Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/thumbs/Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1ek.jpg

Znovu opakuju - pozor na přání!

Tentokrát věnuji všem předvánočně uštvaným ženám a dále všem, kteří ulehli s chřipkou či jinou potvorou.

 

 

Psáno v posteli, s horečkou, která se konečně dostala pod 39, ale i tak to berte, prosím, s rezervou:-)

 

 

Forks. U Cullenů se chystají Vánoce. Poslední Vánoce před příchodem Belly…


Jasper


Konečně za ním zapadly dveře. Tenhle týden byl Edward mimořádně protivný. Pokaždé, když se uráčil a vylezl z pokoje, cítil jsem napětí dokonce i z Esme. A ta mu přece vždycky nadržovala a odpouštěla úplně všechno. Chudáček náš malý osamocený Edwardek!

Alice vyskočila z postele a začala s nespokojeným brbláním sbírat ze země svoje rozházené a poničené svršky. Ano, i mně se líbil její nový kašmírový svetřík, ale ona bez svetříku se mi prostě líbila mnohem víc…

„Vstávej, divochu,“ otočila se ke mně a polechtala mě na chodidle.

„Alice!“ zavrčel jsem. Věděla, že lechtání naprosto nesnáším. Skoro tak, jako Edwarda, když má své dny.

Alice si mě dál nevšímala, vyšla na chodbu a zakřičela zbytečně nahlas: „Za minutu sraz v jídelně, je to naléhavé!“ Nikdo se neodvážil takovou výzvu ignorovat, obyčejně znamenala, že nám moje drahá polovička potřebuje oznámit něco závažného z naší budoucnosti. Neochotně jsem se začal hrabat ze smuchlané postele; jasně, že musím taky dolů, i když z ní cítím jen radostné očekávání.

Dorazil jsem poslední. Alice si zabrala místo v čele stolu a plácla na volnou židli vedle sebe. Tiše jsem se posadil.

„Tak, vážení, mám pro vás malé překvapení. Všichni jste si jistě všimli, že Edwardovy splíny jsou čím dál častější a trvají déle.“ Udělala dramatickou pauzu a počkala, až všichni aspoň kývnutím nebo zamručením odsouhlasí její postřeh.

„Napadlo mě, co s tím!“ vyhrkla nadšeně a její výraz naznačoval, že si je jistá výsledkem. Proto nás její další slova nemile překvapila: „Z objektivních důvodů, které vám vysvětlím za chvíli, si vůbec nejsem jistá, jak to dopadne. Ale je tu velká šance, že to klapne.“ Spokojeně si zamnula svoje drobné ruce a usmála se na mě.

„Možná si budete myslet, že jsem blázen, ale všimla jsem si, že naše rodina má kromě jiných jednu velmi velmi speciální zajímavůstku. Naprosto originální a úžasnou výhodu. Teď se, prosím vás, soustřeďte,“ zvedla ukazovák a obrátila se na Carlislea:

„Carlisle, pamatuješ si na svůj první dopis Ježíškovi? Myslím první z doby, kdy už jsi byl upír,“ upřesnila a náš milý tatík by se v tu chvíli nejraději propadl do země. „Nestyď se, drahý, je to hezká tradice a jistě jsi měl důvod!“ pobídla ho Esme.

„Cítil jsem se tak hrozně osamělý,“ zašeptal Carlisle s očima zapíchnutýma do desky stolu. „Napsal jsem Ježíškovi, že ho moc prosím, jestli by mi neobstaral nějakého blízkého člověka.“

„Vidíte?“ vykřikla nadšeně Alice. No jo, představa Carlislea píšícího Ježíškovi byla celkem vtipná, ale nechápali jsme, co to má společného s věčně nakrknutým Edwardem.

„Carlisle, řekni prosím, co ti celou dobu vrtá hlavou,“ vyzvala ho Alice. Očividně se mu nechtělo, a když to vyslovil, pochopili jsme proč.

„No když jsem o pár týdnů později narazil na umírajícího Edwarda, bylo to, jako bych dostal facku. Prostě jsem věděl, že do toho mám jít,“ přiznal tiše. On, zastánce vědeckých vysvětlení!

Pořád nám to nedocházelo.

„Teď ty, Esme,“ kývla Alice bradou k mamce, která už tušila, že ani ona neujde výslechu.

„No já napsala Ježíškovi, jestli by do naší rodiny nemohl přivést nějakou hezkou mladou dívku,“ usmála se na Rosalii.

„Už vám to zapaluje?“ Alice nás totálně přecenila. Všichni jsme na ni vykuleně zírali.

„Ách jo, tohle že je upíří bystrost?“ zasténala nespokojeně. „No to je přece jasné, Esme si přála někoho pro Edwarda a zakrátko se objevila Rose!“

„Chceš říct, že nám Ježíšek plní přání, která se týkají naší rodiny a jejích nových členů?“ zvedl Carlisle pochybovačně obočí.

„To asi těžko, s Edwardem to jednoznačně neklaplo,“ ušklíbla se znechuceně Rosalie.

„Neklaplo to, protože Esme své přání nezformulovala jednoznačně,“ oznámila Alice důležitě.

„No mě nenapadalo, že to nebude jasné. Pro koho jiného bych tu mladou dívku asi chtěla?“ ohradila se Esme trochu dotčeně.

„No, Esme, dneska si můžeme říct haleluja, že jsi to napsala nepřesně. Co by byli Cullenovi bez Emmetta, že?“ usmála se Alice sladce na našeho vtipálka, který celou rozpravu sledoval s vykulenýma očima a mírně pootevřenou pusou. V tuhle chvíli mu ale asi něco došlo, protože se obrátil ke své blonďaté lásce a obřadně vydechl:

„Rose, cukrátko moje, ty sis o mě napsala Ježuchovi?“ Rosalie se zašklebila, jako by jí právě trhali zub, ale nakonec se přiznala:

„Jo, byla jsem tak frustrovaná z toho zrzavýho náfuky, že jsem si napsala Ježíškovi, ať mi přinese krásnýho, velkýho a hrozně ehm… výkonnýho chlapa,“ vyhrkla a plácla Emma do ramene. „Možná jsem měla dořešit víc detailů, ale nakonec jsem nedopadla nejhůř.“ Teď už se usmívala i ona. Emmett se skoro rozpouštěl. Rosaliina lehce jedovatá vsuvka mu tak nějak unikla.

„Počkat, a jak jsem se do rodiny dostala já?“ přihlásila se Esme o slovo. „Zjistil jsi, že dopisy Ježíškovi fungují a napsal sis o mě?“ obrátila se napjatě ke Carlisleovi. Ten jen nešťastně pokrčil rameny.

„Ani nevíš, lásko, kolikrát jsem to zkoušel. Ale objevila ses právě ten rok, kdy jsem to poprvé vzdal.“ Esme vypadala, že se rozpláče.

„Myslím, že každý má nárok jen na jedno splněné přání,“ vložila se do toho Alice. „A myslím, že Esme si přál pro Carlislea Edward.“ Všichni jsme na ni vytřeštili oči.

„Alice, ty vážně věříš tomu, že to funguje, že jo?“ vyrazil přidušeným hlasem Emmett.

„O tom nepochybuj, drobečku,“ mrkla na něho.

„A co ty a Jasper?“ No jo, Carlisle je analytik, potřebuje všechny podklady. Trochu jsem se ošil, já si o Alici nepsal. Nepsal jsem si nikdy o nic. Všechno jsem dostal tak nějak mimochodem, náhodou a vlastně nezaslouženě. Alice mě vzala pod stolem za ruku a pevně ji stiskla.

„Já si napsala o Jaspera. Měla jsem výhodu. Věděla jsem, koho přesně chci co nejdřív potkat.“ Tentokrát mě pohladila po stehně. Měl jsem co dělat, abych ji nepopadl a nestrhal z ní další kašmírový svetřík. Naklonila se ke mně: „Za deset minut. Ale ten svetřík si tentokrát sundám sama,“ sykla tak potichu, aby ji nikdo neslyšel.

„Z čehož nám plyne zásadní informace,“ pokračovala už směrem k ostatním. „Jasper je poslední, kdo má tak říkajíc přání k dispozici. Nemyslím, že by si chtěl přát třeba někoho místo mě,“ uculila se, „takže mě dnes ráno napadlo, že by mohl napsat Ježíškovi a přát si někoho pro Edwarda. Protože je nám, myslím, všem jasné, z čeho pramení Edíkova nevrlá nálada.“

U stolu zavládlo hrobové ticho. A pak, jako na povel, se na mě všichni vrhli. V momentě jsem měl v ruce tužku, před sebou papír a za zády bandu upírů, kteří se překřikovali s nápady a radami.

„Ticho!“ rozehnala je Alice. „Na tohle jsem taky myslela,“ pochválila se nenápadně. „S ohledem na to, že dotyčná bude žít zřejmě s námi se všemi, může každý z vás vyslovit jednu upřesňující podmínku. I Jasper jen jednu, nejsem si jistá, jak velká je Ježíškova trpělivost,“ vysvětlila. Tvářila se přitom tak vážně, že i já jsem si začínal myslet, že to celé není jen legrace pro ukrácení dlouhého zimního podvečera.

„A s ohledem na to, co jsme za ty roky museli s Edwardem vydržet, pochopím, když si občas dovolíte malinkatou zlomyslnost,“ mrkla na nás. „Jaspere, je to tvůj dopis, tak začni!“ pobídla mě.

Při její poslední instrukci mi okamžitě naskočila všechna nekonečná Edwardova kázání, která následovala vteřinu potom, co v mé hlavě zachytil i jen malé zakolísání. Kruci, on vůbec netuší, jak úžasně mi někteří lidi voní! A měl jsem to.


Milý Ježíšku! Začal jsem a ostatní už mi zase vyskakovali za ramenem.

Ještě jsem Tě nikdy neotravoval, takže mi dovol, abych si i já letos něco přál. Přeju si lásku. Ale ne pro sebe – já ji – i díky Tobě – našel už dávno. Přeju si lásku pro svého osamělého a zapšklého bratra Edwarda. A protože by mu prospěla trocha pokory, přeju si, aby jeho vyvolená byla člověk a aby mu hrozně hrozně moc dobře voněla.

„Jazzi, to od tebe vůbec není hezké,“ zahrozila mi Esme, ale trochu jí přitom cukaly koutky. Ostatní se chechtali naprosto nepokrytě. „Teď já, teď já!“ poskakovala Rosalie a rovnou začala diktovat:

Milý Ježíšku, ještě si přeju, aby ta jeho holka byla úplně tuctová a aby se za každou cenu chtěla nechat změnit v upírku.

„No co co?“ Obrátila se na Esme, která nespokojeně zasténala. „Malá pomsta za to, jak mě odmítal, jak se mu moje krása zdála nedůležitá! A znáš Edwardův názor na upírství – neumím si představit nic, co ho nakrkne víc, než to, že by měl svou milovanou připravit o duši.“

Esme jen smířeně pokrčila rameny.

„Můžeš ten její kádrový profil trochu vylepšit, Esme, taky máš svou možnost,“ vybídla ji Alice.

„Tak jo,“ souhlasila mamka a po chvilce dumání mi nadiktovala:

Milý Ježíšku, ať je ta jeho láska hlavně hodná. Moc hodná.

Zamilovaně se usmála na Carlislea. Jasně, naše dobrá sudička nemůže zklamat.

Zjihlou atmosféru naboural Emmett:

„Já úplně nejvíc nesnáším, že ho kvůli tý jeho nemožný schopnosti absolutně nikdy neporazím v souboji. Teda vlastně v ničem. Takže moje podmínka bude zhruba tahle:

Milý Ježíšku! Ať je ta jeho kočka nečitelná. Teda jako ať se jí nemůže dostat do hlavy!“

Neovládnul jsem tiché hvízdnutí. „No to teda bude muset být skoro mimozemšťanka, aby tohle všechno splňovala!“
„Já myslím, že nakonec bude naprosto fajn,“ usmívala se Alice. „Ještě ty, Carlisle,“ vybídla hlavu rodiny. Hlava se zadumaně poškrábala na hlavě:

„Já chtěl původně taky jen nějaká superlativa – třeba by mohla být geniální, to by bylo skvělé, nebo by mohla být hudebně nadaná, nebo sportovkyně, aby si mohli s Edwardem chodit zaběhat, ale pak mi došlo, že s tím, co jste jí naservírovali vy, by se k ní Edward nikdy nepřiblížil. Zapomněli jste na jeho umanutost? Láska neláska, kdyby ji ohrožoval, raději by někam zmizel. Takže se Edwardovi i jeho lásce omlouvám, ale dopis doplním o následující – piš Jazzi:

Milý Ježíšku, ať je to děvče totální nemehlo a smolařka – musí se dostávat do ohrožení tak často, aby Edward prostě neměl jinou možnost, než ji neustále zachraňovat. Takže nějaká ta nehoda, možná přepadení… Nechci Ti, Ježíšku, napovídat, Ty si s tím jistě poradíš!“

Sotva Carlisle dodiktoval, ozval se bouřlivý potlesk. Emmett nadšeně zahvízdal. Jen Esme se tvářila trochu nešťastně.

„Tak kdo ještě zbývá?“ zvedl jsem k nim hlavu.

Alice se přihlásila jako vzorná školačka: „Prosím já. A teď přijde to nejtěžší. Proto jsem na začátku říkala, že si nejsem jistá výsledkem. Je tady totiž jeden zásadní detail. Nikdo z nás nechce, aby si Edward už dneska večer od někoho z nás vytáhl, co jsme vymysleli. Takže můj dovětek je následující:

Milý Ježíšku! Je to nezvyklé, ale v rámci utajení, prosím, zařiď, ať na tento dopis v okamžiku, kdy jej položíme za okno, všichni zapomeneme. Moc nás to mrzí, protože Ti pak vlastně nebudeme moct poděkovat za dárek, ale my Ti děkujeme už teď. Za nás a hlavně za našeho Edwarda.“

Znovu jsme se změnili ve vykulená oněmělá stvoření.

„No co vám zase není jasné? Proto nevím, jak to dopadne. Nevidím žádnou dívku, protože na to za chvilku zapomeneme. Ale slibuju, že když to vyjde, užijete si její… ehm… řekněme milé odlišnosti i bez vědomí, že za ně vlastně můžete!“

„Na mě to začíná být moc komplikované,“ postěžoval si Emmett. „To jsou ty nedořešené detaily,“ vzdychla si Rosalie a pohladila ho po tváři.

„Takže hotovo?“ ujistil jsem se.

„Jo a je to na tobě,“ ukázala mi Alice zdvižený palec. Vložil jsem dopis do připravené obálky, otevřel okno v jídelně a odhrnul sníh z parapetu. Bílý obdélník jsem ještě zatížil broušeným těžítkem, které stálo na baru jako dekorace. Když jsem zavřel okno a vracel se ke stolu, obrátila se ke mně Rose s nakrčeným nosem:

„Jazzi, nejsem zimomřivá, ale větrat dneska rozhodně nemusíš."

Než jsem se stihl posadit, přitočila se ke mně Alice: „Máme půl hodinky, než se vrátí Edward. Nemáš chuť roztrhat ještě jeden svetřík?“

Byl to zvláštní večer. Druhý den jsem si nemohl vzpomenout, co jsme vlastně dělali celou dobu, kdy byl Edward na lovu.

 


O tři měsíce později...


Edward


Vypadá to, jako by se proti ní všechno spiklo. Ale já už vím, že se prostě nedokážu držet dál! A ona? Ona se mě nebojí, i když ví, kdo jsem.

Dokonce se zdá, že i moje rodina mě podporuje, i když v jejich myšlenkách vidím spoustu pochybností:

Jasper nechápe, proč chci být s někým, kdo mi způsobuje taková muka žízně.

Emmett si myslí, že je nebezpečné odhalit se někomu, jehož myšlenky nedokážu kontrolovat.

Rosalie, jak jinak, zuří, že ji jsem kdysi odmítl a z tuctové lidské holky jsem mimo.

Carlisle má spoustu pochybností, jestli zrovna taková smolařka na nás nepřitáhne zbytečnou pozornost. Samozřejmě, ta nehoda u školy – bylo to na hraně…

Jen Esmeiny myšlenky jsou čisté a radostné. Jenže ona by byla šťastná, i kdyby měla Bella mezi prsty plovací blány a oko uprostřed čela.

A Alice? Ta si nemyslí vůbec nic.

Spokojeně se culí, sem tam mi pošle obraz Belly ve svatebních šatech a občas mě pochválí, že už se se mnou konečně dá žít pod jednou střechou.

Mám je všechny moc rád.

I proto mě trápí, že jsem se nedokázal zamilovat rozumněji…

 

 

 

 

 

povídky od ambry

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3 4

Karolka

7)  Karolka (06.12.2010 11:09)

Nevím, jestli začít "ááááááááách!" z toho konce nebo: z toho průběhu! Skládačka je kompletní a každý má svůj dokonalý protějšek. I Rose, i když u Emmetta zapomněla dořešit pár detailů.
Zase to bylo moc krásný čtení. Děkuju!

Nebraska

6)  Nebraska (06.12.2010 11:07)

Ambruško!
„Na mě to začíná být moc komplikované,“ postěžoval si Emmett.
Teď jen doufám, že Ježíšek pochopí, že ta černobílá kráva, co po ní tolik touží naše dítě, nemá být živá! Taky jsme v jejím dopise moc neřešili detaily

Kamikadze

5)  Kamikadze (06.12.2010 10:46)

chudák ježíšek, tomu ale zatopili
najít někoho, kdo by vyhovoval všem jejich požadavkům, to musela být práce pro vraha ne?
ale dokázal to, Edward má Bellu
a Ambra má o čem psát

Hanetka

4)  Hanetka (06.12.2010 10:46)

Ježíšku na křížku... Maruško, ty jsi nemocná, To je mi moooooooc líto... ale tohle se ti vážně povedlo! Bezvadný nápad a ještě bezvadnější provedení!

Rosalie7

3)  Rosalie7 (06.12.2010 10:42)

Ambři, to je úžasné a tak podlé! Chudáček Edward, on si vyčítá něco, za co vlastně nemůže. Oni se proti němu všichni uplně normálně nenormálně spolčili! A že si uměli vybrat, takovýhle podrazy!
Geniální, asi napíšu Ježíškovi, aby mi taky nadělil nějakýho krásnýho, velkýho a ... tak dál, no, i s těma nedostatkama(přiznávám, dostalas mě! )
P.S.: Jsem na tom líp - jen 38 stupňů

Silvaren

2)  Silvaren (06.12.2010 10:35)

Nádhera, nádhera, nádhera!!! A takhle píšeš s horečkou?! Moc krásné, originální a promyšlené -
a nedořešené maličkosti

BlackBeauty

1)  BlackBeauty (06.12.2010 10:34)

tak tohle byl opravdu mazec

«   1 2 3 4

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek