Sekce

Galerie

/gallery/L%C3%A1ska%20%C4%8Di%20nen%C3%A1vist.jpg

Bella se dozvídá čím dál tím míň. Chce vědět více o té holce, co se ji pokusila zabít. Při dalším střetu s ní té holce vypadne prsten. Prsten, který drží všechny schopnosti pevně pod pokličkou. Co je to za holku? A jakou minulost má tento prsten? Pište komentíky pls.

11. kapitola – Podraz

Běžela jsem skrz les, až jsem dorazila k bráně. Dneska nebyl slunečný den, nýbrž pravý opak. Pršelo a já za to byla ráda, jelikož déšť miluji. Nemusela jsem se strachovat, že bych na slunci zářila, jelikož na slunci já nezářím, což je pro upíry přirozené. Šla jsem po náměstí v klidu, aby mě lidé nepoznali, protože v tomhle městě se upírů hemžilo celkem dost v posledních letech a já bych nechtěla opakovat tu událost, kdy upíry vyhnali z tohoto města. No, ne přímo vyhnali. Spíše částečně, jelikož se další upíři ukryli pod zemí a jsou tam až dodnes. Aspoň tak mi to vyprávěl Caius. Pak jsem narazila na kryt a před ním dva chlapíčky, teda spíše upíry. Zastavili mě a chytili pod krkem.

„Tady nemáte, co dělat. Jinak na to tvrdě doplatíte,“ řekl chlap. Já mu vzala jeho ruku a zkroutila mu ji za zády.

„Jak se mě vůbec opovažuješ napadat? To nevíš, kdo já jsem?“ Pak jsem mu jeho ruku pustila. V tu chvíli, kdy mě spatřil, se mi uklonil a políbil mi mou ruku.

„Omlouvám se Vám. Nevěděl jsem, že jste to vy, jelikož Vám tluče srdce. Ale to jsem se asi nejspíše přeslechl,“ řekl a koukl se na toho druhého chlapa na důkaz, že mu nic není.

„To nevadí, každý se může splést a neslyšel si špatně, mé srdce vážně tluče. Jsem zvláštní upír a teď bych tě poprosila, aby si mě doprovodil,“ řekla jsem mu a jak jsem pravila, tak taky učinil. Šli jsme dlouhým tunelem, až jsme narazily na dveře. U dveří stáli dva chlapi a začali se smát.

„Fredericku? Neseš nám svačinku?“ zeptal se ho ten chlap. Já na nic nečekala. Chytla ho pod krkem a zvedla ho do výšky. Koukl se na mě a začal se dusit.

„Na mě si dovolovat nebudeš chlapečku,“ řekla jsem mu a pustila ho na zem. Mramor se pod ním prohloubil.

„Má paní? To jste vy? Nevěděl jsem,“ řekl a klekl si přede mnou.

„Za nevědomost tě trestat nebudu, ale za opakovanost už jistě ano,“ řekla jsem a on mi otevřel dveře. Byla jsem ráda, že mám tady autoritu. Jinak by byly v pěkném průšvihu. Otevřel mi dveře od trůnního sálu a já rychle vklouzla dovnitř.

„Můžeš mi říci, co je to za dívku?“ zeptala jsem se ho a on jen s vykulenýma očima koukal na mě. Zvedl se z trůnu a dal si ruce do hábitu.

„Jakou dívku? Neměla by si tady být až za dva dny?“

„Myslím tu dívku, co se mě pokusila zabít. Rozmyslela jsem si to. Žádné dva dny už nepotřebuju na to, abych věděla, jací jste netvorové,“ řekla jsem. V tu ránu se ke mně přiblížil a chytil mě za krk.  Pak se ke mně přiblížili dva upíři a chytili mě za ruce, abych nemohla použít svoji moc. Co to dělá? Co mi to dělá?

„Ta dívka se jmenuje Jane a dokáže působit bolest pomocí mysli. Jane už je zde. Můžeme, Jane?“ Jak to dořekl, ucítila jsem ve svém těle hroznou bolest. Proplouvala mým tělem jako mor. Pak na chvíli bolest přestala, ale jak odešla, tak se zase vrátila. Začala jsem křičet, ale bolest pořád nepřestávala. Pustili mě na zem, jenže to neměli dělat. Ze svých posledních sil jsem napřáhla ruce a zmrazila je.

„Bello? Co se tady děje? Nechtěli nás sem pustit, prý má tady Aro čínskou večeři, ale pak jsem tě slyšela a hned jsem věděla, co se tady děje. Chtějí vás tady mít, ale chtějí mít nad vámi kontrolu. Já to nechápu, jak se na to Caius vůbec může koukat? Je to netvor. Co ti vůbec udělala?“ zeptala se mě Heidi. Byla jsem ráda, že aspoň někdo je tady se mnou zadobře.

„Chtěla bych tě o něco požádat. Mohla by ses zneviditelnit a chytit Jane kolem pasu?“ řekla jsem a viděla, jak udělala, co jsem po ní chtěla. Pak jsem všechny rozmrazila. Dala jsem před sebe svou ruku a koukala se na ni, jak se svíjí na zemi jako klublo nití. Nevěděla, co se děje. Najednou jí sklouzl prsten z její ruky. Vzala jsem ho z podlahy a koukla se na něho zblízka. Uvolnila jsem svoji ruku a tím pádem se Jane přestala svíjet na podlaze.

„Aro? Co je to za prsten?“ zeptala jsem se ho. Každý se na mě koukal. Jane se moc neusmívala, protože jak viděla svůj prsten v mé dlani, tak nebyla moc nadšená. Bylo vidět, že ji to hodně štve, ale pak se začala usmívat a použila svoji moc, ale já jí chytila za krk a vymrštila ze dveří.

„Proč se nepoučíš Jane? Smiř se s tím. Jsem silnější než ty.“ A zavřela za ní dveře.

„Je to prsten, který udrží tvoje schopnosti pod jistým zámkem. Dali jsme to Jane, kdyby to náhodou trochu přepískla. Prsten se řídí tvými emocemi a tvými činy, a proto tě zastaví. Prostě ti vypne přívod schopnosti. Je to moc složité.“

„Počkat, ale Jane s tím souhlasila?“ zeptala jsem se a sedla si na jeho trůn. Byl trochu znepokojený, když jsem si na něj sedla, ale to mi bylo jedno.

„Nesouhlasila, ale jedna upírka z gardy má schopnost přesvědčovat.“

„Takže jí Jane podlehla? Vy jste zrůdy. Z počátku jsem Jane neměla ráda, ale teď vidím, že je vaše další pomůcka k tomu, jak změnit svět upírů,“ řekla jsem a utekla najít Jane. Ani jsem se nenamáhala je zmrazovat, protože jsou pro mě teď neškodní, když nemají po ruce Jane. Najít Jane bylo snadné jak facka. Seděla na podlaze před mým pokojem.

„Tady jsi. Pojď do mého pokoje. Něco ti potřebuji říct,“ řekla jsem a ona mě poslechla. Vešla do mého pokoje a usadila se na pohovce.

„Tak spusť! Co jsi mi to chtěla?“

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek