Sekce

Galerie

http://stmivani-ff.cz/gallery/csfagsh.jpg

Další kapitolka, která si prostě sama vymyslela, jak skončí :)

14 Šílená Alice

„Tak kdo to byl?“ začala Alice, hned, jak jsem nasedla do auta. Zafuněla jsem.

„Jako bys o něm nevěděla.“ Teta protáhla obličej.

„Nevěděla! Viděla jsem jen nějakého hezkého cizince, jak si přisedává k tvému stolu. Tak, kdo to byl?“

„Doktor Robert Jackson,“ vydechla jsem nakonec. Alice se na mě zamračeně podívala. „Vdovec, dvacet sedm let, zajímá se o dobu raného helénismu.“

Zasmála se a vědoucně mě pohladila po paži.

„Tak, kam jedeme?“ zeptala jsem se, když jsme vyjížděly z Ashlanu někam na západ.

„Říkala jsem si, že do Minneapolis. Je to největší město v okolí, takže se tam dají najít i butiky s privátními značkami. Třeba potkáš někoho známého.“

„Moc přátel jsem tam neměla,“ připustila jsem a opřela se do koženého sedadla. Napadlo mě, čím to bylo, že jsem si nedokázala najít víc přátel? Uměla jsem být milá a hodná, ale nikdy jsem nevěnovala pozornost tomu, co mi někdo vyprávěl. Taktně jsem přikyvovala a usmívala se, ale když se mě zeptali na něco konkrétního, byla jsem v háji. Nedokázala jsem v sobě vzbudit ten zájem o ostatní. Měla jsem v podstatě jen jednu větší kamarádku. V téhle věci jsme si byly tak podobné, že jsme si prosně nikdy navzájem nemohly lézt na nervy. Ale nelitovala jsem, že se stěhuju. Anna si našla kluka a najednou už mezi námi nebyla ta samá pohoda. Změnila se.

Možná bych měla taky. Být veselá, vstřícná, společenská.

Začít od začátku, když mám šanci.

Jak jsem mohla čekat, podle toho, že Rosalie ani náhodou nakupovat nechtěla, moje čiperná tetička byla při nákupech nezastavitelná.

Připadalo mi, jako by si doma připravila seznam a tahala mě z jednoho obchodu do druhého, kde mě prostě strčila do kabinky a nosila mi tucty oblečení. Za chvíli jsem vážně litovala, že jsem si místo těch podpatků nevzala důchodky.

S nákupy jsme končily až pozdě večer, kdy jediným návštěvníkem nákupního centra byly uklízečky a pár otrávených prodavačů, kterým Alice připlatila za prodloužení otvírací doby. Nenakupovaly jsme jen oblečení, boty a doplňky, ale také kosmetiku, šampony a krémy. Prostě všechno, co v Cullenovic domě nebylo dosud potřeba.

Kufr v porsheti byl dost prostorný, ale krabice na boty ho zvládly parádně naplnit, takže když jsem odklopýtala na přední sedadlo a připoutala se, zavalila mě další halda těch krásných taštiček s decentními provázky místo uší, že jsem vůbec neviděla na silnici.

„Tohle ti nezapomenu,“ vrčela jsem a pochybovala, že mě přes tu vrstvu papírů a látek slyší. Alice z toho měla očividně srandu.

„Hloupost, ještě budeš vděčná. Letošní kolekce jsou parádní!“ No, tak to jsem jí musela nechat. V oblečení měla hodně podobný vkus jako já a jen pár věcí, které mi donesla do kabinky, jsem si odmítla vyzkoušet. Jediné, co mě trošku rozlaďovalo, byla nedozírná cena některých kousků. Tetičku stálo nejednu menší hádku, než jsem zatnula zuby a rezignovala. Cullenovi měli očividně peněz jako Švýcarsko zlata, soudě podle hojného počtu platebních karet v Alicině peněžence.

Byla skoro jedna hodina, když Alice zatočila k té neviditelné příjezdové cestě. Zaparkovala hned před vchodem a nakázala mi, ať zůstanu sedět, že se o ty věci s Esmé postarají. S jejich upíří rychlostí byly tašky a krabice pryč během pár vteřin, ale já zůstala sedět, dokud pro mě Alice nepřišla.

Jen co jsem se dostala za dveře, skopla jsem boty a málem zasténala úlevou, jak jsem došlápla zase na zem. Už nikdy, nikdy, si ty boty na sebe nevezmu.

Ovšem, to co na mě čekalo v pokoji, bylo neskutečné. Ta světlá místnost teď zářila v několika odstínech fialové. Levandulové stěny ladily k tmavému dřevu nábytku a na tmavě fialových látkách na posteli se odrážela nažloutlá světla z křišťálových lamp. Dva vysoké noční stolky stály po bocích monumentální postele s baldachýnovými nebesy a na podlaze ležel světlý koberec s vysokým vlasem. Ještě jsem si všimla dvou knihoven, každá po jedné straně prosklené stěny.

Tohle… byl domov.

„Tak co, jak se líbí? Trefila jsem barvu?“ zajímala se Esmé a pečlivě pozorovala můj výraz. Místo odpovědi jsem se otočila a padla jí do náručí.

„Děkuju!“ šeptala jsem a přitom jí tiskla obličej do vlasů.

„Ještě šatna!“ slyšela jsem za sebou Alici, takže jsem pustila Esmé, která měla ve tváři zase ten něžný výraz a vydala s k dvěma dveřím na druhé straně pokoje. Teď měly stejnou barvu jako nábytek v pokoji. Za těmi levými byla koupelna, která se změnila jen v levandulové barvě stěn a fialových ručnících a dózičkách. Nově pořízená drogerie už tu byla vyskládaná. Ta upíří rychlost vážně není k zahození.

Nakonec jsem se nedočkavou Alicí nechala zatáhnout do šatny.

Byla stejně velká jako koupelna. Nábytek v ní byl také tmavý a lemoval celou místnost až ke stropu. V ústředí místnosti bylo velké zrcadlo se stříbrným rámem, které obklopovaly police se všemi botami, které jsme dnes koupily. Nakukovala jsem do skříněk a do pytlů na šaty a zjistila, že Alice s Esmé už zvládly vše složit a dat na místo.

Nemožné, neskutečné.

Musela jsem se rozbrečet. Takže jsem tam prostě stála, plakala a objímala lidi, které jsem ještě před několika dny neznala a přitom jsem je už milovala.

První noc v novém pokoji jsem nemohla usnout. Neustále jsem se na té velké posteli převalovala a nakonec si rozsvítila jednu lampu a vydala se dolů do kuchyně. Docela jsem dostávala hlad a tak jsem si řekla, že si udělám biftek. Vždyť jsem za celý den měla jen ten oběd v restauraci.

Esméina kuchyň byl běloučký naleštěný skvost, že se mi skoro nechtělo ho špinit. Hlad se ale stupňoval, takže jsem otevřela ledničku a podívala se, co tam je. Naštěstí, někdo během dneška, nejspíš Esmé, byl nakupovat, takže jsem o hladu zůstat neměla.

Všimla jsem si asi půl metru dlouhé flákoty pravé svíčkové, která tam ležela ve skleněné dóze na slabé vrstvičce krve. Okouzleně jsem tu mísu vytáhla z ledničky a podívala se na tu lahůdku z blízka. Napadlo mě, jak asi voní?

Na nic jsem nečekala a zvedla víko, takže mě okamžitě omámila vůně masa a krve. Bezmyšlenkovitě jsem šáhla po svíčkové a zakousla se do ní. Vždyť tatarský biftek se jí taky syrový. Ale určitě není tak dobrý, jako tohle. Znova jsem si ukousla. A znova.

A znova, znova.

Nakonec zbyla jen ta nádherná rudá tekutina vespod mísy. Projela jsem jí prsem a slízla jazykem kapičky, které mi ulpěly na ruce. Nic tak dobrého jsem v životě neměla. Zvedla jsem celou mísu a naklonila si jí k puse, abych se mohla pořádně napít. Pak jsem ji ještě vylízala.

Nakonec jsem si omyla ruce a vrátila prázdnou místu zpátky do ledničky. V pokoji jsem zhasla lampu, lehla si a usnula bez jakékoli znepokojivé myšlenky na to, co jsme provedla.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Kitsune

14)  Kitsune (23.01.2013 05:58)

Jen jak ho admini schválí :)

13)  anonym (22.01.2013 22:23)

Edwardova reakce bude legendární!! Na to se těším asi ze všeho nejvíce :';)

12)  martisek (22.01.2013 20:11)

kdy bude dalsi dil?

Kitsune

11)  Kitsune (21.01.2013 21:27)

Jojo, i na Jacoba dojde :) vlastně už brzo :) A děkuju, zatím to vypadá na dvě dvojky :D

10)  ? (21.01.2013 21:01)

to si nas urcite potesila a at ti vyndou znamky. a objevi se tam i jackob??

Kitsune

9)  Kitsune (21.01.2013 20:46)

Děkuji vám za komentáře, neuvěřitelně mě těší a povzbuzují :) Další kapitolu snad zvládnu přidat zítra večer... tenhle týden se uzavírají známky a mám toho hrozně moc... ale prozradím, že v příštím díle se už objeví Renesmé a na Edwarda taky nebudete muset moc dlouho čekat :)

8)  ? (21.01.2013 17:20)

kdy bude dalsi uz se nemzu dockat a kdy tam prijede renesme ????

Jalle

7)  Jalle (21.01.2013 16:44)

pekne si pochutnala

6)  BabčaS (21.01.2013 14:31)

5)  Petulka (21.01.2013 13:45)

ááááá no dokonaléé alééé už sa nemožem dočkat ked Edward zistí, že má ženu, dcéru a i vnučku :D :D :D to bude :D

Marcelle

4)  Marcelle (21.01.2013 09:33)

Po nákupech s Alicí se ani nedivím, že měla hlad :D ale to maso mně trochu zaskočilo. Jsem moc zvědavá na pokráčko

3)  ? (21.01.2013 05:37)

moc pekné uz se nemuzu dockat dalsiho dilu

2)  maily1709 (21.01.2013 01:23)

ja už sa neviem dočkať kedy sa tam zjavi Edward, viem, že to asi ešte chvilu potrvá, ale nemôžem si pomôcť, neviem sa dočkať jeho reakcie a stále si predstavujem, že ked sa tam konečne dovalí, tak ako prvú uvidí Isabellu mladšiu :D :D :D a bude na prášky

1)  martisek (20.01.2013 21:44)

Ten konec byl lehce děsivej, ale po dni stráveném v Alicině společnosti mezi všemi těmi obchody, se té holce ani nedivím je to úžasné, už se nemůžu dočkat dalšího dílu... už jen aby tam byla i Reneesmé, Bella a Edward

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek