Sekce

Galerie

/gallery/448.gif

Bella trochu poodhalí svou minulost a mezi ní a Edwardem nastane křehké příměří. V této kapitolce se toho moc neděje, je tam pár vysvětlení a nějaký ten slovní pingpong mezi Edwardem a Bellou.

Bella se soustředila na svou druhou bagetu a tvářila se, že ho neslyšela. Už zase naznačil něco, co považovala bláznovství.

 

„Já jsem nepodváděla,“ řekla paličatě jen proto, aby mu mohla odporovat.

 

„To přece nemůžeš vědět…Počkej, můj mobil.“ Vytáhl z kapsy malé véčko a otevřel ho.

 

„Edward…Ano. Zeptám se.“ Podíval se na Bellu a zeptal se: „Kolik jsi říkala, že stojí tvoje nové boty?“

 

„Stodvacetosm devadesát,“ automaticky odpověděla a zakousla se znovu do bagety.

 

Edward zaklapl telefon a zase ho zasunul do kapsy.

 

Po pár sekundách absolutní ticho přimělo Bellu zvednout hlavu. Jeho zlaté oči ji upřeně pozorovaly.

 

„Nikdo nevolal,“ řekl.

 

„Tak proč ses potom ptal…“ Zadrhla se, protože jí najednou došlo, na co se přesně ptal. Otevřela ústa, aby mu řekla, že se zřejmě o ceně bot zmínil, ale pak je zase zavřela, protože věděla, že o tom nemluvil. V žaludku se jí usadil stejně děsivý pocit, jaký měla po každém probuzení.

 

„Nejsem žádný blázen,“ řekla dutým hlasem.

 

„To slovo je „dar“. Ty máš dar. Právě jsem ti to dokázal. Dokonce máš víc darů, nebo schopností, chceš-li. Já mám jen jeden.“

 

„Jsi praštěný, to je tvůj dar.“

 

„Umím číst myšlenky.“

 

„Cože? To není možné!“

 

„Všem, kromě tebe.“

 

„Uf, to jsem si oddychla. Ale při tvé práci se ti to hodí, co?“ zaryla si Bella.

 

Obličej mu rozzářil oslnivý úsměv.“ Už ti někdo řekl, že jsi chytrolín?“

 

Bella se ještě stačila včas zarazit, aby automaticky neodpověděla. Ano, tento kompliment už jí někdo řekl, dokonce často a vždy během nebo krátce po výprasku.

 

Nevzhlédla, aby se přesvědčila, jestli si něčeho na její reakci nevšiml. Místo toho se znovu soustředila na jídlo. Ale dlouho to nevydržela. Sama měla několik otázek.

 

„Tihle Ansara. Proč by zapalovali zrovna tvoje kasino? Máte s nimi nějaký spor?“

 

„Ansara jsou lidé, kteří mají nadpřirozené schopnosti a ty používají v boji proti upírům. Jak jistě víš, upíři se živí lidskou krví. Pár se jich ale živí zvířecí krví a ti se nazývají vegetariáni. K těm patří například moje rodina. Vegetariáni byli vždy v menšině, protože upíři, kteří tento způsob života neuznávali, je nenáviděli a zabíjeli je. Když přišla krize a vládci upírů přišli o část svých finančních zdrojů, rozhodli se využít toho, že vegetariáni byli schopni žít s lidmi v jejich světě a ustanovili, že klany, které budou odvádět podíly do volterrské pokladny, budou po jejich ochranou.

 

Ansara už dlouho nezaútočili, takže nevíme, jestli se jedná o náhodný útok, anebo se musíme připravit na další. Díky tomu, že jsme byli alarmem včas varováni, nedošlo k takovým škodám, jaké by mohly být. Možná bylo jejich záměrem něco jiného. Ten muž, na kterého jsme narazili v garáži, byl zkušený bojovník, přesto jsme ho dostihli. Teď, s odstupem času, si myslím, jestli na nás nečekal a jeho cílem nebyl někdo z rodiny.“

 

 

Bella nemohla uvěřit svým uším. Všechny ty řeči o nadpřirozených schopnostech, chlap, co ovládá oheň, upíři, vládci, vegetariáni, to všechno se jí snad jenom zdálo. A teď tu sedí v kuchyni a snídá ve společnosti upíra. Dokonce tvrdí, že ona má také nadpřirozené schopnosti.

 

„Ty, Bello, jsi cítila už u mě v kanceláři, že se něco chystá. Kdybys svůj dar uměla využívat stoprocentně, varovala bys nás ještě dřív.“

 

„Myslela jsem si, že to nebezpečí, které jsem cítila, vycházelo z tebe,“ řekla Bella a s gustem se zakousla do bagety. „Nic, co jsi doteď udělal, můj názor nezměnilo.“

 

„Přesto tě přitahuji,“ konstatoval tiše Edward. „Když jsi vešla do mé kanceláře, pro moje smysly to bylo jako úder kladivem. Tvá vůně ve mně probudila netvora, ale zároveň mě oslovila jako muže. Když jsem si na chvíli představil nás dva…, zřejmě ses na mou fantazii napojila.“

 

Panebože, on to věděl? Bella ucítila, jak jí hoří tváře a její stud se změnil ve vztek.

 

„Snažíš se mě sbalit?“ zeptala se nevěřícně. „Ty máš tu drzost, myslet si, že bych dovolila, aby ses mě po tom všem třeba jen dotkl?“

 

„Rozhodně by nezůstalo u dotyku,“ odvětil s úsměvem na tváři.

 

„Nechci být s tebou ani v jednom pokoji. Až odsud vypadnu, už nikdy nechci vidět tvůj obličej. Může si strčit ty svoje špinavé fantazie, ty víš kam, Cullene!“

 

„Edward,“ klidně ji opravil, jakoby ho právě neposlala k čertu. „Vrátíme se k tématu Ansara. Hledal jsem tetování. Všichni příslušníci klanu Ansara mají na těle tetování ve tvaru tří dík, špičkami k sobě.“

 

„Takže zatímco jsi hledal to tetování, tak sis řekl, že se podíváš i na můj zadek, co?“ soptila Bella.

 

„Musím konstatovat, že je to krásný zadeček, který si zaslouží, aby byl viděn. A chtěl jsem se na něj podívat už od začátku. Tetování bývá obvykle na zádech, ale to je dost široký pojem, může to znamenat všechno od hlavy až k nohám. Musel jsem se přesvědčit, jestli nejsi pro mou rodinu nebezpečná.“

 

„Já? Nebezpečná?“ zakřičela na něj.

 

„Ansara mají jen jeden dar, i talentovaní upíři mají vždy jen jeden dar, ale ty jich máš hned několik. Odoláváš mé schopnosti číst myšlenky, vidíš dopředu vše, co má nějakou souvislost s čísly a tvůj štít odrazil velice nebezpečný dar, proti kterému jsem ani já nebyl imunní. Samozřejmě, že jsi nebezpečná.“

 

Bella zmlkla a vytřeštila na něj oči.

 

„O čem to tu plácáš! Jaký štít?“

 

„Copak sis nevšimla, jak ten žhář dopadl? Bylas u toho se mnou!“ posmíval se jí Edward, když viděl, že si stále nechce přiznat, že by měla nějaké nadpřirozené schopnosti.

 

„Tys ho zabil, ne?“

 

„A jak asi, když byl v tu chvíli ode mě vzdálený víc než pět metrů. Vždyť po celou dobu boje se mi nepodařilo dostat se k němu blíž. Když jsem zjistil, že tě mám za sebou a nemůžu uskočit, aniž bych ohrozil tebe, očekával jsem, že pocítím jeho dar naplno. Ale nic takového se nestalo. Oheň se od nás odrazil, jako bychom byli chráněni nějakou bublinou, a zasáhl svého původce. Já tento dar nemám, to vím určitě, takže jsi to musela být ty. Máš psychický i fyzický štít.“

 

„Nesmysl, něco takového neexistuje. Čtení myšlenek sis mohl taky vymyslet a ten chlap byl prostě pyroman, v rukávech měl šlauchy s benzínem, a proto to vypadalo, jakoby mu z rukou šlehal oheň. Pouliční trik, nic víc.“

 

Edward už ztrácel trpělivost. Tvrdošíjně si trvala na svém a odmítala očividné.

 

„Jeden z mých bratrů má schopnost cítit emoce a taky je ovlivňovat. Zavolám ho, abych tě přesvědčil. Během sekundy se budeš cítit tak špatně, že bys nejraději skočila z mostu, nebo tě může přimět, aby ses mi svíjela u nohou a prosila, abych se s tebou pomiloval. Hm, to poslední není špatný nápad.“

 

„Sni dál,“ odpálkovala ho Bella.

 

„Už jsi hotová s tou bagetou?“ zeptal se Edward, když viděl, že už nejí, protože dumá nad jeho slovy.

 

Tahle prozaická otázka ji vytrhla ze zamyšlení. I když byla předtím hladová, rozhovor jí definitivně zkazil chuť k jídlu. „Vypadá to, že ano,“ řekla bez zájmu a odsunula talíř.

 

„Musíš se naučit svoje schopnosti ovládat,“ spustil Edward. „Tvoje dary jsou tak silné, že by byl nerozum, nechat tě s nimi volně pobíhat. Kdyby se o tobě dozvěděli Ansara…“

 

„Co se mnou mají společného Ansara?“

 

„Předpokládám, že by tě chtěli využít pro svoje cíle. Takové dary by se jim hodily.“

 

„Když ale bojují proti upírům, tak jsou ti dobří, ne? Upíři zabíjejí lidi, Ansara zabíjejí upíry. Tak to má být! Když jsme u toho, jak to, že jsi mě kousl a jsem pořád tady? A to, že se živíte zvířecí krví, pche! To jsi myslel na veverku, když ses přisál na můj krk?“ vmetla Edwardovi do tváře.

 

„Ještě jednou se omlouvám. Moje zranění způsobená ohněm mě vysilovala a přiznávám, že si každý upír na svou nezranitelnost brzy zvykne. Byl to pro mě nový pocit a potřeba krve, abych se rychle vyléčil, mě přemohla. Upíři dokážou pít z člověka krev, aniž by ho přeměnili nebo zabili, jen je to většině jedno. To je rozdíl mezi vegetariány a ostatními. Ansara možná bojují za dobrou věc, ale musíš si uvědomit, že založili požár v budově plné lidí, jen aby uškodili pár upírům.“

 

Zatímco tam tak Bella stála a přemýšlela nad jeho slovy, zjistila, že v průběhu tohoto podivného rozhovoru si nějak na tu myšlenku s „dary“ zvykla, takže už jí nedělalo problémy o tom hovořit. Když jí došlo, k čemu tím vším směřuje, objevil se starý pocit paniky, který v ní byl hluboce zakořeněný.

 

„V žádném případě,“ řekla a zavrtěla hlavou, zatímco od něho odstoupila pár kroků. „Nenechám se v ničem „cvičit“. Mám snad na čele napsáno „hlupačka“ nebo co?“

 

„Jestli se to nenaučíš ovládat, mohlo by se něco stát.“

 

„Se svými „dary“, jak ty říkáš, budu nakládat stejně jako doposud. Mimoto máš svoje vlastní problémy, ne?“

 

„Příští týdny budou těžké, ale ne tak těžké jako pro ty zraněné lidi a příbuzné obětí. Kromě toho starého pána, který zemřel na infarkt, našli ještě jednoho mrtvého. Byl v jednom s těch shořelých aut. To jsou dvě oběti.“ Jeho výraz obličeje byl vážný a plný smutku.

 

„To jsem nemyslela. Mluvila jsem o těch policajtech. Proč by dva detektivové vyslýchali lidi, ještě než bylo jasné, jestli byl požár založen, nebo to byla nehoda. Něco na tom smrdí!“

 

Edwardovy oči zčernaly vztekem. Tento detail mu očividně unikl, a jestli Bellu život něco naučil, tak to, že věděla, jak zákon funguje. Ti detektivové tam neměli, co dělat. Ne, dokud záchranáři neukončili vyšetřování, což bude určitě ještě nějakou tu dobu trvat.

 

„Zatraceně,“ řekl tiše a vytáhl z kapsy telefon. „Nikam nechoď, musím vyřídit pár telefonátů.“

 

Když si Bella představila polohu chaty a okolní les, zařvala k jeho zádům: „Trhni si, Cullene!“

 

„Edward,“ opravil ji.

 

„Trhni si, Edwarde!“

 

„To už je lepší,“ odpověděl, otočil se a mrkl na ni.

 

 

 

Edward zavolal Jasperovi. Bella měla pravdu. Něco na té věci nebylo v pořádku. Když ho vyslýchali, místo aby jim odpovídal, měl se sám zeptat. Například: „Co tu děláte?“ Místo požáru nebylo místo činu do té doby, než se zjistila příčina. Uniformovaní policisté, to bylo něco jiného. Jejich úkolem bylo zajistit bezpečnost kolem požáru, řídit provoz a tak. Ale proč tam byli ti detektivové? Jasper měl kontakty všude, předpokládal, že i na radnici. Ten to zjistí.

 

Zatímco telefonoval s Jasperem, Bella vzteky kopala nohou do stolu jako malé dítě. Pusu měla rozkošně našpulenou a vlasy jí poletovaly kolem tváře, jakoby převzaly energii své majitelky. Vypadalo to, že by po něm nejraději něco hodila. Musil si přiznat, že ho její vztek a ne příliš lichotivé komentáře baví.

 

Ona ho bavila.

 

Ještě nikdy nebyl tak okouzlen. Když z její ložnice uslyšel ten kňouravý zvuk, co vydávala ve spánku, zasáhlo to jeho kamenné srdce. Co bylo horší, že zřejmě věděla, že ten zvuk vydávala, ale popřela to. Pravděpodobně to dělala často. Chrápání, no jasně.

 

Odmítala být obětí. To se mu líbilo. I když se jí stalo něco špatného, jako například on, odmítala projevit sebemenší slabost. Nemarnila čas obranou, ale rovnou zaútočila, se zarputilou odvahou a ostrým jazykem, nebo třeba pravým hákem. To mu připomněla její ruku.

 

Byl na ni hrubý, a to více než jednou. Nejenom, že ji vystrašil a vydíral. Taky ji ponížil a zahanbil, když z ní strhal oblečení jako nějaký násilník. Kdyby s ním spolupracovala… ale to neudělala a on se jí ani nedivil. Nic, co minulé noci udělal, mu v získání její důvěry plusové body nepřineslo, to bylo jasné.

 

Míra úlevy, kterou pocítil, když na jejím těle žádné tetování nenašel, ho překvapila. Nejraději by ji objal a konejšil, ale věděl, že by mu pravděpodobně chtěla vyškrábat oči. Všechno, co si v ten okamžik přála, bylo, aby zmizel.

 

Edwarda překvapilo, že člověk s takovými schopnostmi unikl pozornosti Ansara i Volterry. Aro byl známý tím, že vyhledával takové lidi, aby je přeměnil a získal tak talentovaného upíra. Bella by se měla naučit ovládat své dary, jinak bude lehkou kořistí jak pro jednu stranu nebo pro druhou. Jediné vysvětlení, které ho napadlo, bylo, že jeden z rodičů Belly byl Ansara a ke svému potomku se neznal, nebo o něm nevěděl.

 

Její schopnost vidět budoucnost, ale pouze ve vztahu k číslům, byla zvláštní. Alicin dar znal a bylo mu jasné, jak funguje, ale Bella jakoby věděla, jaká karta přijde jako příští, který automat vyhraje, kolik budou stát její nové boty. Proč se rozhodla hrát v kasinech, místo aby si koupila los, to nechápal, ale zřejmě se snažila být co nenápadnější.

Musel si přiznat dvě věci.

 

Rozčilovala ho na ultimum.

Chtěl ji.

Tyhle dvě věci by se měly spíš neutralizovat, ale opak byl pravdou. Dokonce, i když ho rozčílila, což se stávalo často, rozesmála ho. Netoužil po ní jen fyzicky, chtěl, aby ho přijala takového, jaký byl, aby přijala jeho ochranu a vedení. Chtěl, aby se naučila své dary ovládat – to všechno odmítala a tím byli zpátky u toho, že ho děsně rozčilovala.

 

„Nesu ty boty,“ zaslechl Aliciny myšlenky. Nechal rozzuřenou Bellu stát tam, kde byla, a sám šel otevřít. Alice mu beze slova podala krabici, ale k odchodu se neměla. Kdyby nestál ve dveřích, už by dávno vtrhla dovnitř, protože byla na Bellu, stejně jako celá rodina, hrozně zvědavá.

 

„No tak, pusť mě, ať se s ní seznámím,“ žadonila.

 

„V žádném případě. Na to bude času ještě dost. Nechci, abys ji vylekala,“ brzdil ji Edward.

 

Právě v tom okamžiku se Bella rozhodla, dát průchod svému vzteku tím, že hodila něco těžkého na dveře, až to zadunělo.

 

Alice se uchichtla: „Ta nevypadá na to, že by ji hned tak něco vylekalo. Jestli bychom neměli spíš chránit tebe před ní.“

 

„Plav domů nebo ještě lépe do kasina, určitě je tam plno práce,“ zarazil svou sestru Edward a zavřel jí dveře před nosem.

 

Poté donesl krabici s botami do kuchyně, kde našel Bellu, jak se napřahuje k dalšímu hodu.

 

„Tady máš, zkus si je!“ vyzval ji. Nejdřív si myslel, že bude trucovat, ale nakonec si krabici vzala a zvědavě si prohlížela obsah.

 

„Jak se sem dostaly? Přinesl je pták, nebo co?“

 

„Ne, moje sestra Alice,“ uchechtl se Edward při představě, jak jeho sestra poletuje po obchodě a shání objednané boty.

 

„Pasují ti? Netlačí tě někde?“ zeptal se, když viděl, jak si je obouvá a natáčí nohy, aby si je prohlédla ze všech stran.

 

Nové boty byly podobné těm starým, to věděl: Jednoduché černé polobotky. Ale tím podobnost končila. Tento pár bot byl z kvalitní kůže, s dobrými podrážkami a vypracované. Její staré boty měly podrážku tenkou jako papír a švy byly vytahané. Bella měla v kapse přes sedm tisíc dolarů a nosila boty za patnáct. Ať už dávala peníze za cokoliv, oblečení to nebylo.

 

„Cítím se v nich dobře,“ přiznala proti své vůli, ale pak dodala: „Ale ne za cenu stodvacetiosmi dolarů.“

 

Edward se tiše zasmál. Znovu se podíval do jejího obličeje, okouzlen její tvrdohlavostí. Patřila k ženám, jejichž osobnost je dělala ještě krásnější, než byly. Nebyla nápadně krásná, ale bylo radost, ji pozorovat.

 

Věděl, že by ji tu neměl držet, ale bál se, že ho opustí. Nejen jeho, ale i Las Vegas a už ji nikdy neuvidí.

 

„Nepokoušej se chatu opustit. Kolem dokola jsou husté lesy, k autu je to několik kilometrů a stejně bys ho nenašla. A u jezera není žádná loď, kterou bys mohla odjet.“

 

„Proč nemůžu odejít?“ Sice měla obočí stažené vzdorem, ale aspoň se ho nepokoušela nakopnout nebo udeřit.

 

„Protože jinak bys utekla.“

 

Bella to nepopřela: „No a? Jsem snad hledaná kvůli nějakému zločinu?“

 

„Ne, ale cítím se za tebe zodpovědný. Měla bys cvičit svoje schopnosti a já ti s tím mohu pomoct.“ To byl dobrý důvod a zněl logicky.

 

„Nemám žádné...“ Bella se zarazila a zase vydechla. Nemělo smysl, popírat očividné. Když toto téma nadhodil poprvé, ještě v jeho kanceláři, okamžitě to odmítla. Pomalu si začala zvykat. Proč tak důrazně popírala to, čím byla?  Edward měl podezření, ale dokud o tom nechtěla sama mluvit, nevyptával se.

 

„Jsem zodpovědná sama za sebe. Nechci tvoje almužny a ani je nepotřebuji,“ vyhrkla Bella.

 

„Ne almužny, ale znalosti. Má sestra vidí budoucnost, ale ta je proměnlivá podle rozhodnutí, které se učiní. Svoje vize dokáže vyvolat, když se dotkne určité věci, nebo když se na určitou osobu soustředí. Někdy přijdou samy, pokud jsou důležité pro ni a její blízké. Kdybys chtěla, mohla bys svým schopnostem lépe porozumět. Tvůj štít by tě chránil na tvůj pokyn a ne náhodou, když jsi zrovna v nebezpečí života.“

 

„Něco ti řeknu. Co kdybychom se domluvili na nějakou krátkou zkušební dobu – řekněme týden. Jeden týden, kdy mi dovolíš cvičit s tebou tvé schopnosti.“  Navrhl Edward a trnul, jak se Bella rozhodne. V jejích očích uviděl odmítnutí, ale pak zvítězila zvědavost. Hned poté následovala opatrnost, Bella byla nerada závislá na ostatních.

 

„Co bych musela dělat?“ zeptala se nejistě.

 

„Ty nemusíš dělat vůbec nic. Jestli se nebudeš chtít učit, tak tě nutit nebudu. Ale když už tu budeš, můžeš využít čas k tomu, aby se o sobě něco dozvěděla.“

 

„Budu potřebovat oblečení,“ odpověděla Bella, což se skoro rovnalo kapitulaci.

 

„Dej mi adresu a nechám je přinést.“

 

„Jen na pár dní. Chci, aby mi slíbil, že potom mě beze slova odvezeš zpátky do města.“

 

Edward se zamyslel. Když něco slíbil, myslel to vážně. Nakonec řekl: „Na konci týdne si o tom promluvíme znovu.  Jsi chytrá, za jeden týden se toho můžeš hodně naučit. Ale nemůžu ti nic slíbit.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

HMR

10)  HMR (02.08.2012 22:41)

Pilly

9)  Pilly (18.07.2012 22:51)

8)  marcela (26.06.2012 08:47)

Bella se asi bude cukat,co??? Je to dokonalý.

mispa

7)  mispa (25.06.2012 23:32)

Marcelle

6)  Marcelle (25.06.2012 21:57)

5)   (25.06.2012 19:57)

jaká je Bellina vzpomínka co má za sebou,že má potřebu si stále krýt záda a být nezávislá na lidech a citech asi to není žádná legrace,ale zkusí sevřít tu pomocnou ruku,na jejímže konci je upír,který ji očividně chce , no nezbývá mi než čekat na další kapitoly a do té doby spřádat své představy

4)  martty555 (25.06.2012 19:46)

3)  Babča S. (25.06.2012 19:28)

2)  skyrim114 (25.06.2012 19:20)

1)  Deny (25.06.2012 18:50)

Myslím, že Edward sa Belly nevzdá za žiadnu cenu a dúfam, že mu ju podarí presvedčiť, aby tam zostala viac ako len jeden týždeň A som veľmi zvedavá na ten "spoločný" týždeň A stále mi vŕta hlavou Bellina minulosť Teším sa na pokračovanie

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Edward & Bella