Sekce

Galerie

/gallery/448.gif

Edward s Bellou prchají před požárem a teď musí zjistit, jak se to mohlo stát. Byla to nehoda nebo úmysl? Škody jsou obrovské, a pokud je v tom Bella nějak zapletená, nebude s ní mít slitování. Ale Bella zachrání Edwardovi život, a to změní všechno.

Edward z myšlenek svých sourozenců zjišťoval postup požáru. Kasino mělo jen minimální škody, ale plameny se rychle šířily do hotelové části budovy. Na rozdíl od většiny kasin, které současně sloužily i jako hotel, bylo Volturi postaveno tak, aby hosté, když chtěli opustit hotel, nemuseli procházet skrz kasino. Bylo to riziko, ale fungovalo. Volturi se vyznačovalo takovou elegancí, se kterou nemohlo soupeřit žádné jiné. Hotel byl vysoce žádaný.

 

Tento koncept dnes zachránil mnoho životů. Emmett s Rose momentálně prohledávali evakuovanou část hotelu, jestli v některém z pokojů někdo nezůstal. Teď na to ale nemohl myslet, protože se musel soustředit na skupinu lidí, kteří ho následovali po schodišti. Pokud by propukli v paniku, mohlo dojít k vážným zraněním. Často se stávalo, že lidé začali utíkat, někdo upadl a byl ušlapán davem jen kousek od záchrany. Pokud tomu mohl zabránit, v jeho budově se to nestane.

 

Na dalším odpočívadle byl kouř už tak hustý, že i jemu dalo práci, přečíst číslo poschodí. Druhé. To bylo dobré.

 

„Už jsme skoro tam,“ řekl tak, aby ho slyšeli všichni lidé jdoucí za ním.

 

Sevřel Bellinu ruku ve své a společně prošli dveřmi na hlavní chodbu. Svým tělem podržel dveře otevřené, dokud jimi nedoklopýtali i ostatní.

 

„Zahněte doprava. Projděte dvojitými dveřmi na konci chodby, potom zase doprava a dveře vedle automatu na nápoje vedou na terasu, která má samostatné schodiště dolů před hotel. Rychle, rychle, rychle!“ vydával rozkazy Edward.

 

Vzduch byl těžký a horký, bylo vidět jen na pár metrů, ale požár už je bezprostředně neohrožoval. Lidé prošli kolem nich a během chvilky zmizeli z dohledu. Bylo slyšet už jen jejich kašlání a šourání nohou.

 

Ucítil, jak se Bella pohnula. Pokusila se vyprostit z jeho sevření, ale držel ji pevně. Když tam zůstali sami, obrátil se a vedl Bellu k druhým dveřím. Instinktivně se mu vzepřela, protože ji vedl zpět k ohni. Rozstřikovače se snažily, takže vstupní hala byla plná vody, přesto ucítil horko sálající z celého okolí. Mezitím, co sestupovali po schodišti, dorazili hasiči. Těm se šikovně vyhnul a zamířil k bočnímu schodišti vedoucímu do garáží. Nechtěl vystavovat nebezpečí sebe ani Bellu, ale potřeboval být co nejblíže, aby mohl eventuelně zachytit myšlenky útočníka, pokud byl oheň založen úmyslně. I když si nemyslel, že by měl úspěch, přece jenom už uběhl dostatek času, aby žhář utekl. Proto ho překvapilo, když zachytil myšlenky patřící muži, který se rychle vzdaloval od kasina. V mysli se zaobíral plány útoku, založením požáru a uspokojením nad tím, co způsobil. Vůbec ho nezajímalo, že mohl zabít i mnoho nevinných lidí, jen chtěl uškodit klanu Cullenů, o kterých věděl, že jim kasino patří. Myslel na to, že zruinováním upířího klanu vegetariánů oslabí jejich pozici u Volturiů, kteří možná sami nařídí jejich likvidaci.

 

Což nemuselo být daleko od pravdy, pomyslel si Edward.  Na druhé straně Ansara ani jednou nepomyslel na existenci nějakého společníka, vypadalo to, že všechno provedl sám. Jeho darem bylo ovládání ohně, ale sám proti němu imunní nebyl, proto se snažil vzdálit se od požáru co nejdále. Edward nelenil a vydal se směrem, odkud slyšel jeho myšlenky. Bellu táhl za sebou, protože se ji bál pustit, aby mu neutekla. Ansara byl od nich jen pár metrů, protože se domníval, že už je v bezpečí. Jaké bylo jeho překvapení, když ho v jedné z podzemních garáží, kde měl ukryté auto, dostihl upír s nějakou ženou v náruči. Jeho první reakcí bylo použít na upíra svůj dar. Edwarda zasáhl plamenný jazyk, když těsně předtím odhodil Bellu od sebe. Ta narazila na sloup a zhrouceně po něm sjela k zemi.

 

Už neměla sílu. Vyděšeně zírala na cizího chlapíka, kterému z rukou šlehaly plameny. Došlo jí, že to musel být on, kdo založil požár. Proto měla v kanceláři Edwarda Cullena ty hrozné pocity. Její dar ji chtěl varovat před nebezpečím. Myslela si, že pocit nebezpečí v ní vyvolával majitel kasina, který ji chtěl potrestat kvůli podvádění, ale teď ucítila vlny hrozby a zuřivosti, vycházející ze žháře. Jejich pohyb ani nedokázala sledovat, jak rychle se pohybovali.

 

Edwarda plameny už několikrát zasáhly, přes ně se mu nedařilo dostat se k útočníkovi blíž, aby ho zneškodnil. Cítil, jak slábne. Poškození jeho kamenné pokožky bylo rozsáhlé a to, že už dlouho nebyl na lovu, bylo znát.

 

„Dostanu tě, Cullene! Mému daru neunikneš! Budeš se škvařit v plamenech pekelných! Jak příhodné, protože tam přesně patří všichni upíři!“ Pokřikoval po něm malý vychrtlý mladík. Jeho mysl byla nemocná, fanatismus ovládal celou jeho osobnost.

 

Při vzájemných útocích a úhybných manévrů se Edward dostal zády k Belle, a tak když jeho směrem vyrazil další ohnivý jazyk, uvědomil si, že je v pasti. Kdyby uhnul, Bellu to zabije. Bez dlouhého přemýšlení se k ní otočil tváří v tvář a celou ji schoval ve své náruči. Svým tělem ji chtěl ochránit před uhořením a pak už jen čekal, až se do jeho zad zahryzne děsivá bolest z plamenů. Ale nic takového se nestalo. Za jeho zády se ozval výkřik hrůzy, a když se otočil, spatřil Ansaru, jak ho pohlcují jeho vlastní plameny. Co se stalo? Rychle se rozhlédl, ale nikoho dalšího neviděl. Co způsobilo, že se dar útočníka otočil proti němu samotnému? Narovnal se a pohlédl na ženu, která se chvěla v jeho objetí. Její tvář byla špinavá od kouře a po pravém spánku jí stékal pramínek krve. Její vůně do něj narazila plnou silou. Oči mu zčernaly žízní.

 

Bella s úžasem sledovala změnu barvy jeho očí. Strach ji úplně ovládl. Vždyť ten chlap ho nazval upírem! To přece nebylo možné! Začala sebou prudce cukat ve snaze vytrhnout se Edwardu Cullenovi a utéct co nejdále. Ale držel ji pevně. Určitě bude mít z jeho sevření modřiny na rukách. Ozvalo se zavrčení, které slyšela už v jeho kanceláři, ale nyní věděla, že to vychází z něho.

 

„Necukej sebou! Neutíkej! To je to nejhorší, co můžeš v přítomnosti dravce udělat.“

 

Bella strnula jako srnka hypnotizovaná pohledem lovce.

 

„Nechci ti ublížit, ale jsem zraněný a slabý. Potřebuji se nasytit,“ zašeptal u jejího ucha Edward.

 

Bella si uvědomila, že Edwardovo oblečení je z větší části ohořelé a jeho kůže byla na mnoha místech zvláštním způsobem popraskaná. Nezmohla se ani na slovo. Zachránil jí život.  Sám se postavil plamenům, které ji mohly zabít. To pro ni ještě nikdo nikdy neudělal.

 

Edwardovi bylo jasné, že Bella nechápe, co tím myslí a co po ní žádá. Za normálních okolností se živil on a jeho rodina zvířecí krví, ale on ji potřeboval nutně teď. Když se z ní napije, jeho zranění se rychleji zahojí. Fascinovaně sledoval pulsující tepnu na Bellině krku a pomalu k ní přibližoval svá ústa. Kupodivu sebou přestala cukat a jen tiše zakňučela. Jazykem lehce ochutnal její kůži a potom zanořil svoje zuby do jejího těla až k tepně, kde se nacházela tolik potřebná životadárná tekutina.

 

Bella sebou škubla, ale krátký záblesk bolesti vystřídal lehce omamný pocit. Pomyslela si, jak je to legrační. Unikla požáru, aby ji v podzemní garáži vysál hladový upír. To se může stát jen jí. Ale aspoň nepociťovala žádnou bolest. Dokonce ji přestala bolet i ruka, kterou měla od pevného stisku Edwarda Cullena samou modřinu. Její myšlenky pluly jako obláčky. Jestlipak se po smrti dostane do nebe? Z těchto zajímavých úvah ji vytrhlo nešetrné zatřepání, při kterém jí hlava poskočila dopředu dozadu. Co se to děje?

 

„Isabello!“ ozval se jí u ucha neodbytný hlas původce všeho jejího neštěstí.

 

„Bella stačí,“ odpověděla, ještě stále mimo sebe.

 

„Bello, musíme se vrátit zpátky do hotelu. Všude budou hasiči a policie. Tady jsme nikdy nebyli, žádného muže jsme neviděli. Omdlela jsi, proto jsme se chvíli zdrželi. Určitě už vyzpovídali skupinu lidí, kteří vyšli před námi, proto musíme mít věrohodnou výmluvu, proč nám to trvalo déle.“

 

Edward s Bellou znovu zatřepal, protože si nebyl jist, zda ho pochopila. Od ztráty krve byla ještě bledší, než když ji uviděl poprvé, ale zase tolik si nevzal, aby byl ohrožen její život. Proto s větším důrazem pokračoval.

 

„O tom, co se tu stalo, budeš mlčet. Stejně by ti nikdo neuvěřil. Pokud bys mě ale přesto neuposlechla, oznámím komisi, že podvádíš při hře a všechna kasina se pro tebe uzavřou. Rozumíme si?“

 

Bella se zmohla jen na přikývnutí.

 

Když vyklopýtali z hotelu, seběhli se kolem nich záchranáři a hned se jich ujali. Dostali dýchací masky a přes záda deku, protože jako první se muselo zabránit šoku. Bella mlčela, na otázky odpovídal Edward. Lékaři sdělil, že s ohněm do styku nepřišli, sám se cítil dobře a že Bella potřebuje jejich péči víc než on. Vzhledem k tomu, že popáleniny na něm nenašli a ani nekašlal tolik, co Bella, uvěřili mu. Doktor si poslechl její plíce a změřil jí tlak. Její bledost se mu nelíbila, ale Edward ho rychle ujistil, že je takhle bledá od narození.

 

Edward se ujistil, že je o Bellu řádně postaráno, ještě jednou ji pohledem varoval a odešel k veliteli záchranářů, aby s ním projednal další postup.

 

***

 

Bella seděla na zadní rampě sanitky a rukou k sobě tiskla pichlavou deku. Noc byla teplá, ale byla úplně promočená a vypadalo to, že nemůže přestat se třást. Slyšela, jak lékař říkal, že i když její tlak byl příliš nízký, že v šoku není. Byla jen prokřehlá.

 

Přesto všechno kolem sebe vnímala tak nějak tlumeně, jakoby mezi ní a zbytkem světa stála skleněná stěna. Její mozek byl jako ochromený, nebyla schopna jediné myšlenky. Když se jí záchranář ptal na její jméno, při nejlepší vůli si na něj nemohla vzpomenout. Ale vzpomněla si, že ze strachu před zloději si sebou do kasina nikdy nebrala kabelku, ale svoje peníze si schovávala do jedné kapsy u kalhot a řidičák do té druhé. Vytáhla ho a ukázala muži, který se jí vyptával. Sice byl vystaven v Missouri, ale jiný neměla. Aby dostala řidičák v Nevadě, musela by prokázat, že tu má trvalý pobyt a práci.

 

„Vy jste Isabella Swanová?“ zeptal se záchranář a Bella přikývla.

 

„Bolí vás v krku?“ následovala otázka a zdálo se jí, že je to stejně tak dobré vysvětlení jejího mlčení jako cokoliv jiného, takže přikývla ještě jednou. Prohlédl jí krk a znovu jí podal dýchací masku. Měla by se nechat prohlédnout v nemocnici, poradil jí.

 

Ale jistě. Rozhodně neměla v úmyslu jít do nemocnice. Jediné místo, kde chtěla být, bylo hodně daleko.

 

A přesto stále zůstávala tam, kde byla, zatímco Edward Cullen podával výpověď. Na tváři měl šmouhu od kouře a krve, o které věděla, že jeho rozhodně nebyla. Slyšela, jak říkal záchranářům, že je mu dobře a ne, že si nemyslí, že by byl někde popálený a že měli opravdu velké štěstí.

 

Pche, prý štěstí! Viděla ho, jak bojuje s tím chlapíkem, co mu z rukou šlehal oheň. Oba dva byli tak rychlí, že skoro nic neviděla, ale když se Edward postavil před ni, aby ji ochránil, jasně viděla, jak je na mnoha místech popálený. Z košile nic nezbylo, ale na jeho těle teď nebyly vidět žádné stopy po boji s ohněm.

 

Po té prožité hrůze stále ještě nemohla uvěřit, že je tady, nezraněná. Relativně. Sice se cítila, jako by ji přejel náklaďák, ale ohni unikla. To co následovalo potom, její mysl ještě nezpracovala. Kousl ji upír a stále je tady. Co s ní teď bude? Stane se z ní taky upírka? Rozhlédla se kolem a nikdo v okruhu pěti metrů nebyl. Pomalu se postavila, rozhodnutá využít příhodné chvíle a zmizet. Její pohled zabloudil k Edwardovi a zůstala jako přimrznutá. Díval se přímo na ni a jeho výraz mluvil za vše. S povzdychem si zase sedla.

 

Vypadalo to, že ten největší oheň byl uhašen a teď už se hasiči zabývali tím, aby se ujistili, že oheň znovu nepropukne. Hasičské vozy dělaly takový rámus, že jí to bylo nepříjemné. Sedativum, které jí proniklo do krevního oběhu, když ji Edward kousl, pomalu odeznívalo a tak cítila, jak se jí vrací bolest hlavy a ruky. Když se na ni podívala, zhrozila se, jak se jí tam vybarvovaly modřiny, přesně otisk pěti prstů mužské ruky.

 

Edward mezitím promluvil s velitelem záchranářů, aby se dozvěděl předběžnou zprávu. Za chvíli se k nim přidali policisté. Tři v uniformě a jeden v civilu. Představil se jim a Bella se snažila vypadat co nejnápadněji, což byl problém, když od nich byla vzdálena jen pár metrů. Všichni muži ji pozorovali se směsicí nevole a zvědavosti. Její srdce zrychlilo. Co by dělala, kdyby ji Cullen udal za podvod? Utekla by? Podívala by se na něj, jako by byl blázen? Zřejmě byla blázen ona, když tam takhle stála a čekala jako ovce na porážku.

 

Tento obraz ji trochu probral a Bella se otřásla. Nebude žádná dobrovolná oběť. Znovu zkusila udělat krok pryč od místa, kde dosud seděla.

 

Edward po ní střelil výhružným pohledem a jeho rty naznačily slova: „Zůstaň!“

 

 

„Kde jste byl, když oheň vypukl, pane Cullene?“ zeptal se jeden z detektivů. On a ten druhý policista se představili, ale jejich jména Bella hned zapomněla.

 

„V mé kanceláři. Právě jsem mluvil se slečnou Swanovou.“ Edward ukázal na Bellu, aniž by se znovu podíval jejím směrem, jakoby si byl jistý, že jeho příkazu uposlechla.

 

Teď se na ni upřely oči policistů a poté řekl detektiv, který mluvil s Edwardem: „Můj partner s ní sepíše výpověď, zatímco se postarám o vás, abychom ušetřili čas.“

 

Jasně, pomyslela si Bella sarkasticky. A ona byla Santa Claus. Policisté ji chtěli odloučit od Cullena, aby neslyšela, co říkal, a nemohli se domluvit na výpovědi. Někdy, když šly obchody špatně, pokoušel se majitel vyrovnat ztráty tím, že podnik nechal podpálit, aby zkasíroval pojistku.

 

Druhý policista přistoupil k Belle. Edward Cullen na ně pohlédl přes rameno.

 

„Nechoďte moc daleko, nerad bych tě v tom davu ztratil.“

 

Co měl v plánu, ptala se Bella sama sebe. Vyznělo to tak, jako by byli spolu nebo co. Ale když se jí ten detektiv zeptal: „Půjdeme trochu stranou,“ šla poslušně pár metrů vedle něho.

 

„Tady?“ řekla po chvíli, přitom ji překvapilo, jak slabě zněl její hlas. Trochu kašlala, jasně, ale její hlas zněl, jakoby měla už několik dní bronchitis. Přes zvuk sirén ji skoro nebylo slyšet.

 

„V pořádku.“ Detektiv se rozhlédl a postavil se tak, aby stála zády ke Cullenovi.

„Já jsem detektiv Harvey. Vaše jméno je…?“

 

„Isabella Swanová.“ Aspoň že si už pamatovala svoje jméno, i když na zlomek sekundy si nebyla jistá. Rukou si přejela přes čelo a přála si, aby bolest hlavy konečně ustala.

 

„Žijete zde?“

„Momentálně ano. Ještě jsem se nerozhodla, jestli tu zůstanu.“ Věděla, že tu nezůstane. Nikdy se na žádném místě nezdržela nadlouho. Pár měsíců, nejvíc šest a pak táhla dál. Zeptal se ji na adresu a ona ji vykoktala. Jestli by ji prověřoval, zjistil by, že její nejhorší provinění byla pokuta za rychlou jízdu, kterou dostala před třemi roky. Pokutu okamžitě zaplatila, takže žádný problém. Když ji Cullen neudá za podvod, bylo vše v pořádku. Chtěla se po něm ohlédnout, ale ovládla se. Vypadat nervózně nebo, což bylo ještě horší, jakoby se s ním chtěla domlouvat, co odpoví, by byla fatální chyba.

 

„Kde jste byla, když vypukl oheň?“

 

Zrovna před chvílí slyšel, co na to odpověděl Edward Cullen, a že byla u toho, ale tak prostě policisté pracovali. „Nevím, kdy oheň vypukl,“ řekla trochu popuzeně.

„Byla jsem v kanceláři pana Cullena, když spustil alarm.“

 

„Kdy to bylo?“

 

„Nenosím žádné hodinky. Nevím. Stejně by mě nenapadlo, podívat se na hodinky. Mám z ohně pekelnou hrůzu.“

 

Jeden z jeho koutků lehce cukl, ale rychle se ovládl. Měl celkem milý obličej, trochu povislé tváře, pár vrásek kolem očí. „To je okay. Čas si ověříme u bezpečnostního systému. Jak dlouho jste byla u pana Cullena, kdy spustil alarm?“

 

To byla dobrá otázka. Bella si pamatovala pocit paniky a zmatené halucinace. Nic v tom pokoji ji nepřipadlo normální.

 

„Nevím přesně. Když jsem vešla, slunce právě zapadalo. Víc vám neřeknu.“

 

Její odpověď si poznamenal do bloku. Bůhví, co si myslel, že dělali, pomyslela si unaveně, ale nijak zvlášť ji to ani nezajímalo.

 

„Co jste dělali, když se spustil alarm?“

 

„Běželi jsme ke schodišti.“

 

„Ve kterém jste byli poschodí?“

 

To věděla, protože si zapamatovala číslo poschodí, do kterého s gorilou vyjeli výtahem.

„V devatenáctém.“

 

To si také poznamenal. Bella si pomyslela, že kdyby chtěla zapálit budovu, rozhodně by nečekala v devatenáctém poschodí na spuštění alarmu. Cullen neměl se zapálením budovy nic společného, ale policajti museli všechno vyšetřit, to byla jejich práce. I když…detektivové u požáru? Obvykle vyšetřoval požár kapitán hasičů. Nejdřív musel dojít k závěru, že se jednalo o založený požár, než ho oznámil jako zločin, ne?

 

„Co se stalo potom?“

 

„Na schodišti bylo docela dost lidí,“ řekla pomalu, když si zkoušela vybavit, jak to přesně bylo. „Pamatuji si na…hodně lidí. Sešli jsme pár poschodí, když jsme se zasekli, protože jsme narazili na skupinu, která šla nahoru.“

 

„Dále,“ vyzval ji detektiv Harvey, když se na chvíli odmlčela.

 

„Pan Cullen jim řekl, teda těm lidem, kteří stoupali po schodišti, že se musí vrátit, že cesta nahoru není dobrý nápad.“

 

„Protestovali?“

 

„Ne, všichni se otočili. Nikdo nezpanikařil.“ Mimo jí. Ona nebyla schopna dýchat a nebylo to způsobeno kouřem. Její vzpomínky se vyjasňovaly a docela ji překvapilo, jak klidně evakuace proběhla. Lidé pospíchali, ale nikdo se netlačil, nikdo nezačal v panice utíkat.

 

Ale ona taky nezačala utíkat, uvědomila si Bella. Šla stále stejným tempem a Cullen ji po celou dobu tiskl ke svému boku a podpíral ji.

 

 

„Slečno Swanová?“

 

„Já…co?“ Zmateně na něj pohlédla. Z jeho výrazu, který byl směsicí netrpělivosti a starosti, mohla vyčíst, že ji volal jménem už několikrát.

 

„Co jste dělali poté, co jste opustili schodiště?“

 

Bella se otřásla, aby se posbírala.

 

„Když jsme došli na úroveň terasy, pan Cullen poslal všechny ven směrem ke schodům na vnější straně budovy. Poté on…my“ Zde jí selhal hlas. Bojovala, chtěla jít s ostatními, na to si pamatovala, ale Cullen ji táhl sebou, pryč od cesty ven.

 

„Dále,“ přerušil její úvahy detektiv Harvey.

 

„Pan Cullen čekal, až všichni ostatní opustí halu před terasou, ale pak tam bylo najednou strašně moc kouře. Asi jsem ho nadýchala, protože pak si moc nepamatuji. Omdlela jsem, protože další, co si vybavuji, bylo, že mě pan Cullen nesl po schodech dolů. To už jsme scházeli z terasy.“

 

„Chtěla byste se posadit?“ přerušil svůj výslech detektiv. Zřejmě vypadala, že se každou chvíli sesype, a proto usoudil, že by bylo lepší, kdyby se posadila.

 

„Je mi dobře, jen jsem mokrá, je mi zima a jsem rozrušená.“ Kdyby existovala cena na zlehčování situace, právě by vyhrála.

 

„Máte štěstí, že jste naživu. Vyšetřili vás, jestli nemáte otravu kouřem?“ Detektiv Harvey se podíval někam za ni a zaklapl svůj poznámkový blok.

 

„Ano, je to dobré.“

 

„Předpokládám, že pan Cullen se ještě nějakou dobu zdrží, ale vy můžete jít. Máte telefonní číslo, kde bychom vás mohli zastihnout, kdybychom měli další otázky?“

 

Co byste se jako chtěli ještě zeptat? Pomyslela si. Místo toho řekla pouze: „Jistě,“ a nadiktovala mu své číslo.

 

„To je zdejší?“

 

„To je můj mobil. Nemám pevnou linku?“

 

„To není žádný problém. Děkuji za váš čas,“ řekl a uznale kývl hlavou.

 

Chtěla mu odpovědět úsměvem, ale na to už neměla sílu. Byla úplně vyšťavená a špinavá. Bolela ji hlava a ruka. Teď, když byla s výpovědí hotová, chtěla jen a jen domů.

 

Sotva vykročila nohou směrem co nejdál od toho všeho, uslyšela za sebou příkaz, který ji donutil zůstat stát.

 

„Pojď sem!“

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

Jalle

11)  Jalle (01.01.2013 23:14)

chudák Bella som zvedavá prečo sa tak bojí ohňa

HMR

10)  HMR (02.08.2012 22:01)

Pojď sem!... jak něžné

Pilly

9)  Pilly (18.07.2012 21:42)

8)  Deny (18.06.2012 16:11)

Asi som práve objavila svoju novú závislosť Kedy bude pokračovanie ???

Marcelle

7)  Marcelle (18.06.2012 14:51)

čím dál tím zajímavější

6)  martty555 (18.06.2012 13:30)

5)  marcela (18.06.2012 06:45)

Proč mám pocit,že to není Edward. .Ale bylo by fajn,kdyby to Edward byl. .Krásná kapitola.

4)   (17.06.2012 20:53)

skvělý dar ,s tím si asi ještě užije ,no a s Edwardem jakbysmet ,opakuji se ,ale vážně je to zajímavé a neprůhledné,tajuplné a spousta nových zápletek, moc se mi to líbí

3)  Babča S. (17.06.2012 20:48)

mispa

2)  mispa (17.06.2012 20:18)


rychle další. moc se těším

belle

1)  belle (17.06.2012 20:13)

skvělá kapitolka

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Bella - EC promo