Sekce

Galerie

/gallery/thumbs/Kopie%20-%20edward_and_bella_rock.jpg

Isabella Swanová žije se svým otcem v malém deštivém městečku na severu Států. Jednoho dne se tam přistěhuje nový mladík. Je uzavřený, nepřístupný; tak bledý, až vypadá nemocný a... velmi přitažlivý!

Prolog

 

Lékař se sklonil nad zuboženým tělem, které začalo svůj boj prohrávat mnohem dřív, než mohl zasáhnout.

 

Žena, které to tělo patřilo, ho ukotvila němým pohledem smaragdově zelených očí. Její rty se pohnuly, ale vyšel z nich jenom trhaný dech. Pevně stiskla víčka, která se vzápětí zachvěla v urputném soustředění. Znovu otevřela oči. Její rty se pokusily ještě jednou zaartikulovat. Dech jimi tentokrát prošel úspěšněji.

Byla si jistá, že ta zářící bytost, která se nad ní sklání má moc udělat zázrak. Věděla, že ji slyšel, přestože ve skutečnosti neřekla nic. Poznala to. Ty nezvykle zlatavé duhovky, které fixovala veškerou zbývající silou, změnily barvu o nepatrný odstín. Neměla by si toho všimnout. Ale v tu chvíli cítila, že existuje mnohem víc věcí, o kterých nevěděla zhola nic. Dokud…

 

Vydechla a její náhle prázdný pohled, mu sklouzl někam k límečku košile.

Slyšel, co řekla. Tak, jak to dokázal jen on a nikdo jiný.

„Zachraňte ho…“ Byla to zároveň prosba i příkaz.

Ona tušila, ke komu mluví – tím si byl v tu chvíli jistý.

Pohlédl na vedlejší lůžko.

Chlapec ještě žil.

 

 

I. Novinka

 

Poslední prázdniny před vejškou.
Původně jsem je měla strávit skoro celé s mámou a Philem v Californii. Philovu týmu se ale letošní sezóna obzvlášť vydařila a prémie byly tak tučné, že se konečně rozhoupal, a vzal mámu na líbánky. Aby jí to dlouhé čekání na svatební cestu vynahradil, unesl ji téměř na dva měsíce někam do tichomoří.

Vlastně mi to ani nevadilo. Za ty roky, co jsem žila s Charliem, už jsem si zvykla, že se s mámou vídám nejčastěji po večerech na webkameře (pokud jí Phil pomůže zahájit videohovor), takže jsem ji asi postrádala  mnohem míň, než ona mě.

Co se californského počasí týče, měla jsem v tom už taky nějaký čas jasno. Nikdy bych nevěřila, jak snadno si zvyknu na to všudypřítomné forkské vlezlé vlhko. A taky že mě nakonec, při mých letních pobytech u mámy, bude ten náhlý nadbytek slunečního záření obtěžovat. Takže mě vidina prázdnin, strávených ve Forks nijak neznepokojovala.

Byla jsem nadšená, že si konečně přivydělám větší sumu peněz, když budu moct pracovat v Newtonovic obchodě s outdoorovým vybavením prakticky denně. Paní Newtonová byla ráda, že si zase jednou zajedou s manželem na dovolenou v normální sezóně. Nebáli by se přenechat celý chod rodinného podniku mně a Mikovi – oba jsme tam vypomáhali už několik let.

Jenže maturita, jakoby sepla v mé hlavě nějaké tlačítko, díky kterému jsem najednou dospěla. A byla schopná si přiznat, že Mike je strašně fajn kluk, mám ho ráda... a tím to končí. Cítila jsem to od začátku, už od první pusy na vánočním večírku, ale tehdy jsem nebyla schopná posoudit rozdíl mezi prvním poblouzněním a skutečnou láskou. Teprve po tom maturitním, kdy jsme se v našem vztahu dostali  mnohem dál, jsem to věděla.

I když jsem se opravdu snažila, abychom se rozešli v dobrém, dal mi jasně najevo, že jsem mu ublížila. Jak snadno se láska změní v opačný cit... Tím ovšem moje práce v jejich obchodě skončila. Ne, pan a paní Newtonovi se ke mně chovali stále stejně. Kdekoliv mě potkali, rádi se ke mně hlásili. Jen Mike se přes to zatím nedokázal přenést.

Nakonec to byl právě pan Newton, který mi ze známosti sehnal práci v Olympijském národním parku. Na prázdniny vždycky přijímali několik placených „dobrovolníků“, aby ten nápor turistů zvládli. Naštěstí mi ještě nebylo jednadvacet, což byl požadovaný věk pro průvodce. Nevím, jak bych jinak mému novému šéfovi vysvětlila, že s mojí schopností pohybovat se v horském terénu, bych byla pro turisty jistou jízdenkou do pekel. Takhle mě první prázdninové pondělí čekalo místo v turistickém informačním centru Hoh Rain Forest, horské stanici něco přes dvacet mil od Forks směrem nahoru do hor. Dotvořila jsem tak místní team starší manželské dvojice.

Stanley byl bodrý šedesátník a horal každým coulem. Neuvěřitelně vypracované lýtkové svaly dával nevědomky na odiv tím, že celoročně chodil v šortkách. Pracoval tu zřejmě už dávno předtím, než jsem se narodila a bylo to na něm znát. Díky desítkám každoročních výstupů na Mount Olympus se jeho pevné šlachovité tělo pohybovalo s pružností kočky a lehkostí, o které si mohla většina mých spolužáků ze střední nechat jenom zdát.

Jeho žena Mary byla drobná, pohledná, lehce prošedivělá brunetka. Vějířky vrásek kolem očí a úst svědčily o její optimismem hýřící nátuře. Právě tak jako její příjemný smích, kterému jsem okamžitě uvykla.

Kdybych si měla vzpomenout, co přesně jsem tam první týden dělala, nedokázala bych to. Naskočila jsem v plné sezóně; auta a autobusy přivážely nekonečné množství turistů. Stanley jim dělal průvodce, a protože na to sám nestačil, Mary mu vypomáhala. Sotva jsem pobrala to množství informací, které jsem musela překotně vstřebat, měla jsem na starosti chod celého centra. Byl to neuvěřitelný blázinec. Naštěstí Mary slibovala, že v pondělí snad dorazí nový průvodce a ona tak bude moct zůstat se mnou a pomoct mi s náporem lidí, dychtících po informacích o parku a pralese, upomínkových předmětech, průvodci a… pláštěnkách. Kdo by řekl, že v deštném lese bude pršet?!

V pátek jsem se z práce domů sotva dovlekla. Najednou jsem byla šťastná, že na turisticky nejvytíženější dny - sobotu a neděli - měl Stanley zajištěné „skutečné“ celoroční dobrovolníky.

Ta hodina navíc, co jsem teď denně trávila cestováním ve svém rozhrkaném náklaďáčku, už prostě byla nad moje síly. Cestou jsem se zastavila pro pizzu. Pomyšlení, že bych si po tom všem měla ještě stoupnout k plotně, mě zabíjelo.

Charlie se nad tou luxusní večeří nepozastavil. Se Stanem se znal dlouhá léta a tak měl celkem slušnou představu do čeho jdu. Narozdíl ode mě. Usínala jsem s myšlenkou, že se v pondělí novému průvodci nejspíš vrhnu kolem krku. Jenom za to, že tam bude.

 

∞∞∞

 

„Kde seš?“ vyjela na mě nakvašeně Angela, když mi v sobotu odpoledne volala.

„Sakra!“ zaúpěla jsem do telefonu. Už když jsem viděla její jméno na displeji, měla jsem silné tušení, že mi nevolá jen tak. Hned, jak jsem uslyšela její nabroušený hlas, došlo mi, která bije. Už půl hodiny seděla u Sullyho a čekala až dorazím na to kafe, které jsme si v týdnu domlouvaly…

A naproti ní seděla Jessica a ona musela poslouchat ten její kafemlejnek úplně sama!

„Sakra!“ zaklela jsem ještě jednou, když mi to došlo.

„Jo, to je přesný,“ sjela mě znovu.

„Promiň, já na to úplně zapomněla,“ zakňourala jsem provinile.

„Ale přijdeš, žejo?“ Teď zněla spíš prosebně. Jessica byla v pohodě, ale v neředěných dávkách nepoživatelná.

„Budu tam za deset minut,“ uklidnila jsem ji.

 

∞∞∞

 

„No konečně!“ zahlaholila Jessica, jen co mě zahlédla ve dveřích. Angela vyjadřovala v podstatě totéž - svým výmluvným pohledem.

Ještě jsem ani neusrkla pěnu z horkého laté a už se k nám Jessica nakláněla s tím výrazem ve tváři.

„Víte, co je nového?“

To byla jedna z jejích nečastějších vět. Angela jen zoufale protočila oči. Zřejmě už si předtím musela pár novinek vyslechnout.

Jessica se na ni ušklíbla. „Počkej, budeš zírat!“

„Dneska jsem se stavovala v nemocnici,“ začala. A mně bylo v tu chvíli jasné, od koho ty novinky budou. Její máma pracovala v nemocniční recepci, ale spíš to budilo dojem, že dělá šéfredaktorku místních bulvárních novin.Ta ženská věděla všechno. O všech. Bylo to skoro děsivé.

„Přijali nového doktora - holky…“ udělala  dramatickou pauzu. „…já ho viděla!“ Její nadšený výraz teď nebezpečně připomínal pubertální holku před plakátem svého idolu.

„Chceš říct, že je hezký?“ zeptala se jí Angela a zkoumavě se na ni zadívala přes obroučky brýlí.

„Jo!“ vyjekla Jessica a zahihňala se. „Blonďák,“ vydechla zasněně.

To by sedělo, jí se tyhle typy vždycky líbily. Všimla jsem si, že od té doby, co jsem se rozešla s Mikem, mě měla tak nějak radši.

„Máma říkala, že mu je třicet, ale podle mě vypadá na pětadvacet. Maximálně!“ zdůraznila. „A to není všechno…“ dodala tajemně.

Nevědomky jsem se naklonila blíž.

„Má syna!“ prohlásila tak důležitě, jako by nám sdělovala, kde se nachází Archa úmluvy.

„A co?“ utrousila Angela s despektem. Taky mi unikala pointa.

„Je nádhernej!“ vzdychla Jessica omámeně. Její pohled teď nepřítomně zamířil někam mezi naše ramena. Vrhla jsem na Angelu nechápavý pohled.

„Mluvíš o malým klukovi,“ upozornila jsem pak Jessicu. Ta se vytrhla ze svého transu a vyprskla smíchy.

„Ne, on je dospělej! Doktor si ho osvojil.“

„Aha,“ utrousila Angela překvapeně.

„A to není všechno…“ zatetelila se Jessica, evidentně potěšená naším rostoucím zájmem. „Hádejte, kde bydlej?“

„Povídej,“ vyzvala jsem ji netrpělivě. Jestli nás chtěla napínat, tak se jí to začínalo dařit.

„V Cullenovic vile!“

„Cože?“ vyhrkla Angela nevěřícně. „Vždyť je to ruina!“

„Tak tos tam, holčičko, dlouho nebyla. Nechali si ji zrekonstruovat. Rony Hallbrook jim tam dělal obklady. Na všechno prý dohlížela doktorova žena – je to nějaká architektka, nebo co. A mimochodem,“ odmlčela se a významně nadzdvihla obočí, „doktor se jmenuje Cullen, takže ten barák nejspíš patřil jejich rodině.“

„To si děláš srandu, vždyť tam už přes padesát let nikdo nebydlí!“ vykulila jsem na Jessicu oči.

„No tak to se teď změní,“ ušklíbla se na mě. „A Bello, to nejlepší jsem si nechala na konec!“ řekla významně, a naklonila se ještě blíž.

„Ten krasavec údajně v pondělí ráno nastupuje jako průvodce na Hoh Rain Forest!“ pronesla slavnostně.

A mně se v tu chvíli, bůhvíproč, zhoupnul žaludek.

 

 


 

 

Povídky od Bye

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

«   1 2 3   »

Bye

21)  Bye (16.11.2010 21:07)

Scri, jsem ráda, žes to dala, i když máš nabito. Taky s tím neustále bojuju
belko, jupí, jsi tu!
Ewiku, já taky!

Ewik

20)  Ewik (16.11.2010 19:48)

Zajímavý začátek. Těším se na pokračování i na nového průvodce.

19)  belko (16.11.2010 09:35)

Bye lásko moje!!!!!ty ďáblíku!!!!hurá!!!!!!JE TU NOVÁ POVÍDKA!!!!!

ScRiBbLe

18)  ScRiBbLe (16.11.2010 01:30)

Rikala jsem si, ze vzhledem k casove vytizenosti si uz nic dalsiho nerozectu, ale neodolala jsem a pustila se do toho. Jsem vazne rada, ze jsem to udelala, protoze se mi to strasne libi ! Libi se mi styl tveho psani, ten zacatek byl luxusni, jako bych sedela v kine a sledovala film . Jessicu si umim zive predstavit:D . A ta Bella, ta tvoje Bella se mi libi. Chytila jsi me . (Hacky a carky nepisu schvalne, ale po vecerech chodim na net pres telefon a ten, buh vi proc, mi nechce psat ty male mrsky nad pismenky)

Bye

17)  Bye (15.11.2010 23:03)

Bosorko, já mít radost! Že Ty tu! Přísahám, že jsem si říkala: přijde, nepřijde... a ona přišla!
sfingo, jj písmenek je trochu míň, ale to se zlepší... trochu
Hani, taky mě to s tím Mikem šokovalo ;) , ale už je to pryč a navíc mám pocit, že pro Bellu život přichystal někoho jiného
Astrid, už to tak vypadá, že si chudinky moje hrdinky vždycky přinesou něco ze mě taky jsem si toho všimla ;)
ambro, Tvoje "pochvalný plky" bych mohla číst od rána do večera a nikdy by mě neomrzely!
Linfe, já jsem taky dost slouho lovila, že?
Leni, taky chycená, ano, Jessicaví všechno :D , teda skoro

16)  Leni (15.11.2010 22:31)

Chytla jsem se, je to moc fajne. Jessika je jak FBI.

Linfe

15)  Linfe (15.11.2010 20:53)

Jůůůů konečně jsme se dočkaly. Hlásím, že jsem byla chycena na udičku ale stejně už dávno před tím :-)

ambra

14)  ambra (15.11.2010 20:50)

Bye, přísahám, že už Tě nebudu týrat plkama o tom, za jak dlouho vyklopím ty svoje rychlokvašky. Sednout si k tomuhle je jako hostina. Jsem přesvědčená, že přesně takhle se píšou knížky. Širokoúhlý záběr plus spousta detailů, které dělají obraz plastickým. A to mluvím o technice. Mnohem důležitější je totiž výsledek. Ano, tohle je skvělá první kapitola Tvé nové knížky. Ale aby sis nemyslela, že jen tak pochvalně plkám. Ty víš, že miluju FL. Ale tady jsme o nějaké to patro výš. A ten výhled z okna se mi moc líbí. Hrozně moc!!!;)

Astrid

13)  Astrid (15.11.2010 20:18)

Bye, ja sa tak teším tešíííím
A vyzerá to zaujímavo milujem Eda - do prdele a on bude prúvodce, ja tu zamdlim, to bude fasa. Ja sa tu tetelím chich
Mne sa tak páči ako píšeš, tvoja hrdinka je vždy tak vecná, presne mi povieš čo potrebujem a tá vyváženosť Tvojho písania
Jej a místni drbny to bolo dobré tiež:D

Prúúúúúúúvodce, acháááá Krááááásny prúúúúúvodce

PS: jak na to kukám, trochu ujetý koment, no - tak co...

Evelyn

12)  Evelyn (15.11.2010 19:43)

Ehm, Bye, Bella chodila, vážně chodila, s Mike?
Jinak samozřejmě úžasné a já se nadšením rozpouštím a taju. Na Edwarda jako průvodce jsem moc zvědavá a na celou další kapitolu taky

sfinga

11)  sfinga (15.11.2010 19:37)

Třikrát sláva Bye, má novou povídku!
A navíc jsem se do ní tak začetla, že najednou koukám... on konec kapitoly, heh... a sakra... jak to asi bude dál?
Těším se, Bye, moc se těším

Bosorka

10)  Bosorka (15.11.2010 19:27)

Já mít radost, já mít radost, já mít radost . A hádej proč milunko?! Protože se moc těším, jak se mi bude houpat žaludek při čtení následujících kapitol. Ale nechala si nás dlouho čekat!

Bye

9)  Bye (15.11.2010 19:04)

To je tak skvělej pocit!!! Po dlouhý době mám zase tu čest psát děkovačku
Takže... DĚKUJU!

medvídku, to je dobře
Denniii, mě ta představa taky zarazila a můžu Ti prozradit, že byla Bella ráda, když jsem to ukončila
eElis, děkuju, prásknu na sebe, že z této kapitoly byl Prolog to jediný, co se mi psalo dobře, jinak to bylo utrpení. Ale už se to lepší ;)
Karolko, sestro!!! Však víš... s ohledem na budoucí vývoj jsem strašně šťastná, že jsi ze sebe opět dobrovolně udělala pokusného králíka
milica, doufám, že budeš spokojená i s dalšími kapitolami
Neb, jj, tajemství tam bude! A odhalím ho... no, prostě ho odhalím. A brnkačka to rozhodně nebude
Hanetko, všechno bude, všechno se dozvíš, slibuju. A děkuju
eMusko, už to mám všechno v hlavě. Teď ještě aby se mi podařilo to odvyprávět tak, abyste byli spokojení...

eMuska

8)  eMuska (15.11.2010 18:01)

Paráda! Je to úplne úžasný námet, Edward prichádza do mesta a má dokonca spolupracovať s Bellou! Ako len toto dopadne???

Hanetka

7)  Hanetka (15.11.2010 17:50)

Jéééééééé, Bájka píše, Bájka píše! A jak! BÁJečně!!!
Těším se, těším se, klaním se, ručičky líbám a slintám!
Jen jsem zvědavá, kampak se poděl zbytek rodiny... že by v téhle povídce byl Edík jedináček???

Nebraska

6)  Nebraska (15.11.2010 16:43)

Tyjo! Nevím nic a je mi skvěle! Tolik se toho může stát! V lese! Daleko od civilizace!
Teď je mi skoro líto, že vím, co ten kluk bude zač - když si představím, že by tohle byl ten první příběh a já bych spolu s Bellou (která je luxusní! Ty tvoje hrdinky jsou prostě borky!) pomalu odhalovala jeho tajemství (a zjistila, kam chodí na oběd ).
Tak jo, já se těšííím! Jen teda ten název mi napovídá, že to nebude úplně brnkačka, co? Ách jo, tak šup, per to do mě

milica

5)  milica (15.11.2010 16:34)

Super začátek, vypadá to fakt dobře

Karolka

4)  Karolka (15.11.2010 15:14)

Mám chuť tančit s třásněma jak mažoretka, ale to bych ti neudělala.
Prolog byl neskutečně silnej, tahle věta mě porazí při každým čtení:
"Vydechla a její náhle prázdný pohled, mu sklouzl někam k límečku košile." Normálně mi běhal mráz po zádech.
A strašně moc se mi líbí tvoje Bella. Není to takovej asociál jako originální postava, zachovala jsi na ní to podstatné, ale udělala jsi z ní normální holku a za to jsem ti moc vděčná. A s ohledem na budoucí vývoj mi následující věta způsobuje připitomělý úsměv a příjemné chvění:
"Usínala jsem s myšlenkou, že se v pondělí novému průvodci nejspíš vrhnu kolem krku. Jenom za to, že tam bude."
Jak jááááá se těšíííím!
Začátek bravurní a velmi velmi lákavý!

eElis

3)  eElis (15.11.2010 14:50)

Nádhernej prolog, který mě hodně zaujal. Takže už se těším na další kapitolku

Dennniii

2)  Dennniii (15.11.2010 14:28)

vypadá to zajímavě a moc se těším na další dílek. Jenom mě zarazila představa, že Bella chodila s Mikem . Jinak ten prolog byl nádhernej.

«   1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek