19.02.2011 [22:15], Evelyn, ze série Lotr, komentováno 38×, zobrazeno 6829×

U Edwarda

 

15 +

Očekávala jsem, že Edward bude bydlet luxusně, ale skutečnost daleko předčila mé představy. I přes jeho rychlost a styl jízdy jsem jeli skoro půl hodiny, než se před námi objevila masivní kovová brána. Edward z kapsy vytáhl čipovou kartu a přiložil ji k zařízení na stěně u brány. Ta se následně otevřela a my se ocitli v malém království, které bylo pečlivě chráněno před obyčejným, nebohatým zbytkem města.

Připadala jsem si jako Alenka v říši divů. Tolik přepychu jsem v životě neviděla. Areál měl rozlohu možná jako celé Forks, ale tím veškerá podoba končila. Prostředkem vedla asfaltová cesta, po jejíchž stranách se nacházely jednotlivé rezidence. Než jsme zastavili před tou Edwardovou, napočítala jsem jich jedenáct. Jeho byla úplně poslední a k mému překvapení nejmenší. Přesto byla velká asi jako pět tátových domů.

Pomohl mi vystoupit z auta a já se neubránila ohromenému zírání kolem sebe.
,,Páni,” vydechla jsem a on se usmál.
,,Jo, to jsem si taky říkal, když jsem to tu viděl prvně. Vítej v nejlépe zabezpečené obytné části Pullmanu, místu, kde žijí vážení politici vedle někoho, jako jsem já. Bezpečnostní kamery ale nehledej. Nejsou tu. Stejně jako já, i zbytek zdejších obyvatel si nade vše cení soukromí. Bylo by nanejvýš nevhodné, aby se někde v bulváru objevily fotky šťastně ženatého ředitele jisté sítě bank, jak si užívá s loňskou finalistkou Miss na zahradní houpačce u domu, kde žije s manželkou a třemi dětmi.”

Možná mi spadla brada a možná taky ne. Každopádně mi na ni Edward položil prst a velmi pomalu jej sunul až k mým rtům. Bylo to tak nečekané, že jsem ani neměla čas uvědomit si, jak je najednou blízko. Obkroužil křivku mým úst prstem a pak ho nahradil svými rty. Políbil mě jen letmo, ale i přes to se se mnou zatočil celý svět.

,,Nechceš se teď podívat ke mně?” zašeptal mi do ucha a jeho dech mě polechtal na krku.
Pár vteřin mi trvalo, než jsem se upamatovala, jak se používají hlasivky. Kývla jsem hlavou a roztřeseným hlasem souhlasila.

Vzal mě za ruku a propletl své prsty s těmi mými. Drobné vlnky velmi příjemného horka se ze spojení našich dlaní šířily do celého mého těla. Nikdy bych nevěřila, jak těžké může být jít, aniž bych zakopla a skácela se Edwardovi k nohám.

Edwardův dům k němu dokonale pasoval. Moderní, elegantní a jednoduše krásný. Veškeré zařízení bylo účelné a z přírodních materiálů. Celé spodní patro tvořila obývací místnost s krbem, obrovskou pohovkou a klavírním křídlem na vyvýšeném pódiu. Zadní stěna domu byla prosklená a odkrývala tak pohled na rozlehlou zahradu s bazénem a hory v dálce. Edward mi pomohl sundat kabát a vyzval mě, ať se chovám jako doma. Okouzleně jsem přešla přes pokoj až ke dveřím na terasu a vychutnávala si výhled i jedinečnou atmosféru, kterou poskytoval.

,,Nevím, co piješ, ale tohle červené víno by ti mohlo chutnat,” objevil se vedle mě a podal mi sklenku naplněnou temně rudou tekutinou. Ani omylem jsem se mu nemínila svěřovat, že alkohol nepiju vůbec. Tedy, do teď jsem ho nepila, až na sklenku šampaňského na maminčině svatbě a jeden lok laciné vodky z donucení při oslavě ukončení střední školy. S poněkud nervózním úsměvem jsem od něj přijala skleničku a Edward si se mnou přiťukl svou sklenkou. Usmál se na mě a napil se. Napodobila jsem ho a svlažila si rty. Víno chutnalo přímo božsky. Nepochybovala jsem, že to není žádná běžná značka dostupná v supermarketech nebo velkých vinotékách. Troufla bych si odhadnout, že se jedná o archivní víno nějakého malého, ale mezi odborníky proslulého vinařství.

Alkohol příjemně hřál a uvolňoval mě. Pomalu jsem upíjela, zatímco Edward pustil hudbu a zatopil v krbu. Celou dobu jsem ho sledovala a nemohla se ubránit úvaze, proč mě sem vzal. On by mohl mít každou ženu, na kterou se jen podíval. A nepochybovala jsem, že nebyl zrovna nevinný panic. Přesto, že mu jistě stačilo jen na jakoukoliv krásku kývnout a ona by se zalykala štěstím z jeho zájmu, byla jsem tu s ním já. Úplně obyčejná a vlastně docela nudná holka, která se ještě před čtyřiadvaceti hodinami zajímala jen o studium a její nejodvážnější sen představoval nabídku práce ve společnosti zabývající se výzkumem léčby leukémie. Věděla jsem, že Edward není muž, kterého bych jednou mohla přivést domů, představit ho rodičům a časem s ním založit rodinu. Až mě překvapilo, jak málo mi záleží na tom, že s ním prožiju pravděpodobně jen tenhle jeden den a možná i noc.

,,Líbí se ti tu, Bello?” zeptal se mě a přišel za mnou. Bez saka, jen v perfektně padnoucí bílé košili s rukávy vyhrnutými až k loktům.
,,Je to tu nádherné. Úchvatné a ohromující. Moc se mi tu líbí, ale přiznám se, že bych si představovala spíš vilu někde na samotě v lesích, daleko od lidí, bez sousedů. Všude dřevo, volné prostory, možnost kdykoliv vyjít ven do přírody a moci si v klidu utříbit myšlenky. Já vím, že ke tvému... hm, stylu života se to asi moc nehodí, ale k tobě jako takovému by mi takové bydlení sedělo. Ne že by se k tobě tenhle dům nehodil, to říct nechci, ale když jsem tě teď pozorovala, jak zatápíš v krbu, živě jsem tě viděla…” nedokončila jsem větu.

Díval se na mě a ten pohled už nemohl být intenzivnější. Ztratila jsem slova i myšlenku.
,,Jsi velmi všímavá a pozorná, Bello,” zašeptal. ,,Až mě mrazí z toho, jak trefný byl tvůj odhad.”

Zachvěla jsem se. Jedna moje část se ho bála, naháněl jí ten nejniternější strach. Druhou mou část až magicky přitahoval. Toužila ho poznat, rozumět mu, chápat ho, být s ním. A celý zbytek mé osobnosti na mě křičel, ať  už sakra přestanu přemýšlet a poddám se tomu, co ve mně vyvolává. Nabádala mě, abych mu dala jasně najevo, že o něj stojím a chci, aby si mě vzal. Okamžitě a bez prodlení.

A protože mě stále upřeně sledoval, neměla jsem na výběr.

Poslepu jsem odložila prázdnou skleničku na polici s knihami, jazykem si navlhčila rty a jediným krokem překonala prostor, který nás dělil. Nechápala jsem, kde se to ve mně vzalo, ale beze studu a dokonce bez nervozity z toho, k čemu jsem tak přímočaře směřovala, jsem mu položila dlaně na hrudník, sevřela jeho košili a vytáhla se na špičky.

Zdálo se to být nemožné, ale jeho oči ještě ztmavly.

,,Uvědomuješ si, že mě pokoušíš tak, že už nebude cesty zpět?” Chraptěl a jeho hlas byl temný a hrdelní.
,,Nestojím o žádnou cestu zpátky,” odpověděla jsem zadýchaně a netrpělivě.
,,Jsem nebezpečný,” vydechl a já cítila, jak je napjatý a celý strnulý.
,,To přeci vím od první chvíle.” Naše rty dělilo pár milimetrů.
,,Nechci ti ublížit.” Objal mě kolem pasu.
,,Tak už nemluv.”

Políbil mě.

Tenhle polibek nemohl být od toho prvního odlišnější. Ta tam byla něžná a hravá něha. Líbal mě vášnivě, naléhavě, hladově. Rukama mi putoval po zádech. Nepřemýšlela jsem o tom, co dělám, prostě jsem to dělala. Chvějícími se prsty jsem mu překotně rozepínala knoflíčky na košili a když jsem se konečně dotkla jeho nahé hrudi, zasténala jsem mu do úst. Zasmál se a zajel mi rukama pod tričko.

Dotyk mé nahé kůže o jeho nahou kůži se mnou dělal divy. Tiskla jsem se na něj tak, že mezi námi nezůstával vůbec žádný prostor. Poklesl v kolenou, až přede mnou klečel. Pohybem prstů kopíroval lem mých kalhot a jazykem obkroužil pupík. Pomalu se sunul zpět do stoje a svlékal mi přitom tričko. Zahodil ho někam za nás. Vzal můj obličej do dlaní a líbal mě.

Než jsme se dostali k pohovce, měl jen boxerky a já byla od pasu nahoru nahá. Naši trasu lemovaly kousky oblečení a převržený konferenční stolek. Položil mě na záda a já si ho stáhla k sobě. Mučivě pomalu mě zbavoval zbytku oblečení a každý kousíček obnažené kůže zkoumal rukama. Hladil mě a laskal.

Motala se mi hlava, v uších hučelo a měla jsem pocit, že nemůžu pořádně dýchat. Někde hluboko ve mně se vypukl požár a s každým jeho dotykem sílil a zachvacoval další a další části mého těla. Třásla jsem se, byla mi zima a vedro zároveň. Po něčem jsem strašně moc toužila, ale i kdybych se snažila přijít na to, co to je, nepřišla bych tomu na kloub.

Opustil moje rty a polibky mapoval horkou cestičku přes mé hrdlo ke klíční kosti. Jamku pod ní zlíbával, zatímco prsty mi obkresloval pupík. Šeptala jsem jeho jméno a zoufale ho prosila. Nevěděla jsem o co, ale on zjevně ano.
Nahý se vklínil mezi mé nohy, vrátil se k mým rtům a chytil mě za boky. Když spojil naše těla, zaťala jsem mu nehty do zad a on na okamžik znehybněl. Zavrtěla jsem se a on mou němou žádost okamžitě vyslyšel.

Během večera jsem poznala Edwarda v několika podobách - něžného a pozorného milence, sobeckého lumpa, dobyvatele, trpělivého učitele i náladového floutka. Důvěrně jsem se s ním seznamovala kromě gauče i v obrovské vaně v koupelně, kam mě po našem poprvé odnesl, opřená o stěnu na chodbě a nakonec i v posteli v jeho ložnici.

Usnula jsem v jeho náručí, když už venku byla dávno tma. Byla jsem unavená a rozjitřená, ale taky spokojená a uvolněná jako nikdy dříve. Edward mě jemně šimral na holých zádech a moje poslední alespoň trochu souvislá myšlenka patřila přání, aby tahle noc nikdy neskončila.

Ráno ale přišlo až moc rychle...

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

18)  plyshovymedvidek (20.02.2011 01:25)

Pomalu se odebírám do postele s jasnou myšlenkou na jejich noc a připadám si hrozně úchylně ale nemohu si pomoci. Jsi úžasná. Jsi ta nejdokonalejší značka kterou bych si kdy jne mohla přát. BRAVO srdíčko moje

17)  Twilly (20.02.2011 00:37)

Můj ty Tondo kolenatej, to byla jízda.... nádherný ... promiň ale něčeho smysluplnějšího ZATÍM nejsem schopna...

15)  bb119 (19.02.2011 23:59)

páni, to bylo úžasný, nádherný čtení na dobrou noc, jenom nevím, jestli po tomhle vůbec usnu
ale ta poslední větička.... já už chci vědět, co bude dál, hned teď okamžitě

14)  kytka (19.02.2011 23:33)

Evelynko. Ty dablice. Takova smrst pocitu, zazitku, emoci. Je to jedno velke tajemstvi, jiskreni, nebezpeci. Ty kouzelnice, jeste ted mam pusu otevrenou. No, teprve ted jsem neskutecne napnuta. Klanim se a tleskam.

12)  sfinga (19.02.2011 23:10)

Panebože, tohle bylo peklo i nebe zároveň
Ona a on a jedna noc a jedna fantastická ženská, která to tak dokonale popsala
Omluvte mě, ukončím své blábolení a jdu skočit pod sprchu, btw. studenou, protože jsem tak rozpálená, že jsem si schopná zapálit postel

11)  Yasmini (19.02.2011 23:04)

Já chci takýýýýýýýýý
Nádherné Ev. Jsi talent.

9)  Janeba (19.02.2011 22:58)

Evelynko, Ty zabijáku mých představ! Takhle to utnout zrovna v tom nejlepším nebo nejhorším?! Edward ve Tvém podání je velmi nebezpečný, vášnivý, okouzlujicí, ale taky něžný! Naprosto vražedná kombinace vzhledem k připomínce, že nikdo z jeho spoluhráčů pokeru už jeho dívku nikdy nespatřil!
Jsi skvělá tvůrkyně mých představ, obzvláště, když jsem se zbavila manžela a dětí na víkend! Tak doufám, že se ustrneš a přidáš kvapem další, abych byla na příjezd rodinky připravená !
Děkuji!!

8)  BlackBeauty (19.02.2011 22:50)

tak v tomhle díle bych si to s Belou klíďo vyměnila

5)  Abera (19.02.2011 22:39)

Krásný

3)  HMR (19.02.2011 22:28)

Ách... nic jiného ze mě teď asi nevypadne!

2)  Lenka326 (19.02.2011 22:28)

Teda, to bylo něco, žhavé, moc žhavé. Jen co bude dál? Poslední věta je trochu matoucí. Tak honem další, prosím , nemůžu se dočkat.

1)  Bosorka (19.02.2011 22:23)

Pálí, pálí, pálí.....ale jaké bude probuzení

«   1 2