Sekce

Galerie

/gallery/448.gif

Napětí v místnosti mezi Bellou a Edwardem stoupá. Je to opravdu Edward, kdo v Belle vyvolává pocit nebezpečí? Edwarda a celý klan Cullenových si vzal na mušku mocný nepřítel a útok na sebe nenechá dlouho čekat. Jak je do toho zapletená Bella?

 

Edward přerušil Belliny úvahy o útěku opětovným zakašláním, protože už delší dobu se snažil upoutat její pozornost. Cítil, že s ní je něco v nepořádku, ale chvíli mu trvalo, než mu došlo, co to je. Navenek nedal nic znát, ale v hloubi duše byl otřesen, jaký vliv na něj její osoba má, když si ani nevšiml toho nejdůležitějšího. V její mysli bylo ticho, nezachytil ani tu nejmenší myšlenku. Jeho dar přece fungoval stoprocentně! Podle jejího rozzuřeného pohledu si byl jistý, že její myšlenky na jeho adresu křičí různá nelichotivá jména, ale on nic neslyšel.

 

 

Bella se znovu začala soustředit na rozhovor. Chtěl jí snad naznačit, že nemá v úmyslu ji prozradit, ale že to bude řešit jen jako interní záležitost kasina Volturi?

 

Proč by to dělal? Napadaly ji jen dva pochopitelné důvody. Jeden z nich, to byla stará známá hra: Buď na mě trošku hodná, maličká a já nikomu neřeknu, co vím. Ten druhý byl, že ji sice podezříval, že podváděla, ale neměl žádné důkazy a měl v úmyslu ji přimět k přiznání nebo jí aspoň zakázat přístup do jeho kasina. Jestli byl jeho důvod ta první varianta, tak to byl hnusák a ona věděla, jak s takovými zacházet. Druhá možnost znamenala, že to byl prostě milý chlapík.

 

A to pak byla jeho smůla.

 

Edward si ji prohlížel znovu a znovu a veškerou svou pozornost směřoval na to, aby pochytil sebemenší hnutí v jejím obličeji. Bella bojovala s nepříjemným pocitem, který v ní jeho upřený pohled vyvolával. Nikdy nebyla ráda středem pozornosti, dávala přednost zůstat v pozadí; anonymita znamenala bezpečí.

 

„Uvolněte se. Nemíním vás vydírat, abyste se mou šla do postele – ne, že bych neměl zájem,“ řekl Edward, který jí nepotřeboval číst myšlenky, aby věděl, jakým směrem se její úvahy ubíraly. „Nemusím žádnou ženu nutit, abych ji dostal do postele, když chci.“

 

Bella sebou cukla. Buďto jí četl myšlenky nebo nemá tak bezvýrazný obličej, jak si myslela. Vždy se ovládala, příliš dlouho na tom závisel její život. Být stále ve střehu bylo základní pravidlo přežití a tyto obranné mechanismy v ní byly hluboko zakořeněny. Četl jí myšlenky!

 

Panika jí začala zamlžovat mysl; pak najednou zmizela tak rychle, jako přišla, byla potlačena jasným obrazem. Ona a on. Na malý okamžik měla pocit, jakoby stála vedle svého těla a pozorovala sebe a jeho v posteli – nahé, těla pokrytá potem, přitisklá k sobě. Jeho svalnaté tělo leželo na jejím, tisklo ji do zmuchlaných pokrývek. Jejich ruce a nohy byly navzájem propleteny. Cítila sex a kůži, cítila na sobě jeho chlad a tíhu, když se s ní spojil, slyšela svůj vlastní zrychlený dech, když se přizpůsobovala jeho pomalým kontrolovaným pohybům.

 

Silou vůle se přinutila, výjev opustit, protože si byla jistá, že ještě chvíli a úplně by se před ním znemožnila. Dělalo jí potíže udržet se v přítomnosti, vábení vášně, i když pouze jako výplod její představivosti, bylo tak silné, že se od toho snu, předtuchy, projevu šílenství, nebo co to bylo, nemohla odtrhnout. Její smysly si s ní zahrávaly, jako nikdy předtím. Co bylo jinak? Bylo to tím mužem, který na ni upíral svoje zlatočerné oči? Rukama tiskla opěradla křesla, ve kterém seděla a přemýšlela, jestli se nezbláznila.

 

„Vidíte věci dopředu.“ Edward naklonil hlavu, jakoby pozoroval zajímavý přírodní úkaz a jeho rty zkřivil lehký úsměv. „K tomu jste hypersensitivní, takže kromě své schopnosti vnímáte vlny ve svém okolí, které vyzařují z lidí. Zajímavé.“

 

„Jste normální?“ vyhrklo z Belly. Hrozně se bála a stále jí dělalo těžkosti se soustředit. Zajímavé? Byl krůček od toho, zničit jí život a přitom ji říká, že je zajímavá?

„To si nemyslím. Ne, jsem si jistý, že jsem duševně úplně zdráv.“ V jeho očích problesklo pobavení. „No tak, Bello, udělejte první krok. Přiznejte se, že využíváte svou schopnost předvídat.“

 

Bella seděla jako přimrznutá a zírala na muže před sebou. Copak opravdu uměl číst myšlenky? Nebo ji chce vlákat do pasti?

 

Najednou pocítila závan ledového chladu, který prošel celým pokojem a s ním se vrátil pocit strachu, který cítila od té doby, co překročila jeho práh a uviděla tohoto muže. Bella se objala rukama a zaťala zuby, aby jí nezačaly cvakat. Chtěla utéci a nemohla; její svaly ji prostě neposlouchaly.

 

„Můžete se uklidnit. V žádném případě vám to nemohu dokázat, takže vás nemohu udat pro podvod. Víc by mě zajímalo, co jste zač a jak to přesně děláte, že tak často vyhráváte? Víte, která karta přijde jako další, že? A víte, které automaty vyplivnou nějakou výhru?“

 

Chlad opustil místnost tak rychle, jako přišel. Bella byla celá napnutá, jak se snažila toho pocitu zbavit a najednou se jí dýchalo mnohem lépe. Měla strach cokoli říct. Těžko s ním mohla diskutovat o nadpřirozených schopnostech. Nemohla přece vědět, jestli nebyla celá místnost odposlouchaná a jestli tu nebylo plno kamer, které zaznamenávaly všechno, co řekla. Co když ji znovu přepadne jedna z těch jejích halucinací? Mohla by říct něco, co nechtěla nebo se dokonce přiznat.

 

„Vím, že nejste jako já,“ tiše pokračoval. „Svůj druh poznám. Otázkou tedy zůstává, co jste zač, jestli jste Ansara nebo jen tulačka.“

 

Zase ji zachránil šok. „Cože? Tulačka?“ zopakovala po něm. Zhluboka se nadechla a uvnitř bojovala s vlnou vzteku, která se v ní zvedala. Pod vší tou zuřivostí se ale nacházel dávný pocit zoufalství a hořkosti. Na obtíž. Tak to bylo vždycky. Malý okamžik, kdy si myslela, že by to mohlo být jiné, že se to změní, vystřídal jako vždy pocit, který jí vzal poslední naději a ona už neměla sílu, to nadále zkoušet. Něco v ní to vzdalo, ale bolest to nezmenšilo.

 

Edward zahlédl v jejích očích stín bolesti a zavrtěl hlavou.

 

„Ne v tomto smyslu slova. Označujeme tak člověka s výjimečnými schopnostmi, který k nim nepatří.“

 

„Nepatří ke komu? O čem to vůbec mluvíte?“

 

Její zmatek byl pravý, usoudil Edward.

 

Bella nechápala, o čem ten muž mluví. Jeho vysvětlení byla pro ni nesmyslná.

„Kdo to je ten Ann-Sarah?“

 

Edward Cullen se zaklonil a vybuchl v hlasitý smích. V jejím břiše zatančili motýlci. Představa sexu s ním vyřadila všechny její ochranné mechanismy, za kterými se obvykle schovávala a teď si musela Bella přiznat, jak je ten muž atraktivní. Ohromující, to bylo slovo, které ho vystihovalo.

 

„Ne Ann-Sarah,“ řekl ještě se smíchem. „Ansara. A-N-S-A-R-A.“

 

„Tak to těch jsem nikdy neslyšela,“ řekla opatrně a sama sebe se ptala, jestli to nemá něco společného s mafií. Pochybovala o tom, že by organizovaný zločin starých italských rodin byl omezený jen na New York a Chicago.

 

„Ne?“ otázka zazněla přátelským tónem, ale protože měla nervy napjaté k prasknutí, vnímala pochyby a skrytou hrozbu, které se za ním skrývaly, jako kdyby na ni křičel.

 

Bella se silou vůle ovládla. Pocity, které ji v tomto pokoji zavalily, ji překvapily a vyděsily tak, že byla zranitelnější, než by si kdy přiznala. Momentálně musela využít okamžik bez nových útoků na její smysly a začala znovu budovat svou sebekontrolu. V mysli si znovu vytyčila hranice. Byl to boj, protože jí dělalo potíže se koncentrovat, ale pokračovala v úsilí. Možná nevěděla, o co šlo, ale věděla, že bylo životně důležité, se chránit.

 

Muž čekal odpověď na svou rétorickou otázku, ale Bella ho ignorovala a koncentrovala se na štít...

 

Štít?

 

Kde se jen to slovo vzalo? Doteď si nikdy nepředstavovala, že by ji chránil nějaký štít. Považovala se za silnou osobnost, ne příliš citově založenou, se zatvrdlým srdcem, způsobeném těžkými časy. Nikdy se nepotřebovala chránit štítem.

 

Až doteď.

 

 

Ještě nikdy nepotkal tak hypersensitivního člověka. Samozřejmě, že lidé v jejich blízkosti vnímali pocit nebezpečí. Někdo více, někdo méně, někdo vůbec, ale tahle záhadná Isabella Swanová měla smysly o mnoho vyvinutější, a přesto se chovala jako úplný nováček, jakoby se s jeho druhem setkala poprvé. Co věděl, tak Ansara cvičili své lidi v boji proti upírům už od útlého dětství, ale žena před ním vnímala nebezpečí, které z něj vycházelo, a přesto se rozhlížela po pokoji se strachem v očích, jakoby hledala skryté příšery.

 

Bylo na ní vidět, že si myslí, že ji bude vydírat, aby ji dostal do postele – to koneckonců nebylo těžké uhádnout – krátce si dovolil příjemnou představu, na kterou reagovala, jakoby s ním byla nahá v posteli opravdu. Možná že byla Ansara, ale jestli ano, tak byla úplně neškolená – anebo to jen hrála, aby tak vypadala. Jestli byla Ansara, tak by vsadil na to poslední.  Jako upír měl mnoho schopností a výhod, ale také velkou nevýhodu: úhlavního nepřítele. Příslušníci Ansara, což byli lidé s nadpřirozenými schopnostmi, dědící se z generace na generaci, se věnovali boji proti upírům s nesmiřitelností sobě vlastní. Na světě nebylo většího predátora, než byl upír, ale tito lidé je přesto dokázali zabít. Jejich rychlost se skoro vyrovnala té upíří, ale zatímco málokterý upír měl kromě svých zostřených smyslů ještě nějaký dar navíc, každý Ansara měl nějakou schopnost pro boj proti upírům. K otevřenému boji bylo příslušníků Ansara příliš málo, ale byli dobře organizovaní, a přestože se Volturiovi, vládnoucí klan upírů, snažili je úplně vyhladit, nikdy se jim to nepodařilo. Po poslední větší bitvě, kdy se Volturiům podařilo zničit jednu velkou základnu Ansara a zabít skoro sto jejich členů, o nich už několik desítek let nebylo ani vidu ani slechu. To ovšem neznamenalo, že se tu a tam nepokusil nějaký jednotlivec dělat potíže.

 

Edward se s nikým z nich osobně nesetkal, znal je jen z vyprávění Jaspera, který proti nim bojoval. Ani Volturiovi ve své pýše nepodceňovali Ansara jako své protivníky, proto si byl vědom, že to nelze brát na lehkou váhu.

 

Bylo by typické pro Ansara, kdyby se ho pokusili okrást. Zasít rozkol mezi upíry byl jeden z jejich způsobů boje. Pokud by kasino Volturi, a tím pádem klan Cullenů nebyl schopen odvést svou určenou část peněz vládcům upírů, přitáhli by na sebe jejich pozornost a o to nikdo z rodiny nestál. Možná by Aro uznal jako polehčující okolnost, kdyby prokázali útok Ansara, ale taky možná ne. Volterra měla dlouhé prsty.

 

Jeho hlavní výhoda, a to dar číst myšlenky, na ni nefungoval, takže si nemohl být jistý, jestli nelže. Jasper a jeho dar vnímat emoce ostatních na ni možná taky nebude fungovat. Pokud byla hypersensitivní, tak se prostě musela chránit proti okolí, jinak by se zbláznila.

 

Možná byla jen dobrá herečka.

Světla svíček měla magický efekt na její pleť, na její vlasy. Byla to krásná žena s jemně vymodelovanými rysy, i když trochu pichlavé a nepřátelské povahy. Ale co, kdyby ho někdo přistihl při podvádění, zřejmě by byl taky nepřátelský.

 

Chtěl se jí dotknout, jakoby mu to pomohlo překonat neviditelnou překážku, která mu bránila číst v její mysli, ale nebyl Aro, který ovládal svůj dar dotykem, takže se ovládl.

 

Zřejmě by s křikem vyběhla z pokoje, kdyby se jí dotkl. Byla tak napjatá, že kdyby teď řekl „Baf“, tak se překotí i s křeslem. Chvíli přemýšlel, že to udělá jen, aby se pobavil.

 

Ale šlo o vážnou věc, o podvod, takže to neudělal.

 

Právě se naklonil, aby dal důkaz na to, co řekne, když se ozval hlasitý, ale ne nepříjemný zvuk, následován dalším a dalším. Upíří rychlostí vyskočil z křesla, chytil ženu za ruku a vytáhl ji do stoje ještě dřív, než mohla začít protestovat.

 

„Co se děje?“ křikla, její tvář byla bílá, ale nepokoušela se z jeho sevření vykroutit.

 

„Oheň,“ řekl stručně a táhl ji ke dveřím. Jestliže se ozval poplach, výtahy přestaly fungovat jako první a oni se nacházeli v devatenáctém poschodí.

 

 

***

 

Bella zakopla a skoro spadla na kolena, když ji tlačil ven na chodbu. Bokem bolestivě narazila na futra, ale rychle získala ztracenou rovnováhu a vyklopýtala ven. Jak spěchala, zastavila se až o protější stěnu. Její ruka, kterou držel Edward v pevném sevření, ji zabolela, když za ni znovu zatáhl, ale bolesti si nevšímala, protože noční můra, ve které se nacházela, i když byla vzhůru, všechno zastínila.

Oheň!

 

Zjistila, že se na ni podíval a vypadalo to, že pochopil, protože její ruku pustil a místo toho ji objal v pase. Přitiskl ji ke svému boku a podpíral ji, zatímco běželi ke schodišti. Na chodbě byli sami, ale jakmile otevřeli dveře s nápisem „Východ“, uslyšela Bella pod nimi dusot kroků lidí, kteří utíkali dolů po schodech.

Vzduch na chodbě byl čistý, ale když za sebou zavřeli dveře, najednou ho ucítila: zápach štiplavého kouře, který pálil v hrdle. Její srdce párkrát vynechalo. Bella měla z ohně strach, vždycky ho měla a nebyla to pouhá opatrnost inteligentního člověka. Kdyby si měla vybrat nejhorší způsob smrti na světě, bylo by to zemřít uvězněná v ohnivém pekle. Často měla noční můry o tom, jak je ohněm odříznutá za nějakou stěnou a nemůže se k někomu, možná k dítěti, dostat, aby ho nebo sebe zachránila. Zrovna, když už ji oheň skoro dostihl, tak se s pláčem probudila.

 

Neměla ráda žádný otevřený oheň jako svíčky, krby, dokonce ani plynové sporáky ne. A teď ji Edward Cullen táhl přímo do srdce bestie, i když v ní instinkty křičely, aby utíkala nahoru na čistý vzduch, tak daleko od ohně, jak to jen šlo.

 

Na prvním odpočívadle chaos v její hlavě zesílil a pochytila ji panika. Bojovala s ní. Rozum jí napovídal, že musí dolů, že skočit ze střechy není řešení. Stiskla zuby a soustředila se na schody, i když pochybovala, že by spadla, když ji tak pevně držel. Ale nechtěla ho brzdit, nebo v horším případě přivodit jejich společný pád.

 

Potkali skupinu lidí, kteří mířili nahoru. Nemohli dál. Křičeli jeden přes druhého a nikomu nebylo pořádně rozumět. Několik z nich začalo kašlat. Kouř byl stále hustější.

 

„Nahoru nemůžete!“ zahřměl Edwardův hlas, který všechno přehlušil.

 

„A kdo, k ďasu, jste?“ zařval jen z těch, co chtěli nahoru.

 

„Majitel kasina“, suše poznamenal Edward a pokračoval.

„Toto kasino jsem postavil a vím, co je třeba. Teď obraťte svoje zadky a sejděte dolů do přízemí, to je jediné východisko.“

 

„Ale kouř je stále horší a horší!“

 

„Teď si svlékněte košili a uvažte si ji přes ústa. Udělejte to všichni!“ rozkázal nahlas, aby ho všichni slyšeli. Sám na chvíli pustil Bellinu ruku a shodil ze sebe drahé sako. Bella stála ztuhle vedle něj a sledovala, jak vytáhl z kapsy nůž a rázně rozřízl šedou podšívku. Roztrhl ji na dva díly, jeden jí podal a řekl: „Vezměte si to!“

 

Bella očekávala, že část lidí bude stejně chtít jít nahoru, ale nikdo to neudělal. Místo toho několik mužů následovalo Edwardova příkladu a z podšívek svých saků si vyrobili šátek přes ústa. Ostatní si svlékli košile, roztrhali je na pruhy a nabídli je ženám, které měly na sobě jen lehké šaty. Bella si rychle zavázala hedvábí přes nos a ústa. Vedle ní udělal Edward totéž.

 

„Rychle!“ rozkázal Edward a všichni jako poslušné ovce vyrazili.

 

Belle přišlo, že se její nohy pohybovaly, jako by ji neposlouchaly, vedly ji dolů, stále blíž a blíž živému, praskajícímu peklu, které ji očekávalo. Každá buňka jejího těla křičela na protest, dýchala přerývaně, ale přesto kráčela dál, jakoby neměla vlastní vůli. Na boku ucítila stisk Edwardovy ruky.

„Pusťte nás dopředu, ukážu vám cestu ven.“

 

Lidé jim začali ustupovat z cesty, ale pár jich začalo protestovat. Ti byli rychle umlčeni ostatními se slovy, že mají držet pusu. Tomu muži patřila celá budova, určitě bude vědět nejlépe, jak se dostat bezpečně ven.

 

Schodiště před nimi se plnilo lidmi, ale udělali jim místo, když Bella s Edwardem procházeli kolem nich. Štiplavý kouř píchal Bellu do očí, takže jí začaly slzet. Taky cítila, jak stoupá teplota, čím víc se blížili přízemí.  Kolik už sešli poschodí? Na dalším odpočívadle se podívala na označení nad dveřmi, ale oči ji tak slzely, že nic pořádně neviděla. Možná šestnáct? Nebo patnáct. To bylo všechno? Vzpomínala, kolik dveří minuli, ale byla tak ochromená strachem, že nedávala pozor.

 

Zemře tady. Už cítila ledový dech smrti, která na ni čekala na druhé straně plamenů. Plameny, které sice nemohla ještě vidět, ale už cítila jejich mocnou sílu. Proto měla vždy strach z ohně. Tak nějak věděla, že jejím osudem bylo zemřít upálením. Brzy bude pryč, její životní síla sežehnuta nebo udušena

 

…a nikdo ji nebude postrádat.

Edward se postaral, aby všichni postupovali směrem dolů. Většina byla tak ochromená strachem z ohně, že to přebilo i jejich přirozený strach z jeho osoby. Věděl, že pokud by utíkali nahoru, už by se ven nedostali. On sám neměl s ohněm problémy. Pokud někdo upíra neroztrhal na kousky, tak mohl z plamenů uniknout a pomocí krve se uzdravit. I přes vzdálenost a hluk slyšel myšlenky Jaspera a Alice, kteří už zavolali hasiče. Sami pomocí hasících přístrojů udržovali oheň v bezpečné vzdálenosti od kasina, kde by nadělal největší škody. Emmett a Rose pomáhali evakuovat lidi z levého křídla hotelu, kde sice oheň nepronikl, ale nechtěli riskovat. Taky nebylo na škodu, zbavit se možných svědků, když se potřebovali pohybovat svou přirozenou rychlostí. Oheň byl očividně založen v garážích pod pravým křídlem hotelu, ve kterém bylo i kasino. I přesto, že se jeho sourozencům dařilo oheň brzdit v postupu, než přijedou hasiči, i tak budou škody ohromné.

 

Teď bylo nejdůležitější dostat všechny lidi do bezpečí.

 

Podíval se na ženu po jeho boku a v její tváři vyčetl, že jen díky jeho vůli, s jakou ji táhl dál a dál, byla schopna pokračovat. Byla bílá jako papír a její oči byly rozšířené strachem. Přitáhl si ji blíž. Chtěl ji mít na dosah, až dorazí do přízemí, jinak by se mohlo stát, že by se mu v panice vytrhla a snažila se utéct. Ještě s ní nebyl hotový. Dokonce by řekl, že po zdolání ohně s ní bude muset probrat víc než jen podvádění u BlackJacku.

 

Jestli byla jednou z Ansara, jestli měla něco společného s tím požárem, tak musela zemřít. Jakmile se dostanou ven z tohoto pekla, musí o ní zjistit pravdu.

předchozí kapitoladalší kapitola

Přidat komentář

Autor:

Text:

Komentáře

1

HMR

9)  HMR (02.08.2012 21:52)

Druhá možnost znamenala, že to byl prostě milý chlapík... A to pak byla jeho smůla

Pilly

8)  Pilly (18.07.2012 21:16)

7)   (17.06.2012 19:31)

jo jo jo - je to paráda , neskutečně sugestivní,záhadné,vzrušující a to vše jen v myšlenkách - těším se na tuhle jízdu
děkuji

6)  elie-darrem (17.06.2012 09:33)

super, jsemm zvědavá, jak tohle bude pokračovat

5)  marcela (16.06.2012 06:57)

No,páni.Je to dokonalé.

Marcelle

4)  Marcelle (15.06.2012 14:14)

Úžasné

3)  Babča S. (15.06.2012 12:29)

2)  Amazonkah (15.06.2012 12:13)

1)  belle (15.06.2012 12:07)

skvělá kapitolka, těším se na další

1

Hledat

Přihlásit

Už. jméno:

Heslo:

Registrace

Aktuální články

Napsali jste

Náhodný obrázek

Plakát Edward