Sekce

Galerie

/gallery/vojakJazz.jpg

Tahle kapitolka byla psána na přání mé nej kámošky Lily, a proto tuto kapitolku věnuji hlavně jí. Tentokrát je to pohled Jaspera, jak to všechno vlastně viděl on, a hlavně, jak to cítil. ;-) Za komentáře budu velmi vděčná. Plánuju udělat postupem času pohledy ostatních, ale ne hned. Užijte si další kapitolku. Vaše semiška :-)

19.

Pohled Jaspera:

Od té doby, co jsme s bratry našli a zachránili Bellu od zabití člověka, uplynul už skoro měsíc. Netušili byste, jak se naše rodina díky ní změnila. Každý svým způsobem se změnil, i když taková Rose by to asi nikdy na hlas nepřiznala. Největší změnou a proměnou prošel můj nejstarší bratr Edward. Vím, o čem mluvím. Díky mé schopnosti cítím všechny emoce v domě.


Někdy svou moc nemůžu vystát a proklínám ji. Přeci jen, cítit všechny pocity všech, a to ještě nejlépe najednou, je opravdu k popukání. Mou největší oporou je moje milovaná ženuška Alice, která mě naprosto chápe. A já jsem s ní nesmírně šťastný. Náš vztah je úplně jiný než ostatních. Je spíše na psychické bázi než na té fyzické. Jsme spolu duševně spojeni. Jako jedna duše. Jistěže máme i fyzický vztah, kdy se snažíme co možná nejintenzivněji odevzdat jeden druhému, ale není to pro nás nejdůležitější v našem vztahu. I když ji při tom nepoužívám, prožívám náš fyzický vztah mnohem intenzivněji. I proti své vůli. Ona je to nejlepší a nejkrásnější, co mě kdy potkalo. Moc pro mě znamená a opravdu netuším, co bych si bez ní počal. Jsem jí vděčný za mnohé díky jejím vizím. Navždy a po celou věčnost jí budu zavázán za to, že díky mé drahé polovičce jsem našel nový způsob obživy. Děkuji ti, má drahá.


Rád vzpomínám na vše, co se s příchodem Belly událo. Když jsme ji přivedli do našeho domu, hned se jí ujala moje milá Alice. No, donesli, by bylo přesnější a lepší slovo. Veselejšího Emma jsem fakt už dlouho neviděl, když si ji přetáhl přes záda a upaloval s ní k našemu domu. Sám jsem měl co dělat, abych se na místě nesmál. Má moc ovlivňování emocí působí nejenom na všechny v okolí, ale i na mě samotného. Díky bohu za to, aspoň se mohu rychle uklidnit, když cítím, jak na mě doléhají jiné emoce. Alice ji přivítala a začala ji zpovídat. Moje Alice je totiž pěkně upovídaná, někdy až ukecaná. Mě šetří, za což ji miluju snad nejvíc. No, vlastně když mě vynechá ze svého nakupovacího maratonu, jsem nejšťastnějším upírem pod sluncem a to tak, jak nejvíc je to možné. Ona to moc dobře ví. Díky Belle jsem po jejím vstupu do domu byl hrozně překvapený a zmatený. Chudák holka a to větší chudák já. To jsem netušil, že tohle je teprve začátek. Alice ke mně přišla a políbila. Hned jsem byl opět v pohodě. Za to Bella strnule čučela do blba a nikdo neměl potuchy, co se to s ní děje. Připomínala mi Alici, když má vizi. Je možné, aby měla stejný dar jako ona? Edward byl tak zmatený a vyděšený, že jsem to u něho nikdy neviděl. Co s námi byla Bella, choval se divně, nikdy jsem tyhle pocity u něj neviděl. Bráško, copak se to s tebou děje? Po chvíli se Bella probrala z transu a Alice se jí vyptávala, co se to s ní stalo. Bella jí vyprávěla, že se jí vymanila na povrch vzpomínka z jejího lidského života. Prý se jí to občas stává, tedy přesněji už dvakrát se jí to stalo. Zjistila ze vzpomínky, že se jmenuje Bella. Sláva, aspoň není bezejmenná. Edward se na ní usmíval celou dobu. Jen co jsem se na něj podíval, jeho úsměv zmizel. Začal mnou prostupovat zvláštní pocit. Nevinný, připomínající počínající lásku. Tušil jsem, kdo tento pocit vysílal. Byl jsem si stoprocentně jistý a po očku mrknul na Edwarda. Trefa do černého! Náš bratříček nám pomalu roztává láskou k neznámé dívce jménem Bella. To bude veselo, až to zjistí Emmett. Tak to byl první zážitek s Bellou.


Další přišel při rozmluvě s Carlislem o tom, co všechno ví o našem světě. Všichni byli velmi překvapení, nejvíce Carlisle s Edwardem, kolik toho stihla zjistit za dobu, co je upírkou. Věděla úplně vše ze všech svých pozorování, až na jednu věc. Věc, kterou trápí všechny ženy upírky. Nikdy nemůže mít děti. Tohle jediné v našem dokonalém světě prostě nejde. Také ji to vzalo a mě díky ní taky. U Edwarda se probudil pocit soucitu a podle chování ji chtěl obejmout, ale neudělal to. Být na jeho místě, zachoval bych se asi stejně. Přeci jen se neznají a asi by vypadalo divně, že ji objímá pro ni úplně cizí muž, no teda upír. Edward jí prozradil naše schopnosti. Zase jsem se cítil zmateně, ale tentokrát v tom byl i strach. To opadlo poté, co se dozvěděla od bráchy, že on jí myšlenky číst nemůže. Šťastný to upír, kéž by nás takových bylo víc. Tohle je můj druhý zážitek s Bellou a jejími pocity.


Třetí a největší zážitek a s ním i mé neustálé měnění nálady jako na horské dráze přišel s prvním vegetariánským lovem naší nové ségry Belly. Takové vypětí jsem fakticky dlouho nezažil. Šli jsme jako velká skupina: vpředu Carlisle s Esme, za nimi Rose a Emmett, já a Alice. Kousek za námi Bella a za ní tiše v závěsu můj bráška. Pořád ji sledoval očima jako ostříž. Začal jsem pociťovat lítost, úzkost a pláč, ale stihl jsem se hodit do klidu. Bellu však ne, což jsem poznal vzápětí při tichém našem pláči. Ujala se jí Esme a objala ji. Zas ten bráškův pocit. Já z něj za chvíli zešílím. Omluvně se na mě podíval. Jistě zpozoroval na mě své pocity. Esme se jí začala vyptávat, co ji přimělo k pláči. Přiznala se, že to způsobil pohled na naši rodinu držící při sobě. A už zase brečela. Tentokrát jsem nezaváhal a poslal jí vlnu klidu. Pomalu se začala uklidňovat.
„Mockrát děkuju, Jaspere,“ zašeptala. I Edward na mě vděčně pohlédl.
Překvapila nás všechny Esme svou nabídkou pro Bellu, aby se stala dalším členem naší rodiny. Takovou vlnu vděku, štěstí a nesmírné radosti jsem necítil už dlouho. Sice se Bella malinko zdráhala, ale nakonec celá šťastná přijala. Nikdy jsem neviděl a ani necítil Esme tak šťastnou. Moje milá vypískla radostí a začala plánovat nákupy. Nikdo nebyl nadšenej, dokonce se Edward snažil z toho nějak vykroutit, ale díky mé vědmě se mu to dneska nepovede. Třeba to zase nebude tak šílené jako obvykle, ale ani upír nikdy neví, obzvlášť u mé manželky. Nepozorovaně nám utekla Bella. No to bylo teda nadělení. Edward neváhal a jako nejrychlejší z nás upaloval za ní. My utíkali za nimi až někam nakonec lesa. Dorazili jsme v momentě, kdy si naše drahá nová sestra vystřelila z našeho brášky. Emm to nezvládl a řehtal se jako kůň na zemi. Tohle jsem nečekal a svalil se díky němu na zem a smál se na celé kolo. Tak to mu teda nedaruju. Naštěstí to netrvalo zas tak dlouho a já se uklidnil. Dali jsme si sraz za hodinu na tomhle místě a všichni se rozutekli na všechny strany. S Alicí jsme běželi na jih ruku v ruce. Ona si ulovila pár srnek a já skolil jelena, medvěda a pumu. Najednou se začala smát. Vůbec jsem nechápal a díval se na ni, jestli jí náhodou nepřeskočilo.
„Až uvidíš, pochopíš.“ Stejně jsem byl mimo. Zželelo se jí mě a převyprávěla mi svou vizi. Musel jsem uznat, že to bylo něco.
„No, to si to zas užiju po té emocionální stránce,“ povzdechl jsem si pro sebe. Alice se pousmála.
„Pojď za Emmettem a Rose, ať to nepropásnem.“ Utíkali jsme k nim. Nechápavě na nás koukali, co u nich děláme. V tom přiběhla Bella a schovala se za Alici. Jen co to udělala, přiřítil se Edward rozzuřený jako španělský býk.
„Kde je?“ ptal se.
„To jako kdo?“ ptal se ho škodolibně Emmett.
„Kde je Isabella?“ Začínal opět zuřit. Jenže já začínal chytat rapl taky. Alice mě chytila za ruku. Podíval jsem se na ni a pustil na sebe vlnu klidu. Trochu jsem jí poslal taky na Edwarda, protože podruhé bych to taky nemusel zvládnout.
„To myslíš jako mě? Copak? Že by pumy došly?“ smála se Bella Alici za zády. Edward zbystřil, ale než stačil zareagovat, zklidnil jsem ho. Nadšenej zrovna nebyl, ale neprotestoval. Emmett, jen co se dozvěděl od Belly, jak to bylo, si začal utahovat z Edwarda, takže přilíval benzín do ohně. Brácha, fakt díky. Zase se začal smát a mě strhnul opět sebou. Mít Emmetta někdy za bratra je opravdu k vzteku. Však my s Edwardem na něj taky něco vymyslíme a smát se budeme my. Po uklidnění všech, a to i bez mé pomoci, jsme se vydali na místo, kde na nás už čekal Carlisle s Esme, a vydali jsme se všichni domů. Skvělý lov díky Belle. Konečně se někdo dostal Edwardovi pod kůži. Holka, jen tak dál! Jen ho trochu potrap, zaslouží si to.
Když jsme dorazili domů, Bella se do slova zasekla ve dveřích. Nikdo nechápal proč. Zase jsem z ní cítil zmatek a dezorientaci. Už jsem to nemohl vydržet a poslal jí trochu uklidnění. Poděkovala mi. Optal jsem se jí, proč se tak cítila. Řekla mi na to, že nemá tušení, na co všechno tyhle věci jsou. Taky mě to mohlo napadnout. Žila takovou dobu mimo civilizaci v lesích a všude možně, proto nezná věci pro běžný život mezi lidmi. Konejšila ji Esme. Ze všech stran mě zavalila taková vlna radosti, se kterou jsem si nějak nedokázal poradit. Usmíval jsem se jako měsíček na hnoji. Připadal jsem si pod vlivem nějakých drog: extáze, marihuana a já nevim, co ještě. Zkrátka a dobře byl jsem naprosto sjetej, zhulenej a v šílený eufóroii. No, bezva. To jsem to zase schytal. Emmett se mi směje pokaždé, když si na to vzpomene. Jen Alici jsem to neměl za zlé. Vlastně nikomu. Jen Emm si se mohl trochu krotit. Měl jsem radost, že získala novou kamarádku. Padly si s Bellou do oka. Edward mě lituje. Moc dobře chápe, jak je někdy naprosto šílené dokázat svou schopnost ovládnout. I přesto, že mi to nepomůže, díky brácha.
„Bello, ne že bych tě neměl rád jako sestru, ale zrovna v tuhle chvíli ti teda pěkně děkuju,“
pomyslel jsem si. Edward se uchechtl. Tady si člověk, upír, nemůže v klidu potichu zanadávat.
„Tobě teda taky pěkně děkuju. Ani netušíš, jak mi dáváš citově zabrat, bráško. Už by si s tím měl něco dělat. Zamysli se nad tím. Udělej to pro mě.“
Máš to zpátky, brácha. Zakřenil jsem se. Koukal na mě jako zjara.
„Moc dobře víš, co myslím,“
usadil jsem ho. Zmizel jsem stejně jako Rose s Emmettem do našeho, přesněji mého a Aliciina, pokoje. Po mě zmizel Edward k sobě. Slyšel jsem zavrzání jeho dveří.
Všude panoval klid. Esme a Alice učily poznávat Bellu vše potřebné k soužití s lidmi. Musím uznat, že jí to docela šlo. Až na zničený Esmiin čajový servis, kromě posledního šálku s podšálkem. Přestal jsem vnímat okolí. Snad budu mít trochu klidu. Někdo mi ho ovšem nechtěl dopřát, protože na mě začaly doléhat Edwardovy pocity: zmatek, uklidnění, láska, něha, rozzlobenost,… To mi snad dělá naschvál, ne? Uklidňoval jsem se a snažil se ho nevnímat, ale šlo velmi těžce. Po pár hodinách jsem ucítil smíření. Už si to, chlapec, konečně přiznal. Miluje naší novou sestru Bellu.
„To ti to teda trvalo, bratře,“
pomyslel jsem si. Uslyšel jsem povzdech. Patří ti to.
Mezitím se holky přesunuly do nového pokoje pro Bellu. Byla z něj nadšená. Sice netušila, na co je notebook a pár dalších věcí, ale Alice jí všechno vysvětlila. Měl jsem z ní radost. Možná bych jí mohl něco pěkného koupit, když už jdeme na ty nákupy. Ještě nevím co, ale určitě se jí to bude líbit, jak ji znám.
Nastal čas na nákupy. Minule jsem nebyl, tak dneska musím. Šel bych i bez donucení, nechtěl jsem si nechat ujít Bellu v obchoďáku. Přeci jen se živila lidskou krví, tak se musíme mít na pozoru, kdyby něco. Už od začátku si vedla velmi dobře. Možná to bylo tím, že byla po lovu. Alice ji zatáhla do krámku s oblečením. Vzala i Edwarda. Smířeně a oddaně šel s nimi. Chtěl být s Bellou, byl jsem si tím naprosto jistý. S Emmem jsme šli omrknout auta. Po pár jsem se ohlédl, ale nejvíc mě zaujaly motorky. Mám je prostě radši. Emm pořád do mě hustil nějaké informace o novém jeepu, až jsem ho přestal vnímat a v nepozorovaném okamžiku jsem zmizel jako pára nad hrncem. Byl jsem někde na druhém konci obchoďáku.
„Teď mám aspoň klid a čas vybrat něco pro svou milovanou polovičku,“
řekl jsem si a šel se podívat, co by se jí tak mohlo líbit. Nakonec jsem jí v jednom luxusním krámku se šperky vybral stříbrný prstýnek s kytičkou ze samých briliantů. Byl nádherný jako moje žena. Spokojen sám se sebou jsem se vrátil k ostatním. Jen Bella s Edwardem tu už nebyli. Odjeli dřív, jak mi sdělila má milá. Tušil jsem, co se chystal Edward udělat, a byl jsem zvědav, jak to dopadne.
„Mimochodem, lásko, děkuju ti za krásný dárek.“ Uslyšel jsem těsně u svého ucha. Usmál jsem se na Alici a políbil ji. Byli jsme na cestě domů za Bellou a Edwardem. Emmett jel jako blázen, my jeli za ním a po nás až Carlisle s Esme.
„To jsem rád, ale dostaneš ho až doma.“ Moc se jí to nelíbilo, ale nechala to být. Byla roztomilá, když se mračila. Můj malý elfí skřítek. V tomto rozpoložení jsme dojeli domů. Emmett vlítnul do domu jako liška do kurníku a spustil:
„Jen vás člověk, vlastně upír, nechá bez dozoru a vy už se tu mrouskáte. A ještě si utečete z nákupů. Vy jste ale…“ rozčiloval se Emm. A ještě k tomu dodal:
„Brácha, opovaž se jí něco províst nebo se neznám, rozumíš? Jo a ségra, nic si nenech líbit, a kdybys potřebovala pomoct, jsem ti plně k dispozici. To mi připomíná, Edwarde, kdy do toho praštíš? A já doufal, že zůstaneš panic celou věčnost. Ach, jó… “ Nahodil smutný výraz, ale cukaly mu koutky, takže to dlouho nevydržel a začal se řechtat na celé kolo. Edward temně zavrčel. Kdyby nedržel Bellu na klíně, nevím, jak by to dopadlo. Rozhodně by se tu Emm neválel po zemi. Jistěže mě to postihlo taky, už zas. Svalil jsem se proti své vůli na zem a chechtal se taky. Jako debil. Rose to pozorovala s Alicí ze dveří a smály se Emmettovi. Naši rodiče byli šťastní z Belly a Edwarda. Cítil jsem to, zvláště z Esme. Byla nadšená z toho, že i Edward už má svoji polovičku a není sám. Velice ji to trápilo, že není šťastný. Snad se to od teď změní. Jdu si mezitím promyslet plán na Emmetta, ale dřív půjdu za svou milou a dám jí ten prstýnek. Jak jsem si řekl, tak jsem udělal.

předchozí kapitoladalší kapitola

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

Janeba

7)  Janeba (10.01.2011 10:01)

:) Jasper to opravdu vůbec nemá lehké, fakt mu nezávidím!:) Moc pěkné, Semisko! Díky!!

6)  Ashley (21.12.2010 15:05)

Edwarde, kdy už do toho praštíš?

5)  Maria (15.08.2010 17:43)

Ty víš, že tuhle kapitolu miluju. A její věnování mě fakt moc potěšilo!

"Tvýho" Jaspera mám ráda. Hodně. A kapitola se mi líbí. Moc. Dokonce tak moc, že jsem na další díl natěšenější víc než obvykle. A to i přesto, že vím, co plánuješ dál!

4)  hellokitty (15.08.2010 01:26)

Mystery

3)  Mystery (14.08.2010 22:49)

Tohle tedy byla jízda!
Jasper je zlatíčko. Vážně ho lituju - ty nerváky co chytá... Ne, neměnila bych ani za nic! (když se teda nebude počítat Edward )

Michangela

2)  Michangela (14.08.2010 19:17)

Díky.

mima19974

1)  mima19974 (14.08.2010 18:32)

Krásne!!!!!!

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek