12.04.2011 [18:30], Alrobell, Povídky na pokračování, komentováno 24×, zobrazeno 6323×

Když se mlha rozplyne...

43. kapitola

„Co mi máš říct?“ ptal se netrpělivě. Teď bych si přála, aby mi dokázal číst myšlenky… Vlastně ani ne, asi by se z toho zbláznil.

„Já musím něco říct tobě,“ začala jsem, ale najednou jsem nevěděla, jak dál. „Po - posadíme se na to?“ vykoktala jsem ze sebe. Dívala jsem se na něj, jeho obličej byl stažený do chladné grimasy.

„Bello, co se děje? Můžeš mi to laskavě vysvětlit?“ vyštěkl netrpělivě. Bylo to poprvé, co na mě zvýšil hlas. A pak mi to začalo docházet. Nevěděla jsem, jestli se mám začít smát nebo řvát. Vzedmula se ve mně vlna vzteku.

„Já vysvětlovat? Já jsem neodjela do Itálie, aniž bych se ti to obtěžovala říct! Tak si to svoje vysvětlit strč za klobouk! Ty mi máš co vysvětlovat!“ nakonec jsem po něm teatrálně mrskla utěrkou, která k mému vzteku spadla pod jeho nohy. Taky bych se na to mohla vyprdnout, sbalit se a odjet s Jakem a Quinn.

Chvíli jsem se měřili pohledem a pak se oba začali smát. Já tomu, že si myslel, že já bůhví co s Alexem a on, nevím, čemu se smál on.

„To bylo, ale přivítání, co?“ pronesla jsem.

„Co kdybychom to zkusili znovu?“ zeptal se. Kývla jsem a otočila se zpět ke sporáku, kde mi zdatně bublaly špagety a omáčka.

„Ahoj, miláčku, jsem doma!“ slyšela jsem ho volat ode dveří.

„Mohl by si mi laskavě říct, co sis myslel? Jen tak vypadnout do Itálie! Málem mě kleplo, když jsem to zjistila!“ zaútočila jsem na něj okamžitě. Tvářil se zaraženě. „No, moc na mě nekoukej, tohle sis zasloužil,“ vyhrkla jsem.

„Asi máš pravdu,“ připustil. Vmžiku byl u mě a já se ocitla v jeho náručí, lilie mě šimraly na zádech, cítila jsem jejich opojnou vůni. Edward se na mě podíval a já netoužila po ničem jiném, než ho políbit. Zapletla jsem své ruce do jeho vlasů a přitáhla si ho blíže k sobě, pak se naše rty spojily. Opojný pocit z jeho blízkosti byl zpět.

„Je mi odpuštěno?“ zeptal se, když se odtáhl a já nabírala dech. Pokrčila jsem rameny. Znovu se mi přisál na rty. Ten věděl, jak na mě. Přes opojení z jeho polibků a podmanivou vůni lilií se dostal smrad  spáleniny.

„Moje večeře!“ vyjekla jsem. Špagety rozvařené, omáčka připálená, co já teď chudinka budu papkat?

„Objednáme ti pizzu a ty mi můžeš mezitím říct, co tím Alex myslel,“ řekl klidně. Jeho slova mě shodila s mého opojného obláčku a já dopadla tvrdě na zadek.

„He?“ dostala jsem ze sebe.

„Alex tím nic nemyslel…“ začala jsem, ale vtom začal zvonit telefon. Chtěla jsem to zvednout, ale Edward mě nechtěl pustit z objetí.

„Máme přece záznamník,“ pronesl. No jo, to jsem si předtím taky říkala.

„Ahoj, Bello, volala Alice, Edward už prý k tobě dorazí, tak se připrav, kdyby něco, křič, Jake tam vběhne a srovná ho do latě, že jo Jaku!“ zařvala Quinn do sluchátka. „Jasně,“ slyšela jsem hučet Jaka. „Vždycky můžeš je s námi, jestli to nepochopí… Jakeu, bacha na tu…“ slyšela jsem Quinn a pak zvuk tříštícího se skla a Jakeův vybraný slovník sprostých slov. Pak telefon ohluchl.

„Mohl bych vědět, co se děje?“ zeptal se.

„Slib mi, že se nebudeš zlobit.“ Chvíli se na mě díval a pak kývl. „Přísahej,“ trvala jsem na svém.

„Vážně mě děsíš,“ podotkl, a protože jsem  stále čekala, olízl si dva prsty a zamumlal: „Přísahám.“

„Počkej tady,“ zavelela jsem a zašla do koupelny. Chvíli jsem se na sebe dívala do zrcadla a zkoušela si, co mu vlastně řeknu.

„Víš, Edwarde, když si byl pryč…“ Ne, to ne. „Hele, podívej, je to prostě tak…“ To taky ne. „Hele můžeš za to sám…“ To je ono!

„Jo, může za to on,“ mrkla jsem na sebe do zrcadla. Otevřela skříňku, vzala bílou tyčinku, kterou jsem poslední dny schraňovala jako ten největší poklad, a vyšla za Edwardem.

„Pizzu ti přivezou za chvíli,“ oznamoval mi okamžitě. „Vypadáš vážně, Bello, se co děje?“

Zhluboka jsem se nadechla, otevřela pusu, ale nevyšlo ze mě ani slovíčko. Co, ani slovíčko? Ani zvuk! Mé vyjadřovací schopnosti se rapidně zhoršovaly. Odkašlala jsem si a pokusila se o to znovu.

„Něco ti musím říct a nechci, abys mě přerušoval, dokud nedomluvím,“ žádala jsem ho. Chvíli se na mě zmateně díval, ale nakonec přikývl.

„Stalo se něco, co možná… ne, co určitě změní náš život… Jde o to, že když jsi byl pryč…“ odmlčela jsem se a koukla na něj. V jeho tváři se zrcadlilo několik pocitů, ale ani jeden nebyl dobrý.

„Nebyla jsem ti nevěrná, jsem těhotná!“ zaječela jsem. „Alex o tom ví a proto volal, stejně jako Quinn. A je mi jedno, co ty na to říkáš, své názory si nechej pro sebe!“ pokračovala jsem. Edward se nadechoval, ale já ho předběhla. „Ještě jsem neskončila! Já to dítě chci a jestli začneš o tom, že mě nechceš vidět trpět a podobné nesmysly, tak tam jsou dveře!“ ukázala jsem bílou tyčinkou k hlavním dveřím z našeho bytu a pak ji po něm hodila. Ano, hodila jsem po něm pozitivním těhotenským testem. Jsem magor.

„Mohla by ses posadit?“ požádal mě. Sedla jsem si na židli a obezřetně se na něj dívala. „Je pravda, že jsem nechtěl, aby sis tímhle musela projít, ale na druhou stranu se teď cítím jako nejšťastnější bytost na světě.“ Jeho úsměv mu rozsvítil tvář a já začala vidět rozmazaně díky slzám, deroucím se do očí.  Žádná hádka, žásné vyhrožování, žádná ultimata. Čekala jsem boj a on mi řekne, že je tím nejšťastnějším na světě. Klekl si a položil mi hlavu do klína. „Miluji tě víc než cokoliv na světě,“ promluvil. Seděli jsmě tak několik minut, pak naši dojemnou chvilku přerušil zvonek.

„Pizza,“ vyhkla jsem. Edward se zasmál a šel mi vyzvednout moji večeři, vlastně naši večeři, pohladila jsem si bříško.

Edward se vracel zpět a nesl tři pizzy. Sice jsem žrout, ale tohle je trochu moc. Vzápětí jsem to pochopila. Za ním v těsném závěsu a nosem přilepeným ke krabicím se táhl Jacob a za nimi nadšeně vykukovala Quinn s Charliem.

„Ahoj, mamino,“ zavolala na mě. V tu chvíli jsem si to poprvé pořádně uvědomila. Budu máma. Sakra práce… Rozdrnčel se telefon – jediný, kdo mohl volat, byla Alice.

„Ať nic neříká!“ vrtěla jsem hlavou. Edward vedl velmi důrazný rozhovor s Alicí, který byl často prokládán jeho vrčením. Po chvilce dohadování si třel kořen nosu a rezignovaně pronesl: „Tak přijeďte okamžitě.“

„Nemám náladu na pištící Alice,“ řekla jsem nasupeně.

„Ale no tak, budeme přece oslavovat! Budu táta!“ zakřičel Edward a já si uvědomila, že v jeho tváři se zračí tolik štěstí, že jsem začala okamžitě vidět rozmazaně. Zatracené hormony.

Zpráva o mém těhotenství vyvolala různorodé reakce. Edward byl mužským osazenstvem poplácáván po rameni, já byla posazena a obklopena polštáři, které byly spíše nepohodlné než pohodlné, a Carlisle se rozběhl pro kufřík, že mě prý musí vyšetřit. Esme mě šťastně držela za ruku a Rose s Alicí se překřikovaly, co všechno je třeba zařídit. Quinn chovala Charlieho a Jacob? Ten zmetek mi sežral pizzu, takže jsme za chvíli volali znovu.

Druhý den jsem seděla v obýváku, kolem mě plno upírů, a já hypnotizovala uzavřený hrnek, ve kterém byla ohřátá krev.

„To na mě jako budete čučet?“ vyhrkla jsem nevrle. „Kšá!“ ohnala jsem po nich jako po slepicích. Za stálého remcání se všichni odebrali do kuchyně. Nedůvěřivě jsem se dívala na hrnek a po chvíli ho zvedla. Neviděla jsem sice za roh, ale vsadila bych se, že všichni byli namačkaní ve dveřích a pozorovali moje počínání. „Vzhůru do boje,“ zašeptala jsem a zhluboka se napila.

První doušek jsem rychle polkla a pak jsem to ucítila. Chutnalo to jako ten nejlepší čokoládový dort na světě. Chtěla jsem víc, hltala jsem a měla zavřené oči. K mému překvapení krev brzy došla, nespokojeně jsem položila hrneček na stůl a zavolala šmíráky, aby se vrátili zpět.

„Už chápu, co na té krvi máte,“ podotkla jsem jen tak mimochodem a vyvolala tak smích u Emmetta.

„Vítej mezi upíry,“ poznamenal Emmett. V tu chvíli jsem si uvědomila, že už není cesty zpět. Pocit zděšení se ovšem nedostavil, byla jsem spokojená.

„Teď už se mě nezbavíte,“ pronesla jsem, zavřela oči a usnula.

Když jsem otevřela oči, zjistila jsem, že mě nejspíše Edward odnesl do ložnice. Byla jsem sama, což znamenalo jediné. Byla rodinná porada. Jakmile jsem se vyhrabala zpod peřiny, sešla jsem dolů za ostatními. Všichni seděli dole, chyběla jen Esme, která se objevila s tácem jídla hned, jak jsem si sedla vedle Edwarda. Vděčně jsem se na ni podívala a pustila se do jídla.

„Takže, jak rodinná rada rozhodla?“ zeptala jsem se s plnou pusou.

„Bylo by dobré se odstěhovat co nejdříve,“ navrhl Carlisle, „hlavně kvůli tomu, že brzy už nebudeš moci letět.“

„Dobře, kdy?“ odpověděla jsem klidně.

„Koncem týdne,“dodal.

„Cože? Ale to je za tři dny!“ vyjekla jsem.

„Neboj se, věci ti zabalíme dnes v noci, pak ještě vypleníme obchody s dětským zbožím,  soukromé letadlo už máme zamluvené, takže nejsme limitováni váhou kufrů, teda alespoň ne dvaceti kily,“ zatleskala šťastně Alice. Soukromé letadlo? Ne, nechci nic vědět.

„A kam se budeme stěhovat?“ zeptala jsem se.

„Do Kanady,“ zapěli moji upíři sborově.

Kanada? Není tam náhodou pořád kosa?

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

21)  anissska (17.04.2011 20:02)

Skvělýýý!! Jsem moc ráda, že si mě poslechla! Jinak kapitola fakt nádherná!!

19)  Ewik (13.04.2011 14:07)

Krásná kapitola.

18)  Silvaren (13.04.2011 09:53)

Kratší, ale úžasná kapitola! Z Belly zřejmě nikdy nebude úplná romantička, ale přesto jejich láska bije do očí. Mám ji ráda, tak ji nenech moc trpět, ju?

17)  Lenka326 (13.04.2011 09:42)

Alrobell, to je překvápko! Díky za dílek, bavila jsem se skvěle. Takové oznámení, no prostě v Bellině typickém stylu. Ona je takové číslo , ale Edward překvapil. Šlo to velmi snadno. Čekala jsem scény, odmítání a postupné přesvědčování a ono ne . Taťka křičí radostí a oslavuje .
Těším se na pokračování

15)  kytka (12.04.2011 22:34)

Super díleček. Bella je žena činu. Díky.

12)  Twilly (12.04.2011 21:41)

No já nevěřím vlastním očím nová kapitolka... to už jsou zase vánoce??? ... ale ne, krásná, oddechová a určitě těžce očekáváná

11)  Janeba (12.04.2011 20:37)

Alrobelko, báječná kapitolka, skvělé oznámení fantastické zprávy, prostě super kapitolka!!!
Děkuji!!

10)  semiska (12.04.2011 20:19)

Nádhera, skvěle si mě pobavila. MOc se ti to povedlo.

8)  eMuska (12.04.2011 19:54)

Uf, ešte pamätám, ako Edward hovoril o tom miešancovi... Som sa bála...
Ale že je najšťastnejší muž na svete... ach jooo Krásnučká kapitolka!
Šmarila po ňom tehotenský test?!

6)  NoName (12.04.2011 19:21)

Hlavne dýchať krása, naozaj veľmi pekné a práve teraz mi je úplne jedno ako dlho som musela čakať

5)  NoName (12.04.2011 19:19)

Hlavne dýchať krásne, naozaj veľmi pekné a práve teraz mi je úplne jedno ako dlho som na túto kapitolku musela toľko čakať

1 2   »