Sekce

Galerie

/gallery/96474.jpg

Přináším Vám další pokračování putování naší hrdinky. Naše hrdinka se skrývá v lese před lidmi, protože jim nechce ubližovat. Co se ovšem stane, když se někdo rozhodne projít do lesa se svou milovanou? Přežijí to?

Tuto kapitolku chci věnovat Lily, která mě "nakopává" do psaní a moc se jí to daří, a její sestřence Marice. Díky holky moje!!! Vaše semiška

4.
Už je to pár dní, co jsem našla svůj úkryt před deštěm. Za tu dobu jsem zabila 10 lidí. Většinou to byli samí muži se zlou pověstí nebo ti, kteří se mě snažili napadnout při večerní procházce po městečku. Pocit, který mi říkal, že zbavuji svět násilníků a vyvrhelů, mě začal prostupovat a já se necítila tak vinná.
„Alespoň trochu chráním nevinné dívky a ženy,“ pomyslela jsem si.
Přece jen mě to trochu uklidňuje, ale mé svědomí mě čím dál tím víc tíží. Marně doufám, že by se mohlo vše změnit, a já bych mohla žít normálně jako obyčejný člověk. Snad se mi tento sen v budoucnu někdy vyplní. Kéž by! Bohužel se začínám smiřovat s tím, že můj sen, být zase normální, se nevyplní. Moc bych si přála najít někoho, kdo by se o mě postaral a měl mě rád. Nebo najít někoho, kdo by mě naučil žít jiným způsobem, než lovit lidi a tím ukájet tu žízeň, která se vždy objeví tak nenadále. Vyslyší někdo mé prosby? Kdo ví, jak to všechno dopadne?
Dnes celý den svítilo slunce. Bylo krásně a já si jen tak pobíhala po lese nebo se povalovala na tiché mýtince, kterou jsem objevila nedávno. Všude kolem mé mýtiny, jak jsem ji pojmenovala, bylo ticho a pusto. Skrz stromy sem prosvítaly sluneční paprsky, a já si hověla hezky v trávě, jako v pelíšku. Užívala jsem si ničím nerušený klid. Cítila jsem se volná, ničím nespoutaná. Nikdy mi nebylo tak skvěle, jako teď. Přemýšlela jsem o sobě. Jak se asi jmenuju? Mám vůbec rodinu? Jestli ano, jsem jedináček nebo mám sourozence? Mám lásku? Jestli jo, jak asi vypadá? Miluje mě ještě? Hledá mě od té doby, co jsem ztracená?
Tyto a další jiné úvahy však něco přerušilo. Jen jsem začichala a už jsem věděla, která bije. Tuhle lahodnou vůni bych cítila všude a vždycky bych poznala, oč se jedná. Krev. Lidská krev. Co jiného může tak lahodně vonět?
„Nééé!“ zašeptala jsem, ale nebylo mi to nic platné. Neubráním se tomu. Pomoc, prosííím! Slyší mě někdo? To už jsem byla na nohou a bezmyšlenkovitě jsem uháněla za ní. Doběhla jsem ke kraji lesa, kde jsem zahlédla mladý pár na procházce lesem. Jaká škoda, že se ocitli ve špatný čas na špatném místě. Bohužel už je nikdo nezachrání. Povzdechla jsem si. Připravila jsem se k útoku a čekala na příležitost. Ta se mi naskytla vzápětí, když se dívka dala do běhu a utíkala hlouběji do lesa. Mladík neváhal a rozeběhl se hned za ní. V tomto momentu jsem zaútočila, a na mladíka se vrhla. Vypadal vykuleně a evidentně nevěděl, která bije.

Už jsem se připravovala, že mu prokousnu tepnu, když mě najednou něco odhodilo. Letěla jsem vzduchem a zarazila se až o statnou borovici. Lehce to se mnou otřáslo a kupodivu to borovice přežila. Když jsem se postavila ze země a zorientovala, drželi mě pevně za ruce dva mladíci. Každý z jedné strany. Snažila jsem se jim vytrhnout, ale nešlo to. Byli silnější než já. Neměla jsem šanci se z jejich držení vymanit. Třetí stál opodál přede mnou a díval se mi do očí. Zatajil se mi dech. Jeho oči byly tak jiné než ty moje. Nebyly ani černé ani rudé od pití krve, ale nazlátlé. Jeho pohled byl zkoumavý a naštvaný.

„Tak tohle je můj konec,“ pomyslela jsem si.
Jak tohle dopadne?

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Janeba

6)  Janeba (26.12.2010 00:32)

No konečně! Už se těším na setkání!:) Díky!

5)  Ashley (19.12.2010 22:10)

jupí jupí jupí!!!! konečně moji idolové!

Michangela

4)  Michangela (08.07.2010 19:59)

3)   (23.06.2010 21:27)

A to bych taky nebyla já, kdybych na něco nezapomněla, že?
Kuju za věnování, Míšo...

2)   (23.06.2010 21:25)

Hele jako! Tady mi někdo bere slova přímo z pusy!
Jediná výhoda je, že já už vím, kdo ji atakoval.
A tak další, ať už to ví i ta pode mnou... ;)

Mystery

1)  Mystery (23.06.2010 20:37)

A já si to neodpustím!
Míša! Míša! Míša!
Ale... Co to je? Co to je?
Kdo ji odrazil??? No dobře, uznávám! Možná to tuším.
Ale přesto...
Nemůžu popřít, že se těším na další díl!
A moc děkuju za věnování...

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still - Newborns