Sekce

Galerie

/gallery/Alaska.jpg

Sím, nebijte mě!

9.

Tanya byla nervózní jako pes. Vlastně spíš jako celá smečka psů. A přitom neměla důvod… Alespoň to sama sobě tvrdila. George byl jen v nemocnici na kontrole, tak proč měla pocit, že když tu courá po lese, je to chyba? Kde by taky měla jinde být? Nemohla si s ním přece v záři slunce vyjet na výlet, když tu vlastně ani není, ne? Potlačila touhu zavýt na měsíc a i tu druhou, kdy chtěla zavolat Alici, jestli náhodou něco nevidí. Telefon v kapse jí zavibroval.

Nešil, začne mě z tebe bolet hlava! Zajeď si na nákupy, uklidní tě to. A.

Ne, rozhodla se Tanya pevně. Nenakopne ten telefon, protože by mohl doletět až do města a praštit někoho do hlavy. S jejím štěstím by to byl George. Kruci! Nenadávala zrovna často, ale teď byla frustrovaná a pak… pobyt s takovou bandou jako byli tihle dřevaři, to se jednomu na slovníku prostě odrazit musí. Nákupy jí ležely v hlavě. Ráda by se trochu odreagovala a nakupování, to je přece tak skvělá odreagovaní technika…

„Kušuj, Tanyo! Bydlíš v lese, na sobě máš oblečení zaflákané jako po túře do Wisconsinu a zpátky. Nemůžeš napochodovat do zdejšího nejlepšího krámu a snažit se tvářit, že jsi tu na dovolené,“ přemlouvala sama sebe hlasitě. Místo toho hledala alternativní zabíječ času. Na lovu už byla a upřímně, víc možností tu nebylo, když George nebyl poblíž. Musela si přiznat, že jí nejen chyběl – bála se o něj.

Když o tři hodiny později zachrochtalo v dálce to jeho prapodivné vozítko a Tanya seskočila z větve, na které čekala, a chtěla se za ním rozběhnout. Když uslyšela zvuk dvou srdcí, došlo jí, že nemůže, je s ním přece Tim, který ho do města vezl. Něco hlasitě prasklo.

Bylo jí nevýslovně trapně, tak stará upírka a nedokáže se ovládat. Lítostivě se dívala na kmen přeražený v půlce. Ještěže byli všichni pryč, tohle by neušlo něčí pozornosti, byla to rána jako z děla. Auto se mezitím dochrchlalo až do tábora. Někdo vypnul řvoucí repráčky a v tu chvíli se ozval Timův hlas.

„Nechápu co se ti na té písničce tak líbilo, ale abych ti to dopověděl,“ pokračoval jako by ho George přerušil v něčem důležitém.

„Proboha, zabijte mě,“ uslyšela tichý Georgův povzdech.

„Co jsi říkal?“ zeptal se Tim, který mu nejspíš nerozuměl.

„Asi si lehnu, jsem docela utahaný,“ řekl George hlasitěji.

„Jasně. To máš z toho, že couráš v dešti,“ poučil ho Tim.

„No jasný, mami,“ vzdychl George a Tanya se kousla do rtu. Už jen slyšet je bylo vtipné, ale představa, jak se asi George tváří, když už kdo ví jak dlouho poslouchá užvaněného Tima, který by mohl řeči prodávat. To bylo k popukání a Tanya si to i přes obavy uvědomovala.

„Fajn, tak já jdu s tebou a udělám ti alespoň čaj,“ řekl Tim.

„To je v pohodě, zvládnu to sám. Už přece nejsem mrzák,“ bručel George a znělo to poněkud panicky.

„Ale já mám čas,“ namítal nezmar Tim.

„No právě, takovýho času, když dneska nemusíš makat. Nemáš něco lepšího na práci? Nebo třeba někoho?“ Tanyu zamrazilo z toho, jak se jeho tón změnil. Zjemněl, medově se protáhnul a přímo sváděl. Přistihla se, že – upír, neupír - jí z něj měknou kolena. Kroky se zastavily.

„No, je pravda že… víš, ta bruneta z baru… prý mám zaskočit…“ soukal ze sebe trochu nesvůj, ale George se toho chytnul.

„Vidíš, co se tu budeš zdržovat se mnou. Klidně si vezmi tu moji kraksnu a vrať se do města, nikomu to neřeknu,“ pobízel ho.

„Fakt?“

„Jasně a už plav,“ vybízel ho George, který zněl čím dál šťastněji.

„Tak dík, jsi kámoš Georgi!“ Uslyšela plácnutí a domyslela si, že to dal Tim Georgovi najevo svou vděčnost plácnutím do ramene. Chlapi, kroutila hlavou. Během minuty nastartovalo chochtadlo a vydalo se i s natěšeným řidičem směrem zpátky k městu. Klaply dveře. Několik kroků zadunělo po dřevěné podlaze, pak zavrzala postel a ozval se povzdech. Déle čekat nevydržela, během vteřiny stála za dveřmi. Nevěděla, jestli zaťukat nebo ne, ale předtím přece taky neťukala. Pootevřela dveře a vklouzla dovnitř. Ležel natažený na posteli s levou rukou hozenou přes oči, jedna noha mu trčela přes okraj a druhou měl spuštěnou z boku až na zem. Pořád měl boty.

Vypadal ztrhaně, ale pravou ruku už neměl ničím obalenou a fixovanou. Ležela mu jen tak na břiše a vypadala prostě zdravě. Tanya si oddechla a usmála se. Nečekala takovou úlevu, věděla přece, že se mu ta ruka uzdraví.

„Jsem si říkal, že mám až moc velký klid,“ zabručel George z postele. Podívala se na něj, ale byl pořád ve stejné pozici s rukou přes oči.

„Jak o mně víš?“ zeptala se překvapeně. Pousmál se.

„Voníš,“ odpověděl prostě, pořád s úsměvem. Musela si třikrát připomenout, že není puberťačka, aby s ní jedno slovo tak zamávalo. Ona přece ví, že voní. Jistěže voní, musí vonět, je přece lákadlo pro oběti. Ale on si myslí, že ona voní! V duchu výskala, jako zběsilá.

„Nechceš mě tu?“ Reagovala místo odpovědi na předchozí narážku. Konečně se na ni podíval, i když jen malou škvírou, kterou si vytvořil nadzvednutím paže.

„Nic takového jsem neřekl.“ Rozhodla se to dál nepitvat, i když její ženská stránka chtěla rozvést debatu na téma, jak ji odvrhuje, jen aby jí to vyvrátil. Ze zkušenosti ale věděla, že to jsou nebezpečné vody. Došla k němu a posadila se na Timovu postel.

„Co ti řekl doktor?“ zeptala se. Musel tu ruku dát pryč úplně, aby na ni teď viděl a ona zavrněla spokojeností. Jeho oči vyzařovaly – no když už ne štěstí, tak spokojenost určitě.

„Co myslíš, že mi řekl?“ zatvářil se uličnicky. Musela dvakrát mrknout, jestli se jí to náhodou nezdá nebo nemá vidiny. Tenhle výraz si u něj nedokázala ani představit a vidět ho, to bylo… no páni.

„Předpokládám, že špatná zpráva to nebyla, jinak by ses netvářil takhle, mávla k němu rukou.

„Jak se tvářím?“ zeptal se.

„Jako kocour, co se dostal do naditého špajzu,“ vysvětlila trochu zaskočeně, protože si zrovna nevzpomněla na přesnější příměr. Rozesmál se.

„Tím myslíš spokojeně?“

„Ano, spokojeně,“ přisvědčila. Zakroutil hlavou, ale přisvědčil:

„Jsem spokojený. Doktor řekl, že se mi ruka plně zregeneruje,“ naznačil prsty uvozovky k posledním dvěma slovům.

„To jsem ráda,“ usmála se na něj Tanya. Všední a nudná odpověď došlo jí okamžitě, ale byla upřímná tolik, jak to jen šlo. George to poznal.

„Díky. Nenudila ses tu tak sama?“ zeptal se. Rozesmála se.

„Nejsi odpovědný za moji zábavu,“ poznamenala, protože ho prokoukla. Trochu se zamračil, ale rty měl stále stočené do úsměvu.

„To neříkám,“ bránil se. Ušklíbla se. „Dobře, přiznávám, že mi přijde jako bych tě zanedbával,“ zahučel neochotně.

„To je od tebe milé, ale nemusíš si dělat starosti. Většinou se zabavím,“ pousmála se na něj.

„A jak?“ ptal se.

„Lovem,“ odpověděla a až moc pozdě jí došlo, co řekla. Ztuhla. Zkoumavě si ji prohlížel.

„Zabíjíš pro zábavu?“ zamračil se. To zamračení mu vrátila.

„Ne, musím se něčím živit,“ vysvětlila neochotně. Uvolnil se.

„Proč jsi něco neřekla?“ zeptal se.

„Protože bys mi nemohl pomoct, neživím se tím, co vy,“ zabručela zase o něco méně ochotněji, jenže dobrá výmluva ji ne a ne napadnout. Měla si nějaké odpovědi připravit do zásoby. Proč ji to jen nenapadlo?

„Čím tedy?“

„Zvířaty a už toho vyptávání nech,“ vyzvala ho. Švihnutím se posadil. Bylo to tak ladné, že se zdálo, jako by se pohyboval upír. Představila si, jak pod tím tričkem asi jeho svaly pracují a ta představa ji málem donutila slintat.

„Vysvětlíš mi alespoň, proč tvoje oči mění barvu?“ zeptal se tónem, jako by věděl, že odpověď nedostane.

„Fajn,“ řekla a naprosto tak ohromila sama sebe. „Pokud mě ovládne nějaká emoce nebo touha po něčem, oči mi ztmavnou.“ Překvapeně na ni zíral. Přemýšlela, jestli ho víc odrovnala odpověď nebo to, že mu ji vůbec dala.

„A co je to teď?“ ozval se po chvíli.

„Nemyslím, že bys to chtěl vědět. Navrch je to poněkud osobní otázka,“ odsekla, ale pořád slušným tónem.

„Tvoje otázky jsou taky osobní, nemyslíš?“ opáčil. Zarazila se. Měl vlastně docela pravdu. On jí odpovídal ochotně. Nebo spíš, odpověděl jí pokaždé, i když občas ne úplně nadšeně. Jenže, nemůže mu přece říkat, že jí chybí sex.

„Ale tohle je něco jiného.“ Kroutila jako žížala. Zakroutil hlavou.

„Nemůže to být nic tak strašného. Kdyby to byla negativní emoce, pochybuju, že bys tu se mnou seděla, když máš možnost odejít. Takže, je v tom něco jiného?“ zvedl se a došel si se sklenicí do koupelny pro vodu. Všimla si, že ji pořád držel v levé ruce. Taky jí došlo, že jí dává šanci říct mu to, aniž by se na něj musela dívat. Byl ohleduplný, až jí to bralo dech. Kde se takovíhle chlapi kupují? Okamžitě si mohla odpovědět – takoví už nejsou na skladě. Třikrát se pořádně nadechla.

„Sex,“ řekla. Zakopl o práh a do koupelny vpadnul. Něco bouchlo a zařinčelo sklo.

„Kurva!“ ozvalo se tlumeně. Tanya vystrašeně ztuhla. Ublížil si? Automaticky zadržela dech. Po chvíli vykoukla a držel se za hlavu. Jenže jako by byl mimo, jen na ni zíral.

„Cos to říkala?“

„Teče ti krev?“ zeptala se a vypotřebovala tak všechen vzduch v plicích.

„Ne. Ale to předtím…?“ nechal vyznít větu do ztracena. Tanya se volně nadechla. Měl pravdu, žádná krev cítit nebyla. Ale on její sdělení viditelně nechtěl nechat jen tak odeznít. Stoupla si a otočila se k němu zády. Měla štěstí, že před ní bylo malé okno a ona nemusela koukat do zdi. Bylo by to poněkud trapné.

„Proboha, Georgi, já nejsem svatá. Jsem žena a mám svoje potřeby, které jsem už nějakou dobu neuspokojila. Jsi sexy chlap a občas je prostě těžké se na tebe dívat a zároveň si uhlídat myšlenky. To je všechno, nic víc v tom nehledej,“ řekla a považovala tím téma za uzavřené. Jenže v duchu se klepala jako sulc. Nemohla tohle říct chlapovi, který přišel o rodinu a pak doufat, že to vezme klidně nebo snad dokonce pozitivně. Jen doufala, že ji odsud nevyžene a ona bude mít možnost odejít se svou hrdostí nezašlapanou do země.

Odkašlal si, ale neřekl nic. Místo toho slyšela, jak si ze skříňky bere hrnek a pak v koupelně natáčí vodu. Sbírání střepů, které pak položil na linku u plotny. Došel zase až k posteli a posadil se. Pořád mlčel, bylo to horší, než kdyby mluvil. Měla pocit, že samým očekáváním snad vybouchne. Nakonec si ale jen povzdychla.

„Nemůžu uvěřit, že jsem ti to řekla. Nemohl ses smířit s nevědomostí? Bylo by to pro oba lepší,“ poznamenala.

„Jsem rád, žes mi to řekla.“ Nevěřícně se na něj podívala. Vypadal úplně v pohodě a upíjel z hrnku, opřený o zeď.

„Co prosím?“ zeptala se.

„Zdáš se reálnější, skoro mám pocit, že jsem si tě nevymyslel,“ řekl spokojeně.

„Ty, co-? Ty si myslíš, že jsem tvoje představa?“ nechápala.

„Občas,“ přikývl.

„Nezbláznil ses?“ zeptala se.

„Jo, na to se sám sebe taky ptám každý den,“ přikývl s pousmáním. Dívala se na něj naprosto šokovaně. Myslela si, že ty ptákoviny s halucinací už ho přešly. No, dobře, teď povýšila na představu, ale i tak. Něco jí napadlo. „Dost by se toho pak vysvětlilo.“

„Takže představa?“ přesvědčovala se. Pokrčil rameny. Měla by mu poskytnout důkaz ne? Může si za to sám. Ona je skutečná a nikdo jí nebude tvrdit, že není. Jediným pohybem ho vytáhla na nohy a jeho ruce si obmotala kolem pasu. Natlačila ho na zeď a natiskla se na něj. Vykulil oči. Vytáhla se na špičky a přitáhla si jeho hlavu blíž. „A udělala by tvoje představa tohle?“ zeptala se, těsně před tím, než mu přitiskla své chladné rty k jeho horkým. Jenže místo pocitu zadostiučinění ji zasáhla horoucí touha. Voněl, a když mu rty obkroužila jazykem, jeho chuť se jí rozlila tělem jako balzám. Z paměti se jí vynořila vzpomínka na čerstvě upečený chléb a na to úžasné teplo…čeho? Domova? Na jazyk se jí dralo zasténání. Došlo jí, že to není správné. Kruci, co správné, tohle byla chyba a velká! Rychle se od něj odtrhla, jenže on ji pevně svíral okolo pasu s prsty zatnutými do jejího svetru. Nevypadal, že ji chce pustit, byl omámený. Přesto se mu vymanila ze sevření, a když se za ní zabouchly dveře, měla pro sebe už minimálně šest velmi nepěkných pojmenování.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Bosorka

18)  Bosorka (28.08.2012 23:02)

áááááááááááááááá

SarkaS

17)  SarkaS (30.03.2012 20:13)

Já jsem ráda, žes to nevydržela, věříš? :D Děkuju

DenyFish

16)  DenyFish (30.03.2012 19:42)

Říkala jsem si, že Ti okomentuju jen první a poslední kapitolu... ale tady to nejde vydržet- áááááááááááách! On je opravdu k sežrání!!!! a Tanyu začínám mít opravdu ráda ...je to supr, jedu dál

miamam

15)  miamam (11.11.2011 20:50)

Uaaaauuuu.... (Nebo spíš: "Háááúúú"?? Páč nevim, jestli spíš plesat, nebo úpět) btw Alicina intervence mě strašně pobavila A Georgeovi se nedivím, být jím, taky mám pocit, že šílím. To by chtělo, aby Tanyu viděl taky někdo další, ale to by zas nemuselo bejt bezpěčný...hmmm ...

14)  Scherry (26.09.2011 15:01)

13)  Anna43474 (25.09.2011 02:41)

To holka trochu nezvládá Taková psychická labilita :D
Tak jsem zvědavá, kdy se George nechá přesvědčit, že ona není sen
Tahle povídka se tak skvěle čte
Letím dál
TKSATVO

Paja

12)  Paja (13.09.2011 21:21)

Jéééé, Tanyo, kam zdrháš??!! Tohle se ale jako nedělá, to vůbec není hezké, takhle nás natěšit, nažhavit a pak šup, ledová sprcha Chjo, no uvidíme jak se budou chovat příště

SarkaS

11)  SarkaS (13.09.2011 13:42)

Nossko, jsem moc ráda, že už je to dobré No Tanya a komplex? Tam jich bude
Fanny, tohle bylo neomylem, i když uznávám že by si za tu sdílnost asi nejradši nafackovala :D
Lipi, já? Já nic, já pisálek
AMO, svírat se dá i jednou rukou :D Tim je v mnoha ohledech nevinný, jen je na zabití
Twilly, já datluju jak o život
Kristiano, to je radosti :D a já čekala za ten útěk spíš sprda

Kristiana

10)  Kristiana (12.09.2011 19:50)

He? Dala mu pusu a zdrhla? Dala mu pusu!
Co blbne?! Co zdrhá?!

Twilly

9)  Twilly (11.09.2011 22:39)

hele, ženská, kam běžíš!!!! A co George? A co my?... Tak Šári, doufám,že už píšeš, kotě!

AMO

8)  AMO (11.09.2011 22:11)

No jejky, jejky... Žorž je skoro zdráv na tlapičkách a koukám, že mu fungují dobře - on ji pevně svíral okolo pasu s prsty zatnutými do jejího svetru Se nám nezdá(prý přihřátý módní návrhář), teplo tam bude, ale úplně od jinud
Jo, malinko ji akceptuji a uděluji milost!!!
Jen Tima jsem si představovala více nevinně... Stejně je to ukecaný a milý pako.

Lipi4

7)  Lipi4 (11.09.2011 21:15)

Šáriku , co mi to děláš?????????? *hysterical ... naprosto dokonalá kapitolka, kterou si dám před spaním ještě jendou

Fanny

6)  Fanny (11.09.2011 20:59)

No Tim úpně přesně jsem věděla jak se cítí a zároveň tváří A ten konec, Tanya mu taky vyklopí omylem a nebo taky neomylem, skoro všechno:) :) :D


Nosska

5)  Nosska (11.09.2011 19:30)

Teda, to mi přijde jak Edwardův komplex - udělat něco napůl, zazmatkovat a utéct, ví se jistě, že to není jeho opravdová sestra??:D :D :D
Chudák George, tak dlouho poslouchat Tima, to bych pak taky vykopala
Jinak, poslušně hlasím, že už jsem doma, byly to jen problémy se žaludkem
Tak se nám pilně uč, ať máme pořádný počteníčko

KalamityJane

4)  KalamityJane (11.09.2011 15:55)

já říkala, že jsem byla tak nervózní z děje, že se nemůžu soustředit na opravy! příště to projedu víckrát. Kapitola jako obvykle senzační a konec jsem celej proslintala. Několikrát...

Ajjinka

3)  Ajjinka (11.09.2011 15:48)

To asi neměly, ale byly

SarkaS

2)  SarkaS (11.09.2011 15:44)

Ajjinko prošlo to přes korektorku, tak by tam žádné chyby být neměly

Ajjinka

1)  Ajjinka (11.09.2011 15:30)

Pozor na ji/jí, mě/mně a čárky ve větách ;)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek