Sekce

Galerie

/gallery//thumbs/srdce%20v%20ledu2.jpg

Jsem sadistka ;-P - trocha bouřky do Jakeova a Nessiina vztahu...
Ale nebojte, bude letní, očistná...

EDIT: a v obrázku perexu se ten panáček nesnaží srdíčko dorazit, ale naopak z něj odstranit nánosy ledu :-)


 

Křach.
„Tak to byl poslední kousek,“ pokrčila rameny Bella.
„Co se děje?“ zeptala se Esmé a zvedla smutnou tvář ke stropu, neboť zvuk tříštícího se porcelánu se ozýval právě z horních pater.
Z Nesiina a Jacobova pokoje.
Teď už jen… Nessiina pokoje.
„Rozbila poslední talíř,“ šeptl Edward.
„Poslední kus ze své… výbavy,“ dokončila Bella a její pohled hledal útěchu v mužových očích.


Hurikán s dlouhými bronzovými vlasy, tak rychle prolétnuvší, že se podobal spíš kometě, a s tváří dívky, vlastně již mladé ženy, předupal schodištěm a práskl vchodovými dveřmi.
Než Renesmé vytůrovala motor Jacobova auta k bolestným otáčkám (jako by se mu chtěla pomstít za všechny spáchané i domnělé hříchy jeho majitele), vyštěkla nasupeně: „Kterej… tse inteligent… vymyslel ten pitomej otisk! Dá se to někde reklamovat? Dá se to někde vrátit? Nedá! Proč si ho ten choromyslnej osud nenechal, proč si ho nestrčí… grr!“

***

Jacob se právě probouzel s ukrutným bolehlavem a vyprahlými ústy v péřových peřinách. Počkat, takové v jeho a Nessiině ložnici nejsou…
„Vstávej, pejsáčku,“ zacvrlikal hlas a Jacob se zprudka posadil, aby si skoro dal hlavičku s… Jessicou? A i když byla starší než on, protože zatímco ona již měla třicítku za sebou a Jake díky vlčím genům nestárl, lascivně se na něj usmívala.
Rychle se vymotal z přikrývek a vrazil tak do Jessičiny ruky a káva z hrnku, který držela, vyšplíchla na bělostné povlečení a nesmazatelně je tak poskvrnila.
Udělal se vztahem s Ness Jacob to samé? Byla tahle… to snad ne, otřásl se, vodní?... postel svědkem jeho neodpustitelného činu, stalo se to? Jacob netušil, jeho paměť na něj posměšně cenila obrovskou výlohu s nápisem „Zavřeno“ a jeho skromné oblečení mu jeho dilema zrovna neusnadňovalo.

***

Jasper sešel společně s Alice pomalu do obývacího pokoje.
Alice se založenýma rukama nasupeně uhýbala před manželovými pokusy o objetí a rodině srocené v hale žalujícím hlasem prozrazovala: „On jí ještě pomůže s GPS vyhledáním Jakeova mobilu, no co byste mu řekli?“
„Dobrá práce, kamaráde,“ plácl si Emmett s Jasperem dlaní a Alice zavrčela.
Emmett předstíral, že si toho nevšiml a rozverně prohodil: „Doufám, že v tomhle je neteřinka po mně a pěkně Jakeovi vypráší kožich!“
Esmé zavrtěla hlavou a Emmett pokrčil rameny: „No co co, ještěže se v tomhle nepomamila  a nepotatila, jinak by se sbalila a odskočila si do Volterry, nebo přinejmenším z útesu…“
„Emmette!“ zavrčeli na něj výhružně unisono Nessiini rodiče.


A přitom měl být dnes jeden ze šťastných dnů ve věčnosti jejich rodiny… Renesmé a Jacob měli uzavřít manželský slib… jenomže jedna zrádná rozlučka se svobodou zamíchala kartami trochu jinak a propůjčila molekulám v atmosféře hořkou pachuť…

***

Jessica rádoby svůdně zachraptěla: „Neoblíkej se, hafáčku, jestli je ti zima, znám lepší způsob, jak se zahřát…“
Jacob si téměř odplivl a setřásl ze sebe ženiny nenechavé ruce.
Najednou před domem zachrastil štěrk a ozval se zvuk centrálního zamykání vozu, žena vykoukla z okna a zbledla: „Manžel! Vypadni, štěně!“
Jake procedil mezi zuby: „Po ničem víc netoužím.“
Jessica mu naházela zbytek oblečení do náruče a strkala ho před sebou: „Honem, musíš zadním vchodem, přes zahradu…“

Dotlačila jej až k brance zahrady a Jake poskakoval, protože sníh studil do bosých nohou.
A najednou hleděl do temných očí své snoubenky.
„Nessie,“ vydechl.
Renesmé si založila ruce v bok a pokusila se zadržet chvění své brady.
„S ní? Myslela jsem, že máš lepší vkus, Blacku!“ sršela Renesmé blesky.
Jessica si ji uraženě změřila a zaječela: „Co si o sobě myslíš, ty, ty...! Mám na víc, s mrazákem nespím! A ten tvůj kocourek moc nevydrží, víš, vytuhnul jako zmrzlina!“
A pak se přitočila k Jakeovi, kousla ho pod krk s provokativním úsměvem věnovaným Nessie a zašeptala: „Ale sladká zmrzlinka… Někdy se vrať, dokončíme, co jsme začali…“
Otočila se a utíkala zpátky k domu.


Renesmé zůstala stát jako opařená a ledovým hlasem pronesla: „Obleč se!“
Jake poslechl a ticho houstlo.
Renesmé otevřela dveře u spolujezdce a pohrdavě kývla hlavou k sedadlu: „Nastup si, vezmu tě, kam tvé srdce touží, je libo opět do baru, drahý? Nebo shánět další krásky?“ Z posledního slova se dal ždímat sarkasmus.

Jake se nasoukal na sedačku a řidička mu vrazila do ruky láhev s vodou, poděkoval a vypil ji naráz.
Pak se pokusil dotknout Nessiiny paže, která se chvějíc otočila klíčkem v zapalování.
„Dej ty ruce pryč, nebo o ně přijdeš!“ procedila mezi zuby a Jake se stáhl.
„Já chci domů, k nám…“ zašeptal po chvíli.
Renesmé unikla jedna zrádná slza, ale pak zvedla bradu a hrdým hlasem odpověděla: „Není žádné k nám, je to dům mé rodiny, zavezu tě tam, ať si můžeš sbalit těch svých pár švestek… A víš co?“  Otočila se na něj, když zastavili na semaforech.
„Copak, Nessie, lásko,“ podíval se na ni nadějně Jacob.
„Seber si i ten svůj otisk!“ vycenila dívka zuby, ale pak ji hlas zradil a ona bolestně vzlykla a clona slz jí stínila výhled, i když statečně jela dál.
Jacob nemusel použít ani moc síly, aby ji přiměl na lesní cestě kousek před rezidencí Cullenových zastavit a stáhnul ji do své náruče.
Zmohla se už jen na: „Ty pitomče, víš, jak to bolí? Jak moc to bolí?“ Tiskla si ruce na srdce a smáčela slzami Jacobovu košili.


Jacob šeptal: „Nezasloužím si tě… ale přesto tě miluju a vím, že nikdy nepřestanu… já si na nic nepamatuju, ale vím, že bych to nikdy neudělal, ne kvůli zatracenýmu otisku, ale kvůli nám, tobě… Pokud jsem něco nezvládl, pak to bylo pití… Tolik jsem se bál, Nessie, tolik jsem se bál té zodpovědnosti, toho, že pro tebe nebudu dost dobrý… Tak dlouho jsem na tebe čekal a teď když jsem tě měl nadosah, jsem dostal strach a prostě…“, sarkasticky se zasmál, jak si vzpomněl na Jessičina slova, „zamrzl...“
Renesmé k němu zvedla uplakanou tvář, ale když se ji pokusil Jacob políbit, uhnula a zašeptala: „Ne, nejdřív pošlu za Jessicou taťku! On už jí z té odporné stoky jejích myšlenek vytáhne pravdu… promiň, nemůžu ti věřit, musím mít důkaz…“
S těmi slovy vystoupila z vozu a vydala se pěšky k domu.
Jacob mlčky zaparkoval a zbytek dne strávil na studené dlažbě koupelny s věrnou společnicí záchodovou mísou.


Renesmé tiše plakala s hlavou opřenou o snídaňový pult v kuchyni a směrem k Alice, která tam stála s ní a hladila ji po zádech, vzlykala: „Proč jsi mi neřekla, co se stane?“
Alice neodpověděla, Nessie moc dobře věděla, že na ni a Jacoba jsou její vize krátké, i když se jí už tu a tam daří některé věci zahlédnout, jak se na ně čím dál víc vylaďuje.
Nessie zatřásla hlavou: „Ne, promiň, pokud se s ní… pokud k tomu došlo… pak se nerozhodoval rozumem…“ Hořce se zasmála a praštila pěstí, až se deska stolu zatřásla.


Edward s Bellou vešli do domu a Nessie stačil jediný pohled na jejich obličeje, aby se rozplakala nanovo.

Tentokrát už úlevou.

 

***


Voda v bazéně domu, který měli pronajatý na kouzelné dva týdny, se rozvlnila a velké kruhy pozvolna narážely na Nessiinu bledou pokožku, zatímco se jejich původce mučivě pomalu blížil pod hladinou směrem k dívce, která stála zapřená zády o okraj bazénu.
Dům, který se měl stát dějištěm jejich líbánek, se stal nakonec kulisou jejich usmiřování.
A i když byli stále svobodní, byli už neodvolatelně zadaní a nic z jejich minulosti čisté hlubiny jejich vztahu již nečeřilo.
Jacobova hlava se dostala na úroveň Nessiina pupíku a dívka si pomyslela cosi o Alicině hloupé zálibě v bikinách.

„Nádherně voníš,“ zašeptala Renesmé, když se muž jejího života konečně vynořil nad hladinu a zahleděl se jí do očí.
„Vážně?“ zahrál mu kolem očí a úst svádivý úsměv.
Žena kývla: „Jo, jako zmoklej pes!“
Jacob vycenil zuby v pobaveném úsměvu: „Ty jedna pijavice!“
Nessie si skousla ret: „Tak pijavice říkáš…“ a přisála se na ústa svého nastávajícího.


„Vezmeš si mě?“ zašeptal.
„A ty mě? Když nemám žádnou výbavu?“ vydechla s úsměvem.


Není nad kouzlo letních bouřek… i v tuhé lednové zimě.

 

Povídky od Carlie


Šanson, po kterém je povídka pojmenovaná a který mě inspiroval:



Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

eMuska

6)  eMuska (02.01.2011 16:29)

Chvíľku mi hral na perách taký zákerný úsmev, pretože mi nikdy nenapadlo, že by bol Jacob toho schopný. No ty si sa s touto témou popasovala bravúrne! Parádne!

Evelyn

5)  Evelyn (02.01.2011 15:30)

Carlie, to bylo úžasné!
Pořád nemůže být všechno jen růžové, že. A kdyby se občas neobjevily nějaké ty těžkosti, moc bychom si toho hezkého nevážili.

ScRiBbLe

4)  ScRiBbLe (02.01.2011 15:16)

Carlie, to bylo krásný. Nessie mi bylo opravdu líto a já na její místě bych mu asi vzteky urvala hlavu .
Jessicu bych !
Ještě že to dopadlo tak, jak to dopadlo.

Díky, bylo to úžasný!!!

Gassie

3)  Gassie (02.01.2011 13:59)

Carlie
Nádherná povídka.
Bylo mi jich líto. Jí. Jeho. Cullenů.

Carlie

2)  Carlie (02.01.2011 13:41)

Díky, Ree :-) Však jsem si to svoje kazení jejich vztahu pěkně vyžrala těmi trampotami s perexem... Boží mlýny... :D

Ree

1)  Ree (02.01.2011 13:37)

Zvládla
Jinak fakt krásná povídka. Jak nemám ráda Jacoba, tak tady mi to bylo tak nějak líto, že spolu nevycházejí. Ale vážně krása

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek