný, konec konců Bella neuvidí ani moje předražené triko ani můj celkem rovný chrup, ale všechny ty kdysi normální úkony mě podivně uklidňovaly. Naplňovaly mě jistotou, že mě nevyrazí. Nebo aspoň ne hned…

Když jsem startoval, za oknem v kuchyni jsem zahlédl otcův otravně spokojený obličej.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

28)  Kate (16.01.2014 17:02)

Světoznámá pianistka a věhlasný chirurg... Tak tohle bude ještě zajímavé. Vymyslela jsem Esme hezkou terapii, mohly by s Bellou hrát na piano, oboum by to určitě moc pomohlo. úžasný díl

27)  Janebka (06.07.2013 20:51)

Ambřičko, další skvostný dílek.
Takže Esme je věhlasná koncertní pianistka?! No páni!
A Siobhan je naprosto skvělá!!! Taky by mi tady bodla.
Děkuji!!!

26)  Bye (05.03.2013 19:10)

"Dělá ramena, ale bude stačit, když se mu při vystupování z auta dvakrát vyválím v louži a ono ho to přejde."
"Společný pětivteřinový smích. Pak pár vteřin ticha."
Ten telefonát byl rozhodně po všech stránkách přesný!!!
Aháááááááááááááá, takže Eme byla slavná pianistka?! Dobře vymyšlené!
Vau! Další překvápko! Táta zloděj? Hledaj ho federálové? To je snad nějaký omyl, ne???
"Nemáš tušení, jak moc mě štve, že jim nijak nemůžu pomoct" Chjo...
Ještě že máme Siobhan, žeáno? "Mimochodem, ten sousedovic kluk se jmenuje jak?"
Debata špatného já s ještě horším...
Á, Penthaus se odrazil ode dna, Stanleyová zaostává, to ráda vidím
Edwarde, ty zřejmě neznáš českou klasiku - důvod se vždycky najde

25)  KatkaB (02.03.2013 11:33)

"Společný pětivteřinový smích. Pak pár vteřin ticha." Ty nemusíš vymyslet ani žádný sloveso a přesto je to skvělý!

"Ztuhla jsem. Doslova." Zase ty krátký větičky... perfektní

Edwardova příprava na návštěvu byla pečlivá, dokonce i zuby vycenil Líbí se mi
Užívám si tenhle příběh a děkuji

24)  Lenka326 (21.02.2013 12:19)

Úžasné. Několik dalších dílků puzle nám zapadlo, kam mělo a jsem moc zvědavá, co z toho vyplyne. Trochu dumám nad tím (a taky se na to těším), kdy a jak se Bella dostane zpátky k hraní. A Edwardův plán útoku na Renéinu barabiznu byl dokonalý. Vodka, Penthous, "sprcha", vodka, sprcha, vyrabování šatníku, kontrola chrupu a deodorant na závěr - fakt skvělé
Moc se těším na pokračování. Přeju ti rychlé uzdravení

23)  ambra (20.02.2013 20:30)

Dívky, ještě jednou a strašně ráda DĚKUJU . Už jsem psala na shrnutí, od neděle válčím s chřipkou, ale dnes už náznak úlevy, tak strašně moc doufám, že zítra bude
miličko, já je musela přečíst taky, a pro mě je to za trest, já jsem po sobě schopná číst tak po roce (pak můžu předstírat, že jsem to vlastně vůbec nenapsala )

22)  milica (20.02.2013 18:56)

Ambro,
nádherné obě kapitolky. Sice jsem musela přecíst všechny aby jsem se naladila, ale vůbec nelituju. Píšeš nádherně
Kdy bude další???

20)  Kriss (18.02.2013 22:00)

Ambro, já to tvoje psaní prostě miluju!!! Už aby byla další...

19)  Yasmini (17.02.2013 23:41)

Amři, nádherné.

18)  ambra (17.02.2013 19:58)

Zlatíčka, děkuju MOC!!! Dnes se lopotím s psaním něčeho jiného, ale zítra se opravdu opravdu pokusím

17)  Silvaren (17.02.2013 18:49)

Ženo! Tohle je prostě dokonalost sama. Náramně jsem si to vychutnala. Jak Bellu, tak Edwarda. Prostě úžasný!

16)  Marcelle (17.02.2013 13:20)

Rozhovor se Siobhan byl zajímavý, ale Edward to předčil očucháváním podpaždí Díky Ambroušku

15)  kytka (16.02.2013 20:02)

Ještě teď se tady usmívám. Cením celkem rovný chrup a triko mám jen obyčejné domácí a vytahané.
Díky za skvělou kapitolu Maruško.

14)  ambra (16.02.2013 18:44)

Vy jste prostě berunky (ať se vám to líbí, nebo ne ). Zdá se, že blok je pryč, tak snad jen trocha toho času aby byla . Příběh mám v hlavě tak strašně dlouho a do detailů, že už by mě samotnou mrzelo, kdybych to nedoklopila. I když se samozřejmě obávám, že mě brzo budete nesnášet, no ale co už se mnou, že jo .

13)  morningstar (16.02.2013 17:00)

to je tak boží, skvělá kapitolka, z čehož plyne jedinej závěr - nemůžu se dočkat pokráčka .... ááá, bobánci ... se nedivim, že měl taťka C otravně spokojený obličej, dyť kdo by ho neměl, hádám, že to je poprvý, co vidí svýho syna tak trdlovat kvůli ňáký holce a Bella se mu očividně líbí, myslím Carlisleovi, Edward se do toho začíná hezky nořit až po uši ... po hodně dlouhý době záchvěv života v postupně umírající rodině - kousek naděje ..... btw. Alice teda zmizela? je pohřešovaná? možná už prohlášena za mrtvou? Ale třeba ještě ne úplně zatracená? .... prosím prosím pokráčko jak jen to bude možné

12)  Marvi (16.02.2013 15:46)

To byla krásná kapitolka. Hodně se mi líbilo to poodhalení Esme, takže koncertovala dokud... no třeba se to dozvím v dalších kapitolách. Nádhera Ambři!!!
Děkuji za krásné čtení.

10)  Jalle (16.02.2013 10:43)

nemôžem sa dočkať ďalšej skvelej kapitoly

9)  Kim (16.02.2013 09:14)

Perfektní. Perfektní. Perfektní. Víc ze mě dneska nedostaneš...
Jen teda, že zbožňuju Edwardovy myšlenkový pochody úplně stejně jako ty Belliny.

1 2   »