Sekce

Galerie

/gallery/vlk-final.jpg

38. kapitola - "Zlato, já čekám...!" ... a vy jste se dočkaly taky, holky. Je tady konec téhle společné povídky. Abychom nebyly tak definitivní, nevylučuje se případný bonus k povídce, ale taky jsme zatím nic neslíbily...

38. kapitola

 

... o rok později...

 

Winie


´Zítra v jednu se stavím. A vy budete doma – OBA! Musíme si promluvit. Alice´


Ztěžka jsem dosedla na kuchyňskou židli a nešťastně zírala na monitor mobilu. Že já blbá si tu zprávu četla! nadávala jsem si v duchu. A proč se jen Alice na mě už stihla vyladit a moje funkce rušičky jejich vizí byla v tahu?! To bychom mohli někam prchnout.


Tímto tedy považuji dnešní romantický večer za ukončený. A to ještě ani nezačal! Zvedla jsem se, uložila láhev vychlazeného šampusu zpět do lednice a vytáhla z ní raději láhev Tequily. To bude odpovídající pití pro tuto příležitost a myslím, že i Manimu přijde vhod. Já toho panáka potřebovala teda nutně. A to jsem na dnešní večer měla úplně jiné plány. Esme si vzala Hanah na celý víkend, Mani neměl službu a já se domluvila se Samem, že strčím čumák do lesa, jen když dojde k velkému upířímu rojení.


„Zlato, já čekám!“ ozvalo se z ložnice. Mani ještě o té skvělé novině nevěděl, a tak jeho hlas zněl radostně a laškovně. On totiž neměl páru o tom, že nás poctí návštěvou jeho drahá teta a opět se bude probírat naše svatba. Svatba, bez níž nikdy nedosáhneme úplného štěstí nejen my dva, ale hlavně Hanah. A především Alice…


Copak je nějakým intergalaktickým zákonem stanoveno, jak dlouho mají trvat zásnuby? I ty byly vlastně takové neoficiální, bez prstýnku a podobných věcí. Pokud tedy neberu jako zásnubní dárek tento dům. Všechno bylo tou dobou tak hektické. Prostě jsme se jen domluvili, že se jednou – v budoucnu - vezmeme. Byl to z naší strany strategický tah, aby mě Alice nezasypala svatebními katalogy ještě v rekonvalescenci po porodu. Ale Alice byla jak buldok. A to, že jsme jí nyní zabránili v uspořádání megaoslavy prvních narozenin Hanah, to byla asi poslední kapka. Hanah byla štastná z obyčejného dortu a obyčejných balonků. Každý pár mohl donést pouze jediný dárek a dali jsme i cenový limit. Opravdu jsem neměla zapotřebí, aby mi z dcery vyrostla druhá Paris Hilton, a Mani se k tomu stavěl díkybohu stejně.


Přesto jsem byla Alici vděčná za hodně věcí, třeba jak se starala o Hanah a Maniho, co všechno zařídila a nakoupila – i když to je jejím koníčkem – když já jsem to dělat nemohla. Moje uzdravování všech těch poporodních patálií totiž nešlo tak jednoduše, jak by se dalo u vlkodlaka čekat. Všecko šlo hezky lidským tempem.  Hanah se postavila na vlastní nohy dřív než já. Když je člověk zvyklý brát zlomeninu jen jako zdravotní drobnůstku a řezné rány se vám hojí před očima, pak jste z této rychlosti léčby dost nervózní. A k tomu ty hormony… Dle Carlisla se mi z těla muselo vyplavit vše „upírské“, abych se mohla zase měnit. Takové šestinedělí na druhou. A když jsem se pak konečně „vyhojila“, tělu se nějak nechtělo do přeměny. Možná to byl nějaký iracionální mateřský strach, že bych tak mohla malé ublížit. Nakonec to vyřešila jedna neplánovaná a předem nenahlášená návštěva z Denali. Eleazarovi jsem se za tu utrženou ruku omluvila už mockrát, ale i on uznal, že to byla chyba, takhle se plížit k Hanah. Když už jsem byla zdravá, Carlisle mi oznámil, že s antikoncepcí si už doopravdy nemusím lámat hlavu – tentokrát stoprocentně. Hanah si prostě nebrala při svém příchodu na svět servítky a tohle byl konečný důsledek. Popravdě mi to nevadilo, protože projít tím dobrovolně podruhé? Nikdy!


„Winie?“ ozvalo se opět z ložnice. S lahví v ruce jsem se vydala k čekajícímu Manimu.
To, že je něco špatně, poznal hned, jak se na mě podíval. A když uviděl Tequilu, zbledl.


„Alice?“ polkl.


„Jo.“ Tělo mi dopadlo na postel.


Už beze slov odšrouboval víčko a lokl si. Zašklebil se a podal ji zase mně. Díkybohu za naše spalování, protože jinak by z nás Alice udělala alkoholiky. Pracovala na tom poctivě a opravdu svědomitě.


„Chápeš to? Volný víkend po tak dlouhé době…a ona to musí zkazit!“ zaskřípala jsem zuby.
Mani mě objal a políbil do vlasů. V jeho náruči mi bylo tak dobře. Ten rok utekl až moc rychle. A my jsme spolu museli vyřešit spoustu věcí, usmířit se po množství hádek. Řekla bych, že nám to šlo moc dobře. Skoro nic jsme nerozbili. Změnili jsme se, oba dva. Abychom spolu mohli žít a být šťastní, museli jsme se přizpůsobit jeden druhému. A pak tu byla Hanah. Možná právě tohle vědomí odpovědnosti za ni nás donutilo dospět.


„Vím, čím ti zvednu náladu,“ zavrněl mi po chvilce hříšně do ucha a najednou byl pryč. No, právě tímhle mě teda nepotěšil. Čekala jsem trochu jiné rozptýlení, trochu více „tělesné“. Slyšela jsem ho, jak štrachá v obýváku a tlumeně žbrblá.


„Tady to je!“


Zapnul televizi, vložil DVD do mechaniky a natáhl se vedle mě. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem uviděla velice známé titulky.


Bože, on mě má prokouknutou?! Zdálo se, že jsem svou novou úchylku dostatečně neutajila. A to jsem se tak snažila to maskovat jako studium klasických děl anglické literatury. No co, tak je ze mě nakonec romantička, jsou přece horší vady. Sice bych to nikdy nahlas nepřiznala, ale ano, je to tak. Stačil jeden film a já vzdychala jako puberťačka nad plakátem Justina Biebra. Ale už aspoň vím, co znamenaly všechny ty drobné romantické maličkosti, kterými mě Mani poslední dobou zásoboval. Ne, že bych si stěžovala, samozřejmě, co potěší víc než kytice růži na stole v jídelně?  Obzvláště, když je k ní ještě jako přívažek vynikající pečeně od Esme.  
Vděčně jsem mu dala pusu na tvář a stulila se mu do náruče.


„Já ti nevím,“ ozvalo se po chvíli, „jestli bych neměl na toho chlapa žárlit. Víš, že se ti rozbuší srdce pokaždé, když se tam objeví?“ Ukázal bradou k obrazovce, kde právě pan Darcy dával jasně najevo svou pýchu a předsudky. Na podporu svého tvrzení mi položil Mani ruku na hrudník.


„A já ti nevím, jestli bych ti jako lékaři měla říkat, že srdce mám o kousínek vedle. Zopakuj si anatomii.“


Odtáhla jsem Maniho nenechavou dlaň a dala mu do ní pusu. „Ale když mě to necháš v klidu dokoukat, tak bychom pak spolu mohli zkusit, jestli mi ho nerozbušíš ještě víc, co ty na to?“


** *


Mani


Málem mě kleplo, když jsem viděl láhev Tequilly v její ruce. I když jsme si někdy udělali hezký večer, snažil jsem se o romantiku se svíčkami a všemi těmi serepetičkami, co ženy milují. A vidět ji s tvrdým alkoholem v ruce mohlo znamenat jenom jediné.


„Alice?“


Polkl jsem ten óbr knedlík, který se mi okamžitě udělal v krku, a sledoval, jak na mě Winie udělala znechucený obličej. Tvářila se statečně, jako by ji Alicina pozornost jen obtěžovala, ale já jsem moc dobře věděl, jak ji všechno pěkně štve. Měl jsem oči a nebyl jsem včerejší. Že se do svatby nijak nehrne, to mi bylo jasný už dlouho. Kdybych zavřel oči a chvíli se soustředil, pořád jsem mohl cítit tu facku, kterou mi své stanovisko ohledně svateb tak jasně deklarovala ještě na začátku naší… známosti. Na něco takového se opravdu nezapomíná.


Ale teď už jsem si tak moc jistý nebyl, zda by byla její reakce stejná, kdybych se jí stihl jednou zeptat ještě před jejím poporodním proslovem. Bylo tady několik odlišností. V první řadě  tady byla Hanah a vyhlídka na náš opravdu společný život, v novém domě bez upířího sluchu a jiných rušiček. Už jenom po vyčtení těchto důvodů jsme logicky měli náš vztah už dávno posunout… prostě někam. Ale ono to není tak jednoduchý, sakra!


„Jo.“


Winie sebou sekla o postel a já sáhl po „její“ láhvi. Odkroutil jsem víčko a s pocitem, že je život někdy pěkně na hovno, jsem si pořádně lokl.


„Chápeš to? Volný víkend po tak dlouhé době…a ona to musí zkazit!“ cedila skrz zuby zuřivě Winie. Ale já dobře věděl, že to není jen Alicina chyba. Kdybych tak měl koule a nebál bych se dalšího odmítnutí, už by byla dávno paní doktorová McBrideová a nemuselo se dít tohle.


Byly tady taky vize o Aliciných ztřeštěných úchylkách, týkajících se převážně svatebních dekorací, které mě strašily ve snech. Nejsem a nikdy jsem ani nebyl typ, který by hledal životní uspokojení v pečlivě nastajlovaným fajnovým kvádru. Netoužil jsem po svatební oslavě, která by možná byla monstrózní a velkolepá, ale nevycházela by z toho, co skutečně chci. Ne, že bych věděl, co přesně chci, přesto jsem ale docela přesně věděl, co nechci!


Pryč s těmi vizemi! Zatřepal jsem zlehka hlavou a okamžitě jsem se dospěl k zásadnímu rozhodnutí. Tenhle večer mi NIKDO nevezme a Alice už teprve ne! Pohled na moje rajčátko, jak se užírá a … sakra, loká Tequillu až nepřirozeně rychle, mě doslova fyzicky bolel.


„Vím, čím ti zvednu náladu.“ Miláčku. Použil jsem na ni ten nejvíc sexy hlas, jakého jsem byl v té chvíli schopný. A věřte, že mě stálo mnoho sil a odříkání se od Winie a z té měkoučké, vyhřáté postele odvalit. Když jsem mizel z pokoje, za zády jsem slyšel její nasupený povzdech. Ale mým úmyslem bylo ji udělat opravdu šťastnou. Chvíli mi trvalo, než jsem našel to zpropadené DVD, které si před několika týdny koupila. Nějak by mě to nechávalo vlažným, ale když jsem zjistil, že si dává až moc bacha, ať se na to nedívá se mnou, naskočily mi v hlavě otazníky. Nejdřív jsem byl prostě jenom podezřívavý. Mohlo to být cokoliv, proto jsem si obsah toho DVD, když nebyla doma, pustil. Vyklubal se z toho obyčejný film, a pokud mám být upřímný, vůbec to nebylo až tak hrozný, jak jsem čekal. Trochu sladký, trochu nereálný na můj vkus, ale nakonec, proč ne? Když taková limonáda ženským imponuje…


Na druhou stranu jsem pochopil, že Winie, ačkoliv je úžasná a silná osobnost, touží po obyčejné něze a romantice. Není to moje parketa a docela jsem z toho měl bobky, ale náš rodinný „sonar“ přišel s překvapivým řešením. Sehnal mi exkluzivní hodiny romantiky u „prý“ nejlepšího z nejlepších. Věřili byste tomu, že Emmett je ve skutečnosti romantikychtivá citlivka? Každopádně, jeho rady zabraly a naše usmiřování nejednou nabralo docela nové obrátky.


Téměř jsem si vítězoslavně poskočil a zavýskl, když jsem to pitomé DVD-čko našel.


„Tady to je!“ Vložil jsem jej tam, kam patřilo, a konečně jsem zamířil tam, kde mě srdce i jiné orgány po celý dnešní večer velice intenzivně táhly.


U zvuku prvních taktů Winie doslova zcepeněla. Stačil mi jediný pohled, abych si mohl užívat její pořád ještě nevinný stud. Upřímně jsem doufal, že z něj nikdy nevyroste. Byla nádherná a já měl najednou chuť ji kvůli tomu úžasnému ruměnci trochu poškádlit.


„Já ti nevím, jestli bych neměl na toho chlapa žárlit.“


Ruměnec se změnil v neuvěřitelnou nachovou.


„Víš, že se ti rozbuší srdce pokaždé, když se tam objeví?“ rejpnul jsem si ještě s tím, že si hodlám k tomu všemu i demonstrativně šáhnout. A taky že jo!


Rajčátko moje!


„A já nevím, jestli bych ti jako lékaři měla říkat, že srdce mám o kousínek vedle. Zopakuj si anatomii,“ vrátila mi to zpátky i s úroky, když mou ruku jednoduše smetla ze svého kulaťoučkého hrudníku pryč a zlehka mi vtiskla polibek do dlaně. Kdo by řekl, že na takovém místě bude erotogenní zóna?


„Ale když mě to necháš v klidu dokoukat, tak bychom pak spolu mohli zkusit, jestli mi ho nerozbušíš ještě víc, co ty na to?“


No uznejte, byl bych blázen, kdybych téhle nabídky nevyužil.


* * *

Winie


O několik hodin později jsem se procházela tichým domem. Milovala jsem to tady. Od první chvíle, kdy mě sem Mani vzal. S Esme použili plány, které jsem s ní já dávala dohromady, a můj dům snů mi opravdu postavili. V dostatečné vzdálenosti od příbuzenstva z obou stran – jak upírů, tak vlků - ale zase ne tak daleko od města.


Jen ta okna…všechny důkazy se sice „politováníhodnou náhodou“ ztratily, ale já bych se rvala do krve, že takhle velká jsem je opravdu nechtěla. Ale vzhledem k tomu, že po každé návštěvě Esme byla všechna okna tak čistá, že jsem měla strach, že si kolem žijící ptáci o ně rozbijí hlavičky, tak jsem to nijak neřešila. Ale doufala jsem, že jí tato snaha vydrží.


Kroky mě samozřejmě zavedly do dětského pokoje. Chyběla mi, mrška moje mrňavá. I když jsem se na ty chvíle volna těšila, pravidelně do hodiny jsem měla pocit, že je něco špatně…


Auvajs! Samozřejmě, že jsem šlápla na kostičku lega. Pořádkumilovnost ke ctnostem mé dcery nepatřila. Tlumeně jsem zaklela a dopajdala k posteli. Posadila jsem se a do náruče vzala jednoho z jejích plyšáků. Voněl jako ona. Na plyšáky jsme samozřejmě už taky museli vyhlásit stop-stav, jinak bychom se jimi brodili.


S úsměvem jsem se podívala na velkou černobílou fotku, kterou měla zarámovanou na zdi. Sama si ji vybrala. Byli jsme na ní všichni tři a byla to jedna z mála fotek, kde jsem se líbila i sama sobě.


Roční Hanah vypadala vzhledově tak na čtyři, pět let. V hlavičce jí to šrotovalo jedna radost a pusa se jí nezavřela od rána do večera. Vzhledově byla velice podobná Manimu. Mě z příbuzenství usvědčovaly jen oči. Ale povahou byla prý celá já. Taky jen těžko snášela láskyplnou diktaturu své milované tety. Alici přímo zbožňovala, ale jen do té doby, kdy ta ji chtěla navlíknout do růžových sukýnek. Nejraději by lítala celý den po lese a nejraději ve společnosti svého kmotra. Z Paula se vyklubal skvělý parťák na blbnutí a ani moje výhrůžky, že z něj udělám muzejní exponát v přírodovědném muzeu, jestli se Hanah cokoliv stane, ho od toho neodradily.


I přes mé počáteční obavy, že toho nebudu schopná, ve mně zaplanula mateřská láska jako stepní požár. Dokonce jsem byla schopná brečet nad spící Hanah, prostě jen tak, protože byla tolik krásná. Chudák Mani z toho byl tenkrát docela vyděšený. Mateřství bylo tak jiné, než jsem si myslela, a přesto, nebo právě proto, tak krásné. Milovala jsem svou dceru. A nejvíce, když spala.


* * *

Mani


Šíleně jsem se snažil na „TO“ nemyslet. Jen jsem naházel do příruční tašky to nejnutnější oblečení a nějaké toaletní potřeby. Ruce se mi klepaly a v uších duněl můj zvýšený tep. Věděl jsem, kde ji najdu. Byla v pokoji naší dcery. Chyběla jí pokaždé, když nespala doma, ale u babičky Esme. I proto jsem Winie tak moc miloval.


U myšlenky na Hanah vyvstala další. Bylo nutné zařídit, aby naše dcera ještě nějakou dobu zůstala tam, kde je. Carlisleovi a Esme jsem plně důvěřoval.


„Haló? Esme, díkybohu, mohl bych tě požádat o malou laskavost?“ vyletělo ze mě nervózně, když jsem vytočil číslo ke Cullenům.


„Ale beze všeho, drahoušku. Ven s tím!“


Esme by měli stáčet do láhve, tak jak je, a prodávat jako to nejkvalitnější sedativum.


„Chtěl bych Winie ještě trochu překvapit. Ale na to bych potřeboval, jednak aby Hanah zůstala ještě nějakou dobu u vás, a pak uvolnit z práce od Carlislea. Myslíš, že by to šlo všechno zařídit, když je to takhle narychlo?“ Opravdu jsem trnul, co řekne, i když jsem si neuměl představit, že by Esme někdy někomu řekla NE.


„Co se týče Hanah, to nebude problém, Manueli, a když se tak koukám na Carlislea… právě mi kývnul, že ani s prací si nemusíš dělat starosti.“


„Jsem na hlasitým odposlechu?“ zeptal jsem se trochu zaraženě. A odpovědí mi byl zvonivý Esmein smích.


„Ale ovšemže ne, drahoušku. To jenom jeho citlivý upíří sluch…“ Nechala svá slova odeznít do ztracena a mě došlo, že ji ten kozel nejspíš zrovna osahává, a tak je, jak se říká, „u zdroje“. No jo, možná jsou pro moji dceru děda s babičkou, ale přesto jsou zamčení ve velice mladistvých tělech. Pomyslně jsem se usmál a plácnul si s ním.


„Hele, vy dva, chovejte se jako prarodiče!“ napomenul jsem je s hranou přísností. „A když už jsme u toho, kde máte Hanah?“


„Hanah ještě spí, drahoušku. Je na ni docela brzo. Kdybychom byli lidi, patrně bys nás vzbudil,“ vysvětlovala věcně.


Nadechoval jsem se k omluvě, ale Esme byla rychlejší.


„S tím si hlavu nelam, drahoušku. A kam přesně jedete?“ zeptala se se zájmem.


„No… představu bych měl,“ ušklíbl jsem se nad svým nápadem a vzápětí jsem ho hodně rychle zaplašil, ať se k němu nedostane Alice, „ale jestli se neurazíš, tak vám to řekneme po návratu.“


Esme se opět zvonivě zasmála.


„Samozřejmě, Manueli, jak si přeješ. Tak si tedy užijte společné chvíle, drahoušku.“


To ona byla drahoušek. Měl jsem ji opravdu moc rád.


„Děkuji, Esme. Za všechno,“ rozloučil jsem se v telefonu zrovna včas, abych ještě stihl unést Winie z Hanina pokoje rovnou na letiště.


* * *

Winie


Není nad to, když vás chlap přepadne v dětském pokoji, donutí naházet na sebe jen to nejnutnější a pak vás prostě usadí sice s mnoha omluvami, ale s žádným vysvětlením, do auta. Takové zpříjemnění partnerského života. Větu „Všechno je v pořádku, jen se na nic neptej“ použil Mani jako svou mantru a opakoval ji pokaždé, když jsem se třeba jen nadechla. A protože jsem byla docela unavená a přiznávám i zmatená, tak jsem mu prostě věřila a na nic se neptala. Mani se už párkrát na vlastní kůži přesvědčil, že kdyby „něco“ nebylo v pořádku a on mi to neřekl, tak by to pro něj mělo dalekosáhlé následky. A dával si na to bacha.


Díkybohu, že jsem si na sebe vzala normální džíny a dokonce i ucházející triko, protože jinak by mě na letiště dostal jen hrubou silou. Stála jsem na check-inu a koukala na světelnou tabuli jako na zjevení v Lourdech. Chvilku jsem si totiž v autě dáchla a teď byl můj mozek ve stavu, kdy se snažil přiřadit k písmenům tam napsaným ty správné významy. A moc dobře mu to nešlo. Neměl kafe. Chci kafe!


Náhle jsem prozřela.


„To myslíš vážně?!“ zeptala jsem se ještě pořád pod vlivem… šoku.


„Naprosto,“ odpověděl mi se vší vážností. A opravdu nebyla hraná, to jsem mu viděla na očích. Mé hlasité polknutí muselo být slyšet po celé hale.

A najednou mi všechny ty jeho manévry došly a já cítila, jak se mi nekontrolovatelně zvedají koutky.


„Ty, miláčku, může upíra klepnout pepka?“ zeptala jsem se tentokrát strašně vážně já. Byla to tak krásná představa, jak se Alice kácí k zemi.

Prosím, nahrajte mi to někdo!


„Zajímavá otázka, rajčátko, můžeme to zjistit. Takový malý experiment. Co říkáš?“


Neřekla jsem nic, protože při pohledu na tu mrňavou tašku, co měl v ruce a kde mělo být prádlo pro nás oba, mi došlo, že si musím ještě něco zařídit.


„Kreditku!“ zavelela jsem rázně. Po zřízení společného účtu mi už nedělalo žádné problémy utrácet NAŠE peníze. Brala jsem to tak, že on je století šetřil a já mu je století budu větrat.


„Tady, ale máme na to nanejvýš dvacet minut. Je schopná všeho, i zastavit letadlo, když na to přijde,“ varoval mě s obavami vepsanými ve tváři.


Vytrhla jsem mu ji z rukou, přikývla na souhlas a zaběhla do obchodu s oblečením s odhodláním vlkodlaka na lovu. Jo, tohle by měla Alice vidět.


Hlavně moc nepřemýšlet a jednat. Mani má pravdu, Alice dokáže být hodně rychlá!


Když jsem měla vše potřebné, vynořila jsem se vítězoslavně s velikou taškou ven a ruku v ruce jsme vykročili letištnímu východu.


* * *

Mani


Fraška? Ne, začátek našeho opravdového svazku. Opravdového na papíře, jinak byl opravdový už hodně dávno a věděli jsme to oba. Přesto, tohle „představení“ nás oba docela bavilo. Všude lesk a pozlátka, polstrované lavice a květin plná pr… no, řekněme, že haldy. Kdyby to tady nezářilo jako u pokusu o epileptický záchvat, bylo by to vlastně docela hezké. Dokonce i s našim oddávajícím, kterým nebyl nikdo jiný než samotný KING. Musím připustit, že mi chvíli vadilo, že tenhle obtloustlý týpek s vizáží Elvise, včetně černých licousů a natáhnutý do nevkusného bílého, cvoky pobitého obleku s třásněmi, chlípně mrká na Winie. Pak mi došlo, že se v jeho případě nejspíš jedná o pracovní deformaci a mrká na vše, co k němu přijde s požadavkem na vdavky. Dokonce i na mě si párkrát mrkl.


Přesto jsem snad nikdy nebyl spokojenější. Sálem se linuly tiché tóny Love Me Tender a šaramantní asistentka našeho Elvise ochotně držela naučeným způsobem purpurový polštářek se dvěma kroužky z bílého zlata, které nás k sobě měly konečně připoutat i před úřady, nejenom před ostatním světem. U Tiffaniho sice už zatahovali rolety, ale pohled na zlatou kartu je velice rychle donutil je zase vytáhnout. Winie mě přesvědčila, abychom tam dokoupili i nějakou maličkost jako poděkování pro Esme, s čímž jsem velice ochotně souhlasil.


Zíral jsem na Winie jak na zjevení a málem jsem prošvihl své „ano“. Ale kdo by se mi divil, když vypadala, jak vypadala. Docela mě potěšilo, že nakonec zvolila bílou. Na sobě měla obyčejné plážové bílé šaty na ramínka. Živůtek se mazlil s jejím štíhlým hrudním košem a jednoduchá sukně po kolena zase s dlouhýma nohama. Jak já té prokleté látce záviděl!


Na nohou měla obyčejné bílé kristusky, sandály bez podpatku, s dlouhými šňůrami místo klasického zapínání omotanými kolem štíhlých kotníčků, jež dokonale podtrhávaly dojem elegantních křivek lýtek, jaké jsme zvyklí vídat jen u soch. Vypadala… neuvěřitelně a já nepopírám, že jsem se na naši „svatební noc“ opravdu upřímně těšil. Ještě o chlup víc než na Alicin obličej, když přijde na to, že jsme ji připravili o veškeré mučení. Hlavně ta krabička Victoria‘s Secret, co jsem zahlédl Winie v tašce po jejím náletu do letištního obchodu, dělala s mou představivostí hotové divy.


„ANO.“


To bylo to nejdůležitější, co jsem v té chvíli potřeboval slyšet.


„A teď můžete políbit nevěstu.“


Kdo by váhal, byl by blbec, což já rozhodně nejsem…


* * *

Epilog


„Miláčku? Je vše v pořádku?“ Jasper se znepokojeně zahleděl na svou milovanou polovičku, která se právě probrala ze své vize.


Alice se šťastně rozesmála a objala ho kolem krku.


„V tom nejlepším, můj drahý, v tom nejlepším… konečně je mám, kde jsem ty dva paličáky chtěla po celou dobu mít.“


Jasper zachoval svou ledovou tvář jižanského gentlemana, přestože ho sžírala zvědavost.


„A to je…?“


Alice se opět zvonivě rozesmála.


„No přece ve Vegas, miláčku…“

 


Macíčku, hrozně moc ti děkuji za tuto nádhernou spolupráci  a tohle, je pro tebe  ♥


 

Všem našim čtenářkám hrozně moc děkujeme. Vaše podpora a vaše komenty byly to, co nás pohánělo dál... mnohdy i vy samotné (pod tíhou hrozeb, kleteb a soudních procesů by se pohnul i balvan!). Nedílnou součástí našeho teamu byla i naše Hanet, bez které bychom nedaly ani  jedinou gramatickou ránu.

 

Tudy k Bosi

Tudy k Twilly


předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1 2 3   »

Twilly

43)  Twilly (01.07.2013 22:21)

Jéééé, seňora, ty žiješ? Skvelé, že ťa vidím. Kujemeeeeeee

Astrid

42)  Astrid (01.07.2013 19:50)

Holky, gratulujem k dopsáni poviedky.

Lenka

41)  Lenka (18.06.2013 22:05)

Moc krásná povídka.

Twilly

40)  Twilly (18.06.2013 20:43)

obě děkujeme

Stefi72

39)  Stefi72 (18.06.2013 19:09)

:) :) :) :) krásná povídka

SestraTwilly

38)  SestraTwilly (10.06.2013 20:51)

:) :)

HMR

37)  HMR (10.06.2013 20:49)

Twilly

36)  Twilly (10.06.2013 20:43)

Hani, zbylo i na víc, ale já i přesto svou ségru neskonale miluju .. dík, máš to u mňa

HMR

35)  HMR (10.06.2013 20:13)

ST, to je výhoda staršího sourozence... ještě bylo na káble... ať žijí trapasy!
Bos, já taky, já taky jůůůůů

Bosorka

34)  Bosorka (10.06.2013 20:00)

Nekaž mi příležitost použít smajlíka ;)

SestraTwilly

33)  SestraTwilly (10.06.2013 19:59)

Segro,prečo mi naši kupili také dlhe kable?Aspoň vidíš ako ťa mám rada,že za teba bojujem aj keď
netreba a vyrobím si trapas.

Twilly

32)  Twilly (10.06.2013 19:52)

Hele, hérečko, se nedělej, že o tom nevíš :p

Bosorka

31)  Bosorka (10.06.2013 19:50)

Ach, ona neviděla/nečetla Darcyho....chytejte mě, kácím se

Twilly

30)  Twilly (10.06.2013 19:48)

Hele, předpokládám, že když v tom není bitka, pitka nebo alespoň přepadení v Pacifiku, pochybuji, že to klukům a mužským nepřijde sladké... A ano, já ještě PP neviděla/nečetla, takže se mi role Maniho převtělovalo docela dobře. Ale už je PP na čekačce..

Empress

29)  Empress (10.06.2013 19:47)

Tak tak, len som si povdzychla ako to majú všetky matky podobné

HMR

28)  HMR (10.06.2013 19:46)

Em, ony už jsou na mne zvyklé... a k tomu komentáři 25) tak to má být, ne?

Empress

27)  Empress (10.06.2013 19:43)

Tak hlavne, že to pochopili autorky a po vysvetlení aj podaktorí iní :D

HMR

26)  HMR (10.06.2013 19:42)

speciální koláček, Bos... jen nevím, jak ti ho v srpnu dopravit... a mašli si můžeš vybrat!

Empress

25)  Empress (10.06.2013 19:41)

Ešte som chcela napísať k tomu vzťahu Winie a Hanah... presne tak to mám totiž aj ja. Keď má to moje čertidlo niekam ísť radujem sa, no neubehne ani minúta čo je z domu a už si ohrýzam nechty ako mi chýba...

Bosorka

24)  Bosorka (10.06.2013 19:40)

A to já to pochopila správně Co jsem vyhrála?

1 2 3   »

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek