Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/image.jpg

Čekání a čokoládový dort...

25.kapitola

 


Edward

 

„Jak to, že se neprobouzí?“ ptal jsem se Carlislea. Uběhlo už několik dní a Bella byla stále v bezvědomí. Ventilátor už odpojili, dýchala sama. Bylo to malé vítězství. Srdce ji bilo pravidelně, což dokazoval zvuk  vycházející z přístrojů.

„Probudí se, jakmile bude připravená. Fyzicky je v pořádku, spíše bych řekl, že se brání tomu se probudit,“ odpověděl mi Carlisle. Nervózně jsem přecházel po pokoji.

„Hele, dneska sem přijde na návštěvu Quinn, doktoři ji konečně pustili z lůžka,“ informovala mě přicházející

Alice. Což znamenalo jediné, musíme Quinn přesvědčit, že všechno bude v pořádku. Strašně se bála o Bellu, myslela si, že je to všechno její vina. Musel jsem ji několikrát přesvědčovat, že tomu tak není, že Kevin byl šílenec, psychicky narušený kluk, kterému mysl zatemnily drogy. Jasper byl neustále u Quinn a posílal jí  jednu dávku klidu za druhou.

„Bude to v pořádku, Edwarde, ona se vzbudí, jen to chce čas,“ ubezpečil mě Carlisle.

Alice vytáhla z krabice, kterou přinesla, čokoládový dort. Se zvednutým obočím jsem se na ni podíval. Její myšlenky mi to už prozradily, ale stejně to musela říci nahlas.

„Hele, já vím, že jsi doktor, ale taky jsem si něco načetla. Čokoláda je pro Bellu nejlepší podnět, nemyslíš?“ zatleskala svému nápadu. Pokojem se roznesla lahodná čokoládová vůně. Alice položila dortík na talířek a následně na stolek. V tu chvíli vcházela Rosalie s Emmettem, oba měli plné tašky věcí. V jejich myslích jsem viděl, co se chystají udělat a musel jsem se usmát.

Rosalie začala všude rozestavovat naše fotky, Alice aranžovala květiny a Emmett zapojoval aparaturu a Dvd do malé plazmy, kterou přinesl. Doufám, že tady s Bellou nebude chtít sledovat sportovní přenosy.

Za chvíli byla patrná velká změna. Z pokoje se změnil ze strohého nemocničního na útulný. V reproduktorech se ozývala tichá hudba, Bellina oblíbená. Každý ji vyprávěl, co dneska dělal a co zase Kiki provedla Esme. Včera ji rozcupovala hotový projekt na kousíčky a Emmett říkal, že takhle ji ještě neviděl zuřit, načež přišla Rosalie s tím, že jí prostě smutno, že tam Bella není, a tak ji Esme ještě odměnila masíčkem a mazlila se s ní skoro celou noc, dokud neusnula. Všichni se smáli. Pak jsme si sedli všichni okolo Belly a Emmett pustil video z festivalu z Forks. Bella tam tancovala v dešti jen v tričku a smála se.

„Jede Quinn,“ zašeptala Alice. Za chvíli se opravdu otevřely dveře a do pokoje vjela Quinn na křesle, které tlačil Jakob. Quinn vypadala ještě pobledle, ale podle všeho byla ona i miminko v pořádku. Společně s nimi vešel i Jasper, který nyní sloužil Quinn místo antidepresiv. Myslím, že si ho bude chtít pořídit domů.

Jakmile Quinn uviděla Bellu, zalapala po dechu, Jasper ji okamžitě začal uklidňovat. Quinn byla u Belly poprvé, nechtěli jsme ji totiž ničím rozrušovat, ale uběhl týden a my už neměli žádný argument.

„Říkal jsem, že je to špatný nápad,“ mumlal Jacob a chtěl s ní odjet.

„Jak je na tom?“ zeptala se.

„Ještě se neprobrala,“ promluvil jsem, Quinn začaly stékat slzy po tváři.

„Neměla by ses teď vystavovat takovému stresu, zvláště ne po tom, co sis prožila,“ začal mluvit Jake.

„Ne, Jaku, chci být s ní. Dlužím jí to, to ona mě odtamtud dostala, a teď,“ ukázala na Bellu, Jacob nesouhlasně kroutil hlavou, ale v myšlenkách to už vzdal.

 

*********

Později jsem seděl sám s Quinn u Belliny lůžka. Quinn jí vyprávěla o miminku, říkala, že se musí probrat, protože jí musí pomoct jako kmotra vybrat jméno. A že to sama nezvládne, že má strach, že porodí malé vlče, co když ji nebude mít rádo a podobně. Pak se bezděky natáhla po dortu, který donesla Alice pro Bellu.

„Pane bože, Bello, tohle je ten nejlepší čokodort, jaký jsem kdy jedla. Bože můj, já z toho snad ještě porodím,“ mlaskala a natahovala se pro další kousek. Quinnina bezprostřednost mi na tváři vyloudila úsměv. „Edward se mi směje, ale Bello, je to fakt úžasný. Za takový dort bych dala klidně i svoje nejoblíbenější lodičky od Manolla.“ Začali jsme se oba smát, když v tom nás přerušil slabý hlas.

„Ty si nechej a dej ty svoje pracky pryč od mého dortu.“

***************

Bella

Ležela jsem na nádherné voňavé louce. Cítila jsem, jak se mi sluníčko opírá do obličeje. Bylo mi nádherně. Všechno bylo dokonalé, až moc. Zavřela jsem oči a nechala se unášet dokonalou krásou, vůní a teplem.

„Bello,“ slyšela jsem tichý hlas, otevřela jsem oči a viděla nádherného anděla.

„Ahoj,“ usmála jsem se. Posadil se vedle mě. Jen jsme se na sebe dívali, najednou ke mně vztáhl ruku a pohladil mě po tváři. Měl ji tak jemnou a teplou. Jeho oči měly barvu medu a vlasy mu na sluníčku krásně zářily.

„Bello,“ zašeptal. Jeho hlas mi probouzel motýlky v břiše. Dívala jsem se na něj, přišel mi tak známý, ale odkud? Jemně jsem přejížděla rukou po linii jeho obličeje. Prsty jsem se zastavila na rtech. Chtěla jsem ruku vztáhnout, ale on mě zdržel a začal mi líbat špičky prstů. Cítila jsem, jak mě polévá horko.

„Kdo jsi?“ dostala jsem ze sebe.

„Tvé druhé já,“ šeptal mi do ucha. Jeho dech na mé kůži mě rozpaloval. Najednou jsem ucítila bolest a pak hlas, který sem určitě nepatřil.

„Ztrácíme ji!“

Louka byla najednou pryč a já se ocitla ve tmě. Kde to jsem? Tady být nechci. Chci zpátky na louku! Za mým druhým já! Chci pryč! Zkoušela jsem křičet, ale nevydala jsem ani hlásku! Cítila jsem ohromnou bolest, která mi svírala hruď. Nevím, jak dlouho to pokračovalo, schoulila jsem se do klubíčka a čekala. Vlny bolesti pomalounku slábly. Zavřela jsem oči a snažila se přijít na to, co se stalo. Myslela jsem na anděla, se kterým jsem seděla na louce.

Z ničeho nic mě něco začalo šimrat na obličeji. Rychle jsem otevřela oči, byla jsem na louce a můj anděl se nade mnou skláněl.

Později jsme jen leželi naproti sobě, ani nevím kolik času uplynulo. Anděl mě hladil po tváři, dopřál mi jemný polibek a stále se na mě toužebně díval. Bylo to zvláštní, měla jsem ho vedle sebe, ale přitom mi přišel tak vzdálený. Nekonečně dlouho jsme si vychutnávali pohled na toho druhého, když jsem ucítila sladkou vůni. Tak nádhernou vůni, že se mi začaly sbíhat sliny.

„Poddej se tomu, vrať se zpět,“ šeptal mi. Nechtěla jsem od něj odejít, tady jsem se cítila dobře. Bránila jsem se, ale vůně zesilovala. A pak jsem slyšela tiché mumlání, které přecházelo v šeptání. Hlasy se střídaly, ženský, mužský, smutný, veselý. Smích.

Cítila jsem jak mě někdo drží za ruku, ale anděl to nebyl. Vzdaloval se mi. Hlasy se zesilovaly a najednou jsem byla opět ve tmě. Trochu jsem se nahrbila a čekala bolest jako minule, místo toho jsem zřetelně slyšela rozhovor.


„Miláčku, přišla za tebou Quinn, je v pořádku, zachránila jsi ji i miminko,“ slyšela jsem krásný hlas.

Edward? Je to Edward, pane bože!

Quinn!

Miminko!

Chtěla jsem je vidět, otevřít oči. Nešlo to. Bojovala jsem, má snaha pohnout alespoň rukou byla marná. Byla jsem si jistá, že kdybych, alespoň pohnula malíčkem, Edward by si toho všiml. A ta vůně čokolády! To byla pohádka.

„Pane bože Bello, tohle je ten nejlepší čokodort, jaký jsem kdy jedla. Bože můj, já z toho snad ještě porodím,“ ozvala se Quinn. Pane bože ona mi ho žere! Ona žere můj dort? Puste ě na ni! Těhotná, netěhotná, přetrhnu ji jako hada! Nikdo mi nebude jíst můj dort. Je můj, je v něm čokoládka a já mám na vše čokoládové přednostní právo!

Tak moc jsem nadávala, že jsem si ani nevšimla, že se jejich hlasy zesilují. Za chvíli jsem otevřela oči, zrovna ve chvíli, kdy se Quinn natahovala po dalším kousku, mluvila o tom, že boty od kohosi vymění za ten dort a Edward se smál.

„Ty si nechej a dej ty svoje pracky pryč od mého dortu,“ řekla jsem potichu.

****************

Uteču jim, prostě jim pláchnu! Podplatím Alexe a nechám se zavézt někam hodně daleko. To není možné. Edward se od mě odmítal hnout na krok, odcházel, jen když musel, a to mě svěřil do péče buď svých sourozenců nebo Esme. Nesměla jsem nic, jen ležet. Nemohla jsem přepnout program na ovladači, nedej bože, abych držela knihu! Vždyť otáčení stránek je tak namáhavé! Prostě je zabiju a bude to.  Už abych byla v našem bytečku, tam mi nebudou stát za zadkem. Ještě že už mě zítra pustí.

„Ahoj, Bello,“ švitořila Alice, která právě vcházela do pokoje. Ta mi tady scházela. Většinou mi předčítala z nějakého módního katalogu. Účinkovalo to lépe, než všechny léky na spaní dohromady, do třiceti sekund jsem byla tuhá. Jedinou radost kromě Edwarda mi dělal Jake, který pro mě pašoval pořádné jídlo. Dneska mi slíbil pečenou kachnu s medovou omáčkou. Mňam! Zpátky do reality mě vrátilo šustění, Alice zase vytáhla pakl časopisů a začala mě poučovat o tom, co je nového ve světě módy. Asi deset sekund a byla jsem naprosto tuhá.

„Bello,“ slyšela jsem Jaka.

„Nebuď ji, spinká, ať si odpočine,“napomínala ho Quinn.

„Zabije mě, jestli ji ta kachna vystydne. Jak jde o jídlo, Bella nezná slitování, se divím, že jsi přežila nájezd na její čokodort, udělat to já, jsem mrtvej,“ dokončil svůj proslov.

„To máš pravdu, Jaku, Quinn zachránilo jen miminko a to, že jsem byla tak slabá.

„Na, tady to máš a futruj, jestli mě chytnou, tak mě sem už nepustí.“ Vrazil mi talíř. Bože, kachnička byla naprosto dokonalá.

„Kdy tě pustí?“ zeptala se Quinn.

„Zítra, a co vy?“ ukázala jsem na bříško. Quinn se podívala na Jaka a ten kývl.

„Budeme mít chlapečka a taky se budeme brát, Bello, svatba bude hned po Vánocích. Doufám, že už budeš v pořádku, musíš mi se vším pomoc,“ chrlila na mě Quinn.

„Hele, nech ji, nebo se lekne a zase usne,“ napomínal Quinn se smíchem Jake. Můj skoro bráška se bude ženit. Do očí se mi nahnaly slzy.

„Bello, nebul, jinak mě Edward zabije, říkal, že tě nesmím rozrušovat,“ prosila mě Quinn. Rychle jsem zamrkala.

„Už se těším na náš tanec Bello,“ kýval Jake a já vyprskla smíchy. To víš , že jo!  „Přece nedáš ženichovi košem,“ podivil se. On to myslí vážně? Chce mě zabít? Já a společenský tanec? Možná nějakého dupáka či ploužák, ale drandit po parketu v rytmu valčíku? Musím Edwarda požádat, aby mě to naučil, jinak si ze mě Emmett udělá taneční partnerku na celý večer, jen aby se mi mohl smát.

„Umíš tančit, že jo, Bello?“ zeptala se Quinn.

„Samozřejmě,“ vypadlo ze mě a já věděla, že s těmi hodinami budu muset začít co nejdříve.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

Mili

8)  Mili (20.10.2010 20:30)

Úžasné, úžasné, úžasné

7)  bellla87 (20.10.2010 20:25)

To s tým čokodortom ma zabilo :D a Jake tiež! :D 6e jej prepašoval jedlo...neskutočne dobre!!! tlieskam

6)  Ashley (20.10.2010 20:07)

super!!! A jak se jedná o čokoládu, naprosto chápu Bellin postoj!

lied

5)  lied (20.10.2010 20:05)

tak ten dort mě totálně rozdrtil to nemělo chybu

4)  Judy (20.10.2010 19:51)

Tak ty taneční hodiny budou určitě zajímavé. :D

SarkaS

3)  SarkaS (20.10.2010 19:44)

dej ty pracky pryč od mého dortu. Bože, ty jsi mě tak potěšila. Žádná šílená replika, ale typická Bella. Jak já z ní celou tu dobu nemohla... A Esme utesujici Kiki byla taky bezchybna, zajimalo by me co ji na to rika Carlisle

eElis

2)  eElis (20.10.2010 19:40)

"Ty si nechej a dej ty pracky pryč od mého dortu" Tak potom, co jsem si přečetlu tuhle větu, zamířila jsem někam pod stůl. Opravdu nádherná kapitolka a jsem ráda, že se Bella probudila. Jen chudák Jasper, který musel dělat přesčasy, když z něho udělaly učiná antidepresíva.

sfinga

1)  sfinga (20.10.2010 19:39)

Hurááá: Bella se probrala tra-la-la
Dej ty svoje pracky pryč od mého dortu tak tahle hláška mě totálně dostala
Al, tahle kapitola byla přímo mňamózní
Díky a těším se na další

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek