Sekce

Galerie

/gallery/448.gif

Edward zjišťuje nemilou věc. Jeho podezření se nepotvrdilo a teď neví, jak prolomit Bellinu nedůvěru. Poté, jak se k ní zachoval, to bude těžké, ale je připraven bojovat.

„Cože!“ vykřikla Bella a odskočila od něj co nejdál.

 

„Nedá se nic dělat. Neublížím ti. Prostě se svlékni, ať to máš za sebou.“

 

Bella stále ustupovala, a zatímco se přibližoval, tiskla si k sobě halenku jako nějaká pobouřená viktoriánská panna. Rozhlédla se, jestli neuvidí nějakou zbraň, jakoukoliv zbraň. Zatraceně, byli přece v kuchyni, měli by tu být přinejmenším nože, ale na obrovských plochách z lesklého granitu nebylo nic.

 

„Nedělej to ještě těžší, než to je,“ povzdychl si Edward.

 

„Na to zapomeň! Prasáku! Bastarde…“

 

Bella zatřásla hlavou tak energicky, že se její slepené vlasy rozletěly do všech stran. Edward se stále přibližoval a tak se otočila a rozběhla se pryč od něj. Proletěla chodbou kolem koupelny do velkého pokoje, který vypadal jako moderní obývák, i když neměla čas si ho moc prohlížet. Zjistila, že ji obkličuje a byl čím dál blíž. Jeho oči byly úplně černé a spolu s černými šmouhami na tváři vypadal jako divoch. Její srdce se zatřepotalo. Možná byl sériový vrah a kusy jejího těla roznese po celé Nevadě? Nebo utekl z blázince? Nevypadal a ani se nechoval jako majitel prvotřídního kasina s hotelem. Choval se jako dravec. Vzpomněla si na jeho slova před tím, než ji kousl.

 

Zády narazila na dveře, zavrávorala, ale vyrovnala to a zjistila, že ji vmanévroval do další koupelny. Tato byla mnohem větší než ta vedle kuchyně.

 

Edward natáhl ruku a stiskl vypínač. „To už by stačilo! Svlékni se sama, nebo to udělám já.“

 

Bella byla zahnaná do kouta. „Táhni k čertu,“ řekla a udělala to, co dělají zvířata zahnaná do kouta: Zaútočila.

 

Chvíli jen uhýbal před jejími údery, aby si ještě víc neublížila a lehkost, s jakou se mu to dařilo, ji rozzuřila ještě víc. Hodila po něm levné sandály a ty narazily do dveří, které mezitím zavřel. Jeho trpělivost byla u konce. Během sekundy byl u ní, přitiskl ji k umyvadlu a její ruce jí uvěznil za zády. Volnou rukou sáhl do výstřihu její halenky a trhnul. Tenká látka v cárech sklouzla z jejího těla.  Její podprsenka měla háčky vzadu, ale to nebyla pro jeho šikovné prsty překážka.

 

Kroutila se jako úhoř, křičela, až začala chraptět. Ignoroval vše, co řekla, každou nadávku a každou prosbu, kterou mu házela na hlavu. Když jí začal rozepínat kalhoty, její vztek se změnil v paniku. Ale než jí stáhl kalhoty přes boky, zarazil se. Přestal z ní strhávat oblečení, místo toho přejel rukou po jejím krku, odhrnul její vlasy na bok a rukama přejížděl přes její ramena.

Změnil svoje sevření tak, že jí ruce uvěznil nad hlavou a pak pokračoval v prohlídce jejího těla, centimetr po centimetru. Její prsa, žebra, linii pasu, boky – prohlédl každý kousek její kůže. Když jí stáhl kalhoty přes boky, rozplakala se. Třásla se ponížením, ale on nemilosrdně pokračoval dál.

 

Najednou si povzdychl. „Musím se ti znovu omluvit.“

 

Pustil její ruce a o krok ustoupil. Uvolnil ji z pasti, kterou vytvořil svým tělem. Když opouštěl koupelnu, řekl: „Přinesu ti něco na oblečení. Jestli chceš, vykoupej se, to tě trochu uklidní a pak si promluvíme.“ Na to odešel a nechal ji samotnou.

 

Bella vzlykla a zády sjela po stěně až na zem, kde se sesypala. Jediné, čeho byla schopná, byl pláč. Po chvíli se k ní vrátil vztek a ten ji zachránil. Přestala brečet, utřela si obličej cárem halenky a zařvala na zavřené dveře: „Bastarde!“ Potom se cítila o trochu lépe.

 

Stáhla si kalhoty úplně a ponížením zčervenala. Rozhodla se, že sprcha bude lepší, protože neměla zájem koupat se v té špíně, která z ní poteče. Poté, co si svlékla poslední kousek oblečení, který jí zůstal, vlezla do sprchového koutu. Pustila vodu a s požitkem si vychutnávala pocit čistoty, který působil jako balzám na její nervy. Na vlasy musela použít opravdu velké množství šamponu, než měla pocit, že jsou čisté a hlavně že voní. Všudypřítomný zápach kouře a sazí už nevycházel z ní, ale jen z jejího oblečení na zemi. Ty byly na vyhození.  Přemýšlela, do čeho se oblékne, když uslyšela zvuk větrání. Ale ona větrák nezapnula. To znamenalo, že se Edward musel do koupelny vrátit. Rychle opustila sprchový kout, chytila jeden z měkkých ručníků a zamotala se do něj. Pak si vzala ještě jeden a z něj si vyrobila turban na svoje mokré vlasy.

 

Přešla k zrcadlu a podívala se na svůj obraz. Byla ještě bledší než obvykle. Ještě stále měla v očích vyděšený výraz, ale to bylo v pořádku. Ona byla vyděšená.

 

Sundala si ručník z hlavy a kartáčem, který našla v jednom ze šuplíků pod umyvadlem, si začala pročesávat vlasy. Její pohyby byly pomalejší a pomalejší. Únavou se jí třásly ruce. Měla štěstí, že její vlasy byly většinou rovné, protože na nějaký styling neměla sílu. Když byla hotová, oblékla si župan, který patřil očividně jemu – v rukávech se celá ztratila a dlouhý byl až na zem. Chvíli se prohlížela v zrcadle a rozhodovala se, jestli opustí koupelnu. Nijak nespěchala postavit se mu tváří v tvář.

 

Promluví si, řekl. Ale Bella s ním nechtěla mluvit. Neměla mu, co říct kromě množství nadávek, které se jí tlačily na jazyk. Všechno, co chtěla, bylo…no, domů ne, protože neměla žádný domov. Chtěla se vrátit tam, kde momentálně bydlela, na místo, kde měla svoje věci. Pro začátek chtěla postel, na kterou byla zvyklá.

 

Dveře se najednou bez varování otevřely a stál tam on. Očividně se taky osprchoval, jeho vlasy byly ještě vlhké. Na sobě měl měkce vypadající kalhoty od pyžama a pak už nic. Ani úsměv.

 

Jeho oči hledaly něco v jejím obličeji, a když uviděl, jak je vyčerpaná, potřásl hlavou.

 

„Promluvíme si zítra. Pochybuji, že jsi schopná dát dohromady jedinou souvislou větu. Pojď, ukážu ti tvůj pokoj.“

 

Bella sebou cukla a Edward se na ni podíval s výrazem, který nemohla rozluštit.

 

„Tvůj pokoj,“ zdůraznil. „Ne můj. Je to tam mnohem pohodlnější než tady v koupelně.“

 

Když vyšel ven, Bella ho opatrně následovala. Edward ji zavedl do velké ložnice s obrovskými okny, které měly nádherný výhled na jezero.

 

„Koupelna je tam,“ řekl a ukázal na jedny dveře. „Jsi tu v bezpečí. Nebudu tě obtěžovat.“

 

Poté opustil pokoj a zavřel za sebou dveře. Bella se zaposlouchala do jeho vzdalujících se kroků, a když si byla jistá, že opravdu odešel, vylezla si na velkou dvojpostel, stále ještě oblečená do županu. Lehla si do klubíčka a přikryla se dekou spolu s přehozem. Přesto se stále cítila příliš nechráněně, a proto si přetáhla deku přes hlavu a až potom usnula.

 

***

 

Když si byl Edward jistý, že Bella usnula, vyšel z chaty a rozběhl se směrem k domu svých rodičů. Ostatní tam už určitě dorazili, takže se čekalo jen na něj. Už z dálky slyšel jejich myšlenky, které se všechny točily kolem posledních událostí. Jak vstoupil do domu, první u něj byla Esmé, která se musela ujistit, že se mu opravdu nic nestalo. Všichni si uvědomovali nebezpečnost příslušníka Ansary se schopností ovládat oheň.

 

„Jsem v pořádku, mami. Ale musím přiznat, že boj byl dlouho nerozhodný. Můj dar čtení myšlenek mi byl k ničemu. Ten muž byl rychlý a ovládal oheň na dálku, a proto jsem se k němu nemohl dostat blíž. Byl to zkušený protivník a několikrát mě zasáhl. Ten oheň měl sílu, jakou ten přirozený vůbec nedosahuje, ani upíří kůže proti němu nebyla imunní, Carlisle.“

 

„Ale říkal, že nejsi zraněný.“ Carlisle si ho zkoumavým okem lékaře prohlížel.

 

„Už ne, ale tam, kde mě oheň zasáhl, pokožka popraskala. Nakonec ho zabila Bella,“ přiznal s úsměvem.

 

Celá rodina strnula a zírala na jeho úsměv, který neviděli už roky. Přes nebezpečí, které mu hrozilo, přes škody na jeho milovaném kasinu, přes problémy, které jim to mohlo způsobit, vyzařovala z něho uvolněnost. A kdo způsobil ty jiskřičky v očích? Všichni se otočili na Jaspera, který jako jediný jim odpovědět na jejich otázky.

 

Ten, zmatený pocity, které vnímal z Edwarda, pokrčil rameny.

 

„Opravdu mluvíme o té samé ženě? Isabelle Swanové?“

 

„Kdo to je ta Isabella Swanová, Edwarde!“ dožadoval se odpovědi Carlisle.

 

„Isabella Swanová, neboli Bella, jak si říká, chodí pravidelně po kasinech a vyhrává. Jasper si jí všiml a přivedl ji do mé kanceláře s tím, že je to podvodnice. Obvinil jsem ji z podvádění, ale do toho se spustil ten alarm a já si myslel, že s tím požárem má něco společného. Je totiž člověk, ale má zvláštní schopnosti. Docela dost schopností i na Ansaru. Když jsem bojoval s tím žhářem, Bella mě zachránila. Zřejmě instinktivně použila svůj štít, takže se oheň odrazil zpátky ke svému původci a Ansara shořel ve svých vlastních plamenech. Musím přiznat, že jsem se k ní nechoval zrovna jako gentleman a teprve před chvílí jsem zjistil, že k Ansara nepatří.“

 

„Jak si to zjistil? Jasper přece říkal, že její myšlenky neslyšíš?“ zeptal se Carlisle, který miloval každou záhadu.

Kdyby mohl Edward zrudnout, byl by teď červený všude. V duchu si vzpomněl, jak hrubě se v noci k Belle zachoval. Jen naléhavost situace ho donutila potlačit své dobré vychování a teď se styděl. S omluvou pohlédl na ženu, která mu byla matkou větší část jeho existence, a dal se do vysvětlování: „Jak víme, příslušníci klanu Ansara mají na svém těle tetování ve tvaru tří dýk, dotýkajících se špičkami.“

 

Když nepokračoval, první kdo zareagoval, byl Emmett. Samozřejmě, že ho napadl nějaký vtipný komentář.

 

„No Edwarde, kdo by si to o sobě pomyslel. Škoda, že jsem u toho nebyl. To muselo být zajímavé, když jsi ji prohlížel.“

 

„Edwarde, doufám, že jsi jí neublížil?“ zeptala se rozpačitě Esme.

 

Carlisle si pomyslel, že dokud by ji neuviděl, tak by tomu neuvěřil. Svého syna znal a věděl, že nebyl schopen ublížit člověku, natož ženě.

 

Edward jeho myšlenky slyšel a pokřiveně se usmál.

 

„Díky, Carlisle, za tvou důvěru. Fyzicky jsem jí neublížil, ale ublížit se dá i jinak. Doufám, že se mi podaří škodu napravit. Teď je důležitější, abychom se domluvili, co dál. Provoz kasina nebude příliš omezen, takže příjmy budou plynout dál. Bohužel nejvíc bylo požárem zasaženo pravé křídlo, opravy budou trvat nejméně měsíc a bude to drahé. Nejdůležitější je zajistit, aby byly všechny rezervace dodrženy. Nesmíme nikoho odmítnout, to by poškodilo pověst hotelu. Tento měsíc jsme svůj podíl Volturiům odvedli, další termín je patnáctého příští měsíc. Když použijeme peníze, které máme v rezervě na opravu škod, přechodné snížení zisku, se kterým musíme počítat, budeme muset doplnit jinak. To je řešení v případě, že Volturiům útok Ansara neoznámíme a budeme se tvářit, že se jednalo o náhodného žháře, nebo konkurenční boj. Co vy na to?“

 

„Zamlčovat něco Volturiům by se nám nemuselo vyplatit,“ uvážlivě pronesl Carlisle.

 

„Myslíš, že budeme mít problémy zaplatit příští měsíc, Edwarde?“ zeptala se Esme.

 

„To si nemyslím. Rezervy budou stačit a v nejhorším případě bychom využili Alicina daru,“ odpověděl Edward a usmál se na svou sestru.

„Souhlasím s Carlislem, že bude lepší, když to Volturiům oznámíme, ale zdůrazníme, že jsme problém vyřešili a jejich pomoc nepotřebujeme. Má někdo jiný názor?“

 

Všichni s ním postupně souhlasili.

 

 

***

 

„Jak se cítíš?“

Bella se bála, jako vždy, když se probudila. Nebyla to slova, která ji vystrašila, protože hlas okamžitě poznala. Bylo jedno, kde byla, ten strach tam byl vždycky, byl v ní, jako část jejího já.

 

Nemohla ho vidět, protože byla pořád ještě celá schovaná pod dekou. Ve spánku se nikdy moc nehýbala, takže byla stále ještě zavinutá do županu a pásek se taky nerozvázal.

 

„Je ti dobře?“ zopakoval, tentokrát důrazněji.

 

„Super,“ zabručela a přála si, aby vypadl.

 

„Byla jsi docela hlasitá.“

 

„Jen jsem chrápala,“ odpověděla tiše a sevřela deku pevně v rukou, pokud by ji snad chtěl z ní stáhnout. Ale kdyby chtěl, nemohla by mu v tom zabránit, jak se včera přesvědčila.

 

„No jistě.“ Krátce zaváhal. „Jak máš ráda kávu?“

 

„Vůbec ne. Piju jen čaj.“

 

Chvíli na to bylo ticho a pak si povzdychl: „Podívám se, jestli nějaký najdu. A jak piješ čaj?“

 

„S přáteli.“

 

Následoval zvuk, který se velice podobal zavrčení, a potom se zavřely dveře od ložnice trochu hlasitěji, než bylo zapotřebí. Byla nevděčná? Taky dobře! Jestli si myslel, že po tom všem, co udělal, si ji usmíří kávou nebo čajem, tak byl naivní.

 

Aby pravdu řekla, ani čaj moc nemusela. Skoro celý svůj život si mohla dovolit jen to, co bylo zadarmo, takže pila pouze vodu. V posledních letech si občas dopřála kávu nebo čaj, když se chtěla v chladném počasí zahřát, ale ani jedno nebo druhé jí moc neříkalo.

 

Vůbec neměla chuť vstávat. Nechtěla s ním mluvit, nevěděla, o čem s ní chce mluvit. Včerejší noc s ní zacházel hrozným způsobem, a i když se nakonec přiznal, že se mýlil, nevypadalo to, že by chtěl svou chybu napravit. Například ji mohl už v noci odvézt domů. Místo toho je v téhle chatě hluboko v neobydlené oblasti, takže domů sama nedojde. V podstatě ji tu vězní! A ještě ke všemu svou vězenkyni trápí hladem!

 

Bolestná prázdnota v jejím žaludku ji donutila vstát. Musela najít něco k snědku. To, že se vyškrábe z postele, sice negarantovalo, že dostane něco k jídlu, ale jestli tam zůstane, tak zůstane zaručeně hladová. Váhavě odtáhla deku a první, co uviděla, byl Edward Cullen, jak stojí ve dveřích. Ten tyran vůbec neodešel, jen to předstíral.

 

Neřekl ani slovo, jen ironicky zvedl jedno obočí.

 

„To je nelidské,“ zamručela.

 

„Co?“

 

„No zvednout jen jedno obočí. Normální lidé to nedokážou. Jen démoni.“

 

„Pak je to v pořádku, ne? Mnoho kultur považuje upíry za démony noci.“

 

Na to se nedalo odpovědět, tak jen pokrčila rameny.

 

Zašklebil se, což ji rozčílilo ještě víc, protože pobavit ho nechtěla.

 

„Jestli chceš vstát, tak tady ten démon má pro tebe věci na oblečení…“

 

„Jako náhradu za to, cos mi roztrhal,“ přerušila ho naštvaně, aby zakryla svůj strach. Prohlédl jí kapsy od kalhot? Pokud ne, tak tam možná ještě byl její průkaz a peníze.

 

„…a půjčí ti jednu ze svých démonických košil. Kalhoty jsou na vyhození, protože ty skvrny nešly vyprat, ale aspoň jsou vyprané. Pro teď to bude stačit. Ke snídani je tu na výběr kukuřičné lupínky s ovocem a bageta s čerstvým sýrem. Až se oblečeš, přijď do kuchyně.“ Potom odešel, tentokrát už doopravdy.

 

Tak on si myslí, že s ním bude jíst? Bohužel měl pravdu. Byla hrozně hladová, a jestli jediná možnost, jak se dostat k jídlu, byla, že s ním posnídá, tak bude muset jeho společnost snést. Jedna z prvních lekcí v jejím životě byla, že pokud šlo o přežití, city byly příliš velký luxus.

 

Pomalu se posadila. Bolel ji snad každý sval v těle. Její čerstvě vyprané, skoro k nepoznání flekaté kalhoty ležely na kraji postele, spolu s jejím spodním prádlem a bílou košilí z nějakého hebkého materiálu. Okamžitě sáhla do zadní kapsy kalhot a její srdce vynechalo jeden úder. Nejenom, že chyběly její peníze, ale nebyl tam ani řidičák.

 

Seskočila z postele a vydala se do koupelny. Našla tam všechno, co potřebovala k ranní hygieně. Zásoby kartáčků, zubních pas a ústní vody byly ještě zabalené v plastikových obalech.

 

Když byla hotová, vrátila se do ložnice, a oblékla si vše kromě jeho košile. Nechtěla si ji obléci. Přesto ji zvedla před sebe a otočila ji, aby si mohla prohlédnout štítek na límci. Jméno značky neznala, ale to jí bylo jedno. Studovala informace k materiálu. Bylo to čisté hedvábí.

 

Třeba by se jí podařilo na tu košili máznout trochu marmelády, rozumělo se, že neúmyslně.

 

Nakonec si ji oblékla, protože nic jiného neměla. Dalším problémem se ukázalo, že nemá boty. Ty její už sice nešly zachránit, ale aspoň by nebyla bosky. Podezřívala Edwarda, že to byla součást jeho plánu, jak ji v chatě udržet. Bosá se do lesa určitě neodváží.

 

Když opustila ložnici, vydala se směrem ke kuchyni, ale cestou se pozorně rozhlížela. Edward stál u plotny, a když vešla, sdělil jí, že čaj našel a teď vaří vodu.

 

„Dám si jen vodu.“

 

„Protože čaj piješ jen s přáteli, že?“

 

Bella ho neuznala hodného odpovědi, ale když před ni položil bagetu se sýrem, pustila se do jídla. Jak byla hladná, nevychovaně hltala, ale bylo jí to jedno. Občas sousto zapila, ale jinak mlčela. Až byla hotová, podívala se na Edwarda.

 

„Jestli sis myslel, že když budu najezená, tak zapomenu, že tě nenávidím, tak ti musím oznámit, že takhle to nefunguje.“

 

„To jsem ani neočekával.“

 

Bella v Edwardových očích zahlédla lítost, ale rychle se ovládl.

 

„Musel jsem se přesvědčit, že nejsi Ansara, a abych se to dozvěděl, zacházel jsem s tebou hrubě. Za to se ti omlouvám.“

 

Frustrovaně si odfrkla. Polovina z toho, co jí povídal, jí nedávalo smysl a už toho měla dost.

 

„Řekni mi už konečně, co jsou ti Ansara lidi zač a kde jsou, k čertu, moje boty?“

 

„Odpověď na tvou druhou otázku je jednoduchá. Vyhodil jsem je.“

 

„Skvělé,“ zamumlala Bella a shlédla na svoje bosé nohy na studené dlažbě.

 

„Objednal jsem ti pár u Macy. Má sestra je už s nimi na cestě sem.“

 

Bella se zamračila. Neměla ráda, dostávat něco od cizích, obzvlášť od něho ne. Na druhé straně její boty vyhodil on a taky jí roztrhl halenku, takže to nejmenší, co mohl udělat, bylo koupit jí nové.

 

„A ti Ansara?

 

„To je trochu delší příběh. Ale po poslední noci máš právo ji slyšet.“

 

„Tak mluv,“ vyzvala ho Bella a sedla si na stoličku, která byla od něj nejdále.

 

„Nejdřív si musíme něco vyjasnit. Za prvé…“ Edward sáhl do kapsy svých džínů a vytáhl balíček bankovek, které položil na stůl.

 

Bella koukla a vykřikla: „Moje peníze!“ chňapla po nich a hned si je strčila do své kapsy.

 

„Mé peníze, máš na mysli, ne?“ zeptal se ironicky.

 

„A neříkej mi nic o tom, že jsi nepodváděla, protože já vím, že ano. Jen si nejsem jistý, jestli víš, že jsi podváděla, a jestli víš, jak to děláš.“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

9)  Jalle (02.01.2013 10:39)

niektoré Belline hlášky sú na

HMR

8)  HMR (02.08.2012 22:22)

stockholmský syndrom?

Pilly

7)  Pilly (18.07.2012 22:30)

6)  martty555 (22.06.2012 08:35)

5)   (21.06.2012 22:11)

noo, Edward trošku násilný ??,trošku hrubý ?? - no,ale vlastně mu jde o život,.takže... snad se vrátí gentlemanské chování
A že by byl schopen pomoct Belle s jejími schopnostmi ,tolik chaosu v hlavě,to má těžký život ... a jak a kde vlastně žije,když nemá domov,před kým mizí ... ježiš víc otázek nám servíruješ než odpovědí dáváš ,ale věřím,že další úžasné kapitoly nám vše ozřejmí ,moc se těším

Marcelle

4)  Marcelle (21.06.2012 08:59)

Věřila jsem, že jí nic neudělá, ale na chviličku jsem měla strach Je to moc hezké, díky

3)  marcela (21.06.2012 06:36)

Krásná kapitola. Edward by si zasloužil trochu potrápit za to,co udělal Belle.

2)  Deny (20.06.2012 22:32)

Toto bude ešte hodne zaujímavé

1)  Babča S. (20.06.2012 21:32)

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Eclipse still