12.06.2012 [21:15], Sundance, ze série Místo pěstounů teta? To bude ráj! A nebo ne?, komentováno 5×, zobrazeno 2047×

Podíváme se z jiného pohledu a z jiného místa na danou situaci. Uvidíme, jak to dopadne. ;) Sundance

Další týdny byly dost vysilující. Učila jsem se ovládat a nevybuchovat kvůli kravinám. Celkem mi to šlo, ale kdykoli do dveří vstoupil Embry nebo Paul, jednoduše jsem vybuchla. Po čtrnácti dnech jsem se už dokonale ovládala, tak jsem zase začala chodit do školy. Tedy… jenom občas. Mívala jsem hlídky stejně jako kluci, takže jsme se ve škole střídali. Taky docela vzrušující.

Patky mě a kluky obcházely dost velikým obloukem a Adam byl jenom dobrý kamarád. Občas si k nám přisedl na oběd, jinak se bavil jenom se mnou. Prý má z kluků respekt, a když vidí, jak mě hlídají jako oko v hlavě, tak se bojí, aby před nimi náhodou neřekl něco nevhodného. Dost jsem se nad tím zasmála, ale jinak jsem ho docela chápala. Taky bych z nich měla respekt, kdybych je potkala na školní chodbě. Kdo by se nebál party indiánů, kde každý z nich měří přes dva metry?

No, taky musím poznamenat, že jsem se taky vytáhla o dvacet čísel. Dřív jsem byla prcek o hlavu a půl menší než Collin, který je ze všech nejmenší, ale teď jsem už jenom o půl hlavy menší. Tedy v lidské podobě, ve vlčí jsem nejvyšší.

A to je další velká poznámka. Domluvili jsme se Samem, že se o alfu budeme dělit. Vždy se poradíme, a když bude jeden z nás člověk, nebo se ho to nebude týkat, tak bude velet ten druhý. Byla to jediná možnost, protože Sam nechtěl, abych se vzdala svého postavení, jako to udělal Jake.

Každý den jsme se snažili nějak zjistit víc o tom, co se stalo s mými rodiči a babičkou, ale nějak moc jsme nepokročili. Carlisle má pár dobrých kontaktů, tak se pokoušel zjistit, jestli byli po nehodě převezeni do márnice, ale nikdy tam nebyli. Nic jiného jsme zatím nezjistili.

Přípravy na svatbu vrcholily a na mé narozeniny vlastně taky. Kluci se dozvěděli, že je mám měsíc a den před Vánoce a hned začali jančit, že mají jen týden na nákup dárků a přípravu na táborák a párty. Na ten táborák se docela těším, protože tam bude jenom naše smečka a kluci přivedou svoje protějšky, aby se se mnou seznámily a já tam nebyla jediná holka. Sam s Emily řekli, že nám – náctiletým – nechají táborák bez doprovodu a oni zůstanou doma. Prý to mám ale na starosti, kdyby kluky napadlo něco… Řekněme ne moc v zákoně.

Párty připravuje Alice a prý se mi už tam předají dárky, což jsem hodně protestovala, protože nemám ráda, když za mě někdo utrácí. Říkala, že se nemám čeho bát, že tam bude jenom pár lidí a výzdoba bude taky skromná. No, známe Alici – když něco dělá ona, nikdy to není skromné.

Já a Embry. No, náš vztah je teď dost… napjatý. Mluvíme spolu jen tehdy, kdy je to doopravdy nutné, a když já a Sam rozdáváme hlídky, vždycky ho přiřadím k někomu hned ze začátku, aby potom nezbyl na mě a já s ním nemusela trávit dvanáct hodin a dělit se o myšlenky. Kluci si našeho vzájemného napjetí a vyhýbavosti všimli, ale kromě Sama a Jareda nikdo neví důvod. A ani jeden z nich to nevyzradí.

Současnost, Volterra

Vypravěč

„Pane,“ poklonil se Felix muži, který seděl v obrovském sále na prostředním trůnu. Mírně sklonil hlavu i k dalším dvěma vládcům, ale jeho další slova byla mířena nejvyššímu. „Můj úkol byl splněn, ale narazil jsem na jednu zajímavost. Znáte Thomase a Sarah Ravenwoodovi? Ty s nejlepšími schopnostmi ve vaší gardě?“ ptal se a netrpělivě přešlapoval. Samozřejmě že je znal, vždyť je sám před osmi lety přeměnil. Byli už jako lidé velmi nadaní a takové dary se nesmí promrhat v lidském životě.

„Ach, ano, znám je. Zrovna před pár hodinami jsem je poslal srovnat nepokoje na východě. Tak co jsi zjistil, Felixi?“ zeptal se a se zájmem se naklonil dopředu. Jmenovaný byl celý šťastný, že to zjistil zrovna on. Mohl svému pánovi dát cenou informaci, za kterou by mohl být dobře odměněn.

„Mají ještě jedno dítě. Viděl jsem ho na vlastní oči. Je v rezervaci La Push u městečka Forks, kde bydlí ta velká vegetariánská smečka. Bydlí v domě alfy celé té vlčí smečky,“ oznámil mu  a byl celý netrpělivý, až mu jeho pán oznámí jeho odměnu a pochválí ho. Tolik se těšil, že nemohl jen tak v klidu stát.

„Ano, je to dívka, že?“ ujistil se nevzrušeně. Věděl o ní, ale také věděl ještě něco. Něco, co nevěděl Felix.

Ten se zmohl jen na strnulé přikývnutí.

„Jistě, bydlela s nimi, ale nebyla to jejich biologická dcera. Její rodiče zemřeli, když byla batole a oni si ji k sobě vzali. Takhle mi to řekla jedna starší paní, která bydlela vedle nich,“ vysvětlil Felixovi.

„Promiň, pane, ale musím s tebou nesouhlasit. Je to jejich biologická dcera, ta podoba mezi nimi je neuvěřitelná,“ oponoval mu, ale už se mu tenhle rozhovor nezdál jako dobrý nápad.

„Jak se jmenuje?“ zeptal se se zájmem muž sedící na pravém trůně, po levici nejvyššího vládce.

„Alexandra Ravenwoodová, pane,“ zamumlal a zamnul si ruce. Byl nervózní z toho, co se mu může stát, když se tento rozhovor odebere nesprávným směrem.

„Ano, tak se jmenovalo to děvče, kterému jsem byl osobně i s Alecem po té jejich tak zvané autonehodě říct, že se jí rodiče už nevrátí, ale jestli mi nevěříš, tak až se vrátí, zeptáme se jich,“ navrhl a začal znuděně zkoumat své nehty. Byla pravda, že ta stará dáma, která mu tuto informaci podala, byla dost podobná Sarah, ale on si to uvědomil až teď.

„Myslíš si, pane, že vám dobrovolně přiznají, že mají kromě toho chlapce ještě jedno dítě? Já bych řekl, že ne. Všichni jsme viděla, jak bránili jeho před proměnou. Jestli je to jejich dcera, tak ti to nikdy nepřiznají. Ale je možnost, jak se ujistit,“ řekl. Byl zcela přesvědčený, že je to jejich vlastní dcera. Taková podoba by nemohla být jenom náhoda.

„Dobře, když tedy tak naléháš a věříš svému tvrzení, tak hned, jak se Thomas se Sarah vrátí, je dám přivést a podívám se na to svými metodami,“ slíbil a opřel se zpět do trůnu. Felix se ještě uklonil a rychlou chůzí se vytratil ze sálu.

Současnost, rezervace La Push

Alex

„Alex, co bys chtěla za dárek?“ ptala se mě asi po sté za tento týden Alice, když jsem zrovna umývala nádobí od večeře. Oslava mých čtrnáctých narozenin měla být už za čtyři dny a já se těšila míň a míň. Už od rána jsem byla mrzutá, ale nemělo to nic společného s oslavou. Byla to reakce na informaci, kterou mi včera večer sdělil Paul. Dneska mám mít noční hlídku s Embrym. Zrovna jsem spala, když se přiřazovaly hlídky a kluci využili situace a nakukali Samovi, aby mě a Embryho dal k sobě. Taky si to pěkně odnesli.

„Alice, nejradši bych chtěla, aby na mě ze zabalenýho dárku vyskočili rodiče s babičkou, ale to se asi nestane a ty ze mě odpověď klidně vytlučeš, ale já doopravdy mám všechno, co potřebuju. Tedy co se týče materiálních věcí,“ dodala jsem. Každý z kluků pro mě dárek prý už má a Emily mi řekla, že mají dokonce i společný, takže uvidíme, co dostanu. Nikdo z nich nechtěl vědět, co chci, ale Alici to zajímalo už pěkných pár dní.

„Alex, prosím, řekni mi,co bys chtěla. Já jinak nevím, co ti mám koupit. Emmett mi radil, abych ti dala poníka, prý tím ze sebe vybiješ přebytečnou energii,“ žalovala na něj zoufalým hlasem. Utřela jsem si ruce a chytla ji za ramena.

„Tak mi kup nějakého obrovského a měkkého plyšáka a budu nejšťastnější člověk na světě. Vždycky jsem si ho přála a dokonce i jako malá jednoho měla. Kdybys věděla, jak dobře se na nich spí,“ zasnila jsem se, ale brzy se probrala. Zatřepala jsem hlavou a šla domýt to nádobí. Nebylo ho tolik, protože kluci dnes obědvali doma a Cullenovi nejí.

„Jupí, aspoň něco z tebe konečně vypadlo. Teď mám alespoň jeden dárek, který sis výslovně přála,“ zavýskla a odcupitala za Jazzem, který zrovna vešel hlavními dveřmi. Byl ještě ve stájích, protože se tam něco stalo jednomu z koní, tak čekal na veterináře.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ho a usmála se, když se na něj Alice vrhla a vášnivě ho políbila. Odvrátila jsem se zase na nádobí, ale byla jsem za ně za oba ráda, že se mají tolik rádi. Připomněli mi mé rodiče. Taky kdykoliv, kdy mohli, si dali pusu nebo se chytili za ruce. Odjakživa se mi to líbilo, ale teď jsem pochopila, že mezi nimi byla opravdová láska.

Hned za Jazzem se přiřítil Emm a běžel přímo ke mně. „Ty chceš k narozením velkýho plyšáka? Copak jsi dítě?“ valil oči a sedl si za stůl.

„Jestli sis nevšiml, tak ještě pořád dítě jsem. Bude mi čtrnáct, pro Boha,“ kroutila jsem hlavou a šla se posadit do obýváku. Nádobí bylo umyté, takže jsem teď měla volno.

„Vážně? Promiň, já jsem si nevšiml, že jsi dítě, když chráníš celou rezervaci před upíry ve vlčí kůži, vystačíš si celé roky sama nebo že bys klidně vlezla do upířího doupěte jen proto, aby ses ujistila, že tam tví rodiče nejsou,“ vrtěl hlavou a posadil se vedle mě na pohovku. I když měl pravdu, nechtěla jsem si to přiznat. Doopravdy jsem rychle dospěla, nebo že bych klidně jela do Volterry, ale pořád na mně byly známky dítěte. Byla jsem oproti klukům dost malá, ještě mám vysoký hlas a skoro žádný rozum.

Podvědomě jsem se zasmála. „A dokonce se i bezdůvodně směješ,“ vytkl mi Emm, ale culil se. „Nejdeš si zaběhat?“

„Jasně,“ vyhrkla jsem a vyskočila z pohovky. Přeběhla jsem k sobě do pokoje, kde jsem se vysvlékla a už jako bílá vlčice s balíčkem oblečení připevněným na noze vyskočila z okna. Začala jsem to takhle dělat už od prvního dne, kdy jsem se přeměnila. Je to pohodlnější.

Emmett už čekal vzadu za domem a pískal si melodii z Titanicu. Štěkavě jsem se tomu zasmála a rozeběhla se nejvyšší možnou rychlostí lesem. Běžel hned za mnou, ale pískat přestal. Ještě nikdo se neuráčil zjisti, jestli se upír může udusit na nějakém hmyzu a Emm to nejspíš nehodlal zjišťovat.

„Závod!“ zařval najednou a já už viděla jenom vzdalující se šmouhu. Já ti dám, ušklíbla jsem se v duchu a zaryla drápy do hlíny, abych byla rychlejší.

Po pár vteřinách jsem ho dohnala a po dalších pár dokonce předběhla jako kdysi Jareda.

Původně jsem ji sem chtěla dát až později, ale nemohla jsem vás už dál trápit. ;) :D Tak si toho važte a nechte alespoň koment.

Jinak - další kapča bude za delší dobu, jelikož jsem sem tuhle přidala doopravdy brzy. ;)

Sun

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

4)  MarryTyger (13.06.2012 17:57)

Páni! To bylo opravdu boží... Zjištění, že Alexiny rodiče jsou ve Volteře, mě uklidnilo... RYCHLÉ DALŠÍÍÍ!!!

3)  THe (13.06.2012 07:03)

6:56 - Jé, nová kapitola! A tak rychle! Hned jdu číst!
7:00 - Hele, to je náhoda, taky mám narozeniny za čtyři dny. Já ovšem 17. června a ne v prosinci.
7:02 - No páááááni, tohle byla nádhera!
7:03 - Další za dlouhou dobu? Chjó, doufám, že to přežiju.

1