Sekce

Galerie

http://www.stmivani-ff.cz/gallery/diamant.jpg

Pamatujete na křišťálové srdíčko, které dal Edward Belle v Zatmění? Co když není z křišťálu? Díky jedné poznámce Alice, má Bella podezření, že to je diamant.

Jedna kapitolka, kterou Meyerová nikdy nenapsala.

Křišťál nebo diamant

Probudila jsem se a cítila chlad jeho těla. Je tu se mnou. I když od jeho návratu ke mně uplynulo už čtvrt roku, pořád jsem měla strach, že se jednou ráno vzbudím a on tu nebude. Nadechla jsem se sladké vůně a spokojeně zavrněla. Ucítila jsem ve vlasech dotek rtů.

„Dobré ráno, Růženko. Vyspala ses dobře?“ uslyšela jsem šepot.

„Mmm.“

„Bellinko, nerad tě honím, ale budeš muset vstávat.“

„A proč? Vždyť mám prázdniny,“ odpověděla jsem, ještě ne zcela probuzená.

Tichý smích. „Protože, jak znám Alici, je tu do pěti minut po tom, co tě uvidí vzhůru.“

Alice. Ach jo. Teprve včera jsme se tátovi přiznali k tomu, že se budeme brát. Netušila jsem, že moje budoucí sestra vytočí svatební plány do nejvyšších obrátek.

„No jo, svatba,“ zabručela jsem a pokoušela se vstát z postele.

„Doufám, že sis to přes noc nerozmyslela?“ staral se, zatímco mě jako pírko zvedl a postavil na nohy.

„Proč, mluvila jsem ze spaní?“

„O tomhle zrovna ne,“ zněla jeho tajemná odpověď.

„Tak o čem?“ děsila jsem se.

Uchechtl se. „Chceš to opravdu vědět? Dobře. Volala jsi na Charlieho, aby nestřílel.“

Začervenala jsem se. Okamžitě se mi ten sen se vybavil. V něm nebyl Edward upír a táta ho honil s brokovnicí po Forks.

Naštěstí se ke mně sehnul, aby mě políbil, takže jsem rázem zapomněla na všechno kolem sebe a ponořila se do našeho soukromého vesmíru.

„Bello?“ uslyšela jsem z přízemí nezaměnitelný hlas. Táta.

„Přijdu dveřmi,“ šeptl Edward a vyskočil oknem.

„Ano, tati,“ vykoukla jsem ze dveří.

„Mám ještě trochu času a myslel jsem, jestli by ses se mou nechtěla nasnídat?“

A jé, to není jen tak, Charlie a snídat se mnou? To nevypadá na příjemný rozhovor. Bello, vzpamatuj se! Máš jednu z posledních možnosti, být se svým tátou. Za měsíc už budeš příliš jiná, příliš nebezpečná, na setkání s ním.

„Jo, dej mi minutku, tati, jdu dolů.“

Nasypala jsem vločky do misky a zalila je mlékem. Bezmyšlenkovitě jsem je míchala. Táta seděl proti mně a upíjel kafe. Měla jsem hlavu skloněnou, ale stejně jsem cítila na sobě jeho pohled.

„Bells?“

„Hm.“

„Mohla bys, prosím tě, na chvíli přestat předstírat to soustředění a podívat se na mě?“

Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí. Namlouvala jsem si to, nebo v nich viděla starost?

„Co se děje, tati?“ zeptala jsem se opatrně.

Táta se usmál. „To se ptáš ty mě? Bells, není ti ani devatenáct a budeš se vdávat za stejně starýho kluka. Jasně, že mám o tebe starost. Pamatuju se, jak s tebou zamávalo, když tě opustil. Teď jste spolu sotva pár měsíců. Pochopitelně, že se o tebe bojím. Bojím se, že ti znova ublíží.“

„Tati, neboj. Vždyť jsem ti říkala, že když se tak nahonem stěhovali, bál se, že náš vztah na dálku nepřežije a proto se se mnou radši rozešel. Jenže to, že jsme byli od sebe, nám úlevu nepřineslo. Vzpomeň si, jak jsem na tom byla já a od Alice vím, že stejně se cítil on. Prostě bez sebe nemůžeme být.“

„Bells, ale Jacob…“

„Jacob, je jen kamarád, tati. Pochop to konečně. Beru ho spíš jako mladšího bráchu.“

„Jsi si jistá, že to on bere stejně? Pokud vím, utekl z domova. To tě ani trochu nezajímá, co s ním je?“

Zaskočil mě. Co mu na to říct? Že jsem si konečně přiznala, že ho taky miluju? A že ten útěk nic neznamená? Smečka ví, kde je. Slyší ho. Vím, že utekl kvůli mně. Jenomže Edward je můj život a Jacob… ach jo, život je prostě těžký.

Od dalšího hovoru nás zachránilo klepání na dveře. Edward. Vyskočila jsem jako splašená, židle zarachotila a táta zabručel: „Nepřeraz se.“

Natěšená jsem otevřela dveře.

„Alice?“

„Copak, čekala jsi snad někoho jiného?“ smála se, když viděla můj zklamaný výraz. „Poslala jsem ho pryč. Tak honem, máme hodně zařizování. Dobré ráno, Charlie,“ křikla dovnitř.

Táta vyšel z kuchyně. „Ahoj, Alice, copak máš v plánu?“

„Unesu vám Bellu, potřebuju ji na nákupy, na svatbu máme relativně málo času a práce je moc.“

Táta se na okamžik zatvářil tragicky, ale pak rezignovaně řekl: „Svatba, tak jo, užijte si to nakupování.“

Alice mi dovolila vzít si tašku a pak mě vtáhla do Edwardova Volva. Podívala se na mě a vyprskla smíchy: „No ták, Bello, netvař se tak. Já vím, že jsem ti slíbila zařídit všechno sama, ale pár drobností se bez tebe neobejde.“

„Jaké drobnosti?“ zeptala jsem. Já znám Alici a její drobnosti.

„Například boty, prádlo. Taky tě musím vzít ke kosmetičce, manikérce, kadeřnici…“

„Dost, Alice! Beru oblečení, ale co ta kadeřnice a ostatní, vždyť se vdávám až za měsíc.“ Hlas mi sklouzával do hysterie.

„Bello, klid. Já vím, jsi krásná holka a Edwardovi se líbíš i tak, ale na svý svatbě musíš být za kočku. Potřebuju dobrý výchozí materiál. Takže ti necháme udělat manikúru a pedikúru, základní vyčištění pleti, vlasovou masku a lehce zastřihnout konečky. Do svatby to ještě zopakujeme. To schovávání v horách a táboření v přírodě tvé pleti a vlasům zrovna neprospělo.“

Má to cenu se s ní hádat? Nemá. V poledne jsem litovala, že jsem se jí nevzepřela. Za sebou nespočet zkrašlovacích procedur a před sebou řadu obchodů s obuví a prádlem.

Samozřejmě, že se opět moje představa neshodovala s Alicinou vizí dokonalé obuvi. Já chtěla klasické bílé lodičky s nízkým podpatkem, ona mi nosila boty s dvanácticentimetrovými jehlami.

„Alice, k čemu mi budou dokonalé boty, když se na nich zabiju?“

„Bello…“

„Ne a ne, právo veta, vzpomínáš?“

Nakonec jsme se uhádaly ke kompromisu. Byly to lodičky a podpatek měl osm centimetrů. I to bylo pro mě smrtící. V obchodu s prádlem mě překvapila. Mile. Nevybírala žádné extravagance, ale jednoduchost. Podprsenka a kalhotky byly z na první pohled exkluzivního materiálu a seděly mi jako druhá kůže. Alice to doplnila ještě bílými hedvábnými punčochami se samodržícím lemem. Líbilo se mi to.

Tázavě jsem se na Alici podívala a ta se rozesmála: „Čekala jsi něco víc nemravného? Kdepak, na to dojde o líbánkách. Pod svatební šaty potřebuješ především něco, co ti bude dobře sedět a nebude narušovat linii šatů. A navíc k panenské nevěstě, panensky čisté prádlo, nemyslíš?“

Začervenala jsem se a Alice mě pohladila po tváři: „Neboj, dočkáš se. Bude se ti to líbit, uvidíš.“

„Alice, já myslela, že v téhle rodině čte myšlenky tvůj bratr a ne ty.“

„Jsi dost průhledná, víš? A můj bratr se nemůže dočkat stejně jako ty. I když se trochu bojí.“

„Dík, Alice.“

„Za co?“ divila se.

„Za to, že jsi moje kamarádka a že budeš moje sestra.“

„Jdi ty, jsem tvoje sestra už dávno,“ řekla a objala mě kolem krku.

Domů jsme dorazily v pozdním odpoledni. Byla jsem utahaná jak kotě, ale Alice dokázala, že jsem na pár hodin přestala myslet na to, co mi vrtalo hlavou. Svalila jsem se na svou postel a snad už posté si začala prohlížet náramek na své ruce. Hlavně jeden přívěsek. Křišťálové srdíčko od Edwarda. Je opravdu jen křišťálové? Vzpomněla jsem si na záhadnou větu Alice, kterou řekla před tábořením v horách, když jí Edward vysvětloval, proč nemám nasazený zásnubní prsten od něj.

Co je jeden diamant navíc? Tedy, ten prsten má spoustu diamantů, ale já tím chci říct, že když už ti jeden na...

V tu chvíli ji Edward zarazil. Chtěla snad říct: když už ti jeden nasadil? Nebylo to srdíčko diamantové? V tom případě by mělo šílenou cenu. Jenže, já se ho na to zeptat nemohla. Urazilo by ho to. Považoval by to za způsob, jak chci odříct jeho dárek. Vím, jak byl dotčený, že ode všech (především od Jaka) dárky přijímám, ale od něho ne. Jak to nenápadně zjistit? Přece nenapochoduju do klenotnictví. Pokud by se moje podezření potvrdilo, jak bych vysvětlila fakt, že v osmnácti vlastním tak drahý šperk. Co vlastně vím o diamantech?

Je to nejtvrdší minerál, jedná se o krystalickou formu uhlíku, jen dvacet procent všech diamantů se hodí pro klenoty a osmdesát se využívá při průmyslovém zpracování a… řeže sklo!

Vymrštila jsem se z postele a se zatajeným dechem přejela hranou srdíčka po okenní tabulce. Na skle se objevila rýha. Páni!

Opatrně jsem diamant sňala z náramku a uložila do krabičky. Ne, nevrátím mu ho, ale nosit ho nebudu, bála bych se, že ho při své nešikovnosti ztratím. Jenomže jsem nepočítala s tvrdohlavostí Edwarda. Objevil se za slabou půlhodinku a nadával na Alici, že až teď dorazila domů a milostivě mu sdělila, že jsme se vrátily.

Ve chvíli jsem zapomněla na srdíčko a přitáhla si jeho hlavu k sobě. Poddal se víc než ochotně. Přesně vycítil moment, kdy jsem se potřebovala nadechnout, a náš polibek přerušil.

„Tak a teď mi řekni, proč sis sundala ten přívěsek?“

Nadechla jsem se, že to zamluvím, ale pohled jeho zlatých očí mi to nedovolil. Byla v nich bolest a příčinou jsem byla já. Ublížila jsem mu tím.

„Edwarde, nechtěla jsem tě urazit, ale vždyť ho můžu ztratit. Je moc krásný a je od tebe, moc by mě mrzelo, kdybych o něj přišla. Je to diamant, přece nečekáš, že tak drahý šperk budu nosit.“

„Přesně to čekám. To srdce dal můj otec matce, jako svatební dar a maminka si přála, abych ho dal jednou své vyvolené. Ty jsi moje vyvolená a já si přeju, abys ho nosila.“

Zavrtěla jsem hlavou a trochu zvýšila hlas: „Pochop, má ohromnou cenu, nemůžu ho nosit jen tak k triku a džínům. Umřela bych strachy, že mi ho někdo ukradne.“

„Bello, dost. Nikdo ti ho neukradne, protože právě to, že ho nosíš denně, každého přesvědčí, že nemá valnou cenu. Je to jen kámen. Ano, je krásný, ale je bez života a ožívá, až díky tobě. Stejně jako já. Ty máš pro mě o mnoho větší cenu, než všechny diamanty světa. Prosím tě, nos ho.“

Edward se zdál být rozzlobený. Povzdechla jsem a došla pro přívěsek. Chtěla jsem si ho připnout, ale můj budoucí muž mě předběhl a připjal mi ho sám. Jakmile se srdce ocitlo na svém místě, vyhladila se Edwardova zachmuřená tvář a na jeho rtech se objevil úsměv. Zazvonil mi telefon. Angela.

„Bello, přichystalas‘ mi pěkný šok, to ti teda řeknu,“ vyhrkla, sotva jsem přijala hovor.

„Jaký šok myslíš?“

„No ty a Edward. Svatba.“

„Proboha, jak to víš?“ divila jsem se, ale Edward se usmíval.

„Před hodinou byl u táty doktor Cullen s Edwardem a domlouvali na srpen obřad.“

„Ach jo, tak dobře, Ang, třináctého se vdávám. Přijde ti sice za pár dní oficiální pozvánka, ale neoficiálně tě zvu už dnes. Přijdeš?“

„To si piš, přece nezmeškám svatbu svý nejlepší kamarádky. A Bello, hm­… co je za tím spěchem? Nejsi náhodou, víš co?“

„Nejsem. Ve skutečnosti jediná příčina spěchu je Edward. Nemůže se dočkat, až budu paní Cullenová,“ vysvětlila jsem a po očku pozorovala Edwarda. Smál se.

„Bello, to bude drbů, až se to rozkřikne po městě.“

„To mi povídej,“ vzdychla jsem. Ještě chvíli jsme si povídaly, a když hovor skončil, otočila jsem se na Edwarda. Ležel na mé posteli, ruce za hlavou a tvářil se náramně spokojeně.

„Hm, tak to bychom měli. I mou nejlepší kamarádku jako první věc napadlo, že jsi mě zbouchnul. No nazdar.“

Edward ke mně natáhl ruku, a když jsem mu podala svou, stáhl si mě do náruče. Počkal, až se na něm pohodlně uvelebím a pak se zeptal: „Vadí ti to moc? Myslím ty drby.“

Chvíli jsem přemýšlela: „Vlastně, už ani moc ne. Jen nejsem ráda středem pozornosti. A teď budu pod drobnohledem.“

„Neboj, měsíc uteče jako voda, a potom odjedeme.“ Utěšoval mě Edward a náhle zkřivil tvář, protože si vzpomněl, co bude po odjezdu následovat.

Moje přeměna.

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

mina

12)  mina (16.07.2010 08:31)

teeeda toto sa ti velmi vydarilo...kludne by som prijala dalsie kapitoly do svadby ako to mohlo prebiehat
inak mi ostava len

Linfe

11)  Linfe (16.07.2010 08:20)

Parádička takhle po ránu, nenáročně milé a vykouzlilo to dobrou ranní náladu :-)

sakraprace

10)  sakraprace (16.07.2010 07:39)

Tak to byla paráda. Moc jsem si to užila. Každé jednotlivé písmenko. díky

9)  hellokitty (16.07.2010 00:08)

Rosalie7

8)  Rosalie7 (15.07.2010 23:03)

Páni, tak tohle bylo moc pěkný! Strašně se ti to povedlo, Ideální vsuvka do knížky a přitom tak originálně pojednává o tom záhadným kousku kamene, který mi vždycinky vrtal hlavou. Díky moc, že jsi to vyřešila

krista81

7)  krista81 (15.07.2010 22:35)

Parádní jednorázovka
100% zlepšení nálady :D :D :D
Prosím prosím napiš brzy další a taky se těším na Tristana

6)   (15.07.2010 22:24)


Krásne. Milujem, čítanie PRESNE takýchto kapitol. Keď niekto napíše o častiach, ktoré v knihe chýbali, alebo neboli rozobraté do väčších podrobností.
Veľmi pekne si to napísala, ani som sa nestihla poriadne začítať a bol koniec. Viem síce ako to pokračuje, ale predsalen...
Mohla by si ešte nejakú takú kapitolku napísať;)
Krásne vydarené

Dennniii

5)  Dennniii (15.07.2010 22:07)

páni sfingo já tvoje povídky prostě žeru prostě opět dokonalé, nádherné, ahhh úžasný, prostě jsi génius a zase brzy nějakou jednorázovku napiš a moc se těším na Tristana

Ivanka

4)  Ivanka (15.07.2010 22:05)

To je jak kdybych četla něco od Stephenie. Myslím, že kdyby mi řekli, že tohle je kapitola vyřazená z knížky, zbaštila bych to. Jako všechna tvoje tvorba i tohle bylo naprosto dokonalé! Ty nákupy s Alicí, rozhovor s Charliem a Edwardem... No prostě bomba. Myslím, že si nikdy nezvyknu na to, že tak úžasně píšeš a dokud tě budu číst (doufám že to tobě i mě vydrží hodně dlouho;) ) nebudu vycházet z úžasu. Jak by to řekl můj milovaný synoveček: "Je to prostě hustý!"

3)   (15.07.2010 21:50)

MejBi

2)  MejBi (15.07.2010 21:49)

Karolka

1)  Karolka (15.07.2010 21:42)

Je to krásný, sfingo. A ty víš, jak se pozná dobrá povídka. Čteš, čteš a najednou je konec. A u jednorázovky to štve o to víc. ;) Já vím, má to pokračování. Napsala ho nějaká Meyerová. Znáš ji?
Fakt se mi to moc líbilo!

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still