Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/csfagsh.jpg

Díky bohu, mám pololetní práce za sebou. Teď už snad budu přidávat zase pravidelně :)

7 Návštěva

Maminka se hned akčně převlékla a pustila se do přípravy svačiny. Já se ani nestihla převléct, když někdo zaklepal na dveře.

Kdo to tak může být? Rozladěně jsem se došourala ke dveřím a otevřela dveře. Nevím, co jsem čekala, ale tohle rozhodně ne.

Holka, možná o trochu starší než já. Pár kroků za ní stálo nějaké nablýskané fáro, ale mojí pozornost nemohlo udržet dlouho. Byla hrozně hubená a malá, i když měla vysoké boty, byla pořád o půl hlavy menší než já. Černé vlasy měla na krátko v módním rozcuchů a vílí obličejík jí schovávaly obrovské černé brýle. Husička. Brýle ve Forks? Oblečená byla na první pohled draze. Černé kostýmové kalhoty, které dole těsně obepínaly její kotníky, černý top a zářivě červené sáčko s tříčtvrtečními rukávy na jediný knoflíček. Když mě uviděla, pootevřela pusu, takže jsem si mohla prohlédnout i její vybělené zuby. No ta sem snad zabloudila z Malibu!

„Promiňtě, vy jste jistě dcera Belly Swanové… nebo Blackové. Slyšela jsem o Charliem. Mohla bych mluvit s vaší matkou?“ Když promluvila, musela jsem přehodnotit pomyslnou soutěž o nejhezčí hlas v mé hlavě. Právě měla nového vítěze.

„Omlouvám se, asi si mě s někým pletete. Já jsem vnučka Isabelly, ne její dcera,“ vysvětlovala jsem. Vypadala zaraženě.

„Promiňte. Vnučka? Ta si teda pospíšila.“ Měla jsem pocit, že tu poslední větu jsem slyšet neměla. „Je tu Bella?“

„Is, co se děje?“ Maminka mě obešla a nakoukla do dveří. V tu chvíli se stalo několik věcí najednou. Ta holka u dveří vydala rozčílený a zároveň překvapený zvuk, který připomínal zasyčení. Maminka se naopak lehce nahrbila a mě strčila za sebe. Černovláska si rychlým pohybem sundala brýle a odhalila vykulené zlaté oči. Ale to přece…

„Co jsi zač?“ zasyčela na ní maminka, zatímco holka na ni vyjeveně zírala.

„Co, tohle. Vypadá jako… Tak proto? Ale co je s…? Kde je Bella?“ mumlala.

Maminka se zatvářila jako by nevěděla co říct. Nakonec neodpověděla a místo toho zopakovala svojí otázku.

„Alice Cullenová.“

„Alice Cullenová?“ vykřikla jsem. „Edwardova sestra?“ Alice se na mě ostražitě podívala. Chvíli se rozpačitě koukala do prázdna a pak najednou, jako by jí něco došlo:

„Vy… Edward je... tvůj otec?“ zeptala se nakonec maminky. Přikývla a holka… totiž Alice naprosto překvapivě přiskočila k mámě a objala ji. „Tak to jsem tvoje teta! Ale proč to nevíme? Kde je Bella?“

Maminka se na mě podívala, jako by hledala pomoc. Viděla jsem, jak váhá, jestli má povědět pravdu.

„Je mrtvá,“ řekla jsem za mámu. Měla jsem pocit, že by Bella nechtěla, aby po ní někdo z Cullenových pátral. Alice se ale při mých slovech podívala tak žalostně s rozklepanou bradou, že jsem už chtěla svoje prohlášení odvolat.

„Zamřela při mém porodu,“ uzavřela to maminka a vrhla na mě výmluvný pohled. „Nepůjdeš dovnitř?“ obrátila se na Alici, která už svůj smutek aspoň z části překonala. Trochu se usmála a protáhla se dveřmi dovnitř. V domě to očividně znala, s jistotou a krokem modelky vyrazila do obýváku, kde se se zkříženými kotníky posadila na křeslo. Maminka si sedla na sedačku a já zůstala stát u dveří. Chvilku bylo ticho, než to maminka už nevydržela.

„Jaký je táta?“ Dívala se na Alici zvědavýma zářícíma očima a vážně mi v tu chvíli připomínala dítě. Alice se usmála.

„Edward? No… On byl jedním z nejmilejších a nejušlechtilejších… lidí, co po tomhle světě chodili. Lepšího bratra jsem si nemohla nikdy přát, i když…“

„Počkej,“ přerušila ji máma. „Byl?“ Alice si povzdechla.

„Po tom, co Bella zrušila svatbu… nenesl to dobře… V podstatě se už vůbec nestýkáme, chtěl být sám. Nikdy se nesmí dozvědět, že Bella už nežije. Přísahal, že v den, kdy se dozví o její smrti, půjde za ní.“

Máma se na mě rychle podívala a mně se najednou v hlavě ozvalo něco, co vypadalo jako myšlenka, jen pronesená máminým hlasem. Mám jí to říct?

Netušila jsem co to bylo, ale maminka na mě pořád koukala, takže jsem jen kývla hlavou.

„Alice, počkej. Já ti musím něco říct.“ Alice se zastavila uprostřed vyprávění o své rodině a podívala se ostražitě na mámu.

„Není tak úplně pravda, že je Bella mrtvá,“ zamumlala Renesmé.

„Co tím myslíš?“ vyjela na ní Alice, zdálo se mi, že trochu rozzlobeně.

„V podstatě umřela. Ale… jistě znáš Jacoba.“ Při tom jméně ta drobná dívenka odhalila bílé zuby a hrozivě zavrčela. Máma se ale nenechala zastavit.

„Takže znáš. Podařilo se mu chytit upíra a získat od něj dost jedu, aby ji byl schopný při porodu zachránit. Takže se proměnila,“ uzavřela to maminka. Alice vykulila oči.

„Je z ní upír? Ale proč…“ Zarazila se v půli věty a pár vteřin zase koukala někam mimo. Trvalo to jen chvilku, pak rychle zamrkala a vykřikla:

„Ona se živí lidskou krví? Bella?!“

„Byla to má vina,“ zašeptala máma. „Přinutila jsem ji, aby se pokusila proměnit mého manžela. Jenže, ona nedokázala přestat… už nikdy.“

Máma s Alicí se hned na to pustily do rozebírání toho, co je ona a pak se dostaly ke mně.

To už jsem to tam nedokázala vydržet. Otočila jsem se na patě, u dveří jsem se obula a s teplým kabátem jsem vyběhla do ledového větru. Počasí se od rána změnilo téměř k nepoznání. Zdálo se skoro, jako by měla přijít nějaká pořádně silná vichřice, jak vítr ohýbal plně vzrostlé stromy jako párátka. Vydala jsem se přes zahradu až k lesu. Neposekaná tráva mě v tom divokém větru šlehala do holých kotníků, ale já byla schopná vnímat jen ten šum okolo mých uší.

Ani v lese se hluk neuklidnil, naopak šustot listí vysoko nad hlavou jen doplňoval sténání meluzíny mezi stromy. Zrovna mě napadlo, že už tu chybí jen lámání stromů, když sotva dva metry přede mě dopadla tlustá větev. Jako by to ani… jako by ta vichřice ani nebyla skutečná. Zamrkala jsem a najednou bylo ticho. Žádný šelest listí, ani křik meluzíny. Prostě ticho. Jako v hrobě.

Co se to sakra…

Začala mě jímat závrať. Tohle jsem už zažila. Tenhle pocit. Bylo to dnes. Když jsem… ucítila vůni krve. Připadalo mi, jako by se svět na místě, kde stojím zastavil a všechno ostatní se točilo kolem mě. Listy vířily do víru, a jak zrychlovaly, tak… Zase jsem zamrkala a probrala se z transu. Co se to dělo? Připadalo mi, jako by to mělo nějakou spojitost se mnou. Že já jsem klíčem…

Hloupost, kvůli tomu tady nejsem. Zhluboka jsem se nadechla a pak řekla jen trochu hlasitěji:

„Bello?“ Věděla jsem, že mě uslyší. Nejspíš mě už cítila a přišla se podívat, co tam dělám, protože se u mě objevila jen pár sekund po té, co jsem zavolala. Její divoké oči mě ale neděsily, i když teď je měla světlejší než předtím.

„Copak?“ zašeptala tím krásným hláskem a pokusila se přitom o úsměv. K těm divokým očím vůbec neseděl.

„Myslím, že tu je někdo, koho bys chtěla vidět.“

 

Povídky od Kitsune

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Kitsune

8)  Kitsune (08.01.2013 15:37)

Děkuji moc za komentáře, další díl bude snad ještě dnes :) Jacob se v příběhu určitě objeví a nebude to trvat dlouho, ale zatím mu dávám ještě oddych, chlapečkovi :)

7)  hellokitty (08.01.2013 11:34)

Bosorka

6)  Bosorka (08.01.2013 09:48)

Jsem moc ráda, za další díl A co Jacob? ten vůbec nebude?

Marcelle

5)  Marcelle (08.01.2013 08:52)

Uáá, Alice, to ještě bude zajímavý

NeliQ

4)  NeliQ (07.01.2013 20:34)

Empress

3)  Empress (07.01.2013 19:10)

Wau, úžasné, úplne sa mi tajil dych s každým ďalším písmenkom A tie opisy, ako jej tráva šľahá do členkov, všetko okolo sa hýba a zrazu zastaví... vtedy mi až mráz prebehol po chrbte
Skvelé, milá Kitsune, tlieskam čím ďalej, tým lepšie a... napínavejšie
Takže šupky dupky, neleniť a písať

2)  ? (07.01.2013 19:01)

cau kdy bude dalsi kapitola???A jak casto je sem budes davat? A kolik jich ma byt asi??:-)

Jalle

1)  Jalle (07.01.2013 18:24)

Takže sa Bella stretne s Alice? Ktovie, kde sa túla Edward...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still