05.01.2011 [19:00], Alrobell, Povídky na pokračování, komentováno 22×, zobrazeno 5700×

Ťuk, ťuk... Kdo tam? Charlie...

36. kapitola

„Bello,“ byla jsem napomenuta už po šesté, „nevrť se.“ No, to se vám řekne. Nevrť se, ale už tady stojím asi hodinu a otáčím se doprava, doleva, předpažuju, upažuju, ohýbám se – a to prý bude už jen vteřinka – ta vteřinka ale trvá už dobrých dvacet minut.

Alice a Quinn byly ve svém živlu, pořád mumlaly něco o krajce, kterou je třeba přešít výš, hedvábné stuze, která by měla být zase o něco níž, a Amy chodila okolo drbajíc se na bradě.

„Myslím, že prozatím jsme hotovy,“ pronesla Amy spásnou větu, „za hodinku budeme pokračovat,“ to mě zase málem zabilo. „Zatím jsem pro vás, holky, nachystala občerstvení, zajděte si pěkně vedle, my s Alicí to doděláme.“ Alice se tvářila jako měsíček nad hnojem a vesele přikyvovala.

Quinn mě chytla za ruku a rázem jsme byly ve vedlejší místnosti. Quinn pořád něco klevetila o šatech. Přešla jsem přes celou místnost k oknu a podívala se ven, začalo pršet a to pořádně. Budeme muset počkat, než to přejde.

„Posunu si to křeslo o kousek blíž,“ slyšela jsem Quinnin hlas. Otočila jsem se a všimla si, jak se Quinn zapírá a posunuje ho. Co to dělá? Vždyť je to těžké.

„Ne!“ zaječela jsem já a zároveň Alice z druhé místnosti. Quinn s sebou trhla a zbledla. Alice vlítla do místnosti a vystrašeně na ni hleděla.

„Jsi v pořádku?“ zeptala jsem se Quinn.

„No, asi jsem se počůrala,“ povzdechla nešťastně. Alice zakníkala a moje obočí opustilo obličej.

„Quinny, sedni si tady a odpočívej. Máš bolesti?“ zeptala jsem se ji.

„No, v noci mě začalo bolet v zádech a pořád bolí, jinak nic, Bello, co se děje?“

„No, Quinn, rodíš, odtekla ti plodová voda,“ ukázala jsem na loužičku pod ní.

„Ale to je nesmysl,“ mávla rukou a pak zalapala po dechu. „Jak to? Mělo to být za dva týdny!“ zaječela.

„Překvapení?“ zkusila Alice.

„Jak to, že jsi to nevěděla?“ obvinila Alici.

„Je toho hodně, prostě nestíhám všechno. Musím dohlížet na Edwarda, na Ara, na svatbu, na počasí, na květiny – na všechno! Prostě mi to uniklo!“ hájila se.

„Takže se uklidníme a budeme dýchat,“ názorně jsem ukazovala oběma. Přidaly se ke mně. „Jak často se ozývá bolest?“ zeptala jsem se Quinn.

„No, od rána  po několika minutách, ale už v noci mě to trochu zlobilo,“ připustila Quinn.

„Proč jsi to neřekla?“ vyhrkla jsem.

„Protože bych nemohla jet s tebou sem. A já se na ty šaty tak těšila,“ povzdechla si a v tom okamžiku ji ovládla první velká kontrakce.

„Aaaaa, musíme do nemocnice,“ cedila skrz zaťaté zuby. Alice se zakoukala do dálky a pak zavrtěla hlavou. Docela jsem se začala bát.

„No, Quinny, myslím, že budeš mít co vyprávět, do nemocnice to nestihneme,“ začala opatrně Alice.

„Jak nestihneme? Co tím sakra myslíš?“ zaječela Quinn. Připadala jsem si jako na tenisovém kurtu.

„No, Quinny, venku je strašná průtrž, jely bychom krokem a krom toho je na cestě odtud nehoda, která blokuje silnici v obou směrech,“ povzdechla Alice. Quinn se na ni dívala a v jejích očích se střídal děs s chutí někoho uškrtit.

„Podejte mi telefon, seženu helikoptéru,“ vyštěkla.

„Ale Quinn,“ začala jsem, okamžitě mě zpražila pohledem, takže jsem ji vrazila do ruky, co chtěla. „Myslíš, že volat na základnu letectva je dobrý nápad?“

„Ale prosím tě, nejsem blbá,“ okřikla mě. Alice se začala hihňat a já taky, když Quinn pronesla do telefonu: „Buckinghamský palác? Potřebuju helikoptéru, jo, u telefonu? Quinn,“ její hlas zněl sebevědomě, „ne královna, ty tupče, Quinn Blacková!“ zaječela. „Halo? Halo? Ten zmetek mi to položil!“

„Tak dobře, Quinn, hele, máš bolesti a podle mě miminko chce ven, takže se domluvíme, že porodíme tady, dobře?“

„Bello, já to nezvládnu, viděla jsem ta videa. Carlisle mi slíbil epidural a taky ty relaxační cviky a nemám tady svůj polštář. Není tady Jake. Já nechci,“ poslední slova už ze sebe vydávala v bolestech.

„Alice, zvládneš to?“ zeptala jsem se ji, narážejíc na krev. Když přikývla, byla jsem klidnější. „Amy?“ opět kývnutí. „Fajn,“ otočila jsem se ke Quinn. „Takže já se kouknu a pokud to bude možné, pojedeme do nemocnice, ano?“  Alice opět jen zavrtěla hlavou. Věděla jsem, že zpátky už pojedeme s mrnětem.

Jakmile jsem ji prohlédla, bylo mi jasné, že malý Black tady bude celkem brzo. Quinn byla otevřená, šlo o překotný porod. Což je u prvorodiček celkem neobvyklé.

„Quinny, drahoušku, myslím, že to určitě do porodnice nestihneme,“ začala jsem opatrně.

„Bello, zatlač ho zpátky, tohle nezvládnu,“ vrtěla hlavou Quinn.

„Budeš muset,“ promluvila poprvé rozhodně Alice. Quinn po ni hodila vražedným pohledem.

„Quinn, vzpomeň si na ta relaxační cvičení,“ nabádala jsem ji a dýchala podle jejího rytmu.

„Jsem peříčko plující po nebi, jsem lísteček skotačící ve větru,“ brblala Quinn a pak přišla kontrakce. „Aááá! Nepomáhá to! Je to na houby!“

„Ale Quinn, to zvládneme.“ Alice ji chytila za ruku. „Bello, ty to hlídej to dole, já se postarám o Quinn.“

Bolesti se stupňovaly a přicházely stále častěji. Věděla jsem, že už to nebude dlouho trvat.

„Bello, já už fakt nemůžu,  doděláme to zítra,“ prosila mě Quinn.

„Hele, Quinn, víš, že příští týden bude velký výprodej dětského oblečení?“ zkusila na ni Alice. Pak přišla kontrakce.

„Vážně?“ vyrazila ze sebe Quinn, vypadala, že ji to zaujalo. Měla totiž od Jakea zákaz něco kupovat, dokud se miminko nenarodí, protože Jake tvrdil, že už  toho mají dost.

„Quinn, budeme tlačit, ano? Jakmile přijde další kontrakce, zatlačíš,“ vstoupila jsem jim do hovoru.

„Mají tam mít všechno, od kočárků po plínky,“ řekla Alice.

„Tlač!“

„Aáááá!“

„Výborně! Při další znova,“ instruovala jsem ji.

„Tak, Quinn, když teď zatlačíš, půjdeme koupit ještě ten pěkný sporáček, co máš vyhlídnutý,“ lákala ji Alice. Prvně jsem si myslela, že si Alice dělá srandu, ale povídání o nákupech Quinn zklidnilo. Lepší než epidural.

Tohle proběhlo ještě několikrát. Protože Alice věděla, kdy přesně přijde další kontrakce, vždycky na Quinn vychrlila, co ještě musí koupit a Quinn poslušně zatlačila.

„Ještě jednou a bude tady,“ nabádala jsem ji.

„Tak, Quinn, když teď hezky zatlačíš, koupím ti birkinbag,“ navrhla Alice a najednou jsem malého držela v náruči. Tý jo, co nedokáže obyčejná kabelka. Rychle jsem podvázala a přestřihla pupeční šňůru a malému vyčistila dýchací cesty.

„Je v pořádku?“ zeptala se s pláčem Quinn. Malý se rozplakal, byl dokonalý.

„Je nádherný,“ regulérně jsem se rozbrečela. Alice mi podávala přikrývku, do které jsem ho zabalila a podala Quinn. Byl to pohled k nezaplacení.

„Díky, holky,“ zašeptala Quinn, když se pokochala svým malým zázrakem.

„Tak jak se bude jmenovat?“ napadlo mě.

„Víš, Bello, my už to měly vybráno dávno. Bude to Charlie. Charlie Black.“ Touhle větou mi vyrazila dech.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

„Nenávidí mě, proč mě nenávidí?“ ptala se mě rozcuchaná a velmi unavená Quinn. Malý Charlie plakal v postýlce a Quinn nervózně žmoulala jeho plyšovou hračku.

„To víš, že tě miluje, jen ti dává najevo, že je tady,“ pohladila jsem ji po ruce. Přešla jsem k postýlce a vzala si Charlieho do náruče. „No ahoj, ahoj, to jsem já, tvoje tetička Bella,“ cukrovala jsem na něj. Charlie se během půl minuty ztišil a třeštil na mě ta svoje krásná očka.

„Miluje tebe, pokaždé když si ho vezmeš do náruče, ztiší se a u mě brečí,“ Quinniny oči se začaly plnit slzami.

„Mám nápad, běž se trochu prospat, jsi nervózní, to děti vycítí,“ navrhla jsem jí.

„Ale co když mě bude potřebovat?“ její hlas byl naplněný strachem.

„Tak tě hned vzbudím,“ přitakala jsem.

„Dobře, má rád, když mu broukám Beatles.“

„Utíkej se prospat,“ ukázala jsem na postel.

„Pojď Charlie, tetička ti bude vyprávět o svatbě, na které budeš čestným hostem,“ šeptala jsem Charliemu a opouštěla Quinninu ložnici. Byla jsem u nich v bytě, Jake mi volal. Quinn byla naprosto vyřízená. Přečetla si všechny možné knížky o miminkách. Zejména o syndromu náhlého umrtí kojence a přestože měla alarmující podložku, kontrolovala každý jeho nádech ve dne v noci.

„Ahoj,“ pozdravil mě Jake, když jsme vešly ho obýváku. Rychle jsem si položila prst před pusu.

„Quinn právě usnula,“ zašeptala jsem.

„To jsem rád,“ natáhl se pro Charlieho.

„Hele, ty ho máš pořád, nech mi ho chvilku,“ zamračila jsem se. Začal se smát.

„Takže za dva dny s tebe bude Bella Cullenová.“

„Nojo, co mi zbývá, když ses mi oženil a pořídil sis tento zázrak,“ vyprskla jsem. „Co s ní budeme dělat?“ zeptala jsem se a ukázala na dveře, za kterými spala Quinn.

„Nevím, Carlisle říkal, že je to normální, všechno jí dvacetkrát vysvětlil, ale ona chce být pořád u něj, bojí se, že by se mu něco mohlo stát. Já se taky bojím, ale Quinn je tím posedlá,“ řekl nešťastně.

„Podívej, zavolám Alice a domluvíme se. Dneska budete spát u nás. Charlieho budou všichni hlídat a ty Quinn se pořádně vyspíte. No a zítra pojedeme všichni do Edinburghu.“

„Já nevím, Bello…“

„To nebyl návrh, to byl rozkaz, kromě toho, Alici klepne pepka, pokud bude mít Quinn kruhy pod očima,“ ukončila jsem debatu. „A teď se běž natáhnout ke své ženě, podle mě jsi taky nespal.“ Ukázala jsem na dveře do ložnice, otočila se k Jakovi zády a začala Charliemu broukat Beatles. Slyšela jsem, jeho tiché děkuju a zaklapnutí dveří.

„Alice?“ šeptala jsem po půl hodině, kdy se mi podařilo Charlieho uspat, „Přivezu s sebou Quinn a Jakea asi tak za tři hodiny, budou u nás spát. Quinn s Jakem si potřebují odpočinout, budete dělat chůvy a zítra pojedeme do Edinburghu. Stihneš pro ně u nás připravit pokoj?“ zeptala jsem se.

„Že váháš!“ zapištěla nadšeně Alice. „Esme, Rose! Musíme připravit pokoj pro Quinn, Jake a prcka! Za dvě minuty před domem!“ ječela mi do telefonu. Někdy je fajn mít hyperaktivní, diktátorskou, zeměkouliřídící švagrovou.

Asi za tři hodiny jsme jeli k domu. Quinn neustále Jakea peskovala za to, že jede moc rychle, což mělo za následek, že jsme jeli de facto krokem. Kdyby byl pruh pro koňský povoz, i tam bychom brzdili dopravu. Zítra budeme muset Quinn uspat, jinak do Edinburghu nedojedeme ani za týden.

Jakmile jsme dorazili domů, nastalo velké cukrovaní na Charlieho. Nejvíce si ho užívala Rose a Esme. Carlisle uklidňoval Quinn, že je Charlie naprosto zdravé miminko a že destičky fungují, jak mají. Emmett plácal Jakea po zádech, že jeho syn je chlapák. Alice rychle dodělávala detaily pokoje a Jasper si užíval atmosféru štěstí.

Já se tulila k Edwardovi a vnímala jeho blízkost. Byla jsem šťastná. Když jsem ale viděla obrázek Quinn, Jakea a Charlieho, bodlo mě u srdce.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1 2   »

21)  Ewik (07.01.2011 11:52)

Krásný díl, moc jsem se nasmála a taky pobrečela. Co takhle ještě jedno mimi, ať to Belle není líto?

20)  HMR (06.01.2011 16:37)

Tak Charlie? Moc hezké!!!

18)  Mili (06.01.2011 11:14)

Úchvatná kapitola, já nemám slov. Už se moc těším na svatbu

15)  Janeba (05.01.2011 22:52)

Alrobell, páni to byla rychlost! Co rychlost, ale taky nádhera, strhující okamžiky Quinnina porodu, rozhodnost a odvaha Belly, ale i Alice! Jsem zvědavá, zda se taky rozepíšeš o Amy, vypadá docela zajímavě, ikdyž jsi jí nechala jenom pár řádek! Už se těším na svatbu, jen mám strach, že jim ji hodláš pokazit Arem! Proč by ses zrovna TY o něm podvakrát v poslední době zmiňovala?! No doufám, že jsi to tak nemyslela a napravíš to, třeba tím, že dáš Bellince pod stromeček miminko! Aha, vánoce už byly .... tak co na velikonoce?!Tím nemyslím příští dílek, protože tato nová rychlost se mi moc zamlouvá! Děkuji!!

14)  semiska (05.01.2011 22:23)

Tak tam bych rodit teda fakt nechtěla Ale Bella to zvládla na jedničku. Je vidět, že je hezky proškolená. Chápu ji, že asi bude chtít miminko, ale tka to neni zas tak nereálné,ne? Třeba Bella Edwarda ukecá nakonec Moc se těším na další kapitolku

12)  kytka (05.01.2011 21:47)

kRÁSA. Přimlouvám se také za miminko. Tenhle tvůj Edward by byl skvělý táta.

7)  Lenka326 (05.01.2011 20:12)

Al,
moc děkuju za další dílek, taková rychlost , to je moc příjemné.
Ach ta Quinn, to je fakt éro!!! Nejdřív vyšiluje, rodit odmítá, pak volá helikoptéru, ajajaj, no hlavně, že to všechno dobře dopadlo. Díkybohu za Bellu. A pak znovu Quinniny hysteráky nad malým Charliem, ona je neskutečná. Jasně, každá normální máma má strach, ale takhle vyšilovat???? Ale vybrali mu krásné jméno.
A Belly je mi upřímně líto, tolik toho ztratila, tolik překážek musela překonat, ano, bude se vdávat za svou životní lásku, ale ani tohle není bez problémů, kdoví, kdy bude Edward úplně imunní vůči krvi a ona tak touží po miminku, které (jak je přesvědčená) nikdy mít nebude. Ale zase když je tu Charlie, tak nějaká krásná poloupírečka k němu do páru by se mohla "přihodit", ne?
Moc se těším na další dílek, na svatbu, snad opravdu nepřijede Aro nebo nějaká jiná pohroma a Bella si to bude moc naplno užít.

Díky, moc pěkné počteníčko.

6)  Twilly (05.01.2011 20:11)

Tak to ma podrž, Al....

... kebyže som nerodila môjho drahomilovaného bezproblémovým cisárom, tak by som si ako alternatívny variant ROZHODNE vybrala Alice!!!!

Som rada, že je prcek už na svete a tuším aj Bellinu bolseť, taká horko-sladká etudka.

5)  eMuska (05.01.2011 19:33)

hm, nutne potrebujeme malú Renesme
Ale bola to krásna kapitola. Ten domáci pôrod - MOJE NERVY! úžasné, dúfam, že bude čoskoro pokračovnie.

3)  tessa (05.01.2011 19:21)

Al,

u minulé kapitolky jsem ti nechala takový strohý komentář a tak to musím v této kapitolce vykompenzovat.

Zatím jsem byla hodná, ale počítej s tím, že jestli se nepovedete ta jejich svatba a přijde Aro i s tetičkou, tak si mě nepřej, to bude pak ta pravá jihočeská svatba se vším všudy!!!

Jinak k této kapitolce (opravdu byla ultra rychle):
1. narození malého Charlieho bylo dokonalé a to sklidnění Quinn pomocí nákupů... Bože, já nemám slov.
2. Quinn a její mánie ohledně toho, aby se malému nic nestalo. Trošku mi to připomíná, že malinko zapomíná na to, že i ona kdysi byla dítě a tohle asi nezažila ani s chůvou.
3. Quinn a Buckinghamský palác - bože, kde na ty hlášky chodíš... Prý si zavolá vrtulník

Závěrem tedy sečteno, podtrženo:
Bože, jak já se těším na další dílek, asi si založím speciální trhací kalendářík... Já to nemůžu vydržet!!!

Al,
smiluj se prosím maličko nad námi čitatelkami...

P. S.: Kdy bude prosím další dílek??? . Po tomto dílku jsem trošku ... Ale jenom maličko... Vážně?!

1 2   »