Sekce

Galerie

http://www.stmivani.eu/gallery/The_Catwoman.jpg

Pomalu se blížíme ke konci. Ale ještě pár kapitolek bude určitě. Tak tedy, má Bella nějaký plán, jak být konečně s Edwardem a zbavit se Ara jednou pro vždy?

17. Rozřešení

Chvíli jsem tam jen stála neschopná jakékoliv reakce. Bezmocně jsem sledovala jeho záda, jak mizí v záplavě těl a následně vnímala ozvěnu kroků rychle mizejících kamennými chodbami. Náhle, jako kdybych zvedla hlavu z vody, jsem začala vnímat co se děje. Hlavou mi proběhla jediná myšlenka.

Už ho nemůžu ztratit!

Chytla jsem si sukni a proběhla davem, jak nejrychleji to šlo. Jakmile se za mnou zavřely dveře sálu, mohla jsem uplatnit svou rychlost i smysly. Jeho vůně, po všech těch letech stále tak sladká a smyslná, mě neomylně vedla k němu. Nepřekvapilo mě, že mířil k zahradám. Nakonec jsem stanula na dlouhé chodbě, na jejímž konci proudil dovnitř otevřenými dveřmi chladný noční větřík. Seděl tam, na schodech pod dveřmi a měsíc se odrážel na jeho bledé tváři. Nevěděla jsem, jak se mám chovat. Uměla jsem si dobře představit, jak mě musí nenávidět za to, co jsem mu provedla. Doufala jsem, že se mi podaří… nějak… ho neztratit úplně.

Pomalu jsem se vydala k němu a nakonec si sedla vedle. Stáhla jsem si z očí škrabošku a zbaběle upírala pohled na ni, jak spočívá v mých bledých prstech. Nešlo to už dál odkládat. Zhluboka jsem se nadechla a podívala jsem se na něj. Nic neříkal, hleděl na mě prázdnýma očima, jako kdybych byla cizí. Jen zatnutá čelist prozrazovala, kolik ho stojí úsilí na mě nekřičet. Chtěla jsem mu říct, jak se to všechno stalo, co mě k tomu donutilo, ale poznala jsem, že on nechce slyšet žádné vysvětlování.

„Omlouvám se,“ zašeptala jsem a věděla, že ať už v sobě zadržuje cokoli, tohle jeho pečlivou fasádu prolomí. Nepletla jsem se. Očima mu prolétl vztek a spodní ret se mu roztřásl.

„Omlouváš se?!“ opakoval znechuceně. Vstal a sešel těch pár schodů do zahrady, přesto však měl hlavu výš než já. Začal přecházet sem a tam, zatínal pěsti a z očí mu šlehaly blesky. Nakonec se zastavil a zuřivě se mi podíval do očí.

„Za co?!“ vyplivl. „Za to, že jsi mě zničila? Že jsi mě podvedla? Nebo snad za to, že já hlupák věřil v tvou lásku, zatímco ty…“ Samým opovržením ze sebe nedokázal dostat správná slova. Teď už jsem vstala i já.

„Edwarde, počkej, já ti to -“

„Ne!“ zařval jako zraněný lev. „Už žádné další lži!“

„Edwarde,“ zašeptala jsem a pokusila se mu zachytit obličej, aby se mi podíval do očí. Rychle se mi vykroutil a mé ruce spadly ochable podél mého těla.

„Prosím tě, poslouchej mě!“ dodala jsem si znovu odvahy a postoupila s napřaženýma rukama k němu.

„Jak jen můžeš být tak krutá?!“ zakřičel a bolestivě mě chytil za zápěstí. Stačilo by, aby jen trochu víc stiskl a zlomil by mi ruce.

„Au, Edwarde, ubližuješ mi!“ zavzlykala jsem a do očí mi vstoupily slzy. Konečně mu z očí opadl ten mrak šílenství a on mě zděšeně pustil.

„Omlouvám se,“ zašeptal a otočil se odchodu. Teď nebo nikdy, blesklo mi hlavou. Natáhla jsem ruku a chytla ho za paži. Otočil se a v tu chvíli, aniž by mi mohl jakkoli bránit, jsem se k němu přitiskla a políbila ho. Ztuhl, ale já se k němu přimkla ještě blíž. Mohl mě nenávidět sebevíc, ale v tu chvíli musela být jeho touha silnější. Objal mě pažemi okolo pasu tak silně, že to skoro bolelo, ale já se zalykala sladkým pocitem vítězství. Má láska, po těch rocích odloučení doutnající uvnitř mého srdce, se znovu rozhořela na plno. Jenže naše milovaní v zahradách s ní mělo jen pramálo společného. Tohle byl jen čirý chtíč. Tiskla jsem se k němu jako by to měla být poslední hodina mého života a možná také byla. Život bez něj bych už nedokázala znovu přežít.

Nakonec jsme tam jen leželi, nazí, na našem roztrhaném oblečení, a hleděli na hvězdnou oblohu. On byl prví, který se posadil.

Sedla jsem si také a pohladila ho po jeho nahé svalnaté paži. Vrhl po mě pohled přes rameno, který mě přinutil dát z něj ruku pryč. Ale já se nehodlala jen tak vzdát. Sedla jsem si tak, abych mu viděla do očí. Přes jeho nesouhlasné mračení jsem mu chytila obličej znovu do dlaní a přinutila ho podívat se mi do očí.

„Miluju tě,“ řekla jsem nahlas a zřetelně, aby nemohlo být pochyb. Viděla jsem, jak se rozčíleně zamračil a nadechl se k odpovědi, ale já ho předběhla. „A nikdy jsem tě milovat nepřestala. Byla to past! Tehdy v Mazzole na mě nečekala Prisila, ale Jane! Přinutili mě zůstat ve Volteře. Výměnou za tvůj život.“ Sledovala jsem, jak mu v očích přeběhl stín pochybností, který vystřídal vztek. Vztek stupňující se s každým mým slovem.

„Aro!“ zasyčel tak hrozivě, že mi přeběhl mráz po zádech. Začal se zvedat, ale já ho přitlačila zpět k zemi.

„Edwarde, nebuď hloupý! Netrčela jsem tu tolik let jen proto, aby ses teď nechal zabít! Musí to jít jinak!“ Hleděl na mě ze země, jako bych mluvila neznámou řečí.

„Musím -“ zavrčel a znovu se pokoušel zvednout.

„Ne!“ rozkázala jsem, ale tentokrát ho nechala se zvednout.

„Tohle mu nemůže projít!“ Pokoušel se mě obejít, ale já mu zastoupila cestu.

„Máš pravdu, nemůže! Ale tohle je čirá sebevražda!“ rozčílila jsem se. „Uděláme to jinak!“

„Jak?“ zamručel tónem, jako kdyby byly všechny ostatní návrhy předem odsouzené k nezdaru. Samolibě jsem se usmála a pohladila ho po tváři. Téměř jsem zapomněla, jaký to je pocit. Vytáhla jsem se na špičky a lehce ho políbila na rty. Jeho oči si mě překvapivě měřily, když jsem se lehce odtáhla a pak se posunula blíž k jeho uchu.

„Mám plán,“ zašeptala jsem tak tichounce, že to mohl slyšet jen on. Potichu jsem mu vysvětlila, co je potřeba udělat.

„Je to nutné?“

„Ano,“ usmála jsem se tajemně. „Aro by nás nikdy nenechal být spolu. Je to jediná šance. Musí zemřít.“

Chystala jsem se odejít, ale on mě chytil za paži a přinutil mě se na něj znovu podívat.

„Ale kdo pak bude mít na starosti svět upírů? Doufám, že víš, že bez vykonavatelů trestu to nemůže fungovat.“

„Aro,“ řekla jsem a užívala si ten zmatený pohled jeho očí. „Musíme ho zabít, ale jen duši. Jeho tělo zůstane. Víš, objevila jsem u sebe novou moc.“

 

-moje povídky-

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

9)  Vendulí (23.01.2013 23:06)

Plosím, plosím další kapitolku!!!

8)  Petulka (19.01.2013 12:56)

Dalšiuuu!!! :D

Jalle

7)  Jalle (11.01.2013 18:26)

koľko darov ešte má? utnuté v najlepšom

6)  Vendy (09.01.2013 14:09)

A další kapitola asi už nebude co??

5)  Lucinka (02.12.2011 13:38)

To jsem zvědavá co se z toho vyklube:) doufám že brzy bude další kapitolka

Nosska

4)  Nosska (01.12.2011 23:12)

Co? Chápu to dobře? Z Ara se stane krotkej beránek?

semiska

3)  semiska (01.12.2011 20:21)

WOw, dostalas mě. Jsem ráda, že pokračuješ a já si to užívám. Edwardovi jsem odpustila prvotní útěk. ;)

Kejt

2)  Kejt (01.12.2011 20:13)

Síla! Tole nemá chybu! líbí se mi to neskutečným zpusobem

1)  Babča S. (01.12.2011 19:56)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek