Sekce

Galerie

/gallery/Kousni mě a já tě zabiju.jpg

Není lehké někoho opravdu nenávidět. Můžete si myslet, že to, co cítíte je opravdu nenávist, ale až se ten člověk octne v nebezpečí, teprve tehdy vám dojdou vaše opravdové city.

„Co tady chceš?“ vykřikla jsem a vyskočila na nohy.

„Chci si promluvit, Bello,“ zašeptal bolestně.

„Neříkej mi tak,“ křikla jsem a pevně sevřela víčka.

„Nech mě to vysvětlit,“ prosil.

„Vysvětlit co? To, že jsi mě přeměnil, že jsi ani nepočkal, než přeměna skončí, a utekl jsi? Nebo to, že jsi mi nic neřekl? To, že jsi celou dobu věděl, kdo jsem, ale mlčel jsi? Nebo snad to, že jsem se to ani nedozvěděla od tebe? Tak co mi chceš vysvětlit?“ vzlykala jsem.

„Všechno.“ Zakroutila jsem hlavou.

„Nemá to smysl, Edwarde.“

„Copak ty jsi nikdy neuklouzla? Nikdy jsi nepodlehla té vůni?“ zeptal se naštvaně a smutně zároveň. „Nikdy tě neovládl ten chtíč po krvi? Něco, co jsi nemohla ovládnout?“

„Jen jednou, když jsem byla novorozená. A lituju toho do teď.“

„Já toho taky lituju, hrozně moc. Prosím, Bello, odpusť mi.“

„Nejde to,“ šeptla jsem a utekla co nejdál od něj.

Tenhle den byl čím dál horší. Potkat dvě milované osoby a už podruhé je opustit není zrovna nejlehčí. Jenže já neměla na vybranou. Táta nesměl vědět, co jsem zač. Už tak jsem šlápla vedle, když jsem procházela kolem toho domu, nemohla jsem chybovat ještě takhle. Bylo to nebezpečné. Pro něj i pro mě.

A pak Edward… Nemohl po mně chtít, abych mu odpustila. Alespoň ne tak rychle. Nešlo to. Zradil mě. A to nešlo odpustit.

 

Pár dní jsem se toulala lesy Ohia a občas snad i překročila hranice s Michiganem, ale nikde jsem nevydržela moc dlouho. Nikde jsem nedokázala zapomenout. Zvlášť s Edwardem za zády.

Sledoval mě. Celou dobu. Už od hřbitova. Snažil se, ať na něj nepřijdu, ale jeho vůně je natolik podmanivá, že si mě najde všude. Věděla jsem, že mě sleduje, přesto jsem ho nechala. Snad jsem i byla ráda.

Ani nevím, jak dlouho jsem už cestovala, když ke mně západní vítr zanesl velké množství upíří vůně. Měla jsem jen pár sekund na útěk, jenže když jsem se otočila k východu, narazila jsem do několika dalších.

V červených kápích.

Ty kápě jsem znala.

A věděla jsem, že tohle je zlé.

„Ahoj, Bello!“ ozval se za mnou známý hlas. Zavřela jsem oči a poraženě sklonila hlavu. Teď už vím, jak mě našli.

Otočila jsem hlavu a podívala se přímo do těch… načervenalých. Tak tohle bylo rychlé.

„Ponožko!“ pozdravila jsem. Vražedně se na mě podívala a jsem si jistá, že mě chtěla rozčtvrtit. Zřejmě ale měla jiné rozkazy.

„Jmenuju se Heather! Heather Volturri,“ usmála se panovačně.

„Jo. Věděla jsem, že jsi hloupá. Ale nenapadlo mě, že až tak. Co ti ti páprdové nabídli, hm? Že mě zabijou? Ale no tak. To nezvládneš sama? Raději ses jim na zbytek věčnosti uvázala?“

„Moc dobře víš, že bych byla mrtvá dřív, než bych se k tobě dostala. Chránili si tě. Ale co teď děláš tady? Snad jsi neutekla,“ zasmála se. „Copak? Slečinka zjistila, že nic není tak krásné, jak si naplánovala? Už jsi zjistila, kdo tě přeměnil, co? Proto jsi utekla,“ smála se vítězně a s každým slovem se ke mně přibližovala.

Rozhodila jsem rukama a bojovně se na ni podívala.

„Tak pojď, teď jsem tady sama. Teď už si na mě troufneš, nebo se budeš schovávat za ty mnichy, hm?“ Podívala se na jednoho z nich, zřejmě vůdce, a čekala na jeho přikývnutí. Když tak učinil, usmála se na mě.

„Bude to bolet, slibuju!“

„Řekla bych to samé, ale nejspíš nebudu mít čas si s tebou hrát, než se na mě vrhne někdo další, takže tě zlikviduju rychle.“

Lesem se rozlehl její sopránový smích.

„Jsi vážně naivní. Garda mě učila bojovat, nemáš sebemenší šanci.“

„Vážně? Proč jsem tedy tři z nich zabila?“ usmála jsem se a otočila se na ostatní. „Říká vám něco jméno Demetri?“ Slyšela jsem zavrčení jedné z upírek a škodolibě se usmála. „Líbal dobře,“ usmála jsem se na ni. Vrhla by se na mě nebýt toho upíra.

„Nech to na Heather. Alespoň uvidíme, co v ní je,“ řekl hrubým hlasem a společně s ostatními se stáhl za ni. Upíři stojící za mnou se taky o něco vzdálili. Nechali nám dostatečný prostor pro boj.

Sklonila se do útočné pozice a začala pochodovat v půlkruhu. Stála jsem vzpřímeně a pozorovala ji. Jestli ji tohle učili, tak by je měla nakopat. Nakonec jsem to nevydržela.

„Tak už prostě zaútoč!“ křikla jsem na ni. Nenechala se vybízet dvakrát a vrhla se ke mně. Lesem se nesla obrovská rána, jak do sebe naše těla narazila. Snažila se dostat za mě a získat převahu, ale nepustila jsem ji tam. Uznávám, že bojovala celkem slušně a skoro jsem o ní chtěla říct, že ji dobře vyučili, jenže potom mi zcela neférovsky podkopla nohy a sedla si na mě.

„To nebylo fér,“ stěžovala jsem si.

„To je mi celkem fuk,“ zasmála se. Viděla jsem ty jiskřičky, když se mi chystala něco utrhnout, a raději zavřela oči. Z tohohle jsem totiž uniknout nedokázala. Cítila jsem dotyk rukou na mých ramenech, a ocitla se ve vzduchu.

„Otevři oči,“ promluvil na mě rozhodně jiný hlas, než jsem čekala. Na to, že jsem upír, mi věci docházely moc pomalu, takže jsem si až po delší době uvědomila, že mě zachránil. A po dalších několika sekundách, že to nebyl zrovna nejlepší nápad, protože teď půjdou i po něm.

„Pusť mě!“ vyhrkla jsem a snažila se z jeho náruče dostat zpátky na zem. Pustil mě, aniž by zastavil. Čekal, že poběžím s ním, ale já zastavila.

„Co blázníš, Bello? Za chvíli nás doběhnou.“ Jo, měli jsme slušný náskok, nejenže je Edward rychlejší, ale na naší straně byl i moment překvapení.

„Já nemůžu utéct. Dřív, nebo později by nás stejně dostihli. Ale ty se můžeš zachránit, tak běž!“ křikla jsem hystericky, ale on se nehnul z místa.

„Bez tebe nikam nejdu! Zachránil jsem tě, stejně by po mně šli,“ zavrtěl hlavou a vrátil se ke mně.

„Co blázníš? Padej!“ křikla jsem a odstrkávala jsem ho od sebe. „Pokud budou mít mě, tebe nechají.“

Podíval se mi do očí, ale potom pohledem sklouznul za mé rameno a řekl tu nejméně radostnou větu.

„Už je pozdě.“

Stáli za námi, všichni, a netvářili se zrovna nadšeně. Zvlášť Heather.

Měla jsem nutkání něco říct. Říct něco Edwardovi, než nás zabijou. Ale nepřišla jsem na to, co by to mělo být. Zrovna teď jsem nevěděla vůbec nic.

Nikdy jsem nevěřila na to, že když se vám stane něco nečekaného, něco, kdy můžete přijít o život, před očima se vám promítne celý život. Vždycky jsem si myslela, že jsou to báchorky, ale teď se mi to dělo. Už podruhé v životě. Jenže teď jsem neviděla svůj lidský život. Viděla jsem tváře všech, které jsem potkala jako upír. Těch, které jsem zabila, i těch, kolem kterých jsem jenom prošla. Viděla jsem tváře lidí, které jsem obsluhovala v baru, viděla jsem tváře nomádů, které jsem zabila, i ty  tváře, kvůli kterým teď stojím před gardou a čekám na smrt. Ale nejvíce se mi zjevovaly obrázky mé rodiny. Věčně vysmátého Emmetta a jeho trpělivou a nádhernou Rose, ztřeštěnou, ale úžasnou Alice a věčně pozitivního Jaspera, na bráchu a Lettie, se kterou jsem se zezačátku neměla ráda, i na Carlisleho a Esme, kteří mi byli jako rodiče. Ale tvář, která se mi ve vzpomínkách zjevovala nejvíckrát, byla ta samá tvář, kterou jsem mohla vidět, kdybych se natočila mírně doprava – Edward. Jediný, který kdy získal mé srdce. A taky jediný, který ho kdy dokázal zlomit.

Věděla jsem, že mi zbývá posledních pár sekund, a konečně jsem se mu rozhodla něco říct, ale když jsem se nadechla, vůně vzduchu mě zarazila. Všiml si toho a nadechl se taky. A s každým novým vzduchem v plících byla vůně silnější a silnější, až se za námi objevili.

Byli tady…

… všichni. Byli tady a šli na smrt, ale zřejmě jim to bylo jedno. Na jednu stranu jsem měla chuť jim děkovat a všechny obejmout, ale ta druhá, silnější, je chtěla pěkně seřvat za to, do čeho se namočili. I když jsem ve skrytu duše věděla, že jsem to byla já, kdo je dostal do problémů. A taky jsem byla jediná, která za to měla nést zodpovědnost.

„Na to zapomeň,“ zašeptal ke mně Edward, ale já si stála na svém. Nemůžou se nechat zabít. Ne kvůli mně. Moje myšlenky trvaly přesně pět desetin sekundy, mezi kterými se lesem roznesl hluboký hlas jejich vůdce.

„Vždycky s vámi byly problémy, Carlisle, ale nikdy to nedošlo tak daleko, že bychom s vámi museli bojovat. Ani dnes se vás to netýká, takže raději odejděte, než bude pozdě.“

Carlisle vystoupil z jejich skupinky a přidal se ke mně a Edwardovi.

„Nechceme bojovat, Marcusi, ale jestli budeme muset, uděláme to. Nemáš pravdu, když říkáš, že se nás to netýká. Bella patří do naší rodiny, takže cokoliv, co se týká jí samotné, se týká i nás.“

„Ne!“ protestovala jsem a se zuřivým výrazem jsem se na něj otočila. „Nenechám vás riskovat za něco, co jsem udělala. Krom toho za něco, co jsem udělala ještě dřív, než jsem vás potkala. Vezměte Edwarda a vypadněte odsud někde hodně daleko.“

„Má pravdu, Carlisle,“ ozval se zase ten hluboký hlas Marcuse, „měli byste odejít, dokud můžete. Ale Edward tady zůstane, on už se do toho zamíchal.“

„Ne!“ vykřikla jsem. „Chtěli jste mě, jsem tady. Je nechte jít.“

„To, že si z tebe udělal na chvíli děvku, neznamená, že tě miloval, takže ho nemusíš bránit. Až ho omrzíš, odhodí tě a vrátí se ke mně. Jsi jenom naivní malá husička,“ sykla ke mně Ponožka. Nikdy jsem neměla zrovna flegmatickou povahu. Matt mi vždycky říkal, že jsem hrozná cholerička. Teď jsem věděla, co tím myslel. A taky jsem věděla, co to bude znamenat, ale instinkt byl rychlejší než mozek.

Vrhla jsem se na ni a věděla, že bitva je nenávratně rozpoutaná.

„Nikdy jsem tě neměla ráda. Už od začátku jsem věděla, že jsi průměrně krásná a úplně blbá, ale dneska tvé utrpení skončím, slibuju.“ Vycenila jsem na ni zuby a vychutnávala si její zděšený výraz, když mě ze sebe nemohla setřást.

„Bude to bolet, slibuju,“ usmála jsem se na ni a škubla rukama, ve kterých zůstaly ty její. Lesem se rozlehl jen další bolestný křik a můj šťastný smích. V rychlosti jsem se rozhlédla kolem sebe a s jakýmsi uspokojením zjistila, že garda není až tak početná, jak se mi zdálo na začátku. Pořád byli v přesile, ale ne v takové, jakou jsme nemohli zvládnout. Krom toho, dva z nich hlídali jejich vůdce a všechno pozorovali z povzdálí.

Vrátila jsem se pohledem k Heather a potěšeně se usmála nad jejími bolestmi stlačenými zuby.

„Bolelo? To je dobře.“ zašeptala jsem jí do ucha a poté se do něj zahryzla. Od hlavy šlo oddělit lehce. Tedy, lehce pro upíří zuby.

Znovu vykřikla a kolenem mě udeřila do zad. Už mě vážně štvala. Přesto jsem si chtěla ještě chvíli hrát. Naklonila jsem se k jejímu druhému uchu a nevědomky zvedla pohled. Viděla jsem Edwarda zápasit s dvěmi gardisty, kteří měli viditelně navrch. Nerozmýšlela jsem se dlouho.

Utrhla jsem jí hlavu a rozeběhla se k nim ve chvíli, kdy jeden z nich chytil Edwarda do sevření a druhý se mu chystal urvat hlavu. Nestihl to, když jsem mu skočila na záda a utrhla mu tu jeho. Hned potom jsem se vrhla i na toho druhého, kterému hlava nezůstala o moc déle.

Edward se na mě otočil a s láskyplným úsměvem mi poděkoval.

Ale potom jsme museli jít pomoct ostatním.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Linfe

9)  Linfe (16.08.2010 08:30)

Páni, ta vším hledej Ponožku. Bylo to sice zřejmé už od začátku, ale stejně takhle v réálu. Ale pěkně si ji poddala Bella jen co je pravda. Sice je trochu tvrdohlavá, co se týče Edwarda, ale ono se to poddá.

semiska

8)  semiska (14.08.2010 09:13)

Teda, Ponožka a Volturiová? Tak to si mě dostala :D Jinak kapitolka moc pěkná a akční. Edward mě překvapil, že jí přišel na pomoc. Už se těším, co se bude dít dál.

7)   (13.08.2010 21:34)

Že ty chceš, aby mi rupli nervy???
Teda..najprv prekvapko s Edwardom..až mi srdiečko poskočilo. Potom Ponožka..to som iba pretáčala očami.
A nakoniec??? To nemyslíš, vážne...
Taký rýchly koniec... asi som sa nenazdala a už som pred sebou mala iné písmenká typu: Přidat komentář
Prosím si pokračovanie a rýchlo

eMuska

6)  eMuska (13.08.2010 17:56)

Moje nervy, ty si robíš srandu! Skoro sa mi niečo stalo a keď mi v polovici rupla baterka od noťas, myslela som, že nepriežijem! Dokonale si ma vtiahla do deja...

5)  Rene5esme (13.08.2010 11:10)

Rychle další kapitolu prosím

klea

4)  klea (13.08.2010 09:44)

taaky koniec co sme neposluchlai? juuuj joooj rychlo dalej

sakraprace

3)  sakraprace (13.08.2010 06:03)

Zírám, tak minulost ji dostihla. A Ponožka taky. Bože, ta je úplně blbá Ale co ten konec? Já potřebuju vědět, jak to dopadne!!

2)  hellokitty (13.08.2010 00:31)

Lipi4

1)  Lipi4 (12.08.2010 23:50)

Krásná a skvělá kapitolka Rychle další :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek