Sekce

Galerie

/gallery/96474.jpg

Další kapitolka na světě. Co k ní dodat? Pohodička, školní akce, záchranná mise,...To a mnohem víc se dozvíte, až si přečtete tuto další, výjimečnou svou délkou přes 9 stran, kapitolu, která vám vše odhalí. A varuju vás, nezvykejte si na tuhle extra délku. ;-) Vaše semiška =)

32. kapitola

Léto utíkalo plným proudem, že jsem si ani nevšimla, že už je červen a konec školního roku. Moje sebeovládání už bylo na výbornou, takže jsem mohla jezdit do města, zatímco všichni ostatní byli ve škole. Řídit mě naučil Edward. Měl svatou trpělivost, když jeho milované Volvo, druhá láska po mně, jak tvrdil, se vrátilo potřetí ze servisu. Jsem upír motovidlo. Odhadnout sílu sešlápnutí byl u mě docela problém. Neuznávala jsem semafory při červené, když nic nejelo. Naštěstí nás u toho chytili jen jednou. Edward nás z toho vysekal, díkybohu. Emmett si to náramně užíval a při jakékoliv příležitosti mi to dal sežřat. Všem u toho cukaly koutky úst. Chvíli mi trvalo se přes to přenést, ale Edwardovi se to nelíbilo. Při každém vtípku či narážce se neudržel a po Emmettovi skočil. Dalo pak celkem pěkně dlouhou chvilku je od sebe dostat. Naštěstí už ho Edward ignoruje, a tak si můžou okna, lehce zdemolovaný obývák či nábytek oddychnout. Díky těmto renovacím jsme s Esmé přeměnily celý obývák podle mého návrhu. Esmé to jen trochu dodělala a přikrášlila. Obě dvě jsme dostaly pochvalu od našich milovaných poloviček.

S Esmé jsme začaly také pracovat na nových plánech a návrzích pro dům na Aljašce. Opravdu jsem se moc snažila nakreslit vše nejlíp, abych mohla být na svoji práci pyšná. Nechtěla jsem, aby to ostatní věděli. Mělo to být naše malé tajemství pro všechny. Alice to věděla a jako oslavu zjištění, že jsme sestry, mě vytáhla na mega nákupy, které jsem musela povinně absolvovat. Po půl dne moření v centru jsme si daly chvilkový oraz za Alicina remcání, že je to pouhá ztráta času a že nestihneme všechno, co chtěla vidět a vyzkoušet. Nakonec jsme si spolu o novém domě pěkně popovídaly. Vyptávala se mě, jak bych si to představovala, co bych chtěla a nechtěla, barevné ladění, způsob stavby a já nevím, co všechno ještě. Alice slíbila, že Edwardovi nic neřekne. Za tu dobu s Edwardem v jednom domě se naučila chránit si své myšlenky dokonale. Esmé mi slíbila, že dokud to nebudu mít hotové, nebude na to myslet. A i kdyby na to pomyslela, má prý v hlavě tolik návrhů na domy, že by Edward nezjistil, který ten je náš. Esmé je skvělá matka, mám ji strašně moc ráda. Díky ní a Carlisleovi se tu cítím opravdu jako doma.

Z návrhů jsem měla promyšlenou a částečně i nakreslenou venkovní podobu domu. Dům, ve kterém jsme zde žili, byla honosná obrovská vila. Pro mě něco nepředstavitelného. Moje představa se skládala z o trochu menšího dvoupatrového domu s malou půdou a podkrovím. Velikostně si domy byly podobné, ale místnosti byly menší a mně se tak zdály být mnohem útulnější. Mám ráda Edwardův pokoj, vlastně náš pokoj. Je totiž ze všech nejmenší, když nepočítám Carlisleovu pracovnu. K domu mám vymyšlenou perfektní verandu, kde v rohu bude mít čestné místo moje houpací křeslo. Nechci totiž pořád Carlisleovi uzurpovat to jeho. Stojí v obýváku v jednom z rohů, kam chodím se zahrabat do deky přemýšlet nebo si číst, když je Edward na lovu. Snad se bude dům líbit všem.

Zítra je konec školního roku. Koná se na počest odmaturovaných slavnostní předávání vysvědčení a poté malá oslava ve školní tělocvičně. Dnes večer, při jedné z našich vzácných chvilek o samotě, mě požádal, jestli bych mu mohla udělat radost, a zúčastnila se předávání a oslavy. Nejdříve se mi moc nechtělo, protože mě jistě budou všichni rentgenovat pohledem, ale když přidal k žádosti svůj neodolatelný pokřivený úsměv, nemohla jsem nesouhlasit. Odměnil mě sladkým polibkem.

Celou noc jsme si s Edwardem povídali, co budeme dělat o prázdninách. Vykoupala jsem se, vzala si zase jednu z těch titěrných košilek, navrch župan a hupkala si to do naší postele, kde už na mě Edward čekal. Přitulila jsem se k němu, on mě objal a užívali jsme si jeden druhého. Svými rty mi oždiboval můj krk po celé jeho délce. Slastně jsem vrněla jako kočka. Jeho něžnosti mi dělaly setsakramentsky dobře. Rozplývala jsem se pod jeho doteky, které mi líně a pomalu klouzaly přes prsa až na bříško. Pootočila jsem se a vrhla jsem se na jeho rty. Koutky úst mu zacukaly a on se do polibku zapojil velmi ochotně a s vervou.

Po této vášnivé chvilce jsem se chtěla trošku odreagovat, tak jsem na něj vybalila ty prázdniny.

„Co bys chtěla dělat, miláčku?“ ptal se mě.

„Chtěla bych s tebou někde být úplně sama. Užívat si klidu, žádné nakupování,“ šeptala jsem mu do ouška, protože tady mají i stěny uši. Asi jsem šeptala opravdu hodně potichu, žádná ozvěna či bouchání do zdi se nekonalo.

„Chtěla bys někam jet? Třeba k moři? “ zeptal se zvědavě.

„U moře jsem nikdy nebyla. A představa moře, tebe a slunce je velice lákavá. Kam pojedeme? Budeme moct být na sluníčku? Nemůžeme se přece prozradit,“ lekla jsem se.

„To nech na mně, já to zařídím tak, abychom si mohli užívat i sluníčka a nikdo nás neuviděl,“ zamrkl a políbil mě.

„Dobře, už se moc těším,“ jásala jsem a usmívala se jako sluníčko.

Ráno nás vytáhla Alice už v šest ráno, abychom se všichni stihli pořádně připravit. Všichni školou povinní museli být ve škole už v půl osmé a my, rodina, jsme měli přijet až v osm. Mně nakázala se vysprchovat, držet se od Edwarda dál a v žádném případě se mu ukazovat po dokončení zkrášlování v Alicině pokoji. Edward házel štěněčí pohledy, kde se dalo, ale Alice byla neoblomná. Sklonila jsem se k poslednímu políbení a cupitala si to jenom v županu k Alici. Naše stylistka si mě posadila před zrcadlo, které bylo zakryté jako při každém módním zásahu Alice. Už jsem si na to zvykla, ale nezapomenu na moje první zkrášlování. Holky by mi nic zrůdného nevytvořily, ale přeci jen jsem to prožívala poprvé a byla ve mně malá dušička. Dneska jsem jim bezmezně věřila a nebojovala s nimi jako tenkrát.

Alice mi něco roztírala jemně po obličeji a Rose mi pročesávala a upravovala vlasy. Poté mě oblékly do šatů s délkou lehce pod zadek.

„Dokonalé,“ vydechla Alice.

„Dechberoucí a sexy,“ dodala Rose a odkryla zrcadlo.

Spadla mi čelist při pohledu do zrcadla. Oněměla jsem. V životě jsem neviděla takovou krásu.
„Holky, jste ty nejlepší sestry, jaké jsem si mohla kdy přát,“ vzlykla jsem.

„No tááák, Bells, nebul, holka,“ tišily mě a objímaly. Sedla jsem si na postel a čekala, až budou hotové ony.

„Belli, tam v té tašce jsem ti něco schovala. Měla jsem vizi a budeš to potřebovat. Jen se na to podívej, ale neříkej nahlas, co to je. Chráním si před Edwardem myšlenky a je to docela fuška.“

Nahlédla jsem do tašky a vykulila oči. V tašce se schovával postroj na předstírání těhotenství.

„Ccco???“ Byla jsem naprosto mimo.

„Až odjedeme, navleč si to na sebe pod šaty a navrch si vezmi tenhle kabát.“

Sice jsem to vůbec nechápala, ale vzala jsem si to na sebe bez keců. Prohlížela jsem se v zrcadle. Vypadala jsem jako těhotná. Cítila jsem se jinak. Zvláštně.  Představa mít pod srdcem Edwardovo dítě mnou otřásla. Krásný pocit to byl, ale nebylo to reálné.

„Jak mám takhle Edwardovi pomoci,“ ptala jsem se sama sebe. Je to vůbec možné?

Edward se snažil za mnou před odjezdem do školy ještě nenápadně propašovat, ale Alice ho nenechala. Mezi škvírou dveří jsme se políbili na rozloučenou. Přeci jen se za chvilku uvidíme. Po odjezdu našich upířích školáků jsem si kabát vzala do ruky a šla ze schodů dolů. Dneska jsem neměla podpatky, takže jsem mohla jít naprosto uvolněně. Já a podpatky se nebudeme mít nikdy moc v lásce, ani když jsem upír.

Sešla jsem do obýváku a sedla si na pohovku. Díky postroji jsem měla bříško hezky vystouplé. Z kuchyně přišel Carlisle a za ním hned Esmé. Při pohledu na mě dostal Carlisle infarkt a Esmé se málem zhroutila. Oba byli natolik v šoku, že zírali jen na mé břicho. Jak se říká „Sežrali to i s navijákem.“. Nevydržela jsem to dlouho a začala se smát na plné kolo. Válela jsem se na gauči v křečích smíchu, až mě ten postroj tlačil do zad.

„Ty-jsi-těhotná?“ koktal ze sebe Carlisle.

„Ne, nejsem,“ vykuckala jsem ze sebe a válela se smíchy dál. Alice mě zabije za zničení účesu. Naštěstí katastrofy nebyly tak velké, že je Esmé stačila poopravit po svém znovu obnovení svých životních funkcí, které už pár desítek let nefungovaly.

„Tohle je Alicin nápad na záchrannou misi Edwarda. Nic moc mi neřekla, ale prý to je nutné. A navíc, když se přestěhujeme, tak prý můžu šokovat víckrát než jen jako přítelkyně záhadného Edwarda Cullena, který odolává dívkám a ženám na celé Forkské střední,“ hihňala jsem se jako puberťačka. Tomu se začali smát i oni dva. Ještě jsem je musela poprosit, aby na to nemysleli před Edwardem. Oba mi to odkývali.

Bylo za deset osm a my se vydali černým mercedesem do Forks. Sice máme všichni rádi rychlou upíří jízdu, ale Carlisle jel normální lidskou, možná s občasným přidáním více plynu o deset kilometrů v hodině. Nebylo to ani poznat. Navíc, jak podotkl otec lékař, těhotné ženy mají jezdit pomalu a hezky v klidu. Stejně jsme na parkovišti byli za pět a půl minuty. Kabát byl o číslo větší, takže bříško nebylo vidět. S tím Alice počítala. Parkoviště bylo přeplněné všemožnými auty, mezi kterými se vyjímaly „nadupané káry Cullenů“, jak je nazývali místní kluci se závistí v očích. Edwardovo Volvo, Alicino kanárkové Porshe, Emmettův Jeep, Jasperova Harlejka a Rosalin rudý sportovní cabriolett s odklápěcí střechou stáli těsně vedle s volným místem z boku Cabriolettu. Místo určené pro nás. Vystoupili jsme a přítomní na parkoviště zalapali po dechu. Všichni na mě zírali. Že to bude až takhle velkolepé, jsem fakticky nečekala. Rozklepala se mi kolena. Přestože jsem upír, sekla jsem málem sebou nebýt Carlislovy pohotové ruky, která mě držela ve svém sevření. Carlisle nás vedl jako své dvě královny s úsměvem na tváři. Já šla po jeho levici a Esmé po pravici, jak se na manželku sluší. Ne nadarmo se říká, že ten, kdo chodí ve vztahu vpravo, je ten váženější. V tomto případě to ale neplatí. Vešli jsme do velkého promítacího sálu, kde všude byly připravené židle pro rodiče.

Usadili jsme se a já vytáhla foťák. Chtěla jsem všechny vyfotit na památku toho, že jsem tu byla s nimi. S mojí ztřeštěnou rodinkou. První fotka byla nás tří, jak nás fotí Alice, která se na nás přiběhla podívat. Nezapomněla mě také pokárat za ty vlasy.

„Kabát si nechej pořád zapnutý, není nic vidět,“ šeptala.

,,V pravý čas ti řeknu, kdy si ho máš sundat a nést v ruce. Nebo spíš na tebe mrknu.“ Kývla jsem jí na to.

Omluvila se s tím, že za minutu a třicet sedm vteřin bude ředitel pan Howard Fletcher přednášet projev. Usadili jsme se a začali upírat svůj zrak na postaršího zavalitého muže s malou pleškou stojícího na stupínku před mikrofonem.

„Chtěl bych vás všechny přivítat na oslavě všech našich maturantů. Dnes jsme se přišli podívat zpátky do minulosti na to, jak tahle třída prošla všemi možnými a nemožnými situacemi po dobu jejich studia. Když jsem to viděl, kroutil jsem hlavou, co mohou dokázat někteří studenti, do kterých bych to podle znalostí a vědomostí nikdy neřekl. Musím je ale všechny pochválit, prošli zkouškami a byli přijati na vysoké školy do jednoho. Za celou tuto školu jsem na ně velmi pyšný. Nebudu však zdržovat a předám slovo předsedovi třídy, zároveň jednomu ze čtyř premiantů celé třídy, panu Edwardovi Cullenovi. “ Sálem se ozval burácivý potlesk. Byla jsem na něj hrdá. Sice pro něj to bylo nic, ale vidět ho tam stát v taláru a s tou hranatou čepičkou, co znám je z filmu High School Musical, byl naprosto k zakousnutí. Nedivila jsem se všem dívkám, které zde povykovaly a vzdychaly při pohledu na něj.

„Jen si nechte zajít chuť, dámy, tenhle krasavec je jenom můj,“ uculovala jsem se v duchu.

Ani netuším, kolikrát jsem stiskla spoušť u foťáku. Asi milionkrát.

„Jak už řekl pan Fletcher, dnes je jeden z dalších našich důležitých okamžiků našeho života.“ Odmlčel se.

„Střední je plná všemožných zážitků, prvních lásek či rozchodů a snaží se váš připravit na vysokou školu, kam většina z nás směřuje, aby si splnili svůj sen, byli těmi, kterými chtěli být, získali práci, kterou si vždy přáli, našli svou milující ženu či muže, založili s ním rodinu a měli děti.“ Teď se mi upřímně a s láskou díval do očí. Usmívala jsem se na něj.

„Přeji všem svým spolužákům, aby se jim vše splnilo, povedlo se jim vystudovat všechny vysněné profese a o svou budoucnost pečovali s láskou, protože bez lásky je život šedivý a zasmušilý. A věřte mi, že vím, o čem mluvím.“ Mrkl na mě. Tetelila jsem se blahem, protože ten poslední odkaz patřil mně. Jen já a naše rodina věděla přesně, jak to myslí.

„Děkuji všem za pozornost a předávám slovo panu Fletcherovi.“

„Děkuji, Edwarde. A nyní přistoupíme k předávání vysvědčení.“

Celé to předávání trvalo něco málo přes hodinu. Šlo se podle abecedy, takže moji  milí sourozenci šli mezi prvními. Všem jim to moc slušelo. Alice v tyrkysových šatech nad kolena, Rose v rudých šatech s minimální délkou a kluci v oblecích s kravatami v barvách šatů. Edward ji měl tmavomodrou jako mé šaty. Všechny jsem je vyfotila. Po předání nás ředitel pozval na menší oslavu do tělocvičny s jídlem a pitím a živou hudbou. Neodmítli jsme.

S Esmé a Carlislem jsme si sedli k jednomu stolku trošku dál od všech ostatních s rezervací a jménem Cullen. Přisedli si k nám Alice s Jasperem a Rose s Emmettem.

„Ségra, musím ti ale říct, že Edward se nezdá. Tady je to vyhlášený lovec žen. Měla by sis na něj dát pozor. Je to pěknej proutník,“ šeptal mi do ucha. Zase pěkně kecal, mluvka jeden. Já se ale nedala.

„Když to říkáš, tak to bude asi pravda. Jen mám teda jednu otázku: Proč jsem si teda Edwarda v lese ulovila já?“ Ztichnul, ale jenom na vteřinku.

„Páni, ségra, ty ses stejně dobrá jako já. Toho musím někdy využít ve vlastní prospěch.“ Usmála jsem se na něho a radši na to nic nedodávala.

K poslechu hrála nějaká školní kapela. Musím uznat, že hráli docela dobře. Maturanti byli vyzváni, aby si zatančili s rodiči či svými láskami. Carlisle odešel tančit s Alice, Jasper s Rose a Emmett vzal na parket Esmé. Edward pořád nikde. Řekla jsem si, že nebudu vyvádět jako posledně, ale že tomu nechám volný průběh.

„Bello, připrav se. Za chvilku se objeví Edward a bude tě potřebovat. Držím palce,“ stačila mi ještě říci Alice. Mohla jsem si tedy sundat ten dlouhý kabát. Nečekala jsem dlouho. Uslyšela jsem holčičí štěbetání, smích a povzdechy. Edward vešel do tělocvičny v obleží vše možných dívek ze všech stran. Vypadal bezradně a těkal pohledem po celém prostoru. I tohle jsem zdokumentovala. Měla jsem skvělé místo, kde jsem vše a všechny viděla a on mě nikoliv. Byla to sranda, což by Edward asi neřekl. Nechtěla jsem ho trápit moc dlouho, když už mě našli jeho oči s výrazem „HELP ME!“, přišla na řadu záchranná akce.

Pomalu jsem se vysoukala od stolku a namířila si to k davu obléhajícího mého přítele a otce našeho imaginárního dítěte.

„Ehm, ehm…“ Nikdo mě však neslyšel přes to jejich otravné štěbetání. Odkašlání taky nepomohlo, takže mi nezbylo nic jiného než jemně zavrčet. To konečně zabralo. Dav utichl a zíral na mě, respektive mě sjel od hlavy až k patě se skenováním mého břicha.

„Dovolte, dámy, ale nevidím důvod, proč se tady lepíte na mého snoubence. Mohli byste mi ho tu laskavě přenechat? A chci vás také poprosit, abyste mi nezíraly na břicho, nelíbí se mi to a miminku taky ne. Je nějaké neklidné. Hledá svého tatínka.“

Rukou jsem sklouzla dolů na bříško. Všem spadla čelist. Edwardovy obličeje stály za to, ale vzpamatoval se velmi rychle.

„Spolupracuj,“ sykla jsem na něj.

Oněmělé dámy už ho pustily, takže se mžiku objevil u mě a objímal mě.

„Miláčku, víš, že se nemáš rozrušovat. Copak nevíš, co říkal můj otec? Žádné prudké pohyby či rozruchy a stres. Miminku to nedělá dobře.“ Jeho ruce teďka objímaly moje bříško.

„Omluvte nás,“ vyhrkl a doprovázel mě zpátky na místo.

„Než se začneš ptát, nejsem doopravdy těhotná,“ šeptla jsem mu.

„No, byl by to zázrak.“

„Víš, Alice měla vizi. Měla jsem tě díky tomuto stavu zachránit. Jo a prsten je Alicin zásnubní, půjčila mi ho.“

„Jo, proto si pořád kryla myšlenky a nahrazovala je různými nákupy,“ uvažoval Edward.

„Ale moc ti to takhle sluší,“ řekl a políbil mě. Byla jsem v ráji. Jeho rty drtily ty mé a já si to užívala. Ovšem nic netrvá věčně, že.

„Teda brácha, ty jsi ale kanec. Vždyť si mi zbouchl sestřičku? Jak se opovažuješ?“ hulákal. Celý provizorní sál ztichl a všechny páry očí teďka sledovali nás.

„Skvělé, Emmette. To se ti vážně povedlo, “ sykl Edward.

„Ehm, chtěl jsem to nechat jako překvapení, ale když už to tady můj bratr rozkřikl, naše malé tajemství bylo vyzrazeno. Dovolte mi, abych vám s radostí oznámil, že svou přítelkyní a zároveň snoubenkou čekáme miminko. Víme to pár měsíců a já jsem velmi šťastný. Proto vás všechny prosím, abyste zbytečně nerozrušovali a také nezneklidňovali moji nastávající ženu. Nedělá jí to dobře a miminku též. A teď se jistě můžeme všichni vrátit k hodování a k tanci. Děkuji.“

„Na zdraví snoubencům,“ ozvalo se odněkud. Byl to docela trapas, ale nějak jsme to zachránit museli, když to Emm takhle zpackal. Naštěstí se pak všichni zase začali věnovat hodování a nás si nevšímali. S Edwardem jsme si zatančili na pár pomalých písní. Tisknul se na mě, líbal mě na temeno hlavy, když jsem se opírala o jeho rameno v jeho náručí, na spánek. Choval mě jako panenku. Líbal mě něžně a zároveň dravě, aby dal všem okukujícím najevo, že jsem jenom jeho.

Po chvíli jsme usoudili, že podívané na těhotnou středoškolačku podle některých lidských myslí bylo dost, a tak jsme se zmizeli z tělocvičny, nasedli do aut a rozjeli se domů. S Edwardem jsme se po cestě smáli všem těm výrazů a myšlenkám, které mi Edward prozradil. Bylo to komické. Dva teenageři spolu čekají dítě. Ještě větší rozruch vyvolalo, že se jedná o syna z rodiny Cullenových.

Druhý den toho bylo plné město. Carlisle se nestačil v nemocnici divit, co všechno slyšel. A my jsme byli rádi, že se přestěhujeme na Aljašku a tohle malé městečko na nás zapomene.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Nosska

2)  Nosska (23.08.2011 23:53)

Alice se zas jednou něco povedlo.
Škoda jen, že to nebylo doopravdy...

1)  Jana (23.08.2011 22:46)

skvěle napsané

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek