Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/image.jpg

Střízlivění, hádka, návštěva...

31. kapitola

 


Je mi blbě. Tenhle poznatek jsem zaznamenala, jakmile jsem se probudila doma.

Emmett je skvělej, tohle byla další myšlenka, protože mě nějakým - mě záhadným způsobem - dostal domů.

Mám průser! Tohle bylo jediné, co mě napadlo, když jsem se setkala s Edwardovým pohledem, který právě vešel do dveří.

„Čau,“ pípla jsem. Odněkud se vynořila Kiki a skočila ke mně. Byla tak nadšená, že mě vidí, že po mně začala skákat. Když mi ale párkrát poskočila po břiše, vyřítila jsem se  do koupelny, kde jsem vyklopila veškerý obsah žaludku. Kiki se samozřejmě chtěla podívat, tak jsem ji musela plesknutím odehnat.

Jakmile jsem se trochu zkulturnila, šla jsem čelit hněvu Edwarda. V ložnici ovšem nebyl. Zamířila jsem tedy do kuchyně, přece jen můj žaludek byl prázdný.

Edward seděl u okna. Během toho, co jsem si chytala k snídani tousty se šunkou a kotel kafe, nepromluvil. Stejně jako když jsem jedla už druhý toust. Právě jsem se chystala zakousnout do třetího, zašeptal.

„Je to moje vina.“

Hrklo ve mně.

„Co se stalo?“

„Co se stalo?“ opakoval mojí otázku. „Vzdala ses svého snu, málem jsi umřela…“

V tu chvíli jsem vybuchla.

„Edwarde!“ začala jsem ječet. „Ty si jako myslíš, že můžeš za všechny útrapy světa? To jako, že když mě srazí auto, budeš za to moci ty, protože si mě nedržel za ručičku? Ne! Budu za to moci já, pokud se nerozhlédnu, nebo dejme tomu ožralý řidič. Ne ty! Se školou jsem neskončila, jen jsem ji přerušila, dodělám ji, nevím kdy, možná příští rok, nebo za padesát let, co já vím! Prostě a jednoduše se prober, ty nejsi středobod vesmíru! Kolem tebe se všechno netočí! Sakra! A teď mě rozbolela hlava -  ano, za tohle můžeš!“ práskla jsem hrnkem o stůl a šla si lehnout.

Zachumlala jsem se do peřiny a cítila, že Kiki vyskočila za mnou. Jako vždycky jsem jí zvedla deku a ona se stočila do klubíčka u mého bříška. Byla jsem tak naštvaná, že jsem se celá třásla. Prý – je to moje vina.

Za chvíli jsem slyšela ťukání na dveře a pak Edward vešel do ložnice. Nevraživě jsem se na něj dívala, i když mi podával vodu a prášek na odehnání bolesti.

„Omlouvám se, já jen, že pro tebe chci to nejlepší,“ promluvil po chvíli.

„Já to vím, taky se ti omlouvám, neměla jsem na tebe křičet,“ připustila jsem. „Víš, já se toho snu nevzdávám, jen ho odsunu na dobu neurčitou. Tak tu školu dodělám, až budu upír, co na tom?  Ty jsi to zvládl, Carlisle to zvládl, tak to dokážu i já.“

„Ale to může být až za padesát let,“ namítl Edward.

„No a? Ale pak budu mít celou věčnost a společně můžeme najít nějaký lék, nebo tak něco. Edwarde, když jsem skoro umřela, přála jsem si jediné. Být s tebou alespoň jeden den. Líbat tvoje hebké rty, vískat tě ve vlasech,“ povzdechla jsem, „ty jsi to nejdůležitější, ty jsi to, proč mě baví žít, chápeš to?“

„Ty jsi můj blázínek,“ zašeptal a dal mi pusu na čelo.

„Jo, ale do tebe,“ připustila jsem, Edward se odtáhl a odcházel z pokoje. „Hele,  blázni se nemají nechávat o samotě,“ rozkřikla jsem se, ale to už byl za rohem.

„Tak kde máme tu naši alkoholovou smršť?“ slyšela jsem Emmettův hurónský smích. No, ten mi tady ještě scházel. Ty prášky jsem si měla vzít minimálně tři.

„Nazdar, opilče!“ zakřičel a skočil mi na postel, ta se pod jeho tíhou prohnula a Kiki zakňourala. No jo, naše veličenstvo nesnáší, když ji někdo budí. Do ložnice se vrátil Edward společně s Rosalií.

„Vidíš, říkal jsem ti to. Včera jsem byl s Bellou. Že jo?“ otočil se na mě. A jéje, asi doma dostal sodu. Už vidím, jak ho Rase honila po domě se sekáčkem na maso v jedné ruce a se sirkama v druhé. Křičela určitě něco o nevěrnících.

„No já nevím, Emme, já si toho moc nepamatuju,“ pokrčila jsem rameny. Emmettovi spadla čelist.

„Jak si to nemůžeš pamatovat? Byli jsme v baru, jedla jsi čokoládový dort…“

„Jo, ten si pamatuju,“ přikývla jsem.

„No a pak jsi pila a my šli do tetovacího salónu…“ pokračoval, jako by se nechumelilo.

„Cože?“ vyjekla jsem. Můj hlas byl momentálně podobný operní pěvkyni.

„No, říkala jsi, že si chceš dát něco vytetovat.“

„Cože?“ zopakovala jsem znovu.

„No tetování, ale já to rozmluvil,“ kýval rozumně hlavou.

„Rosalie, fakt byl včera se mnou,“ kývla jsem směrem k ní.

„Já vím, Edward mi volal,“ usmála se Rose.

„Ty jedna potvoro!“ prskal Emmett směrem k Rosalie. Vůbec to neznělo naštvaně. Pak se na mě otočil, jako by hledal něco na  mých zádech.

„Co je?“ odháněla jsem ho rukou, jako by byl obtížný hmyz.

„Hledám tu opici, co bys měla mít za krkem.“

„Ty jsi vůl!“ zavrtěla jsem hlavou.

 

 

**********************


Dnešní den byl zvláštní. Opila jsem se, od plic jsem vynadala Edwardovi, pak přijela celá rodina a všichni řešili mé přerušení školy. Nechala jsem je, ať se vykecají. Já v tom měla jasno, tak to udělám, až budu upír, až se dostanu přes tu chuť zabít při každé kapce krve.

„Majorka měla málem infarkt, když se to dozvěděla,“ otočil se na mě Carlisle.

„V nemocnici budu pořád, jen jako sestra, na to mám kvalifikaci, nevzdávám to, jen potřebuju čas, nezvládnu se vrátit do té místnosti. Prostě nezvládnu…“ moje oči začaly plnit slzy, až v tu chvíli jsem si uvědomila, že se choulím, třesu, objímám rukama.

„Posttraumatický šok,“ zamumlal Edward a Carlisle zároveň.

„Ale houby, jen chci teď od života něco jiného,“ opakovala jsem svou písničku. Věděla jsem to. Věděla. Jen musím najít sama sebe. Chci se přestat bát.

„Dobře,“ kývl Carlisle. „Uděláme pár opatření, chci, aby s Bellou pořád někdo byl. Myslím, že budeš souhlasit, Edwarde.“

Šokovaně jsem se podívala na Edwarda, který přikývl. Já ale nejsem žádný cvok. Nepotřebuju chůvu. Už jsem se nadechovala, abych Carlislelovi něco pěkně od plic řekla, ale on mě předběhl.

„Bello, vím, že se ti to nelíbí, ale jde o to, že si teď členem rodiny a my tě musíme chránit. Nesmíme dopustit, aby se něco takového opakovalo. Málem nás to zničilo, všechny,“ jeho hlas se najednou třásl. Tohle že je rozumný Carlisle, který si zachová klid v každé situaci? Podívala jsem se na všechny členy rodiny. Esme se klepala brada a kývla, vlastně kývali všichni. Emmett v tu chvíli postrádal ty svoje věčné čertíky v očích. Byl vážný – působil rozumně. Emmett? Jasper vypadal, že se každou chvíli složí.

„Dobře,“ kývla jsem, v tu chvíli všichni hlasitě vydechly. „Ale mám jednu podmínku – no spíše prosbu. Vlastně dvě.“

„Jaké?“ zeptal se Edward.

„Nesmíte mě nechat pít s Emmettem,“ tohle sklidilo smích. „A chtěla bych patřit do téhle rodiny.“

„Miláčku, už do ní patříš,“ namítal Edward.

„Úplně,“ zašeptala jsem. V tu chvíli pochopil.

„Ne,“ kroutil hlavou.

„Slíbil si to, že až budu připravená, slíbil jsi to.“

„Ano, ale nechci, aby jsi to udělala ze strachu,“

„Nedělám to ze strachu! Chci to, protože tě miluju, nechci být bez tebe, nechci přijít o tebe, ani o ostatní! Chci být s tebou, protože se mi s tebou líp dýchá, potřebuju tě. Jsem sobecká, ale nechci, abyste znovu prošli takovým peklem,“ poslední slova jsem už šeptala.

„To je tak romantické,“ tetelil se Jasper. Musela jsem se kousnout do rtu, abych nevyprskla smíchy. Emmett se rozřezal naplno.

„Bello,“ chytil mě za ruce. Čekala jsem odmítnutí, neznatelně jsem se přikrčila. „Jakmile si mě vezmeš, proměním tě.“

„Dobře, stejně už mi chudáček přijde osamělý,“ podívala jsem se na zásnubní prstýnek, dýchla na něj a začala ho leštit o tričko.

V bytě propukl takový řev, že Kiki vyskočila na všechny čtyři a rozštěkala se.

„Svatba v dubnu! To bude nádhera!“ skákala nadšeně Alice. Počkat v dubnu? Až za čtyři měsíce? Ani náhodou! Neexistuje! Zítra!

„Duden bude skvělý, že, Bello?“ otočil se na mě nadšeně Edward. Tak toho asi neodtáhnu, tak jak je, na radnici a šlus. No tak to bude pompézní svatba, Alice už líčila, co se všechno bude muset zařídit a já se zděsila. Bude mě komandovat ta nejpříšernější diktátorka pod sluncem. Hlasitě jsem polkla. Tohle nepřežiju.

„Ahoj! Je vás slyšet až k nám! Co slavíte?“ vkráčela Quinn s Jakem.

„V dubnu se budeme brát,“ oznámila jsem ji nadšeně. Celá se rozzářila a pak se zamračila.

„To budu jako velryba,“ zamumlala, něco s ní bylo.

„Quinn, co se děje?“ zeptala jsem se jí.

„Je to v prdeli,“ zamumlala.

„Co je v prdeli?“ nechápal Emmett.

Quinn se posadila na pohovku a pak rozhodila rukama.

„Já a Jake jsme v prdeli.“

„Proč?“ zeptala se Esme.

„Přijede matka a ne jako že přijede jen jako, ale ona je v Londýně,“ zanaříkala.

„Jste v prdeli,“ kývala jsem na Quinn a Jakea.

„Matka ti volala?“ zeptal se Emmett.

„Ona ne, její asistentka. Slečno Quinn, vaše matka se s vámi přeje setkat. Vyhovuje vám to zítra v šest hodin?“ odrecitovala pozvnání.

„No to si děláš prdel?“ vyjelo z Emmetta.

„Nezdá se vám, že až příliš používáte slovo prdel?“ pokárala nás Esme a hodila po Carlisleovi pohled – jak jsme je to vychovali.

„Promiň, Esme,“ ozvalo se sborově.

„Jo a Bello,“ usmála se na mě Quinn, věděla jsem, že to bude pěkná pecka. „Prý máš přijít taky.“

„Jsem v prdeli,“ vyjelo mi a místností se rozezněl Emmettův řehot. Však ono je to přejde, až se setkají s tou pravou anglickou potvorou, převlečenou za aristokratku. To bude sajgon.

 

***********************

 


„To bude v pohodě,“ snažila jsem se povzbudit Quinn, která pobíhala po bytě utírala imaginární prach, načechrávala asi po padesáté polštáře na pohovce, rovnala knihy podle pravítka, leštila sklo obrazů. Byla vážně šílená.

„V pohodě? Viděla jsi někdy moji matku?“ zeptala se mě hystericky.

„Pardon,“ zvedla jsem ruce v gestu, vzdávám se. Byli jsme u Quinn a Jakea v bytě, podle Quinn bylo lepší se setkat na místě, které ona zná lépe než její matka – jako únik si zvolila koupelnu, kde se dá zamknout. Quinn se pečlivě učesala, jemně namalovala a oblékla se tak, že pokud člověk nevěděl, že je těhotná, nepoznal to.

„Kde jsou kluci?“ zeptala jsem se jen tak mimochodem.

„Oni tady ještě nejsou?“ vyjekla. „Matka chodí naprosto přesně, má tady být v šest a je za tři minuty šest!“

„Zlato, jsem doma!“ slyšela jsem Jakea a hned Edwarda. Ufff, to bylo o fous. Další hysterák bych nezvládla. Quinn vyšilovala od chvíle, co zjistila, že se nožka její aristokratické matky dotkla půdy Londýna. Neřekla jí, že je vdaná, neřekla jí, že je těhotná. Tenhle večer bude mazec a já na to mám lístky do první řady.

„Jaku! Jak to vypadáš?“ okamžitě mu začala urovnávat vlasy. Ježkovy oči, ona si naslinila prst a odstraňovala mu z tváře neviditelnou čmouhu.

„Quinn, uklidni se, dýchej,“ nabádal ji Jake. Měl s ní neskutečnou trpělivost, on ji fakticky zbožňoval.

Ozval se zvonek.

„Je tady,“ zašeptala Quinn.

Znovu se ozval a Quinn se přikrčila.

„No tak, běž ji otevřít,“ nabádala jsem ji,

„Když já se bojím,“ kuňkla. Pokrčila jsem rameny a šla otevřít sama.

„No konečně, už jsem myslela, že tady vystojím důlek, na tady máš kabát, pověs ho na ramínko, ne na nějaký buranský věšák. Tohle služebnictvo…“ zavadila o mě pohledem. „Ach, to jsi ty Bello, no,“ udělala obličej „však jsem moc nespletla“ a šla pryč. Já mezitím stála v chodbě a držela kabát, který vážil minimálně deset kilo. Na ramínko říkala? Otevřela jsem komoru, kde byl vysavač se smetáky a mrskla s ním na zem. Mrcha!

„Quinn, drahoušku, nepřibrala jsi? Říkala jsem ti, ať vynecháš cukry a tuky,“ slyšela jsem přeslazený hlas mrchy June. „A kde to prosím tebe bydlíš? A kdopak je tento okouzlující mladík?“

Právě jsem vcházela do obýváku a June vrhala na Edwarda smyslné pohledy – asi budu zvracet.

„To je Edward, Bellin snoubenec,“ odpověděla Quinn.

„Cože?“ vyjekla. „Co stojíš, dones mi šálek čaje,“ obořila se na Jakea. „To dnešní služebnictvo,“ kroutila hlavou. „No a kdy se setkám s tvým přítelem?“

No to je gól, ona považuje Jakea za sluhu.

„Matko, to je Jacob Black, můj… můj přítel,“ střelila po nás pohledem.

„Těší mě,“ podával Jake ruku fůrii.

„Black, Black, Black,“ luskala prsty, „ovšemže! Vy jste syn Jima a Carol Blackových z New Yorku, ráda vás poznávám,“ podala mu ruku. „Říkejte mi June.“

Tak ti dva Blackovi v New Yorku musí být pořádná zvířata. June se dme pýchou, že Quinn udělala terno. Nevycházela jsem s údivu, ale bublina okamžitě splaskla, když Jake řekl:

„Ne já jsem Jacob Black z Forks a můj otec je Billy Black, člen rady starších kmene Quileutů.“

„I...i…indián? To nemyslíš vážně, Quinny Elizabeth Marion Feirfaildová! Tohle okamžitě ukončíš! Mimochodem, Percy Mitchenhof se  vrátil do Londýna, víš, že pro tebe měl vždycky slabost.“

„Matko, Jake není jen můj přítel, je to můj manžel a čekáme dítě! A Percy je gay, jen se to bojí říct svým rodičům!“ křičela Quinn. Nikdy jsem ji neslyšela tak křičet, ani když jsem ji omylem vyprala její sukni od Miu Miu a ta se srazila.

„Řekni, že si děláš legraci,“ procedila skrz své zuby.

„Nedělám, vdávala jsem se na Štědrý den v domě Edwardových rodičů, jsou to moc milí lidé, Bella mi byla za svědka…“

„Je to tvoje vina! Jsi příživnice, on pochází z podobné díry, jako ty! Jdete po jejích penězích, je to tak? Ono kdo by nešel po dvou milionech liber!“ ječela na mě. Koukala jsem na ni, jako by spadla z višně. Věděla jsem, že má Quinn nějaké peníze, ale že by jich bylo tolik? Páni!

„Nekřič na ni!“

„Nejsi moje dcera, nevolej mi, nechoď mi na oči!“ otočila se zpět na Quinn.

„V pořádku, ty jsi nikdy nebyla moje matka,“ řekla jí chladně. Pak už byl slyšet jen klapot podpatků a prásknutí dveří. Quinn se vyčerpaně svezla na pohovku.

„Tak to šlo celkem hladce,“ promluvila do ticha. Nechápavě jsem se na ni podívala.

„Nechala si tady kabát,“ pípla jsem.

„Ona někoho pošle, jako vždycky, minule nechala kufry na letišti, společně se mnou, bylo mi pět,“ zašeptala.

„Je mi to líto, Quinn,“ objal ji Jake.

„Mě ne. Ona mě porodila, vychovala mě Hilda – chůva. Od pěti jsem byla v internátu a od té doby, co umřel táta, vídala jsem ji jen jednou do roka. Nechci být jako ona.“

„Ty nejsi jako ona. Podívej se na sebe, bydlíš v bytě, chodíš nakupovat, snažíš se vařit,“ při slově vařit jsme vybuchli smíchy, protože Quinniny pokusy byly fakt masakrální. Ono udělat ze zeleninové polívky zvláštní šedou hmotu a z těstovin all forno zvláštní patvar nelibé vůně – no řekněme, že zatím z ní kuchařka nebude.

 

 


Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

6)  Scherry (19.11.2010 18:53)

Snažíš se vařit :D :D :D :D parádní kapitolka

Mili

5)  Mili (19.11.2010 18:43)

Fantastické

4)  Lucie (19.11.2010 18:10)

3)  lucka2010 (19.11.2010 17:47)

hezkýý!! rychle další! :) :)

Katie

2)  Katie (19.11.2010 17:23)

Super!

1)  katy (19.11.2010 17:07)

Super! Moc jsem se bavila. Ještě nějaká návstěva budoucí babičky?;)

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bella - EC promo