Sekce

Galerie

/gallery/vlk-final.jpg

Mlha, vlasy a jeden motorkář ... ;-)

Alice už málem prošlapala podlahu. Přemýšlela a zkoušela koukat do Manuelovy budoucnosti a pak zase přemýšlela. Pořád dokolečka dokola. A po každém kolečku se chmuřila víc a víc.

„Sakra práce i s tou proklatou mlhou!“ mumlala si sama pro sebe. „Já tě nedám žádný takový… průhledný… , jak je to možný, proč ji jenom nevidím?!“ Alice nešlo do hlavy, že i když zná celé ženské osazenstvo La Push nazpaměť, žádná z indiánských žen to není. Ví to zcela jistě. Carlisle jí řekl, že ženu, kterou Charlie přivezl a kterou ošetřoval, nikdy neviděl. A dle sester to byla ta samá ženská, se kterou pak Manuel odešel z nemocnice. Musela to být ona! Ale proč ji, zatraceně, nevidí?! Vracela se pořád k tomu samému začátku.

Bylo ráno, když Mani přišel ze služby. Byl utahaný jako kotě a sotva se držel na nohou. Alice přitančila a pověsila se mu na paži.

„Tak kdy půjdeme, bratránku?“ dychtivě na něj mrkala svými dlouhými řasami.

„Hele, ještěrko, já se musím nejprve prospat. Je ve mně až příliš lidské podstaty. Jestli mě omluvíš, toužím po sprše a po posteli.“

Manuel si přičichnul ke košili a svraštil tvář, když mu nos podráždil zbytek silného kudlančina parfému, jenž ulpěl na jeho oděvu. Dlaní si pak uhladil vytahaný kousek látky na hrudi a unaveně se usmál na elfku, visící na jeho rameni.

„Mimochodem, dík, zachránila jsi mi život, Alice.“ Koukal na ni a oči se mu už klížily únavou.

„Rádo se stalo, kdykoliv…“ štěbetala vesele Alice.

„Proboha, jen to ne! Už nikdy víc ji nechci potkat tváří v tvář!“ Mani byl opravdu vyděšený. Alice si byla víc než jistá, že to nehrál.

„Možná by Carlisle dovedl zařídit, abyste se už nepotkali. Běž si lehnout, já už něco vymyslím, Mani, jo?“ Alice ho otočila, nasměrovala ke schodišti a lehkým drcnutím do zad uvedla do pohybu – směr Manuelův pokoj. Nebránil se. Opravdu už mlel z posledního, ale tu sprchu, tu potřeboval jako sůl.

* * *

Mani

Pager ležel na nočním stolku. Displej byl pořád chcíplý. Celou noc i teď, ráno.

Jasně, všechno je v pořádku. Musí být. Vždyť jsem ji prosil, ať se ozve, kdyby se něco zvrtlo. Ale udělala by to? Ozvala by se mi? Trápil jsem se touhle sérii otázek pořád dokola ve sprše i teď, když už jsem byl po koupeli. Oblečený jsem byl v spacím triku a trenýrkách, a když jsem si už asi tak po padesáté přičichl k triku a s úlevou zjistil, že po kudlančině parfému už není ani stopa, zakroutil jsem sám nad sebou hlavou.

„Cvoku, vždyť tohle jsi neměl v práci na sobě!“ mručel jsem si sám pro sebe polohlasně. A bylo mi jedno, jestli mě někdo z upírů slyší.

Ještě jednou jsem kouknul na pager a pak jsem se svalil do postele. Lehl jsem si na záda a rukou jsem si přejel po mokrých vlasech. Jak jsem zavřel oči, měl jsem před nimi obraz Winie, jak leží v embryonální poloze v motelové posteli. Rudé prstýnky se jí kroutily všude možně kolem hlavy a tvořily něco jako svatozář. Tvář, pokojná a prostá problémů, byla téměř étericky krásná. Nebyla to zrovna uhrančivá krasavice, ale mně se líbila. A bylo mi s ní dobře. Byla… patřila… tak nějak ke mně.

Jsi cvok! Naprostý cvok, Manueli McBride! Oběma rukama jsem zajel do mokrých vlasů a pak jsem stáhnul dlaně na svou tvář. Povzdychl jsem si. V hlavě mi tepalo to slovíčko, které mi nedalo pokoj… ZATÍM.

Sakra, kdybych jenom věděl, co to znamená?! Bylo mi jasný, že je to dáreček mého daru. A byl jsem si víc než jistý, že tentokrát jsem adresátem já.

Nervózně jsem se otočil na posteli na bok a pokusil se silou vůle uklidnit svou mysl. Bylo to téměř nemožné, protože pokaždé se mi do hlavy vkradla malinká roztomilá navztekaná zrzečka, se kterou jsem se cítil konečně celý.

Ani nevím, jak jsem usnul.

* * *

Winie

Nakonec jsme až do vesnice, díky bohu, nedošly. Něco stranou v lese byl menší domek, skvělý úkryt pro vlkodlaky. Jen mě zarazily květiny všude kolem, to bych do vlkodlaků nikdy neřekla. Leah zaťukala na dřevěné dveře a obrátila se na mě s prosbou v očích: „Prosím, hlavně nezírej!“

Dveře se otevřely a já zírala. Usmívala se na nás krásná žena, jen její krásu na pravé straně narušily čtyři hrozné jizvy, které jí rozpoltily tvář. Tyhle jizvy mohla udělat jedině velká tlapa. Snad medvěda nebo… Podívala jsem se na své vlastní ruce s pocitem, že je neznám! Bylo to stejné jako by se moje stříkací pistolka na vodu změnila na Magnum ráže 45. Tohle mohla způsobit i tlapa vlkodlaka… A to jsem já taky. Mohu někoho zranit nebo dokonce zabít.

Nepatřím mezi lidi! To zjištění na mě dopadlo takovou silou, že jsem skoro nevnímala Emilyino přivítání.

Tak se mi představila. Nevím, jak jsem se ocitla v koupelně a jak dlouho jsem na sebe zírala do zrcadla. Asi bych tam stála ještě dost dlouho, kdyby se za dveřmi neozvala Leah, jestli nechci pomoci s vlasy. Ježíši, moje vlasy! Vypadalo to, že jsem si v nich přinesla polovinu lesa jako suvenýr.

Byla jsem ráda, že se mohu soustředit na něco jiného, než že je ze mě potencionální vraždící monstrum. Leah se mi snažila vymotat větvičky, listí a dokonce i jednu šišku, ale vypadalo to na nemožnou misi. Nakonec jsem s těžkým srdcem svolila s použitím nůžek. Raději jsem zavřela oči a nedívala se na dílo zkázy.

Musela jsem se na to Leah zeptat. Na to, jak se to Emily stalo. Bohužel, potvrdila mé nejhorší obavy. Skoro ji zabil ten, kdo ji nejvíce miloval… Pak už jsme raději obě mlčely. Když mi řekla opatrným tónem , nestačila jsem se divit, co to na té hlavě mám. Leah se moc omlouvala, že mi to Emily ještě upraví, ale tohle se dalo upravit leda tak strojkem na vlasy.

A jak to chcete? Trojkou… S knedlíkem v krku jsem poděkovala a vymluvila se na sprchu. Když odešla, začala jsem brečet. Brečela jsem celou dobu, co jsem ze sebe svlékala oblečení a štelovala teplotu vody. Brečela jsem při nanášení šamponu na to, co bylo ještě dnes ráno mými vlasy. Nebrečela jsem jen nad tím, že vypadám jako úplný debil. Vyděsilo mě, co se ze mě vlastně stalo. A taky proč se mi to stalo. Existenci upírů už jsem nebrala jen jako nějakou hříčku přírody, ale jako DŮVOD, proč jsem nebezpečná, proč nemůžu mezi lidi… Cítila jsem, jak se ve mně vzmáhá vztek.

Dýchej, holka, dýchej, nebo jim tady zlikviduješ koupelnu. Nemysli na debilní upíry, nebo budeš zase běhat po čtyřech!

Při sprchování jsem zjistila úžasnou věc - zmizela mi celulitida! Alespoň něco pozitivního. Nezhubla jsem, jen mé tělo bylo tak nějak tužší a dokonce jsem cítila i svaly. A na rameni se mi objevilo to samé tetování, jako měli všichni ostatní.

Hmmm, ono to asi nebude tetování, když se to objeví samo jen tak? Přemýšlela jsem o všem, co se za těch pár dnů v mém životě změnilo.

Dalo by se to chápat jako označení… Jasně, jsem označkovaná! No bezva! V zrcadle se na mě dívala značně rozzuřená tvář. Byla moje, a přesto jsem ji málem nepoznala.

Když jsem ten porost na hlavě nakonec učesala, nevypadalo to tak špatně. Trocha gelu a můžu se tvářit jako fanynka punkové kapely. Oblékla jsem si šedivé tílko a kraťasy. Moje termoregulace byla stále nějaká porouchaná, protože mi nebyla zima, i když jsem otevřela okno. Koupelna potřebovala totiž vyvětrat. Všude byla spousta páry.

Když jsem se vrátila zpět do kuchyně, už tam byl mimo Leah i Sam, Jared a Embry. Ten na mě zůstal koukat s otevřenou pusou.

„Sakra, vždyť ona je bílá!“ Nevím, jestli se mi líbil ten despekt v jeho hlase. Tebe, hochu, asi ráda mít nebudu! Co má pořád s tou barvou, je snad rasista?!

Emily ho třepla utěrkou po hlavě, zase se usmála a pozvala mě ke stolu. Postavila přede mne plný talíř. Mňam, guláš! Byl vynikající, ale neměla jsem tu odvahu zeptat se, z čeho vlastně je.

Když jsem si přidávala potřetí, měla jsem už výčitky svědomí, ale Emily na mě povzbudivě mrkla a řekla, že to vyběhám. Emily byla dle obrovských hrnců na sporáku zvyklá vařit ve velkém. Banda vlkodlaků toho asi dost sežere. Kdo jim to sponzoruje? chechtalo se podvědomí mému vtípku.

Konečně jsem byla plná. Spokojeně jsem si hladila bříško a znepokojeně zaznamenala, že na mě Sam tak nějak vyčkávavě hleděl. Když si byl jistou mou pozorností, zeptal se, jak se vlastně jmenuji celým jménem. Takže výslech, co, starouši?

„Goodmanová, Goodmanová,“ přemýšlel nahlas, „to mi nic neříká.“

Osvětlila jsem mu, že tohle jméno mám po mamince. Opatrně se zeptal na tátu.

CO jsem mu měla říct? Že mám jen fotku s datem a jménem a potom jeden zápis z maminčina deníčku, kde je jmenováno Forks a La Push? Sam si mé zaváhání vyložil jinak.


„Podívej, přeměna je daná geneticky, někdo z tvých předků musel být měnič. A pak je tady taky ta věc, že mě nerespektuješ jako alfu!“ A co jako? Se nepo… skládám, z nějakého chlápka, jenom proto, že zavelí, sakra!

Vysvětili mi, že alfou se stává ten, kdo se promění první nebo ten, jehož předek alfou byl. Jako příklad dal sebe a toho Jacoba. Strašně mě zajímalo, jestli to opravdu na všechny tak funguje. Tomu se Sam jen zasmál. Podíval se na Jareda a řekl TÍM hlasem: „Přestaň jíst a dej svůj talíř Embrymu!“ Jared ho bez zaváhání přesunul před svého souseda. Ten se do něj okamžitě pustil.

„Sakra, Same,“ ozval se po chvilce nabroušeně, „to sis musel vybrat na předváděčku právě mě?!“

Pak už jsem jenom pobaveně sledovala, jak se přetahoval o poloprázdný talíř s Embrym. Uvědomila jsem si, že fotku, deník a všechny svoje věci mám pořád v motelu. Přece si pro ně nemůžu jen tak dojít. Při představě, že mě ten recepční naštve a já mu tam z toho udělám kůlničku na dříví, jsem se opotila.

Řekla jsem o svých obavách i o docela intenzivní potřebě mít své věci u sebe Samovi a ten slíbil, že se o všechno postará. Věřila jsem mu to. Hlučné přetahování Jareda a Embryho o poloprázdný talíř přerušil zvuk velké motorky.

Ti dva se na sebe podívali a Jared pronesl: „Hele, náš Don Juan konečně dorazil!“

Obrátil se na Sama, zatímco se už docela nepokrytě křenil.

„Z čí postele jsi Paula vytáhnul tentokrát?“ Sam jen pokrčil rameny. Dveře se otevřely a do nich vstoupil ten největší a nejhezčí chlap, kterého jsem kdy spatřila. I svalnatý Sam vedle něj vypadal tak nějak nedomrle. Ležérně se opřel o futra a skenoval mě pohledem. Pěkně odshora dolů. Ještě že velká část MĚ byla schovaná za stolem, ale i tak jsem si až moc uvědomovala nepřítomnost svého spodního prádla. Z toho jeho pohledu mi vyschlo v krku. Páni, to je kus!

„Co je to za oškubaný kuře?“ Tohle říkal a díval se mi u toho do očí.

„Kvůli tomu jste mě vytáhli od Lucy?“

Žádný kus, další kretén to je! A tak hezky to začínalo… no jo, tak takhle holka přichází o iluze.

Jeho slova a tón způsobily, že jsem se roztřásla. Né, prosím, teď ne! Ale bylo to silnější než já. Slyšela jsem slova Emily „V kuchyni ne!“ a pak mě někdo doslova vyhodil ze dveří.  Na zem jsem dopadla už na všechny čtyři.

Proboha, já už zase nemám co na sebe!

* * *

Mani

„Vstávat, ospalče! Už nespi!“ Ze snu mě vzbudilo zemětřesení a Alicin ječák.

„Hele, dej mi pokoj. Chci spát!“ zamručel jsem a přetáhl si peřinu přes hlavu. Ta během několika vteřin zmizela v nenávratnu a mě ovanul studený vzduch.

„Héj!“ zařval jsem po ní a vyšvihnul se do sedu. „Vrať mi tu peřinu, ještěrko!“

Její ďábelský úsměv a jiskra v zlatých očích ale mluvily za vše. Stejně jsem se pokusil.

„Alice, vrať mi ji,“ žádal jsem už méně naštvaně. „Už beztak neusnu.“

To malé ďáblem posedlé stvoření se nevinně uculovalo a blahosklonně mi vrátilo přikrývku. Trochu jsem na ni zavrčel.

„Ale nooo, bratránku, nezapomeň, že to byl tvůj nápad,“ zacukrovala. A co bylo nejhorší, měla pravdu. To já, vůl, jsem jí na to z čisté vděčnosti kývnul, ba co víc, já jí to navrhnul!

„Bude sranda!“ zapištěla a drobnými ručkami zatleskala jako dítě před dárkem. Na ni se jednoduše nedalo zlobit. Prudce jsem nasál vzduch a zavřel oči. Bylo to vydírání, citové, zcela nenápadné, ale opravdu účinné.

Leda tak pro tebe!

„Dej mi chvíli, ještěrko, a jsem jen tvůj,“ řekl jsem s těma zavřenýma očima. Otevřít je jsem neměl odvahu.

Pak už jsem slyšel jenom klapnout zámek u dveří a mizící zvonečkový smích.

* * *

Winie

Tentokrát to už netrvalo tak dlouho, než jsem se přeměnila nazpět. Bude to chtít asi cvik. Ovšem stačilo spatřit arogantní Paulův škleb a málem jsem zase štěkala. Teda vyla. To bude nejspíš nějaká forma alergické reakce.

Raději jsem zalezla do pokoje, který mi Emily ukázala. Budu tam prý bydlet. Neměla jsem sílu na to se hádat. Padla jsem na postel a spala jak zabitá.

Když jsem se probudila, bylo krátce po poledni a já zjistila, že Sam prostě nekecá, ale koná.

Moje věci! Jsou tady! Málem jsem s láskou objala svůj kufr.

„Oběd!“ ozvalo se zdola. Můj žaludek se okamžitě ozval. Podmíněný reflex - asi miluji Emily!

„Dnes večer půjdeme ke Kmenovému ohni a zasedne rada!“ zkazil mi chuť Sam, „Vyslechneš všechny legendy a musíme se poradit, co s tebou!“

Takže banda vysloužilých vlkodlaků bude rozhodovat o mé budoucnosti? Měla jsem chuť se otráveně zašklebit, ale už jsem nebyla žádný puberťák, takže by mi to patrně neprošlo.

A k tomu si vyslechnu, jak za jejich mladých let byli vlkodlaci rychlejší a silnější aneb zabil jsem deset upírů jedním zubem a s tlapou za zády? Snad tam budou buřty!

Tudy k Bosorce

Tudy k Twilly

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

«   1 2

monikola

11)  monikola (18.08.2011 13:04)

to ako ju Paul nasral a ona sa premenila nemalo chybu a Maniho vzťah k Alici...aaaach... to je tak klááásne...holky ste skvelé...obe

10)  Anna43474 (18.08.2011 02:14)

Božé Ona je vážně úžasná Ale že jí takhle naštve zrovna Paul, to by mě teda nenapadlo
TKSATVO

MisaBells

9)  MisaBells (17.08.2011 23:56)

Krása od prvního písmenka do posledního, ale věta: Zabil jsem deset upírů jedním zubem a tlapou za zády... uáááá miláčkové moji! Hraběnky!!!

8)  B.V.C. (17.08.2011 22:43)

Já chci další díl;) Winnie je uplně super, chcudák ale to stima vlasama:'-( a ten konec no to ne nea Paul ten koment- co to je za oškubaný kuře honem další díl

7)  Zonis (17.08.2011 22:07)

konečně přišel někdo s vlkoušema!! klaním se vám a vašemu spisovatelskýmu umu a mimochodem: zabil jsem deset upírů jedním zubem a s tlapou za zády? perfektní ;) ;)

SarkaS

6)  SarkaS (17.08.2011 21:38)

Hej, ta holka je boží. Ty její kecy na vlkouše jsou úžasný. Jen čekám, kdy tam někomu pořádně vypráší kožich :D :D :D A čípak to asi bude dítko?

Nosska

5)  Nosska (17.08.2011 19:42)

Těch jejích vlasů je mi líto, ale pravdou je, že vlk se nemůže podobat ovci
Tak mě napadá, nemůže být Paul bráška Winie?

Bosorka

4)  Bosorka (17.08.2011 19:13)

Motorkář, motorkář, motorkář! Můj motorkář, aby bylo jasno!

Jula

3)  Jula (17.08.2011 18:26)

Chudák Winnie :D :D :D
Paula miluju, zdá se, že je stejný neřád jako vždycky

2)  prcek (17.08.2011 18:00)

tak ten konec to zabil :D :D aneb zabil jsem deset upírů jedním zubem a s tlapou za zády

1)  ella (17.08.2011 17:22)

hezkéééééééé honem další

«   1 2

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek