Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/csfagsh.jpg

:)))

16 Domácí mazlíček


Toho muže jsem neviděla deset let, ale nezměnil se ani v nejmenším. Byl tak obrovský, že se i za volantem náklaďáku musel trochu krčit. Obličej by měl vlastně hezký, kdyby se nemračil tak silně, že se mu obočí nad kořenem nosu dotýkalo a z černých očí sršely blesky. Přesto byl pro mě úplně jiný.

Teď jsem totiž věděla, že to je vlkodlak.

Netušila jsem, co přesně to obnáší, jestli je něco z legend pravda – protože v povídačkách o upírech se s tím sluncem docela sekli. Ale mohli se seknout i u vlkodlaků? Co když nepotřebují měsíc, aby se mohli proměnit? Radši to nechci vědět.

„Co se stalo?“ vykřikla máma, hned jak zastavila auto a vyskočila ze dveří. Ve chviličce byla u mě, i když tentokrát jsem ji viděla ostře a ne jen jako nějakou rozmazanou šmouhu. Jacob zůstal stát u náklaďáku, který zaparkoval co nejdál od nás. Založil si ruce na prsou a přejížděl pohledem z jednoho člena rodiny Cullenovy na dalšího. Měla jsem pocit, že je zklamaný. Že tu nenašel, koho hledal.

Zaměřila jsem svou pozornost zpět na svou mámu a zjistila, že Alice ji už stihla představit všem členům rodiny. Carlisle jí teď tiše vysvětloval, co se se mnou stalo, zatímco Rosalie právě říkala Emmettovi, že maminka vypadá přesně jako Edward.

Od dodávky se ozvalo významné odkašlání. Carlisle přestal mluvit a všichni se podívali na Jacoba, který tam pořád stál a měřil si naši skupinku pohledem.

„Co tady dělá ten čokl?“ otočila se na Renesmé Rosalie. Zdálo se mi to, nebo vážně zvládla zasyčet slovo „čokl“, i když v něm žádná sykavka není?

„Ehm,“ upoutala na sebe pozornost zase maminka. „Slyšeli jste někdy o otisknutí?“ zeptala se rodiny. Všichni vrtěli hlavou až na Alici, takže jsem si aspoň nepřipadala jako blbec. Neměla jsem ponětí, co to znamená.

„No… totiž. Jacob se do mě otisknul, to je taková vlčí… věc.“

„Věc?“ zopakovala Rosalie pohrdavě.

„Vlci mají… oni vlastně přesně nevědí, co to je, ale dá se říct, že mají určenou dokonalou partnerku. Jako láska, ale silnější. Nemůžou bez ní žít,“ vysvětlila a já na ni zůstala němě koukat.

„Cože?“ obořila jsem se na maminku. „Ale co táta?!“ Máma se mi natáhla po paži, aby mě pohladila, ale já uhnula.

„Nemusí to být láska milenecká!“ vysvětlovala rychle, když viděla mojí reakci. „A také že není.“ Neušlo mi ale, jak se máma rychle podívala na Jacoba. „Tvého otce jsem milovala a pořád miluju, i když už není.“ Maminka začínala brečet a já si chtěla vynadat do pitomých krav. Vážně jsem pochybovala, že nemilovala tátu? Znala jsem ho jen sedm let, kdyby nebylo fotek, ani bych si nepamatovala, jak vypadal. Ale byl to můj táta a já vždycky věděla, že neexistoval lepší pár, než byli rodiče.

„Promiň mami, já to tak…“ začala jsem a objala ji kolem ramen. Cullenovi mlčky sledovali náš rozhovor. První se ozvala zase Rosalie. Tentokrát zněla jen trochu rozladěně.

„Nikdy jsem nechtěla psa.“ Ozvalo se zlostné zavrčení od náklaďáku a Rosalie se tím směrem falešně usmála. Otočila jsem se právě včas, abych viděla Jacobova záda mizící v lese.

„Je radši vlkem,“ vysvětlila máma. Aha, takže tím se mi zodpověděla ta otázka s měsícem.

„To jste vážně nemuseli,“ opakovala máma už poněkolikáté, když nás míjela nějaká bílá šmouha, která vynášela do patra věci z našeho starého domku, které maminka dovezla.

Další šmouha, které zrovna letěla opačným směrem, se zastavila. Byl to Emmett. Zazubil se a naznačil nadzvednutí klobouku.

„Dámy, vaše pokoje jsou připraveny,“ zachechtal se a znova zmizel. Tohle bylo tak frustrující. Čekala jsem, že jako poloupír budu mít z jejich pohybu víc než neidentifikovatelné bílé fleky.  Nechala jsem se ale řídit Emmettovou radou, tak jsem chytla maminku za ruku a táhla ji k pokoji, který jsem sice ještě neviděla, ale Esmé ho připravila jen a jen pro ni. Minuly jsme otevřené dveře do mého pokoje, takže jsem zvládla nakouknout - ty dvě knihovny někdo naplnil mými knížkami, co mi maminka dovezla z Minneapolis a na nočním stolku stála tátova fotka. Usmála jsem se pro sebe a vedla mámu dál chodbou až k tmavým dveřím.

Esmé byla dokonalá. Maminčina ložnice byla laděná do tmavě modré barvy s tmavým dřevem a bílými doplňky. Bylo v ní všechno, co maminka potřebovala ke své práci reklamní designérky včetně Macu, který jsem měla ve svém pokoji i já.

Maminka skočila Esmé kolem krku, jako by se snad neznaly jen asi hodinu. Uvědomila jsem si, že maminka na tohle setkání musela čekat celý život, protože na rozdíl ode mě o nich celou tu dobu věděla. A navíc, já měla přece babičku z tátovy strany.

Tak jsem tam tak stála opřená rám dveří a sledovala mámu s její babičkou, když jsem ucítila podivný pocit v krku. Zkusila jsem polknout, ale nepomohlo to. Spíš se to zhoršilo. Můžou mít poloupíři angínu? Maminka se na mě otočila, asi má snaha o polykání byla slyšet po celém domě.

„Máš žízeň,“ oznámila mi a trošku se přitom zachmuřila.

„Jo,“ hlesla jsem a v duchu si představila ledově vychlazenou kolu.

„Tak tě vezmu na lov,“ řekla maminka a bublina s představou ledové skleničky v rychlosti splaskla.

„Cože?“

„Potřebuješ krev, pokud nemáš zájem o třídenní absťák a návrat k lidství.“

„Ne“ vyhrkla jsem rychle. „Půjdu lovit.“ Blbečku, vynadala jsem si. V životě jsem nedržela v ruce zbraň a muset zmáčknou spoušť, asi se pozvracím a teď chci jít bombardovat roztomilé zajíčky a veverky?

„Tak fajn,“ prohlásila maminka a došla k oknu, aby ho otevřela. Vykuleně jsem se dívala, jak si sundává kozačky na podpatku i ponožky a najednou – šup – vyskočila z okna. Doběhla jsem k rámu, abych se mohla podívat, jestli se jí nic nestalo, ale poskakovala pod oknem na místě, jak ji sníh studil na nohách a vesele se na mě usmívala.

„Tak skákej!“ volala na mě. Nejistě jsem si přeměřila pětimetrovou výšku a zamračila se. Cítila jsem se silná, ale že bych si zvládla nic nezlomit? Já? Zrovna já? To mi přišlo nepravděpodobné. Někde z dolního patra jsem zaslechla Emmettův smích a zatnula zuby. Jsem nesmrtelná, ne? Takže třeba neumřu. Třeba.

Zhluboka jsem se nadechla a přejela ještě očima tmavý les, než jsem udělala krok do prázdna.


předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

11)  wladka(wladka.blog.cz (29.01.2013 00:35)

jeeee...tato poviedka sa mi paci, konecne nieco originalnejsie (teda podla mna, necitam totiz vsetko) ... som zvedava na Edwarda a jeho reaction, len ten Robert mi v niecom nesedi, neviem preco...

10)  steel (29.01.2013 00:25)

suuperrr

9)  ? (28.01.2013 22:04)

juchu uz se nemohu dockat :-)

Kitsune

8)  Kitsune (28.01.2013 06:04)

Promiňte mi moc! Nebyla jsem přes víkend doma a včera večer mi bylo moc špatně na to, abych psala... já vím, výmluvy, ale stejně... Pokusím se něco napsat dneska po škole, takže večer to tu snad bude :)

7)  Petulka (26.01.2013 18:30)

vééééľmi sa mi to páááči
dalšuuuu kapitolu!!

Fanny

6)  Fanny (25.01.2013 19:04)

No, vím, že jsem se dlouho neukázala, ale byla jsem pryč a ještě k tomu jsem nestíhala. Nicméně teď už snad zase pravidelně. Záhady téměř vyřešeny, ale čekám, že se objeví Edward, viď? To bude asi ještě zajímavé...

5)  Jalle (25.01.2013 13:11)

4)  ? (25.01.2013 12:07)

moc pekne si to vymyslela uz se nemuzu dockat dalsiho dilu.Kdy se tam zase objevi Bella

3)  BabčaS (25.01.2013 11:36)

Marcelle

2)  Marcelle (25.01.2013 09:11)

NeliQ

1)  NeliQ (25.01.2013 08:31)

:D :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek