26.01.2011 [13:30], Alrobell, Povídky na pokračování, komentováno 24×, zobrazeno 5713×

Dlouho očekávaná svatba... Tak si ji užijte...

38. kapitola

„Tohle bude dokonalý začátek svatebního alba,“ slyšela jsem hlas a následné cvaknutí.

„Co je?“ zamumlala jsem.

„Ona se ptá co je?“ slyšela jsem Alicin hysterák.

„Ztlumte to, po ránu takhle řvát,“ mávla jsem rukou.

„Bello, dneska se vdáváš,“ zašeptala mi u hlavy Alice.

„Cože?“ vyjekla jsem a vyskočila z postele. Zapomněla jsem, jak jsou tady podlahy kluzké a nabila si zadek. „Jauvajs!“

„Jsi dobrá?“ ptala se mě Kate s foťákem v rukou, rychle mačkající spoušť.

„Jo, co děláš?“

„Fotím do svatebního alba, ne?“

„Zapomeň na to,“ zahrozila jsem ji. Odpovědí mi byl jenom smích.

„Tak šup šup, máme málo času. Chtěla jsem tě vzbudit už před dvěma hodinama, ale bylo mi to zakázáno pod pohrůžkou utržení mé krásně hlavinky,“ stěžovala si mi.

„To by Edward neudělal,“ vrtěla jsem hlavou.

„Věř mi, udělal,“ klepala si Alice na čelo.

„Kolik je hodin?“ zeptala jsem se.

„Deset,“ ukázala Alice na hodiny.

„No doprdele, to mám co dělat,“ zhrozila jsem se a vlítla do koupelny.

„Připravím ti snídani!“ slyšela jsem Alicin smích.

„Bello?“ volala Kate.

„Ne, do koupelny s tím foťákem nelez!“

Stála jsem před zrcadlem a koukala na tu krásku v něm. Oči jí zářily vzrušením, tváře měla jemně zbarvené do růžova. Vlasy měla sepnuté do složitého účesu, který jí trochu přidával na výšce, a zdobila ho korunka. V uších připnuté zářící náušnice a na krku nádherný náhrdelník.

Veškerou tu nádheru završovaly šaty, které byly jako pro anděla. Ušité z té nejjemnější krajky, doplněné špičkovým hedvábím.

„Ještě závoj,“ slyšela jsem hlas jakoby z dálky. Štíhlé ruce připínaly dívce v zrcadle závoj. Zvláštní bylo, že jsem cítila, jak mi hřebínek vjížděl do vlasů.

„To jsem já,“ ukázala jsem na odraz v zrcadle.

„A co jsi čekala?“ zeptala se Alice.

„Já tomu nemůžu uvěřit,“ hlesla jsem. „Děkuju, Alice, vážně, já nevím, co na to mám říct. Udělala jsi zázrak.“

„Ale prosím tebe, měla jsem skvělý základ,“ mávla rukou, nechápala jsem. „Přece tebe,“ dodala.

„Myslíš, že se mu budu líbit?“ zeptala jsem se.

„Padne z tebe na zadek,“ kývala Kate.

„Jen se převlíknu a hned jsem tady,“ houkla na mě Alice a zmizela.

„Nemůžu uvěřit, že už je to tady,“ vydechla jsem a nespouštěla oči z odrazu ze zrcadla. Slyšela jsem cvaknout foťák.

„Takže můžeme?“ ptala se vracející se Alice. Kývla jsem. „Quinn, Rose, Jakeu, pojďte,“ vyzvala je. Jako na povel všichni vrazili do místnosti.

„Páni,“ vydechli trojhlasně.

„Jsi nádherná,“ poznamenala Quinn se slzami v očích.

„Dokonalá,“ přidal se Jake.

„Pravá Cullenová,“ dodala Rose. Její slova mě zahřála u srdce.

„Asi budu brečet,“ kníkla Quinn. Rozklepala se mi brada.

„Žádné slzy, co make-up?“  vyjekla Alice.

„Tak něco udělej, protože tohle nezvládnu,“ hekla jsem. Alice zmizela a vracela v náruči se ji vrckala Kiki. Měla kolem krku velkou zelenobílou mašli a v tlamičce držela košíček.

„Kiki, sedni,“ promluvila na ni mile Alice a k mému překvapení se Kiki posadila a čekala.

„Co jsi s ní udělala?“ zeptala jsem se.

„To Jasper, má její hyperaktivitu pod kontrolou,“ přiznala, „půjde pěkně uličkou s námi. Je to člen rodiny, ale neboj, po obřadu z ní bude zase bláznivá střela. Zřejmě shodí dort nebo tak něco.“ Mávla rukou.

„Kdo jsi a co jsi udělala s naší Alicí?“ zeptala jsem se se smíchem.

„Nejdůležitější je, aby sis to užila. Kromě toho jsem zajistila dva dorty, pro všechny případy,“ odpověděla. „Jdeme na to,“ zatleskala.

„Ještě chvilku,“ zvedla Quinn ukazováček. Čekala jsem protesty Alice, ale ty se nekonaly. „Něco pro tebe máme,“ podala mi Quinn malou krabičku. S roztřesenými prsty jsem ji otevřela. Byl v ní medailonek. Krásný stříbrný medailonek, vykládaný bílými kamínky. Opatrně jsem ho vytáhla a otočila – Vždycky budou v tvém srdci – to tam bylo vyryto. Rozevřela jsem ho a uvnitř se na mě usmívala tvář mých rodičů. Obraz se náhle rozmazal a to dalším přívalem slz v mých očích.

„Děkuju,“ zašeptala jsem, víc jsem nebyla schopná. Alice byla okamžitě u mě a sundávala mi náhrdelník z krku, aby na něj pověsila medailonek.

„Dokonalost sama,“ kývla. „Nebrečet,“zamračila se, ale její oči zářily štěstím.

„Edward má nervy nadranc, bojí se, že sis to rozmyslela a zdrhla,“ poznamenala Rose. Nechápavě jsem se na ni podívala. „Organizuje ti svatbu Alice a už máme deset minut zpoždění, i když mu posíláme v myšlenkách, že je všechno v pohodě, nevěří nám.“

„Tak jdeme,“ zatleskala jsem pro změnu já. Všichni se seřadili. Kiki šla jako první, za ní Rose, Quinn, Alice. Já jsem se zavěsila do Jakea.

„Nikdy jsem si nemyslel, že to řeknu, ale Edward je bezva chlap, ten tě udělá šťastnou,“ pohladil mě po ruce.

„Díky,“ zašeptala jsem a vyšla z pokoje.

„Jakeu?“ zaskučela jsem, když jsme stáli u hlavních dveří a poslouchali hudbu, která doprovázela kroky družiček.

„Bude to dobrý, Bell, on tě udělá šťastnou, vlastně bych řekl, že je to jeho poslání,“ poklepal mi konejšivě na ruku, kterou byla zaklesnuta do jeho rámě.

„Já vím,“ špitla jsem. Nikdy bych nevěřila, že budu tak nervozní. Hudba se změnila, to byl signál pro nás.

„Jdeme na to,“ zahvízdal Jake. „Musím ti říct, že jsi nádherná, Charlie a Renée by byli hrdí,“ pronesl a mě se nahnaly slzy do očí. „Hele, víš co, jdeme, jinak příjdeš k oltáři s rozmatlaným make-upem a Alice mě zabije.“ Vyprskla jsem smíchy. Má pravdu, Alice by ho roztrhla. Zhluboka jsem se nadechla a vyšli jsme.

Na to, že byl duben, bylo překvapivě teplo. Nevím, jak to Alice zařídila, ale bylo příjemně. Sluníčko se schovávalo za mraky, takže nikdo s přítomných upírů nezářil jak výbojka. Cestu nám lemovaly květiny, které jsme s Alici vybíraly během mého odloučení od Edwarda. Zatím jsem se dívala do země a soustředila se na kroky. Nechtěla jsem se cestou k oltáři rozplácnout.  Ovšem má zvědavost byla velká a proto jsem vzhlédla.

Stál tam.

Oblečen v černém obleku s bílou růží v klopě a zářil štěstím. Jakmile se naše oči setkaly, rozlil se po mém těle naprostý klid a jistota, že vše dopadne dobře. Odhodlaně jsem přidala do kroku a cítila, že mě Jake táhne zpět. Jestli nepohne tím vlčím zadkem, tak ho vážně kousnu. Měla jsme oči pouze pro něj. Nevnímala jsem pohledy všech, které na mě byly upřeny. Jako by nic a nikdo neexistoval. Byla jsem tady jen já a on. Konečně jsem k němu došla. Edward mě chytil za ruku a naklonil se ke mně.

„Dýchej,“ zašeptal mi. A já si uvědomila, že zadržuju dech. Rychle jsem nabrala vzduch do plic. Obřad začal. Vnímala jsem ho jako ve snu. Všechna ta slova šla mimo mě. Chtěla jsem se soustředit na to, co Carlisle říká, ale popravdě mi to bylo jedno. Důležitý byl jen on a tento okamžik. Teď se spojíme navěky. Najednou se Edwardův výraz změnil.

„Bello? Bereš si zde přítomného Edwarda Anthonyho Cullena za svého právoplatného manžela?“ slyšela jsem Carlisleův hlas, který byl najednou divný a já si až v tu chvíli uvědomila, že se mě zřejmě ptá podruhé.

„Samozřejmě, ano, jistěže, určitě,“ chrlila jsem ze sebe a sklidila tak smích všech zúčastněných.

„Edwarde Anthony Cullene, bereš si zde přítomnou Isabellu Marii Swanovou za svou právoplatnou manželku?“ obrátil se na Edwarda.

„Ano,“ pronesl vítězně. A pak jsem opět přestala vnímat, exploze štěstí, která ve mně v tu chvíli vybuchla, byla tak velká, že jsem jako v mrákotách cítila, jak mi Edward navléká snubní prsten, jak mě líbá, jak kolem nás defilují davy gratulantů…

Ze své euforie jsem se probrala někdy mezi hlavním chodem a moučníkem.

„Miluju tě, víš to?“ zešeptal mi Edward  do ucha.

„Ne víc než já tebe,“ odpověděla jsem a políbila ho.

„Hele, nechte toho okusování, rádi bychom viděli váš první tanec,“ zazubil se Jake. Ten věděl, jak mě potěšit.

Za chvíli jsme pluli po parketu. A musím uznat, že nám to šlo. Přece jen se ty Aliciny lekce vyplatily.

„Za chvíli z tebe bude profík,“ poznamenal Edward. Pak jsem šla z náruče do náruče. Dokonce jsem si vzala k sobě i malého Charlieho a pohupovala se s ním v rytmu. K mé úlevě a překvapení Quinn mi ani nepozvracel šaty. A kdyby, bylo by mi to stejně jedno. Nic nedkokáže zkazit můj svatební den.

Když jsem se konečně dostala zpět do Edwardovy náruče, pohupovali jsme se v rytmu balady a ozařovaly nás blesky fotoaparátů. Myslím, že budeme mít minimálně pět tisíc fotek. V jednu chvíli byl Edward naprosto uvolněný a samý úsměv a za několik sekund strnulý a jeho hruď hrozivě zavrčela. Sice ne dost hlasitě, ale já věděla, že se něco děje.

Očima jsem vyhledala Alici, která strnule hleděla do prázdna a v její tváři byl vepsaný děs. Co se to sakra děje? Alice na nás pohlédla, ale pak zatřepala hlavou a do široka se usmála, protože k ní Alex mířil svým tanečním krokem. Se smíchem se nechala vtáhnout do tanečního veselí. Mě bylo jasné, že se něco děje. Edward několikrát přikývl a já věděla, že spolu komunikují pomocí myšlenek. Zneklidnilo mě to.

„Omluvíš mě, miláčku?“ zeptal se mě, jakmile dohrála písnička.

Jen jsem kývla. Alice s Edwardem zmizeli, ale já se vydala za nimi. Slyšela jsem jejich rozrušené hlasy.

„Je to Aro, Edwarde, nemůžeš ho neuposlechnout,“ namítala Alice.

„Nechci ji tady nechat, ne teď,“ jeho hlas byl naštvaný. Já byla naštvaná, kdo si sakra myslí, že je? Proč mi sakra ten zmetek jeden jeden italskej kazí svatbu a líbánky?

„Budeš muset, je to jediná možnost,“ namítla Alice.

Vyšla jsem zpoza rohu. Edward i Alice se na mě překvapeně podívali.

„Aro?“ zeptala jsem se.

„Jak to…“ začal Edward, ale pak se obrátil na Alici, „tys jí to řekla?“

„Musela jsem, vyhrožovala, že se bude vdávat v něčem z konfekce,“ pokrčila nešťastně rameny.

„Kdy?“ zeptala jsem se.

„Za měsíc,“ připustil Edward.

„Nechci, abys odjel, zvláště tam,“ zašeptala jsem.

„Bude to jenom na chvíli,“ konejšivě mě objal.

„Neslibuj, co nemůžeš dodržet,“ zahuhlala jsem do jeho ramene.

„Měli bychom se vrátit, lidi se za chvíli začnou divit,“ utla nás Alice.

A od té chvíle jsem měla strach. Strach, že se jednou probudím a on tam nebude. To jsem ještě netušila, že to přijde tak brzo. Až moc.

„Bello, drahoušku, udělalas‘ mého syna nejšťastnějším mužem na tomto světě, děkuju ti,“ objímala mě Esme. Poté následoval Carlisle. Svatební veselí bylo téměř u konce a my se chytali odjet.

„Ještě ne! Ještě jim musíme předat svatební dar!“ prodírala se davem gratulantů Alice. Opět byla více slyšet než vidět.

„Hodně štěstí!“ skočila nám kolem krku. „To je od nás všech.“ Podávala mi bílou obálku. Edward se na mě usmál a kývnutím i naznačil, abych ji otevřela. Podle toho, jak se culil, jsem věděla, že se mi to bude líbit. Nedočkavě jsem roztrhla obálku a začal číst obsah. Majetkem nemovistosti CapDale v Edinburghu jsou manželé Edward a Isabella Cullenovi.

„My jsme dostali dům?“ vyjekla jsem.

„Ne jakýkoliv, tenhle!“ zaječela Alice.

„Pane Bože!“ vyjekla jsem. „Chci říct, děkuju!“

Tohle je náš dům, v tomhle domě jsme se poprvé milovali, teda ne v něm, ale venku, v tomhle domě jsme strávili první vánoce, uzdravovala jsem se zde, všechno je s ním spojeno…

„Děkuju, já nevím, co říct,“ začala jsem brečet.

„Rozmažeš si make-up,“ hubovala mě Alice. „Ale vždyť to je jedno,“ mávla pak rukou.

„Tak jeďte!“ zavolal Emmett.

„Ale kam?“

„To je překvapení!“ vyhrkla Alice, Potvora jedna malá, věděla, jak nesnáším překvapení! Edward mě chytil do náruče a za bujarého smíchu mě nesl k autu. Cestou se na nás snesla sprška rýže a pak jsme odjížděli. Odjížděli na naše líbánky.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

20)  Dennniii (03.02.2011 12:43)

Nádherná svatba, ať jim ten zatracenej Aro dá pokoj, my chceme hezký líbanky ... a mimčo Moc se těším na pokračování

19)  sfinga (27.01.2011 21:09)

WoW Al, promiň, ale na víc se fakt nezmůžu. Snad jen... do háje s Arem, já chci líbánky

18)  BellCaroline (27.01.2011 17:49)

krásný Mimčo budééé ... žeóóó ??!!!! Ten Aro se mi tam vůbec nelíbí. Žádnej Aro. nic nebude. Zabit ho Těším se na další kapitolku.

17)  Ewik (27.01.2011 12:12)

Nádherná kapitola!

16)  eElis (26.01.2011 23:41)

Žádný Aro.NE!!! Takhle jim pokazit svatbu, která byla tak nááádhernááá . To jim nemůžeš udělat, vždyť si nebudou mít možnost ani pořádně užít toho druhého.
Naprosot dokonalá kapitolka

13)  kytka (26.01.2011 20:21)

Jo, a na kapitolu jsem se moc těšila a nezklamala. Četla jsem jedním dechem. Díky.

12)  eMuska (26.01.2011 17:40)

Tak to bola úžasná svadba! Asi tá najkrajšia zo všetkých! šKoda len, že ten Aro hnusobácy sa furt dakde pchá, to nemôže dať pokoj?! Hm. Som vytočená! Ale inak mám strašne krásnu náladu... Ďakujem!

11)  Twilly (26.01.2011 16:39)

All, to bylo.. opravdu nádherný, jasná realita se vším všudy... moc moc povedené

10)  Janeba (26.01.2011 16:29)

Šmankote, to byla romantika! Al, nádhera, jen se rozplývám, ale stejně celou dobu čekám, že to nebude jen tak ... a není! Tys tam toho Ara musela přece jen strčit! No, na druhou stranu mají přece jen ještě měsíc, tak by se jim to miminko mohlo podařit! Krásný svatební dar!!
Děkuji!!

9)  kytka (26.01.2011 16:12)

Aro počká. Teď chceme opravdové líbánky!!

8)  Lenka326 (26.01.2011 16:09)

Krásná kapitolka, oddychová, romantická, prostě svatební. Doufám, že si užijí skvělé líbánky a starosti s Arem se prozatím odloží. I když bych jim opravdu přála, aby ani žádné nebyly, už si toho oba prožili víc než dost.

A když už dostali darem takový obrovský dům, měli by ho něčím, spíš teda někým, zaplnit, ne????

7)  Mili (26.01.2011 15:47)

Překrásná kapitola

1 2   »