09.03.2011 [21:30], Evelyn, ze série Lotr, komentováno 46×, zobrazeno 7360×

Tak jo, tak akčnější část se mi sem opět poněkud nevešla :-) (shy)

Miluje mě? Edward Cullen, pan Nadřazenost sama, mě miluje? Cítila jsem, jak mi červeň stoupá do tváří, srdce buší a ruce úplně zledovatěly. To není možné! Nemůže mě milovat. Vždyť on je… no prostě on a já jsem tak obyčejná!

Dívala jsem se na něj a nemohla uvěřit tomu, že je to pravda. Určitě si ze mě dělal legraci. Bože, určitě to nemyslí vážně. Sice už jsme spolu spali, několikrát, a nemusel by mi lhát, ale nejspíš k tomu měl nějaký záhadný důvod. Třeba se vyžívá v týrání. Muže mučí fyzicky a pak je zabije a ženám ubližuje psychicky a ty pak touží, aby byly raději mrtvé. Třeba to byl nějaký druh sadismu.

Zamračila jsem se na něj, snažila jsem se přijít na to, proč mi tohle dělá. Proč je chvíli naprosto báječný a skvělý a pak tu hezkou chvíli takhle pokazí. Do háje, kdyby mi nevyznal lásku, bylo by mi tak krásně! Podařilo se mu mě unavit a zbavit přebytečné energie i těch nepříjemných myšlenek. Mohla jsem klidně a spokojeně usnout a nechat si zdát o dalších něžnostech. Ovšem bez smyšlených slůvek o lásce. Mohla jsem si hýčkat svou maličkou, zakřiknutou naději, že mu na mě záleží a svým způsobem mě má i rád. Jenže on si musel vymyslet, že se do mě zamiloval… Vždyť to bylo úplně směšné. Nikdo se nezamiluje tak rychle a navíc do někoho, kdo s ním hned druhý den známosti ochotně skočí do postele. Nikdo, až na mě, samozřejmě. A když jsem se mohla zamilovat já, není přeci úplně vyloučené a nemožné, aby se to stalo i jemu.

Možná nelhal… Zatraceně, co když mi nelže? S tou myšlenkou mě zaplavila vlna tepla. Je to šílené, bláznivé a hraničí to se světem fantasie, ale co když je to vážně pravda a to, co k němu cítím, je vzájemné?

,,Bello, já vím, že je moc brzo a neznáme se tak dobře, jak bychom asi měli, ale mám tě rád. Víc než rád. Nechápu, cos to se mnou udělala, ale nedokážu na tebe nemyslet. Nedokážu se neusmívat, když si vybavím tvou tvář, a poslední  dva dny se usmívám skoro pořád. Nedokážu se od tebe držet dál, i když by to pro tebe bylo lepší a bezpečnější. Chápu, že ty to tak asi necítíš, a upřímně se nedivím, že někoho jako já nechceš, tedy mimo jisté aktivity, ale musel jsem ti to říct,” šeptal naléhavě.

Zmocnila se mě euforie. Absolutní štěstí. Chtělo se mi smát se. Edward si myslel, že já jeho nemám ráda. Že jsem tu s ním jen proto, že si chci užívat a s někým, z koho nebezpečí přímo sála, se mi to zdá být víc vzrušující. Hlupáček.

Zvedla jsem se na lokti a chystala se mu říct, že jsem na tom úplně stejně jako on. Než jsem se stačila nadechnout, Edward vyletěl z postele. Doslova vyletěl. Vyvinul tu svojí superrychlost. V jednu chvíli ležel vedle mě a byl na dosah a v další stál u nohou postele, od pasu dolů zabalený do deky.

,,Nemusíš chodit nikam pryč, potřebuješ spát a já ne. Takže tady klidně zůstaň a já odejdu. Už tě nebudu hm, obtěžovat. Omlouvám se,” drmolil a díval se do země.

Ehm, cože? Zamrkala jsem a zatřásla hlavou, ale stejně jsem nepochopila, co dělá a o čem mluví. Jak tohle může dělat?! Napadlo mě, že má problém s rozštěpenou osobností. Jo, to by hodně vysvětlovalo. O schizofrenii jsem nic moc nevěděla, ale takhle nějak jsem si ji představovala.

,,Já… budu v pracovně, kdybys něco potřebovala,” zamumlal a pomalu se ke mně otočil zády a odcházel. Nešel rovně a svižně, vůbec nevypadal sebevědomě a jistě jako jindy. Ramena měl svěšená a působil ztrhaně a unaveně.

,,Edwarde,” zašeptala jsem tak tiše, že mě až překvapilo, když se u dveří zastavil. Neotočil se čelem ke mně a pro mě tak bylo snazší říct, co jsem chtěla.
,,Nevyznám se v tobě. Ani trochu se v tobě nevyznám. Jsou chvíle, kdy bych tě něčím nejraději pořádně praštila po hlavě, ale pak jsou chvíle, kdy po ničem netoužím víc než po tobě. Po tvé blízkosti. Tak nějak jsem se taky zamilovala,” poslední větu nebylo už téměř slyšet.
Tváře mi hořely a nedokázala jsem se na něj dívat. Ani na jeho záda. Sklopila jsem oči k zemi a jenom tiše doufala, že se mi teď nezačne smát a neoznámí mi, že si ze mě udělal dobrý den a já mu na to skočila a spolkla to i s navijákem.
Nevysmál se mi. Během zlomku vteřiny se od dveří přemístil zpátky ke mně. Vzal mou tvář do dlaní a já cítila jeho pohled. Neodolala jsem a zvedla k němu oči. Pár sekund jsme se na sebe jen dívali. Najednou mě líbal. Objala jsem ho kolem krku a přitáhla si ho blíž k sobě. Zasmál se.
,,Neřeklas to jen proto, abych se necítil hloupě a trapně, že ne?” ujišťoval se, ale už s úsměvem.
,,Tak teď jsi mě odhalil,” vzdychla jsem, usmála se a políbila ho.

Bylo mi nádherně. Vědomí, že muž, kterého miluju, mě nebere jen jako postelové povyražení pro pár nudných dní, mě povznášelo a způsobovalo mi příjemnou závrať. Každý jeho dotyk, každý jeho polibek, každé jeho pohlazení jsem vnímala mnohem intenzivněji než kdy dříve. Chvěla jsem se rozkoší i štěstím. Znovu se se mnou miloval, pomalu, něžně a se šeptanými vyznáními. A bylo to ještě lepší než prvně.


Spala jsem tvrdě jako už dlouho ne. Zdálo se mi o Edwardovi. O nás. O chození do kina a na procházky. O večerním tulení se u krbu a vyprávěním si o prožitém dni. O společných nocích.
Vzbudila jsem se odpočatá a s báječnou náladou. Hodiny u postele ukazovaly půl deváté ráno. Sluníčko už nesvítilo. Slyšela jsem šumění deště. Tak trochu jsem předpokládala, že Edward bude ležet vedle mě. Říkal mi sice, že nespí, ale být se  mnou přes noc jistě mohl. Nebo mě mohl nechat si to myslet a přijít až k ránu. Mrzelo mě, že jsem sama.

Oblékala jsem se a seběhla po schodech do obývacího pokoje. Byl prázdný a dveře pracovny zavřené. Tentokrát jsem neváhala a nesbírala odvahu. Zaťukala jsem a bez vyzvání vstoupila.
Edward seděl v koženém křesle za mohutným pracovním stolem před otevřeným notebookem, v jedné ruce cigaretu a ve druhé skleničku whisky. Poloprázdná láhev stála na kraji stolu. Popelník téměř přetékal.
Zamračila jsem se na něj. Nebyla jsem si jistá, jestli ho teď už můžu za kouření pokárat. Vždycky jsem to považovala za odporný zlozvyk a nelíbilo se mi, jak moc mu Edward propadá. Nesnášela jsem pach cigaret. Jako kdyby to věděl, típl nedokouřenou cigaretu a zaklonil se, aby pootevřel okno.
,,Vyspala ses dobře?” zeptal se a zaklapl notebook. Třásla jsem se zvědavostí, co na něm dělal, že tak zjevně nechtěl, abych to viděla, ale nezeptala jsem se. Místo toho jsem se usmála.
,,Báječně. Unavovací metoda stoprocentně zabrala. Co jsi dělal v noci ty?”

Došla jsem až k němu a když se kousek posunul od stolu, posadila jsem se mu na klín. Usmál se na mě a dal mi pusu na nos.
,,Pracoval a řešil problémy. Nakonec to nebude tak horké, jak se původně zdálo. Naboural jsem se do databáze policie i emailů mých pokerových kolegů. Jediní dva svědci toho, co se stalo, byli u Horacia nováčci a neznají mě. Slyšeli sice mé jméno, ale Edward v našem světě nejsem jediný. Byla tam tma, oni se předtím kapku posílili alkoholem a teď mě popisují jako dvoumetrového vazouna a pravděpodobně bývalého profesionálního boxera nebo wrestlera. Nevědí, co vlastně viděli. Díky jejich strachu a fantasii jsem povyrostl a zesílil. Někteří jistě tuší, že jsem to byl já, ale nemají se o co opřít, aby mě veřejně obvinili nebo si to se mnou vyřídili někde stranou, jako to měl v úmyslu Horacio,” na okamžik se odmlčel a pak se široce usmál. ,,Z tebe udělali spoře oděnou blondýnu.”
Nechápavě jsem na něj zamrkala. Já tam byla taky. Viděla jsem a slyšela, co se dělo. Jistě, neviděla jsem Edwarda poprvé, ale k dvoumetrovému boxerovi měl prostě daleko.
,,Umím manipulovat s lidskou myslí. Když vím, co se člověku honí hlavou, je snadné ovlivnit tok jeho myšlenek i závěr, ke kterému dojde. Někdy ale není ani tohle potřeba. Bello, já bych měl patřit jen do hororů a nočních můr. Téměř nikdo v moderním světě už na bytosti, jako jsem já, nevěří. Když se s námi střetnou tváří v tvář, většinou to dopadne tak, pokud přežijí, že si skutečnost poupraví. Je pro ně pak snazší nepřipadat si jako blázni,” vysvětloval mi a natáčel si přitom pramen mých vlasů na prst.
,,To zní, skoro jako kdybys něco takového očekával,” podotkla jsem.
,,Nečekal jsem to, ale doufal jsem, že by to tak nějak mohlo dopadnout,” pousmál se.
,,Takže nemusíme být zavření tady a můžeme ven?” ujišťovala jsem se a asi jsem zněla nadšeněji, než se Edwardovi líbilo.
,,Dneska ještě ne. Tedy, ty tu zatím zůstaneš, já musím hm, pracovat. Pokud bude všechno v pořádku, zítra můžeš jít, kam budeš chtít.” Zase pro změnu zněl chladně a odtažitě.
Vzdychla jsem a vstala. Pohádka skončila. Báječný a milý Edward se rozplynul a místo něj tu byl opět můj starý známý Edward, Já První.
,,Pokud bys ale chtěla třeba náhodou zůstat, byl bych rád,” zamumlal jen velmi špatně srozumitelně. V duchu jsem se neubránila úsměvu. Začínala jsem mít pocit, že někde hluboko v sobě je Edward vlastně docela jiný, než se na první pohled zdá.
,,Chtěla bych jít do školy a sejít se s Ann, ale večer bych se sem ráda vrátila.”
Edwardova tvář se uvolnila, rty se roztáhly do širokého úsměvu a oči se rozzářily.  


Snídala jsem těstoviny s boloňskou omáčkou a Edward mě pozoroval. Seděl u stolu naproti mně, ale nic nejedl, ani nepil.
,,Kromě whisky ti nic nechutná?” zeptala jsem se s plnou pusou.
,,Whisky mi nechutná, necítím její chuť. Skutečně si vychutnám jen krev,” odpověděl popravdě. Okamžitě jsem přestala žvýkat. To o krvi byla informace navíc. Vážně mi bylo líp, když jsem o tom nevěděla.
,,Promiň, to jsi asi nechtěla slyšet, že. S tebou je hrozně lehké zapomenout,” pousmál se omluvně. ,,Kromě krve nemusím nic jiného jíst ani pít. Whisky je jen zvyk ze starých časů.”
,,A cigarety?”
,,Uklidňují mě, ne jako člověka. Nikotin na mě nepůsobí, ale zaměstnají ruce. Snadněji s nimi zapadnu mezi ostatní,” pokrčil rameny.

V pracovně se mu rozezvonil telefon. Skousla jsem si ret a sklonila hlavu. Edward odešel a zavřel za sebou dveře. Dosnídala jsem a umyla po sobě nádobí. Uvařila jsem si čaj a uvažovala, co budu celý den dělat. Pochopila jsem, že budu sama, takže Edwardova metoda zaměstnání se nepřicházela v úvahu.

Převlečený do dalších ze své sbírky obleků se vrátil do kuchyně a spěšně se se mnou rozloučil. Políbil mě a slíbil, že se vrátí do sedmi večer. Mezi dveřmi mi ještě prozradil, že v pracovně má knihovnu a pár titulů by mě snad mohlo zaujmout.
Zaujalo. Vlastnil první výtisky meziválečných detektivek. Zatopila jsem v krbu, přinesla si do obývacího pokoje peřinu a konvici s čajem. Uvelebila jsem se s první knížkou na pohovce a začetla se.

Byla jsem ponořená do světa smetánky a jejích drobných skandálů. Mladší syn bohatého továrníka se zakoukal do krásné mladé služky z Irska a i přes odpor společnosti se s ní chtěl oženit. Někdo ovšem nestál o skandál a služtičku otrávil arsenem. Hádala jsem, kdo je vrah, a téměř po každé přečtené stránce měnila názor. Při závěrečné scéně, kdy policejní komisař shromáždil celou rodinu v salonku jejich vlastního domu a chystal se označit pachatele, někdo zazvonil.
Šíleně jsem se lekla.

Do háje, sakra! Kdo může zvonit? Edward mi neříkal, že by za ním někdy někdo chodil. Někdo, kdo by se ho chtěl zbavit, by určitě nezvonil. S bušícím srdcem a rozklepanýma kolenama jsem došla ke dveřím. Neměla bych otevírat. Je to hodně špatný nápad. Otočila jsem se a po špičkách se vydala zpátky k pohovce. Zvonění se ozvalo znovu. Tentokrát delší. Znělo naléhavěji.
Třeba se něco stalo Edwardovi… Kukla do čela mu sice nic neudělala, ale to s dřevěným kůlem do srdce může být pravda. Nebo ho možná zatkli. Ani on není neomylný a mohl se splést. Nebylo přeci úplně vyloučené, že nás viděl ještě někdo. Někdo, kdo Edwarda přesně popsal a pomohl k jeho dopadení. Zatraceně, musela jsem otevřít.

Zeptat se přes dveře, kdo je za nimi, mě napadlo až v okamžiku, kdy jsem otevřela a uviděla krásnou černovlásku. Byla perfektně upravená, na první pohled draze oblečená a jednoduše nádherná. K Edwardovi by se jistě hodila víc než já. Žárlila jsem a okamžitě mi byla nesympatická. Vedle ní jsem vypadala ne obyčejně, ale uboze. Džíny, tričko a vlasy v culíku. Skvělé! Netoužila jsem se setkat s některou z Edwardových známostí za žádných okolností, ale tohle bylo až ponižující.

,,Ahoj Bello, jsem Alice, Edwardova sestra. Prosím, neptej se, proč, ale musíš se mnou okamžitě odejít.” Podle výrazu tváře si nedělala legraci.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2 3   »

26)  tessa (10.03.2011 05:52)

Nejdříve romantika, jak blázen. Jejich vyznání, kdy Bella nevěděla, jestli je to fakt, nebo je to jenom nějaký blbý vtip a netrpělivý Edward, který je fakt trotl. Nejen, že drmolí, až mu není rozumnět, ale také jí ještě neřekl pravidla upířího světa a tak nějak čekám, že se tam nyní má objevit Aro s gardou. Nebo snad jeho bývalé milenky? A nejlepší (nejhorší) na té celé situaci by bylo, kdyby Edwarda dostali a nyní by mu chtěli prohledat dům a všechno co vlastní!

Mám plno otázek, ale žádná odpověď.

Kapitolka naprosto nádherná a já netrpělivě čekám na další dílek. Věřím, že ještě více zamotávající, než tenhle.

25)  Twilly (10.03.2011 00:02)

A jejeje... nááááááááhodou, není to tak úplně neakční, co ten konec, drahoušku??? Ale ta vyznání a ty situace "PO"... no nádhera. Potěšeníčko a pohlazeníčko pro duši, moje drahá, to rozhodně

23)  krista81 (09.03.2011 23:50)

Jéé, další dílek

Ten druhý odstaved mě odrovnal, poprskala jsem si celý monitor
a pak to její vyznání a romantika
a pak zase ta jeho práce

Celá kapitolka taková romantická a láskyplná a nakonec Alice - co se stalo, že musí hned pryč??

Moc se těším na další

22)  semiska (09.03.2011 23:43)

Nádhera, on si fakt myslel, že by se mu za to vysmála??? Ona, která ho zbožňuje stejně jako my od prvního okamžiku, kdy jsme se s ním setkaly... to by bylo přece nemožné... Ale i váhavý zamyšlený Edward je supr. Co nám věští příchod Alice? PRoč musí odejít???
Snad se jí nic nestane...

21)  plyshovymedvidek (09.03.2011 23:41)

Jsou úžasní.
A Ty ještě víc srdíčko

20)  julie (09.03.2011 23:40)

Šílená Bella...nesmí z domu ani na krok...i veškerá cvičení musí vymýšlet uvnitř ... ..ale na zazvonění otevře další,prosím

17)  bb119 (09.03.2011 23:24)

neakční ovšem naprosto nádherný dílek, plný citů
ale za ten konec bys zasloužila! takhle mě napínat, co se děje, že musí okamžitě odejít?
asi neprozradíš, kdy bude další?

16)  Janeba (09.03.2011 22:34)

Haňulínku, znovu naprosto neakční kapitolka, plná jenom roztomilých vyznání lásky, unavovacích cvičení pro lepší spánek a najednou bum a je tu Alice, která odvádí Bellu pryč!! To se přece nedělá, Honem další nebo mě připravíš o rozum!!!Skvělá nádhera, děkuji!!!
Děkuji!!

13)  Linfe (09.03.2011 22:20)

Ježkovi koule....Alice...co co co co co? Doufám, že to bude ok!!!

11)  Abera (09.03.2011 22:19)

Krásný

9)  Lenka326 (09.03.2011 22:04)

To bylo tak krásné, nevím, kdo byl víc nervóznější z vyznání a z možnosti, že ho ten druhý taky miluje. Už to vypadalo tak romanticky, že se začnou sžívat, no ale, je to tady, slibovala jsi nám akci, tak tu máme naši vševědoucí Alice. Jsem zvědavá, co Belle hrozí.
Díky a těším se moc na další

«   1 2 3   »