Sekce

Galerie

/gallery/448.gif

Nepřátelé upírů mezitím přemýšlí, co se mohlo stát, že jejich plán zkrachoval. Taylor byl jeden z jejich nezkušenějších bojovníků a teď je mrtvý. Opět se dozvíme pár věcí z Bellina dětství, které vysvětlují mnoho z její povahy.

„Co se pokazilo? Chci okamžitě hlášení!“ Caelův hlas zněl přátelsky, ale Ruben mu na to neskočil. Bratranec nebratranec, v Caelově přítomnosti se měl vždy na pozoru. Když byl takto přátelský, tak se vyplatilo, být obzvlášť opatrný. Proto dlouho váhal, než mu zavolal, aby nahlásil neúspěch mise. Nejdřív se s Elyn pokusili zjistit, co nejvíc. Vyptávali se záchranářů, lidí z hotelu, dokonce i několika zaměstnanců, kteří opouštěli hotel, jestli něco neobjeví. A vyplatilo se. Zatím nevěděl, co zjistili, ale tušil, že to bylo důležité.

 

„Nevíme to určitě. Na naší straně vše probíhalo perfektně. Podařilo se nám zajistit, aby se Taylor dostal do budovy na vytipované místo, kde mohl založit požár. Předpokládali jsme, že se oheň rychle rozšíří, zaměstná Cullenovi, co pracují v kasinu a hotelu. Edward Cullen měl svým darem zachytit jeho myšlenky a jít po něm. Potud šlo vše podle plánu, k boji došlo v podzemní garáži, ale ven vyšel jen ten zatracený Cullen.“

 

Cael byl chvíli tiše a Ruben si neklidně na hotelové posteli poposedl.

 

„Co říká Elyn?“ zeptal se konečně vůdce Ansara. „Taylora navrhla ona a já s tím souhlasil, s Cullenem neměl mít problém.“

 

„Spolu s Elyn nám to taky vrtalo hlavou, tak jsme se trochu poptávali. Cullen nebyl sám.“

 

„Jak nebyl sám? Byl s ním někdo z jeho klanu? Proti dvěma upírům neměl Taylor šanci, to uznávám.“ Caelův hlas byl ostrý, ale jeho hněv už nebyl obrácen proti Rubenovi a Elyn.

 

„To je právě to. Nebyl s ním nikdo z Cullenů, ale úplně neznámá žena. Ostatní Cullenovi jsme sledovali, dva byli v hotelu a dva v kasinu. Když vyšel z garáží, doprovázela ho žena. Nikdo nevěděl, kdo to byl, nikdo ji neznal. Až z jednoho záchranáře jsem dostal její jméno. Jmenuje se Isabella Swanová. Chodí do kasina pravidelně hrát, ale  proč byla s Cullen, nikdo nevěděl.“

 

„Upírka, která chodí do kasina mezi lidi? Nikdo z vás ji nepoznal? Možná někdo z Volturiových?“ přemýšlel nahlas Cael.

 

„Byli jsme příliš daleko, nechtěli jsme, aby si nás všimli.“

 

„Musí to být upírka, jinak by Taylora nepřemohli.“

 

„Kde je teď?“ zeptal se Cael Rubena.

 

„Odjeli spolu autem, ale do jejich domu nedorazili. Víme, že Edward Cullen má ještě jeden dům, ale nedaří se nám ho lokalizovat. Do hotelu se ještě nevrátili.“

 

Cael mlčel a v duchu zpracovával nové informace. Pak se rozhodl.

 

„Pokud bojovali s Taylorem, tak už jsme prozrazeni. Teď už si budou dávat obzvlášť pozor. Ta žena je neznámý faktor, se kterým jsme nepočítali. Pokud je Volturiová, tak bude mít nějaký dar. Sledujte je. Musíme je zastihnout samotné a to se nám podaří jen tak, že zjistíme jejich polohu.“

 

Cael položil telefon a přemýšlel nad tou ženou.  Že by to byla Cullenova družka? Všichni v jeho rodině byli spárovaní, jen Edward Cullen byl sám. Možná si konečně někoho našel. Jak jinak by do toho zapadala?

 

***

 

„Co tu budu dělat, kdyby se ti něco stalo?“ zeptala se Bella se zuřivým výrazem ve tváři, když zjistila, že se Edward chystá chatu opustit, a to bez ní.

 

„Co by se mi mělo stát. Jsem nesmrtelný upír,“ uchichtl se Edward.

 

Opíral se o dveřní rám, uvolněně a byl přitom tak zatraceně sexy, že od něj nemohla odtrhnout oči. Měla potíže ovládat fyzickou reakci svého těla na jeho přítomnost. Hlavně nechtěla, aby to na ní poznal. Oboustranná přitažlivost byla sice silný magnet, ale to neznamenalo, že jí člověk musel podlehnout. Někdy chtěla jet na červenou, jednoduše proto, že se jí nechtělo zastavovat, ale neudělala to, protože věděla, že je to hloupost. Spát s Edwardem Cullenem spadalo do stejné kategorie: hloupost.

 

„No já nesmrtelná nejsem a nemíním tu zkysnout jen proto, že tu zůstanu sama v hlubokém lese, daleko od civilizace,“ rozčílila se Bella nad jeho bezohledností. „To mě tu necháš samotnou?“

 

Edward krátce popřemýšlel a řekl: „Ano,“ s těmito slovy se vydal ke dveřím.

 

Bella se rozběhla za ním, ještě než je stačil zavřít.

 

„Nenechávej mě tu! Prosím.“ Nenáviděla, když musela prosit a nenáviděla jeho, že ji k tomu donutil, ale popadla ji panika, že tam zůstane sama napořád.

 

Edward se beze slova rozběhl a byl pryč, aniž by zahlédla jediný pohyb. Naštvaně za ním práskla dveřmi, otočila klíčem v zámku a zavřela na závoru. Sice to byl nesmysl, bránit upírovi ve stupu do vlastního domu, ale věděla, že ho to naštve.

 

Mizera! Mizera! Mizera! Opravdu odešel a nechal ji tam samotnou. Věděl, že nemůže nikam utéct, protože nenajde cestu k autu.

 

Neschopná změnit cokoliv na své současné situaci, vrátila se zpátky do obývacího pokoje. Arogantní upír! Takhle ji tu nechat. Bylo jasné, že nebyl nikdy ženatý, a taky nikdy nebude, protože jeho způsob jednání s ženami by každou odehnal. Přemýšlela, jak by mu to vrátila. Vydala se do kuchyně, jestli ji tam něco nenapadne. Prohlédla pár skřínek, ale kromě základních potravin nic nenašla. Upíři kromě krve nic nejedí? O tom se ještě s Edwardem nebavili. Zkusmo vyměnila obsah solničky a cukřenky.

 

Zhruba za hodinu, co si takto hrála, se ozval telefon. Bella se podívala na přístroj, ale nijak se nenamáhala, zvednout sluchátko. Nebyla jeho sekretářka. Ať mu volající nechá vzkaz na záznamníku.

 

Vydala se na obchůzku chaty. S tím ale byla taky brzy hotová. Chata byla jednoduše zařízená, ale všechno zařízení bylo na míru, luxusní a vkusné. Byla tam poznat ženská ruka. Že by přítelkyně? Bývalá? Současná? O chlapech si nedělala iluze. To, že měl zájem dostat ji do postele, neznamenalo, že neměl přítelkyni. Na druhou stranu řekl, že ji chce učit. To by mu určitě žádná přítelkyně netrpěla.

 

Od chvíle, kdy ji ta gorila odtáhla od stolu v kasinu až po její příchod do chaty, to byla jedna velká noční můra. Včera v tuto dobu ji nikdo neznal, nevěděl, kdo je a takhle jí to vyhovovalo. Jistě, lidé za ní zašli, jako za někým, kdo vyhrál, a ptali se, jak to dělá a tak, ale jinak nebyla moc společenská. Bylo to tak bezpečnější.

 

Edward nemohl tušit, co po ní chce, když ji přiměl, aby s ním zůstala a učila se ovládat své „schopnosti“, ale nedal jí na vybranou.

 

Dokázal jí, že si sama sobě přiznala, že její štěstí na čísla, jak tomu sama říkala, mu hlubší kořeny. Nejraději by se zahrabala někam do myší díry.

 

On byl na nadpřirozeno zvyklý, byl součást nadpřirozena, ale neměl zdání, co to znamená, vyrůstat v těch nejhorších čtvrtích, chudý, nechtěný a jiný než ostatní. V jejím životě nebyl žádný otec, jen nekonečná řada matčiných „přátel“. Nikdy nebyl odehnán od stolu, nebyl bitý tak, že spadl ze židle jen proto, že řekl něco, co se matce zdálo divné.

 

Jako dítě to nechápala, proč to, co občas řekla, bylo divné. Co bylo špatné na tom, že řekla, že autobus, kterým matka jezdila do práce, bude mít šest minut zpoždění? Myslela si, že by to měla matka vědět. Místo toho dostala takovou facku, až slítla ze židle.

 

Čísla, to bylo její. Když něco obsahovalo číslice, věděla jaké. Vzpomínala na první třídu – na školku, což její matka považovala za plýtvání času.  Vzpomínala na tu úlevu, když jí konečně někdo vysvětlil čísla. Jakoby část jejího já konečně zapadla na své místo. Najednou měla jména pro to, co cítila, pochopila význam těch názvů.  Celý život byla fascinovaná čísly, ať už to bylo číslo domu, kolem kterého šly, nebo číslo taxi, ale do té doby to bylo, jako by byly v cizí řeči, které nerozuměla. Myslela si, že je přesně tak hloupá, jak jí matka pořád opakovala. Až přišla do školy a tam našla klíč.

 

Když jí bylo deset, její matka už zabředla příliš hluboko do závislosti na alkoholu, drogách a její pohlavky se vyvinuly v téměř každodenní bití. Když její matka v noci dovrávorala domů a nelíbilo se jí něco, co Bella ten den udělala, nebo den předtím, nebo před týdnem, to nehrálo roli, chytila, co bylo v dosahu a zaútočila s tím na Bellu. Často byla uprostřed noci probuzena úderem do obličeje, nebo jinam, kam matka dosáhla. Bella se naučila spát se strachem.

 

Vždy, když vzpomínala na svoje dětství, nejvíc si pamatovala zimu a tmu a strach. Měla strach, že ji jednou matka zabije, ale ještě víc měla strach, že ji opustí.  Jestli si byla něčím jistá, tak tím, že její matka ji nechtěla, ještě než se narodila a ani potom. Věděla to, protože jí to matka stále opakovala.

 

Naučila se skrývat, co pro ni čísla znamenají. Jen jednou, jedinkrát to někomu řekla, to bylo v deváté třídě, když se zamilovala do jednoho kluka. Byl sladký, trochu stydlivý, nebo zrovna mezi dětmi nejoblíbenější. Jeho rodiče byli velmi nábožensky založení, nikdy nesměl na žádné školní akce nebo učit se tancovat, ale to Belle nevadilo, protože se těchto věcí taky neúčastnila.

Hodně si povídali, drželi se za ruku a občas se políbili. Jednou Bella sebrala odvahu a prozradila mu svoje nejhlubší tajemství: Někdy věděla věci dřív, než se staly.

 

Stále před sebou vidí výraz nepopsatelného odporu, který se mu objevil na tváři. „Ďábel!“ vyplivl na ni a už s ní potom nikdy nepromluvil. Aspoň, že to neřekl nikomu dalšímu, ale bylo to spíš kvůli tomu, že neměl žádné přátele, kterým by to mohl vyprávět.

 

Bylo jí šestnáct, když její matka odešla a už se nikdy nevrátila. Bella se jednou vrátila ze školy domů, což bylo každou chvíli jinde, a všechny věci její matky byly pryč. Zámky byly vyměněné a její vlastní hromádka věcí ležela v popelnici.

 

Bez místa, kde by mohla žít, udělala to jediné, co mohla: Vyhledala sociálku a nechala se zařadit do pěstounské péče.

 

Dva roky v pěstounských rodinách nebyly nijak skvělé, ale taky ne tak hrozné, jako její předchozí život. Aspoň dodělala střední školu. Pěstouni ji nebili ani jinak netýrali. Nijak zvlášť ji rádi ji neměli, ale její matka jí vždycky říkala, že ji prostě nikdo rád mít nemůže.

 

Vydržela to. Dovršením osmnácti let ji sociální systém vyplivl na ulici a musela se postavit na vlastní nohy. Třináct let poté dělala vše pro to, aby byla nenápadná a aby už nikdy nebyla obětí. Nikdo ji nemohl odehnat, když k sobě nikoho nepustila.

 

Poprvé se dostala do kasina v jedné indiánské rezervaci na Floridě. Vyhrála, ne moc, ale pár stovek dolarů pro ni znamenalo hodně. Později navštívila několik kasin podél Mississippi a vyhrávala stále víc.  Malých kasin bylo všude plno. V Atlantic City se jí moc nelíbilo, v Las Vegas bylo ode všeho hodně. Hodně neonu, hodně lidí, příliš vedro, příliš světlo. Ale mohla  tu žít v anonymitě, a to jí vyhovovalo. Osm let po její první výhře už vyhrávala pravidelně pět až deset tisíc týdně.

 

Tolik peněz byla docela přítěž, protože se nikdy nemohla donutit k tomu, aby utrácela víc než dřív. Už neměla hlad a taky jí nebyla zima. Kdyby se chtěla sbalit a opustit město, měla auto, ale jen ojetinu. Všude v zemi měla konta a u sebe vždy nosila dostatek peněz v hotovosti.

 

Takový byl její život. Edward si zřejmě myslel, že jí pomůže lépe ovládat svoje schopnosti, ale co potom…? Co si od toho sliboval? O jejím životě neměl ani ponětí. Ráda žila sama a spoléhala se jen na sebe.

 

Telefon znovu zazvonil a Bella se lekla. I na tento hovor nereagovala.

 

Vrátila se zpátky do pokoje, kde spala minulou noc. Mezitím se setmělo, a Belle se chtělo spát. Byla ospalá a hladová. Po pozdní snídani si na oběd ani nevzpomněla, tak proč by si nedopřála lehkou večeři a nešla brzy spát. Nenapadal ji jediný důvod, proč by měla na Cullena čekat. Koneckonců neměl ani tolik slušnosti, aby jí řekl, kdy se vrátí.

 

Aspoň by mohl zavolat, nebo zanechat vzkaz.

 

Nečekala na něj. Prohlédla lednici a našla mražený sendvič, který si ohřála v mikrovlnce. Patnáct minut poté už ležela v posteli, stulila se do klubíčka a přes hlavu si přetáhla deku.

 

Prudké světlo zapnuté lampy ji probudilo. Následoval obvyklý pocit paniky. Věděla, že její matka už není, ale její podvědomí to ani za tolik let nepochopilo.  Než se mohla vzpamatovat a uklidnit se, deka se zvedla a k jejímu tělu se přitisklo pevné tělo Edwarda Cullena.

 

„Co to, k čertu, děláš?“ zakoktala ospale a přes okraj deky si ho vztekle prohlížela.

 

Edward si udělal pohodlí a jednu ruku přehodil přes její pas. Druhou rukou se natáhl ke světlu a zhasnul.

 

„Proč nejdeš spát do své vlastní postele?“ zeptala se ho podrážděně.

 

„Upíři nespí, Bello.“

 

Povlečení kolem ní bylo studené a tak se stulila ještě víc. I ten polštář byl studený. Vytáhla ho spod hlavy a hodila ho za sebe, kde tušila jeho hlavu. Sama se zachumlala do deky a rozhodla se ho ignorovat. Během chvíle byl vzduch kolem ní prosycen jeho vůní. Znali se teprve krátce, ale většinu toho času strávili v těsném kontaktu. Primitivní část jejího mozku rozpoznala jeho pach a cítila se v bezpečí.

 

„Kolik je hodin?“ zeptala se omámeně, napůl cesty ve spánku.

 

„Víš, kolik je hodin. Je to zase jen číslo. Přemýšlej o tom.“

 

Nikdy na čas nepomyslela jako na číslo, ale jakmile to udělala, objevily se jí v mysli tři čísla. „Jedna-Nula-Čtyři.“

 

„Bingo.“

 

Spokojená sama se sebou, usnula.

 

Vzbudila se dřív než obvykle, protože šla brzy spát. Chvíli tiše ležela v očekávání ran pěstí a poté se pomalu uvolnila. V posteli byla sama. Ještě stále byla ospalá, ale zároveň zvědavá, jestli ta věc s časem pořád funguje, pomyslela na hodiny a okamžitě uviděla čtyřku, pětku a poté jedničku. Stáhla si deku z hlavy a pomalu vstala.  Z kuchyně zaslechla nějaký šramot, takže usoudila, že Edward chystá něco k jídlu. V noci se jí ani nedotkl. Sex byl definitivně součástí jejich vztahu, jestli mohl člověk mluvit o vztahu po třicetišestihodinové známosti. Pár z těch hodin jí připadalo jako roky.

 

Ještě nebyla připravená s ním spát, možná nebude nikdy, to Edward věděl. Kdyby se pokusil zaútočit na bariéry, kterými se obklopovala, její obrana by pouze zesílila. Takže ležel celou noc vedle ní a neodvážil se blíž, aby nějak kompenzoval první hodiny jejich setkání. Třeba se někdy dočká toho, že mu bude důvěřovat.

 

Sex nebyl pro Bellu nikdy jednoduchý. Bylo pro ni těžké někomu důvěřovat, uvolnit se. Ale zvláštní bylo, že u Edwarda Cullena se cítila příjemně. On věděl, kdo je, věděl, že je jiná a bylo mu to jedno. Byl ještě zvláštnější než ona. Nemusela se před ním přetvařovat, protože jí bylo jedno, jestli ji má rád nebo ne. Rozhodně se nesnažila skrývat svůj vztek nebo ovládat svůj ostrý jazyk. Neměla iluze o jeho charakteru. Byl to predátor, ale věděla, že není zlý.

 

V kuchyni ji čekala bageta ke snídani, ale pro něj talíř nachystaný nebyl.

 

„Už jsi jedl?“ neudržela svou zvědavost na uzdě.

 

„To má být nabídka?“ zeptal se Edward s pokřiveným úsměvem.

 

„Jíš kromě krve taky něco jiného?“ nenechala se odbýt Bella.

 

„Piju pouze krev, jinou stravu nemohu pozřít,“ vysvětlil Edward. Poté přistoupil k velkému oknu obrácenému k jezeru, ze kterého byl nádherný výhled. Nad horizontem vysvitlo slunce a ozářilo jeho postavu. Bella musela přivřít oči, jak ji zasáhl jasný třpyt jeho kůže. Po ránu byl oblečený pouze do volných kalhot, takže se mu třpytila celá horní část těla. Obličej, hruď, Bella zůstala stát s otevřenou pusou. Aby to zamluvila, zeptala se ho, co včera dělal.

 

„Mluvila jsem s novináři, kontaktoval pár firem, které se ujmou oprav a ještě plno jiných důležitých maličkostí. Včera jsem ti volal, abych ti řekl, že přijdu později, ale tys nebrala telefon.“

 

„Proč bych měla? Nejsem tvoje sekretářka.“

 

„Ale volal jsem tobě.“

 

„To jsem nemohla vědět, ne?“

 

„Nechal jsem ti vzkaz na záznamníku.“

 

„Ten jsem neslyšela.“ Záznamník byl v kuchyni a ona byla ve svém pokoji, když volal podruhé.

 

„Protože ses neobtěžovala, si ho poslechnout.“ Teď zněl trochu podrážděně.

 

„Proč bych měla? Nejsem tvoje…“

 

„Sekretářka. Já vím. Jsi hrozně protivná, víš to?“

 

„Snažím se,“ řekla Bella a věnovala mu nevinný úsměv.

 

Edward tiše zavrčel a dále sledoval východ slunce, což si mohl dopřát pouze tady, skrytý zrakům lidí. Bella si přitáhla bosé nohy pod sebe, zadívala se na kopce za jezerem a už se těšila, že stráví den u vody. Bylo to lepší, než být zavřená v chatě. Ráno bylo příjemně chladné, ale slunce slibovalo krásný den.

 

„Chceš jít dnes se mnou?“ zeptal se váhavě Edward.

 

„Možná. Podle toho, co máš v úmyslu.“

 

„Musím dohlížet na opravy a stále ještě nevím, proč tam byli ti dva detektivové. Čekám na zprávu od svého bratra.

 

„To vypadá zajímavě.“

 

„Jsem rád, že se aspoň někdo baví,“ řekl ironicky. „Tak se připrav, odnesu tě k autu a pojedeme do města. Cestou se někde stavíme a koupíme ti něco dobrého k jídlu. Tohle byla poslední bageta.“

 

***

 

Ruben stál na druhé straně jezera a dalekohledem sledoval chatu, stojící na břehu. V okně viděl Edwarda Cullena a vedle něj tu neznámou ženu. Isabella Swanová očividně upírka nebyla. Právě spolkla poslední sousto bagety a zapíjela ho hrnkem něčeho, co určitě krev nebyla. Okno bylo zavřeno a pak uviděl oba dva, jak zavírají dveře od chaty.

 

Vytočil číslo na Elyn a řekl: „Právě opouští chatu.“

 

„Je sám?“

 

„Ne, ta žena je s ním. A co je důležité, není to upírka. I na tu dálku jsem viděl, že něco jí a pije.“

 

„Opravdu zvláštní. To bude Caela zajímat. Zavolám mu, jaké budou jeho další rozkazy ohledně té ženy.“

 

„Rozumím, budu připraven.“

 

Ruben zavěsil a byl rád, že s Caelem nemusí mluvit sám. Elyn to vyřídí. Když konečně našel Cullenovo auto a zjistil polohu jediné obydlené chaty v okolí, bylo jasné, jakou cestou se budou vracet. Nemusel spěchat, jen ho bude z povzdálí sledovat a čekat na další pokyny.

 

***

 

„Jaký byl závěr velitele hasičů?“ zeptala se Bella, když sjížděli křivolakými silnicemi z hor. Vzduch byl čistý, ale slunce se schovávalo za mraky. To jí připomnělo, jak se Edward třpytil na slunci.

 

„Jak víš, kdy můžeš ven, aniž by na tebe svítilo slunce?“

 

„Díky své sestře se můžeme pohybovat mezi lidmi i ve dne. Její vize jsou trochu jiné než tvoje, ale taky ukazují budoucnost. Její předpověď počasí je stoprocentní. Mohla by se živit jako rosnička. Ke tvé první otázce musím říct, že zpráva vyšla v náš prospěch. Požár byl založen neznámou osobou, jejíž identifikace dosud probíhá. Bylo nalezeno pouze jeho tělo poblíž několika kanystrů benzínu.“

 

„Být tebou, tak si přečtu v mysli příslušného úředníka, co si opravdu myslí,“ poradila mu Bella.

 

Edward se musel smát.

„Koukám, že si na nadpřirozeno zvykáš docela rychle.“

Uživatelé musí být přihlášeni pro psaní komentářů.

Komentáře

1

7)  Deny (02.07.2012 23:44)

Pri Belliných spomienkach na "detstvo" som ani nedýchala, sila, koľko si musela chudina vytrpieť ...:'-( :'-( :'-( :'-(
Myslím, že Bella začína Edwardovi čoraz viac dôverovať, napríklad,ked je povedal, že upíri nespia , vôbec ju nenapadlo ho vyhnať z postele ... zaujímavé Čakám na pokračovanie - kapitola ako vždy - dokonalá

6)   (02.07.2012 06:50)

někdy osud rozdá vážně divné karty :(

5)  marcela (02.07.2012 04:48)

Belly je mi moc líto,takový dětství.:'-( Doufám,že to Edward nebude mít zas tak jednoduchý. Krásná kapitola.

4)  teresis (01.07.2012 21:56)

Marcelle

3)  Marcelle (01.07.2012 21:10)

Bella měla vážně drsný dětství, chudinka.

2)  Babča S. (01.07.2012 20:43)

mispa

1)  mispa (01.07.2012 20:38)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek