Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/image.jpg

Realita...

 

 

Když usínáte a přepadne vás ten tíživý pocit, že je něco špatně, nezdají se vám krásné sny. Nezdá se vám o tom, jak se proháníte zelenou trávou s láskou svého života, ani o tom, že vás objímá či líbá. Přepadá vás tíživá černota a strach.

Už když jsem se probouzela, věděla jsem, že je něco špatně. Necítila jsem jeho tělo vedle sebe jako každý den. Necítila jsem jeho ruku, která mě vždy hladila při mém probouzení. Všechno bylo jiné.

Věděla jsem, že je pryč.

Věděla jsem, kde je.

Věděla jsem, že se možná nevrátí.

„Miluji tě, nezapomeň,“ jako bych slyšela jeho slova znovu. Otevřela jsem oči, abych se ve svém pocitu utvrdila.

Na polštáři ležela obálka, na které bylo napsáno jeho dokonalým krasopisem mé jméno. Chvíli jsem se na ni dívala, ale rozhodla jsem se ji ignorovat. Jen by potvrdila mé domněnky.

Posadila jsem se. Postel se najednou zdála tak velká. Pak jsem si všimla Alice, která seděla v křesle. Tam sedával Edward a četl.

„Věděla jsi to,“ můj tón hlasu byl více obviňující, než jsem chtěla. Alice sklopila oči. Snad poprvé ve svém životě nevěděla, co říct.

„Jak dlouho to plánoval?“ zeptala jsem se.

„Rozhodl se včera, když jsi byla venku,“zašeptala.

„Proč mi to neřekl?“

„On… Bylo to pro něj těžké rozhodnutí. On nechtěl, abys mu bránila, věděl, že bys ho přemlouvala a nakonec i přemluvila…“

„Samozřejmě že ano! Vždyť jel za těmi fanatiky do Itálie! Sakra práce! Jestli mi řekneš, že mě chtěl chránit, vážně vyletím z kůže!“ zařvala jsem.

„Kdyby nejel, Bello, ohrozil by celou rodinu i tebe, byla to jediná možnost,“ Alicin hlas zněl klidně, ale jinak než jindy. Jako by postrádal jiskru.

„Pojedu domů,“ zamotala jsem se do přikrývky a razila si cestu do koupelny.

„Bello, Edward by nechtěl, abys byla teď sama…“

„Já jsem nechtěla, aby jel do Itálie,“ pronesla jsem ledově a práskla dveřmi. Za nimi jsem se rozplakala. Moje slzy se mísily s teplou vodou, která dopadala na mé tělo. Jen jsem stála a nechala ty horké kapky padat na moje tělo. Cítila jsem se zrazená, opuštěná…

Asi po půlhodině, kdy mi kapky vody narážely na moji důkladně umytou hlavu a perfektně vydrhnuté tělo, jsem konečně otočila kohoutky a zabalila se do osušky. Koukala jsem na sebe do zrcadla a přemýšlela, co budu dělat. Edward je v Itálii, ať se mi to líbí nebo ne. Prostě s tím nic neudělám. Ten si to vyžere, až se vrátí. To si za rámeček nedá.

 

 

 

 

Uběhl jeden den, kdy jsem byla bez něho. Jeden den, kdy jsem se cítila jako bez půlky sebe. Neuměla jsem se pořádně nadechnout a pořád, každých pět minut jsem otravovala Alici s otázkou – Tak co?

Myslím, že měla chuť mě  zabít. Už jenom ten pohled, který na mě házela. Jasper ji držel za ruku a musel do ní ládovat vlny klidu po tunách. Ale mně to stejně nedalo.

„Tak co?“ vystřelilo ze mě. Alice se na mě podívala a s lehkých chvěním hlasu mi odpověděla.

„Bello, představ si, že stále jede autem a pojede ještě hodinu, tak co kdyby ses uklidnila a nechala mě odpočinout?“

Tschhh! A pak kde je ta jejich neunavitelnost! Začala jsem bubnovat prstíky do desky stolu. Alice se na mě podívala takovým způsobem, že mi chce tu pracku uhryznout, a tak jsem ji stáhla. Začala jsem si podupávat. Ozvalo se zalapání po dechu.

No to si dělá prdel?  To mám jako přestat dýchat? Potřebuju vypadnout, nebo se zcvoknu já a po mě i Alice, možná to bude v jiném pořadí, tím si nejsem jistá.

„Zajedu do nemocnice,“ vstala jsem. V tu chvíli jsem měla v ruce vražené klíče od auta, kabelku i kabát. „To je milé,“ řekla jsem zaraženě. Když jsem zavírala dveře, přísahala bych, že Alice mluvila něco o sebeupálení, či co.

 

 

 

 

 

„Takže já to beru, Edward odjel a já si myslím, že mi to prospěje,“ hlásila jsem Majorce. Ta byla nadšením bez sebe.

„Výborně, jak dlouho budete moc vypomáhat, Bello?“ zeptala se mě.

„To opravdu nevím, jde o to, že jakmile se Edward vrátí, budeme se stěhovat,“ pokrčila jsem rameny. Ano, odstěhujeme se, ale poté, co ho proženu se zapalovačem kolem baráku.

„A kam vlastně jel?“ Majorka byla zvědavá.

„Carlislelův přítel potřeboval jeho pomoc, taková konzultace,“ vychrlila jsem ze sebe. Vlastně jsem ani nelhala.

„Dobře, jsme domluveni. A děkuji, Bello, opravdu potřebujeme pomoc, zvláště teď, když je každý nemocný,“ pak se zase začala věnovat papírování. Její jasné znamení, že audience skončila.

Sotva jsem vyšla na chodbu, vrazila jsem do Alexe. A když myslím vrazila, tak jsem mu vlítla rovnou do náruče.

„No teda, Bello, tak brzy po svatbě?“ začal se smát. „Ne, že bych si nedal říct,“ mrknul na mě a pak mě pustil.

„Hahaha, velice vtipné, hele, jestli budeš prudit, tak ti neudělám své vyhlášené Kafe ala Bella,“ zahrozila jsem mu.

„S pařížskou šlehačkou?“ zeptal se a já kývla.

„Posypané čokoládovou drtí?“ ujistil se a já opět přitakala.

„Budu tvým otrokem,“ klekl si na koleno a teatrálně se položil svou ruku na srdce a uklonil se.

„Tak vstávej, děláme tady akorát divadlo, kromě toho Julie se netváří moc nadšeně,“ mumlala jsem. Alex se zatvářil tak nějak zvláštně. „Co se děje?“

„Trochu jsme se chytli,“ připustil.

„Kvůli čemu?“ divila jsem se. Alex se zvedal, chvíli se na mě zadíval a pak jen pokrčil rameny.

„Není to nic vážného,“ řekl nakonec.

„Tak jo, pojď, jdeme,“ zavelela jsem a začala mu vysvětlovat, co tady vlastně dělám.

 

 

 

O pět dní později…

Ležela jsem v naší posteli a zase mě doháněl pocit prázdnoty. Věděla jsem, že je něco špatně, že je něco jinak, než má být. Alice mě stále ujišťovala, že s Edwardem je vše v pořádku, že Arovi připomněl jeho slib, který mu dal před několika lety, když mu zachránil život. Ovšem to by nebyl Aro, aby si něco nevymyslel, a proto poslal Edwarda na výzvědnou misi.

Dny, ač byly dlouhé, se daly zvládnout, zaměstnávala jsem se natolik, že každý normální člověk by padl únavou do postele a spal až do druhého dne. Já ovšem ne. První noc jsem celou proplakala. Druhou noc jsem usnula za svítání, pak přišla další a další bezesná noc a teď tedy zase ležím a přemýšlím…

Něco je špatně…

Ale co?

Zavolám Alexovi, napadlo mě. Alex mi hodně pomáhal, musím říct, že bez něj a jeho vtípků bych to nepřežila. Podívala jsem se na budík, jedna hodina ráno. No to je blbý nápad.

A pak mi to došlo…

Doprdele… Jak se mi to mohlo stát?

Ne, to není možné…

Musím vypadnout… Okamžitě… Musím přemýšlet… Musím…

Vyskočila jsem z postele a začala se oblékat. Bylo mi jedno, co na sebe hážu. Popadla jsem kabelku a klíče od auta. Domem jsem proletěla a v obýváku narazila na vytřeštěnou Esme.

„Bello, kam jdeš?“ zeptala se vyjeveně.

„Já musím… Esme… Já musím… vypadnout…“ koktala jsem. Samozřejmě jsem přilákala pozornost všech obyvatel domu.

„Jsi nemocná?“ ptal se mě starostlivě Carlisle a sahal mi na čelo. Jemně jsem mu odstrčila ruku.

„Já musím na chvíli pryč… Vrátím se… Nečekejte…“ neuměla jsem si utřídit myšlenky. V hlavě mi hučelo jako v úle.

„Nikam nepojedeš Bello, jsi rozrušená,“ namítala Esme.

„Já musím,“ můj hlas zněl najednou hystericky. Všichni se na mě dívali, jako na blázna. Jen Jasper chápavě.

„Nechte ji jít, potřebuje si ujasnit několik věcí, je rozrušená,“ promluvil. Všichni se na něj tázavě podívali. „Zavolej, až dojedeš na místo, pokud se neozveš do hodiny, začneme tě stopovat, jasné,“ zdůraznil. Němě jsem kývla a šla. Nikdo už neprotestoval.

Je možné, že by to Jasper nějakým způsobem vycítil? Snad ne…

Jela jsem, aniž bych věděla kam, až jsem zastavila, uvědomila jsem si, že stojím před Alexovým domem. Vzala jsem telefon a zavolala Jasperovi, u kterého jsem věděla, že se nebude na nic vyptávat. Jakmile jsem ukončila hovor, vytáhla klíčky ze zapalování a šla ke dveřím domu.

„Ano?“ ozval se ospalý hlas, po mém třetím zvonění.

„Alexi, tady Bella. Vím, že je pozdě, mohl bys prosím…“ nestačila jsem noc doříct a dveře se rozletěly. Alex v nich stál rozcuchaný, rozespalý jen v kalhotách od pyžama. „Alexi,“ zaštkala jsem a vrhla se mu do náruče. Vtáhl mě dovnitř a zavřel za námi dveře.

 

 

 

 

 

O další dva dny později…

 

Dnes se vrací Edward. Co mu řeknu? Jak mu to řeknu? Co na to on? V mé hlavě vířilo tisíce otázek. Seděla jsem u stolu v kuchyni našeho bytu a přemýšlela, v tom se ozval můj žaludek. Jasně, čas na večeři.

Začala jsem si připravovat Boloňské špagety, když v tom se rozezvonil telefon. Zprvu jsem chtěla všeho nechat a jít to zvednout, ale nakonec jsem usoudila, že pokud to bude důležité, volající nechá vzkaz. A měla jsem pravdu. Ze záznamníku se ozval Alexův hlas.

„Ahoj Bello? Už přijel? Řekla jsi mu to? Jsi v pořádku? Kdyby něco, hned přijeď. Jestli mi nezavoláš do hodiny, jedu za tebou.“

Měl strach. No jasně, že ano. Já taky.

„Co mi máš říct? A proč bys neměla být v pořádku?“ slyšela jsem za sebou Edwardův hlas. Polekaně jsem se otočila a dívala se na něj, jak tam stojí s nevěřícným a vyděšeným výrazem ve tváři a kytkou bílých lilií v ruce.

Vždycky jsem si myslela, že budu milovat jenom jeho. Mýlila jsem se. Nikdy mě nenapadlo, že se něco může změnit během pár dní. Ale změnilo a já věděla, že už není cesty zpět…

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Nosska

16)  Nosska (21.03.2011 20:40)

Jestli je v tom, tak je to bomba, ale jestli miluje Alexe, tak je to průser

15)  Aalex (21.03.2011 20:40)

Nádherná kapitola. Bella je těhotná na 1000%. Proboha, doufám, že už máš napsanou další kapitolu, protože tohle je teror. Nenech nás prosím čekat dlouho, nebo si ukoušu nehty i s prstama. Dokonalá a místy i vtipná kapitolka - už se mi po tom stýskalo (to není výčitka, dřív na to nebylo místo).

eMuska

14)  eMuska (21.03.2011 20:20)

Tak toto si napísala ale hnusobáckym spôsobom, počúvaj, akoby bola s Alexom a Edwardovi sa mala priznať k cudzoložstvu. Lenže ona podľa mňa čaká bábo. Teraz keď som zapotila, super, ale ja si to teda fakt myslím... čo mi na to povieš?

13)  Scherry (21.03.2011 19:56)

Dítě

12)  JIrimon (21.03.2011 19:43)

taky doufám že je to dítě a ne alex. a pokuď je to alex tak je bela vážně blbá a povídka která byla super už ztratí to co se mi na ní tak líbilo

11)  LŮCA (21.03.2011 19:38)

já vím,že se nám snažíš namluvit,že miluje Alexe,ale ona je těhotná a dělí svou lásku mezi dítě a Edwarda že jo moc pěkná kapitola jen by mě zajímalo jestli chce pořád Edwrda prohánět zapalovačem

Twilly

10)  Twilly (21.03.2011 19:38)

Takže???? ... Takže!!!! No jasně!!!!... Jsi kádr, ženská ale příště si nedávej tak načas, jo? :D

Silvaren

9)  Silvaren (21.03.2011 19:23)

Nezamilovala se do Alexe, že ne? To bys neudělala, že ne? Nebo má ten třetí jen pár centimetrů? Moc krásná kapitola, užila jsem si ji.

8)  Liz (21.03.2011 19:18)

Krásný díleček
ale ten konec už aby bylo pokračování

tessa

7)  tessa (21.03.2011 19:17)

Ááááá tohle mi nedělej, nejen, že Edíka necháš odjet a pak nám tu naservíruješ těhotenství.

Beztak si ten blbec řekne, že ho Bella podvedla a to dítě není jeho. To bych mu ty kou... usekla a rozdrtila!

Doufám, že budeš mít hezký nápad, jak mu zachránit jeho mužnost, protože v tomhle neznám bratra!

Jinak díleček naprosto nádherný! A moc se těším na další!

6)  viki (21.03.2011 19:03)

Skvělé... bude těhotná, že jo !

Lenka326

5)  Lenka326 (21.03.2011 19:01)

bože, to jsou šoky, prvně jsem pomyslela na nejhorší, ale to by nedávalo smysl, po pár dnech všechno zničit... Ale na druhé čtení dává smysl i jiný důvod, ze kterého asi Edward nebude nadšený, ale který je v podstatě hrozně krásný...
Díky za dílek a prosííííííííím brzo pokráčko, protože tohle je na infakrt!

4)  lady sadness (21.03.2011 19:01)

prosím, prosím, nech je to mimčo on by to určite nakoniec prijal a miloval, prosím

sfinga

3)  sfinga (21.03.2011 18:54)

Já nevím, ale ta holka.........není těhotná?

2)  anabeth (21.03.2011 18:53)

mam infarkt ze to neni to co si myslim

1)  ada1987 (21.03.2011 18:52)

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek