Sekce

Galerie

/gallery/Kousni mě a já tě zabiju.jpg

Ano, po dlouhé době, omlouváme se, ale nebyl čas... V minulém dílku se Bella s Edwardem konečně dala dohromady a potom spolu zamířili vstříc nebezpečné upíří doupě ;)

Drželi jsme se za ruce a běželi vstříc upířímu doupěti, kterého jsem se vážně bála. Hlavně Alice, někdy je to její nadšení nebezpečné. A já doufala, že mě můj vyvolený ochrání, alespoň se tak nebojácně tvářil. Při téhle myšlence po mně šlehl pohledem a já se musela začít smát. No, byla jsem na něj na hrdinu zvědavá.

Doběhli jsme k domu, Edward otevřel dveře a rukou mi naznačil, jako pravý džentlmen, abych vešla. Jo, teď se mu to hodí. Naštvaně jsem se na něj podívala, protože mě jako první chtěl předhodit těm vlkům, pardon, upírům.

Udělala jsem krok dovnitř, když jsem do něčeho tvrdého narazila. Nepamatovala jsem si, že by hned za dveřmi byla zeď a pochybuju, že by to Esme dovolila. Když jsem se vzpamatovala, zjistila jsem, co to bylo. Žádná zeď, ale trpaslík, který mi visel kolem krku a měl co dělat, aby dosáhl na zem. No jasně, Alice.

„Já to věděla. Říkala jsem ti to celou dobu,“ křičela mi do ucha a já měla pocit, že za chvíli ohluchnu. První hluchý upír, to by měl Emmett narozky.

„No jo, Alice, ty abys něco nevěděla,“ povzdechla jsem si.

Odtáhla se ode mě a udělala naštvaný výraz. Vypadala jako rozzuřené kotě, ale tady z toho šel strach. Edward se za mnou pochechtával a v tu chvíli po něm obě s Alice střelily naštvaný výraz, tak raději zmlkl.

Podívala jsem se okolo a všimla si, že je celá rodina poskládaná vedle sebe a všichni měli na tváři připitomělý úsměv. Byl to opravdu divný pohled. No už jste někdy viděli osm upírů, jak stojí v řadě a usmívají se, jako by si něco šlehli? Já tedy ne, a proto jsem na ně nějakou dobu zírala. Nejvíc se z nich usmíval Jasper, chudák jeden, ani to nemůže ovládnout, protože ho ovládají emoce ostatních. Z mého koukání se na ně mě vytrhl až Emmett a jeho blbé kecy, no, kdo jiný může mít připomínky jako on, nikdo takový neexistuje.

„Hlavně že jsi na začátku týdne tvrdila, že tě jen tak nedostane,“ zakřenil se a hlavou mu určitě běželo, jak mě dobře dostal.

Dostal mě! Ale já se nedala.

„Co kdyby sis šel raději zakousnout posledního medvěda? Protože jestli mě naštveš, budeš mít po jídle,“ upozornila jsem ho s notnou dávkou důrazu na každém slově. Věděl, že prohrál. Když šlo o medvědy – a někdy i o Rose -, stačilo zahrozit a byl naprosto krotký.

„Moje medvídky ne!“ vykřikl vyděšeně.

„Tak nedržkuj,“ řekla jsem a Alice se mi se smíchem zase pověsila kolem krku.

Za chvilku ji ale ode mě odstrčil Chris. Usmíval se jako měsíček na hnoji a já čekala, kdy se přidá do klubu šašků, nebo-li do Emmettova týmu. Netrvalo dlouho a on opravdu tu pusu otevřel a začal mluvit.

„Že ti to trvalo si najít nějakého kluka. Už jsem se bál, že budeme muset zkoušet sehnat ti holku,“ zasmál se. Naštval mě a tak jsem mu ustředila pohlavek.

„Počkej, až budeme hrát máš to u mě,“ zavrčela jsem k němu, ale on se dál usmíval jako pako.

Najedou se Emmettovy koutky ještě víc roztáhly do úsměvu a postavil se přede mě. Opravdu jsem se bála s čím přijde. Měla jsem chuť skočit za Edwarda do úkrytu, jako vojáci v zákopech. Ale Emmett je mnohem nebezpečnější než jakákoliv lidská zbraň. A tak jsem se rozhodla tuto sešlost raději urychleně rozpustit.

„Tak jste se všichni pobavili a můžete jít zase za svou zábavou,“ usmála jsem se na ně. Jen ti, co měli rozum, odešli po svých. A ty tři paka pořád stáli před námi - Chris, Emmett a Jasper, myslela jsem, že alespoň on má víc rozumu. Mýlila jsem se. Koukali na nás a čekali. Asi na Ježíška, až přiveze dárky, ale nevím tedy za co, a navíc do něj bylo ještě času dost.

Raději jsem čapla Edwarda za ruku a odtáhla ho k sobě do pokoje. Posadil se na mou postel, zatímco jsem zavírala dveře. S úsměvem jsem se k němu otočila a vydala se za ním.

„Stejně nás uslyší,“ informoval mě.

„Ale neuvidí,“ vítězně jsem na něj mrkla. Když mi něco došlo, Edward se začal mým myšlenkám usmívat.

„Pokud si ovšem naši agenti nesehnali rentgenové brýle.“ To jsem řekla trochu víc nahlas, i když mi bylo jasné, že by slyšeli moje šeptání. Čekala jsem, kdo se jako první ozve.

„Nemohl jsem je nikde sehnat, co ty, Emmette?“ smál se Chris. Jasně, ten aby se něčeho nechytl.

„Taky nic, ale mrknu se do katalogu FBI,“ odpovídal mu.

Už jsem byla u Edwarda, který si mě stáhnul k sobě, tak jsem mu seděla obkročmo na nohách. Musela jsem protočit oči. Byli vážně někdy horší, jak malý parchanti.

„Nic si z toho nedělej, Emmette, zatím nám bude stačit dalekohled a strom,“ zasmál se Chris. Ten má opravdu někdy nápady pětiletého dítěte.

„Jaspere, kde máš ten dalekohled z války? Doufám, že ještě funguje,“ křičel na celej barák Emmett. Jakoby jim k něčemu byl, i bez něj vidí líp, jak lidé s ním. No jo, děti si hrajou.

„Na to zapomeňte, kluci. Víte, od čeho jsou závěsy?“ zakřičela jsem na ně jako upozornění. Bylo mi jasné, že oni by byli opravdu schopní vylézt na strom u okna a špehovat. Slyšela jsem nesouhlasné bručení.

Koukám, budu jim muset vymyslet, nějakou bojovku, moc se nudí. A pak dělají takové hlouposti.

Edward mě sledoval pobaveným pohledem. Chtěla jsem se ho zeptat, co je, ale nestačila jsem ani pořádně otevřít pusu, když se zmocnil mých rtů, které se rozhodně nehodlaly bránit.

Jeho ruce pomalu přejížděly po mých zádech a moje si hrály s jeho vlasy. Přitáhl si mě těsně na svoje tělo. Neubránila jsem se vzdechu do jeho úst. Odtáhl se ode mě a i když dýchat nepotřebujeme, oběma nestačil dech. Edward se sklonil k mému krku, kterému se začal věnovat.

Obtočila jsem mu nohy pevně kolem pasu a víc se k němu přimkla. Zaklonila jsem hlavu, aby měl lepší přístup, a přitom si kousala slastí spodní ret.

Za vlasy jsem si opět přitáhla jeho rty k mým. Donutila jsem ho si lehnout. Jeho ruce přejížděly po každém záhybu mého těla. Odtáhla jsem se od jeho rtů a polibky mu procházela po obličeji, až jsem se dostala  k jeho krku, kam jsem se mu zakousla a on vzrušeně zavrčel. Moje koutky se vyhouply do úsměvu, jak se mi to líbilo.

Jeho ruce se vkradly pod moje triko. Nešlo ubránit dalšímu vzdechu, který jsem opět ztlumila o jeho rty. Chtěl mi začít vyhrnovat moje triko, když se ozvalo klepaní, ale ne na dveře. Oba jsme ztuhli a po chvíli se od sebe odtáhli a podívali se k oknu.

Tam stáli Chris a Emmett, oba se přiblbě usmívali. Ani nevím jak, ale z hrudi se mi ozvalo hodně děsivé vrčení, až mě to samotnou překvapilo.

„Raději půjdu,“ promluvil po chvíli ochraptěle Edward. Povzdechla jsem si a překulila se do sedu vedle něj na postel.

Vstal, ale pak se ke mně ještě jednou sklonil a jen lehce mě políbil, pak byl fuč.

Nenávistným pohled jsem střelila k oknu, kde byli stále ti dva ničemové. Vážně jsem měla sto chutí je roztrhat a spálit, byl by klid. Pořád se jak blbečkové usmívali, ani můj pohled je nerozházel, a nakonec vešli do pokoje. Ani nevěděli, že si zahrávají se svými životy.

„Sestro, to není moc zodpovědné. Chodíš s ním sotva hodinu a už bys ho tahala do postele,“ promluvil Chris káravě a Emmett vedle něj znalecky přikyvoval hlavou. Oni vážně chtěli umřít. Překvapeně jsem na ně zírali. Dělali si prdel?! Já je roztrhám a bude.

„Co je ti po tom, milý bratře?! U nás čas nehraje roli, tak co? Tak proč ne?! Ano, jsme spolu teprve hodinu, ale známe se už dlouho,“ štěkala jsem na něj jako nasranej buldok a já i byla nasraná.

„Víš, jak je to nebezpečné, lézt s každým do postele?“ promluvil teď Emmett, ten mi tu tak chyběl.

„Pokud vám to ještě nedošlo, jsem upír. Nemůžu otěhotnět, ani dostat Aids,“ zavrčela jsem na ně a byla jsem připravená po nich skočit, jestli ještě jednou otevřou zobák.

Do pokoje naštěstí vešla Alice, asi viděla, co bych udělala, a tak se rozhodla zachránit situaci.

„Nechtě ji, vy jste taky hned skočili na věc. A žádné vykrucováni,“ zpražila je Alice.

Pak jim ukázala a oni jako cvičení pejskové konečně opustili můj pokoj, stejně tak Alice.

Naštvaně, a i přesto, že jsem upír, jsem se unaveně svalila do postele. Oni si ze mě vážně utahovali. Zabíjela jsem upíry, dokonce i Arovu gardu, ale do postele s klukem nemůžu, nebo co?

Pokoušela jsem se uklidnit tak, aby, když je potkám, jsem jim něco neudělala. Vzpomněla jsem si na včerejšek. Proč zrovna já mám tak blbé bratry?

Zrovna v tak krásnou chvilku se musí projevit jejich inteligence, která nedosahuje ani pětiletého dítěte. Jak jsem byla vytočená, tak jsem strávila celou noc.

Ráno jsem se rychle oblékla a nemohla se dočkat do školy, kde bude i Edward. Najednou jsem ale pocítila i strach. Co když nepřijde? A jak se ke mně bude chovat?

Včera jsme si neměli čas promluvit.

Uklidnila jsem se, zase se moc děsím.

Sešla jsem do obýváku a čekala na ostatní. Dnes jim to nějak moc dlouho trvalo. Podupávala jsem nohou a opírala se o dveře. Bože, to nejsou upíři, ale šneci! Když se konečně někdo ocitl na schodišti, ale nebyl to nikdo ze školáků. Naštvaně jsem se podívala nahoru, ale bylo to k ničemu.

Chris se na mě díval s úsměvem. Ale já se na něj mračila, ještě jsem na něj byla naštvaná za to včerejší divadélko. Ale jemu to bylo jedno, šel ke mně.

„Tak, sestři, cítím za svou povinnost tě poučit,“ usmál se na mě a já na něj vytřeštila oči. Bože, to bude zase něco. Mlčela jsem a nechala ho, aby mi řekl co má na srdci, nebo na tom pidi mini mozku, co má? Vážně jsem si přišla jako v blázinci.

„Tak žádné pohoršování veřejnosti. To znamená žádné přehnané líbání, osahávání se navzájem. Je dovoleno jen držení za ruku. Ne, že nebudeš kvůli němu dávat pozor ve škole,“ dával mi kázání. Když se najednou přiřítil Emmett.

„Neboj, brácha, já ji budu hlídat,“ mrknul na něj. Bože, jen to ne. Vytřeštila jsem na ně oči.

„Tak a dost! Nejsem malé dítě, ani puberťačka. Jsem už dost stará na to, abych věděla, co smím a co ne. O tom, co budeme s Edwardem dělat a kde, se rozhodneme sami. Moc mě neštvěte po tom včerejšku. Přísahám, uděláte ještě někdy něco podobného a já se postarám o to, aby jste si vy dva už nikdy neužili,“zavrčela jsem na ně a při tom před nimi mávala ukazováčkem.

Oba na mě vytřeštili oči, hlavně u toho posledního. Měla jsem strach, že jim vypadnou oči z důlků. Pak se na sebe navzájem podívali, těžce polkli a rukama si zakryli rozkrok. Přesně věděli, co ty slova znamenají.

„To byl jeho nápad!“ vyhrkli oba najednou a ukázali na sebe prstem. Při tom si dál zakrývali svého kamaráda.

„To je mi jedno, jen ať se to už nikdy neopakuje. Nebo se můžete rozloučit s kamarádem v kalhotách,“ řekla jsem ještě výhružně.

To už se na schodiště konečně došnečil zbytek rodiny. Na nic jsem nečekala, otočila se a šla do garáže, kde jsem si sedla do Alicina auta.

Po chvíli přišla i Alice a Jasper, nasedli do auta a vyjeli směr škola, konečně. Dívala jsem se z okénka a přála si být vážně už ve škole.

„Bello, tys jim to nandala. Teď se stáhnou a budou bát,“ zasmál se Jasper. Musela jsem se usmát, v to jsem totiž doufala. Alice konečně zaparkovala u školy. Vystoupila jsem a rozhlédla se po celé škole, ale stříbrné Volvo tu ještě nebylo. Opřela jsem se tedy o Alicino auto a čekala, kdy přijede.

Netrvalo to dlouho.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

CarlieC

7)  CarlieC (10.06.2010 21:01)

Kraaasne...tvoju poviedku som citala aj na stmivani.eu a dostala ma.Pekneee.

Kiana

6)  Kiana (09.06.2010 18:20)

WOW! Krásné!

Linfe

5)  Linfe (09.06.2010 16:54)

Alice: mam pocit ze Moje medvidky ne bylo o trochu lepsi :-) Vsichni chlapy se boji o sveho kamarada ale jen malo kdo o medvidky :-)

4)   (09.06.2010 16:31)

to bolo úžasné!!! prosím rýchlo ďalšie!

sakraprace

3)  sakraprace (09.06.2010 07:23)

Výborný. Konečně jsou spolu, ale to by nebyl Emmett, aby něco nepokazil.

AliceMasen

2)  AliceMasen (08.06.2010 22:04)

„To byl jeho nápad!“ vyhrkli oba najednou a ukázali na sebe prstem. nejlepšii

Lipi4

1)  Lipi4 (08.06.2010 21:40)

:D Skvělá, úžasná kapitolka. Já bych klukům hned zakroutila krkem :D :D

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek